Křížový kámen Hanse Kleinerta (0529) u kostela svaté Anny v Jablonci nad Nisou

U kostela svaté Anny v Jablonci nad Nisou směrem do ulice Soukenná stojí křížový kámen Hanse Kleinerta.

Podle webu, který se věnuje těmto památkám:

Kámen č. 1 (0529)
Výška 126 cm / Šířka 48 cm / Tloušťka 34 cm
NPÚ – katalogové číslo: 1000149880, číslo ÚSKP: 37936/5-32 – Kostel sv. Anny. Kostelní areál dotváří socha Panny Marie Karlovské a smírčí kříž.
Na kameni je nápis IHS 1666 ABEND IST ALHIER ERFROREN HANS KLEINERT IENER ENDE RENOVIERT. Z boku MARIA a 1666 GEORGE WEIS.
Původně stával ve Vrkoslavicích, při staré maloskalské cestě, na místě, kde dnes stojí pivovar. Později byl několikrát přemístěn.

Literatura: Urban – EZ 1904 – str. 248
Dreyhausen – 158

Urban – Gegenüber dem Gablonzer Bräuhause steht ein Kreuzstein mit Inschriften u. zw. an der westlichen Seite: „JHS. 1866. ABEND JST ALHJER-ERFROREN-HANS
KLEJNERT-JENER-ENDE.RENO-VJRT 174?“; an der nördlichen Seite: „MARJA“: „1666. GEORG WEJS.“- Der Volksmund sagt noch, daß drei Pascher er waren, die einst an dieser Stelle erfroren seien.
Dreyhausen – Gablonz: Gegenüber dem Gablonzer Bräuhause. „IHS 1866 (?) ABEND IST ALHJER ERFROREN HANS KLEJNERT JENER ENDE RENO VRT 174?.“
Rückseite: „MARJA 1666 GEORG WEJS.“ „An dieser Stelle sollen drei Pascher erfroren sein.“ Siehe: Urban, Erzgebirgszeitung 1904, S. 248.

Další evidence smírčích křížů:

Číslo v centrálním registru: 0529
Rozměry: 126 x 48 x 34 cm
Popis: kamenný hranol ze dvou stran doplněný reliéfem kříže, popisem událostí a jménem tvůrce.
Stanoviště: u kostela sv. Anny.
Přesun: původně stával ve Vrkoslavicích, při staré maloskalské cestě, na místě, kde dnes stojí pivovar. Později byl několikrát přemístěn, až byl definitivně postaven na stávajícím místě.

Kámen je součástí kulturní památky – areálu kostela svaté Anny:

Kostelní areál dotváří socha Panny Marie Karlovské a smírčí kříž.

Původní evidenční list památky:

Smírčí kříž, původně v zahradě domu čp. 554. Asi 1 m vysoký, hrubě otesaný podstavcový kvádr, na jehož dvou stranách jsou vytesány jednoduché kříže a nápisy(nápis chybně v listu uvedený opraven dle skutečnosti):

MARIA / 1666 / GEORGE WEIS(slovo MARIA je zapsáno jako tzv. Mariagram)
IHS / 1666 /ABEND / IST ALHIER / ERFROREN / HANS / KLEI / NERT / JENER / ENDE / RENO / VIRT / 1742(letopočet již nečitelný)

Městský web – Radniční zpravodaj 02/2017

Všem Jablonečanům, kteří procházejí středem města, je každodenně zcela na očích, ale zároveň jej řada kolemjdoucích míjí bez většího povšimnutí. Možná, že jej za ta léta již všichni znají, ale dost možná, že někteří z chodců jdoucích ulicemi v nejstarší části města nevědí, s jak významnou památkou se na začátku Soukenné ulice mohou setkat.

Představte si, že v době, kdy vznikla, uplynulo jen pár let od skončení třicetileté války, Jablonec tvořilo jen několik dřevěných chalup rozházených ve svahu okolo kostela a řada obyvatel ve vylidněné krajině pod Jizerskými horami řešila jako zásadní volbu mezi emigrací a přestoupením na katolickou víru. Kolik vody od těch zašlých časů uplynulo v řece Nise?

