weby pro nejsevernější čechy

Pomník Jacobova pramene u Zákup

Na trase Naučné stezky Zákupy a modré turistické značky, vedoucí od pramene Tří Svatých lesem podél silnice ze Zákup směrem na Kamenici a Kamenického potoka je posledním z několik pramenů Jacobův (Jakubův).

Vývod silně železitého pramene trubkou z kamenného soklu. Na něm široká nízká čtvercová základna, následuje menší vyšší kvádr s nápisovým místem na čelní straně a celé dílo korunuje jehlan. Shodná stavba jako u dalších zdejších pramenů, jen na jehlanu chybí letopočet. Nápis lze s bídou ještě přečíst – „Jacobs Quelle“, což nedopovídá legendě z nedaleké infocedule:

Jakob Klein byl prostým obuvníkem, ideálně založené povahy. Některý den byl pro něho nekonečný, pracoval často i celou noc, jindy měl práce méně.

V dobách velké únavy se stávalo, že když Kleinjakobovi (jak byl u lidí zván) došla z dlouhého vysedávání na trojnožce trpělivost, vykřikl: „Joviši, cožpak už nemáš nahoře žádný hrom? Tak tedy ať udeří blesk zdola nahoru!”

V takové náladě pak opustil dílnu a vydal se do lesa. Stávalo se, že při takových výletech se častěji dostával do údolí Kamenického potoku, kde poslouchal lesní holuby a trávil zde v nerušené samotě dlouhou dobu.

Údolím protékající Zlatý potůček (dnes Kamenický) byl v té době ještě mnohem slabší a nevýznamnější, v suchém období téměř vyschlý. V zadním konci, v blízkosti potůčku, cítil Kleinjakob při svých potulkách mokrá místa, tzv. „Gallen”, jak se taková místa lidově nazývala. Jednou motykou a rýčem otevřel jedno takové místo a k jeho překvapení se v docela malé hloubce objevil silný pramen, takže v důsledku toho nemohl již dále kopat. Druhý den ke své radosti zjistil, jak z pramene vyvěrá silný a čirý pramen, tak silný, že zaplavil okolní prohlubeň. Z ní pak voda proudila do blízkého potůčku a byla jím pohlcena.

Brzy svůj objev oznámil známým a mrzelo jej, že voda nenašla všeobecné ocenění a použití. Kleinjakob však byl jen chudým člověkem, a proto se jeho objevu mnozí posmívali. Několik míst zde bylo nazváno i hanlivě jeho jménem jako „Jakubův skok“ nebo „Jakubův truňk“. Ta však během let zmizela.

Kleinajkoba to však nijak nerušilo, Kamenické údolí navštěvoval dál a obdivoval zde své objevy. Studánka se silným pramenem byla nazvána „Jakubova studánka“ – „Jakobsborn“.

S postupujícím stářím Jakob Klein zchudl úplně, zachoval si však dobrý humor. Chodíval s flašinetem a vyhrával značně falešně. Lidé mu raději dávali peníze, aby odešel od jejich domu, jinak však byl vítaným společníkem. Říkalo se, že v nejhorších dobách si za tři krejcary koupil máslo, ale nejedl jej s chlebem, jen si jím zchutil první a poslední sousto. Tím mu máslo vydrželo celý týden.

Jakob Klein zemřel ve vysokém věku 5. 3. 1867.

Až do počátku 70. let 19. století se našlo jen málo uctívatelů a uživatelů pramene. V té době se objevilo několik přítel Kamenického údolí, kteří poznali jeho krásnou polohu. Ti dali Jakobovu studánku prokopat do větší hloubky, vyzdili ji kameny a zakryli kamennými deskami. Nahoru byla umístěna pískovcová pyramida. Pramen tak nabyl nové vážnosti a byl nazván „Jakobův léčivý pramen“. Jeho voda však byla jen málo využívána.

Proti nedalekému Dívčímu pramenu zde teče voda plným proudem z trubky, a pocitově je víc chutná po železe, i když příchuť není nijak silná.

Series Navigation<< Kaple Panny Marie Bolestné nad zázračným pramenem ve VilémověPomník Dívčina (Ženského) pramene u Zákup >>
Tagy