Křížový kámen, nazývaný ve starých knihách Kreuzstein a umístěný dnes při jižní stěně kostela sv. Anny, je asi nejarchaičtější z drobných památek Jablonce nad Nisou a zároveň je vůbec nejstarším jizerskohorským pomníčkem, připomínajícím na české straně hor nebožáka zmrzlíka. Jde o prostý blok ze šedivého pískovce, u něhož můžeme jen hádat, jestli náhodou nebyl kdysi vylomen z podobně zbarvených skal u Hodkovic nad Mohelkou či Frýdštejna.

Na jeho dvou stranách jsou vytesány kříže. Ten, který byl původně orientován k západu, nese pomalu mizející německý nápis:
IHS
1666
ABEND
IST ALHIER
ERFROREN HANS
KLEI
NERT
JENER ENDE
RENO
VIRT 174?,

Kříž na severní straně pak doplňovalo pokračování nápisu:
MARIA
1666
GEORG WEIS.

S ohledem na skutečnost, že u Křížového kamene se doposud nepodařilo nalézt žádné údaje o důvodu jeho postavení, je tento nápis jedinou zprávou, z níž se můžeme něco o památce dozvědět. Vytesaná písmena hlásají, že tento kámen byl Georgem Weissem postaven na místě, kde roku 1666 umrzl Hans Kleinert. Někdy před polovinou 18. století byl pak jakýmsi neznámým dobrodincem kámen opraven. Víc nevíme. Snad ještě, že jako každý podobný kámen vztyčený v té době v krajině, měl i Kreuzstein duchovní rozměr, a proto má na začátku obou nápisů vždy stylizované značky IHS a MARIA, připomínající Ježíše a jeho matku Pannu Marii, k nimž tehdy lidová zbožnost nejvíce vzhlížela ve chvílích smutku i radosti.

Není naopak zcela jasné, k čemu se měla vztahovat slova JENER ENDE (správně by mělo být Jänner Ende) čili KONEC LEDNA. Lze se setkat s názorem, že se toto časové určení váže k okamžiku postavení kamene, ale z logiky věci bude mít spíše vazbu na dobu Kleinertova umrznutí. Buď jak buď, na konci ledna lze očekávat spíše silné mrazy než mírné počasí, v němž by bylo možné snadno do měkké půdy zakopávat kamenné památníky.

Křížový kámen bývá někdy v literatuře přiřazován k jizerskohorským smírčím křížům, ale asi to tak nebude zcela správné, protož tyto kříže byly stavěny jako výraz pokání a trestu za zločin, obvykle za vraždu bližního, na místě činu. Jablonecký kámen se dvěma kříži sice připomíná smrt, ale způsobenou nikoliv člověkem, nýbrž nezkrotnými přírodními živly.

Je zajímavé, že všechny staré jablonecké vlastivědy Křížový kámen zmiňují s tím, že stál při staré maloskalské cestě, která vedla z údolí Nisy do svahu Bartlova kopce. Svého času šlo o hlavní spojnici Jablonce s českým vnitrozemím v údolí Jizery, odkud bylo Jablonecko spravováno. Přesné umístění kamene ale překvapivě není známo. V časech vzniku Bendovy i Lilieho vlastivědy kámen musel ještě být na svém původním místě, ale ani v jedné z publikací ovšem není nijak přesněji lokalizováno, snad proto, že jej všichni znali. Jen z fotografie, kterou Lilie v knize publikoval, je zřejmé, že kámen stál na svažité louce někde u lesa. S ohledem na skutečnost, že Benda píše o průběhu staré cesty tak, že přicházela od Maršovic, vedla přes les, poté procházela právě okolo Kreuzsteinu a sestupovala dolů z Bartlova kopce k Jablonci, to působí tak, že místo s kamenem muselo být někde na samé jablonecko-vrkoslavické hranici. Někde poblíž budov bývalého pivovaru. To by potvrzovalo i to, že v lese nad vodojemem na konci Kokonínské ulice je na mapě stabilního katastru z roku 1843 nápis Kreuzstein, ovšem bez bližšího vyznačení polohy kamene.

Marek Řeháček

Městský web – Radniční zpravodaj 04/2017

V Lilieho vlastivědě se můžeme také dozvědět, že podle pověsti na místě na Bartlově kopci, kde Křížový kámen stával, zmrzli tři pašeráci. Není ale přitom jasné, jestli na kameni zmíněný Hans Kleinert byl jedním z nich, a pokud ano – pročpak nejsou na kameni uvedena i jména ostatních nešťastníků.

Vlastivědec Adolf Benda zase popisuje příběh, v němž Křížový kámen hraje důležitou roli. V březnu 1820 prý byli zadrženi tři neznámí chasníci (víme jen, že jednomu z nich přezdívali Muckel) pro podezření z vraždy. Udal je muž, u něhož v chalupě na Šumburku předtím čistili pec a při tom se bavili o loupeži a mordu. Při tvrdém výslechu pak měli vypovědět, že u Křížového kamene skutečně zabili a oloupili jakéhosi Žida; jeho mrtvolu pak ukryli u nedalekého buku a lup zahrabali. Panský lesní personál pak za přihlížení mnoha zvědavců obrátil les na svahu Bartlovakopce vzhůru nohama, ale nenašel ani ubitého, ani lup.

Tím role Kreuzsteinu v příběhu končí. Ale pokud by někoho zajímalo, jak to celé dopadlo, tak víme díky Bendovi i to, že mladíci byli poté dopraveni do Jablonce k rychtáři Strakemu, kde byli opět podrobeni výslechu. Jak asi tehdy ony výslechy vypadaly, může napovědět to, že se všichni rychle přiznali k tomu, jak na Brandlu zabili jiného chlapa a jeho mrtvolu opět ukryli. Hledání na určeném místě – zase zbytečné! Jediným výsledkem bylo, že když vedla eskorta Muckela po cestě, ukázal ten na nějakého nebohého muže, který šel zrovna okolo, a vykřikl: „A tenhle u tohobyl taky!“.

Strážci tedy nebohého bez dalšího také sebrali a muž měl pak co dělat, aby se z křivého obvinění vymanil. Nicméně v Jablonci si s těmi výtečníky už nevěděli rady, a tak je odeslali k vyšší instanci – ke krajskému soudu do Mladé Boleslavi. Po pár dnech byli v doprovodu vojska a soudních úředníků ovšem přivedeni zpět a znovu byla prohledávána místa, kde měly být ukryty domnělé mrtvoly. Ale protože pátrání po zavražděných nevedlo ani tentokrát k úspěchu a bez mrtvoly tak nebylo ani vraždy, odvedli stráže chasníky opět do Boleslavi, kde je pro nedostatekdůkazů soud nakonec propustil…

Zajímavé je, že Křížový kámen je snad nejčastěji putující jabloneckou památkou. Na svém původním místě při staré maloskalské cestě stával až do časů někde na přelomu 19. a 20. století. Zřejmě v souvislosti s novou výstavbou, která se v jeho okolí v té době chystala, byl tehdy – coby cenná památka zdejší minulosti – přesunut k jabloneckému vlastivědnému muzeu, jež bylo umístěno v domu v dnešní ulici Generála Mrázka, zhruba v místě, kde dnes stojí mohutný objekt postavený pro telekomunikace. Po zrušení muzea se pak bez většího zájmu léta povaloval nadvoře. Ještě v roce 1971 známý milovník památek Josef V. Scheybal v Novinách Jablonecka vyjadřoval naději, že by snad kámen mohl konečně najít své důstojné místo v parčíku naproti hotelu Zlatý Lev; kamarád Ota Simm vzpomínal, že se právě toto umístění v zelené ploše nad bývalou farou a pod přímým dohledem manželů Scheybalových, kteří v domě tehdy žili, často ve městě diskutovalo.

Své definitivní místo ovšem Křížový kámen nakonec našel až u jižní zdi kostela svaté Anny. Zde byl také roku 2001 na náklady města důkladně a citlivě opraven. O dva roky později jej ovšem povalili neznámí vandalové. Naštěstí při tom památka nepřišla k žádné větší újmě a byla pak na tři roky uložena do bezpečí. V roce 2006, po dokončení kompletní obnovy kostela, se jeden z nejstarších svědků jablonecké minulosti vrátil k jižní stěně svatoanenského kostela, kde stojí dodnes.

Marek Řeháček