- Soubor čtyř kamenných křížů (0426, 0723, 0724, 0725) v Knínicích
- Kamenné kříže u kostela svatého Mikuláše v Milhostově (0040 + 0041 + 0050)
- Kamenné kříže na křižovatce západně od Milhostova (0038 + 0039)
- Kamenný kříž 0059 jižně od Tomášova u Mikulášovic
- Kamenný kříž 0310 u kostela Povýšení svatého kříže v Údlicích
- Kamenný kříž 0216 na rozcestí severozápadně od Černýše
- Kamenný kříž 0742 v parku v Mostecké ulici ve Vtelně
- Kamenný kříž 0741 v parku v Mostecké ulici ve Vtelně
- Kamenný kříž 0227 v parku v Mostecké ulici ve Vtelně
- Kamenný kříž 0407 v Rabštejně nad Střelou
- Kamenný kříž 0060 v Brtníkách
- Kamenný kříž 0425 za kostelem svatého Havla ve Chlumci
- Kamenný kříž 0360 u kostela svatého Havla ve Chlumci
- Kamenný kříž 0726 u kostela svatého Havla ve Chlumci
- Veroničin kříž u lesní cesty jihozápadně od Kamenické Stráně
- Kamenný (Stübelův) kříž v lese západně od Studeného
- Kamenný kříž u Dubé (0590)
- Kamenný kříž 0503 v Železném Brodě
Uprostřed lesa na rozcestí několika cest, po nichž prochází trasa naučné stezky Růžová, je k vidění kamenný kříž, zvaný Veroničin (někdy též Veronin).
Lépe řečeno, k vidění je jeho replika. Na infoceduli na místě se lze dočíst, že ho v 60. letech 20. století zničili nenechavci, jiné zdroje ale mluví o tom, že byl rozbit při těžbě dřeva…
Druhou verzi potvrzuje evidence smírčích křížů:
Výška 65 cm, šířka 35 cm, tloušťka 12 cm. Kříž byl postaven na paměť zavraždění kramářky Veroniky Bergertové 5. září 1836. Byl rozbit kolem roku 1960 při svážení dřeva. Později byla nalezena pouze hlava kříže. Na kříži byl letopočet 1837.
S křížem je spojena následující událost:
V minulém století žila jistá obchodnice Veronika Bergertová, která pocházela z Mikulášovic. Jezdila po kraji a obchodovala s vázankami, kravatami, korálky, knoflíky, hřebeny, náušnice a podobným zbožím. Jednou, když se svým krámem v Teplicích přebývala, potkala svou známou, která také z Mikulášovic pocházela. Tak se k ní ihned připojila a pomáhala jí jako nosička. Neměla však čisté svědomí, potají číhala na vhodnou příležitost, aby nebohou kramářku zamordovala a zmocnila se tak její živnosti. Pohlednější Veronice se totiž dařilo lépe než jí.
3. 9. 1836 zde byla zavražděna 22-ti letá Veronika Bergertová svou žárlivou přítelkyní Francizskou Sänderovou, též obchodnicí, leč proti Veronice neúspěšné.
V září 1836 šly společně z Růžové, kde předešlou noc přespaly, směrem na Kamenickou stráň. Kramářka byla toho dne velmi unavena. Celou noc totiž dováděly s pohraničníky, k tomu bylo ještě velké teplo a tak se stalo, když vstoupili do lesa, k takzvané Seidelově bráně, sklátila ji únava a nemohla dál pokračovat. Sedla si do stínu mladých smrčků a vzápětí usnula.
Její průvodkyně však neměla toho dne klidu. Večer před tím se obě zamilovaly do jednoho pohraničníka, on však Veroniku si oblíbil. Zášť Veroniny společnice se tím ještě více zvýšila. Bylo pět hodin odpoledne a ona pro svůj zrůdný čin se rozhodla. Nejprve chtěla použít kamenů, potom, ale přistoupila k nedalekému čtvrtsáhu (hromada dřeva) a tam hledala, až našla pořádný kus kořene. Vražedkyně uchopila kořen a praštila spící do hlavy. A když ani poté nenašla uklidnění, píchla ji několikrát svým nožem za uši. Potom si v klidu sedla vedle své mrtvé společnice a dala se do řeči se ženami, které tudy šly na hrabanku. Neměla strach ani z nedaleko pracujících Seidelbauerových lidí. Po chvíli vzala koš se zbožím a vypravila se přes Kamenickou Stráň a Dolský mlýn do Jetřichovic. Tam se již cítila v bezpečí a tak začala chodit od domu k domu se svým krámem. Dlouho se ale netěšila ze svého nového živobytí, byla zadržena pohraniční stráží, protože neměla u sebe doklady.
Mezi tím již byla nalezena mrtvola, a tak když přišli pohraničníci z Kamenické stráně a slyšeli o zločinu, ihned se obrátili a spěchali do Jetřichovic, kde již našli vražedkyni v jistých rukách.Vražedkyně byla převezena do Litoměřického kriminálu a tam v létě 1837 popravena. Nutno podotknout, že ani oběť nebyla žádný svatoušek. Byla prý zastánkyní „volných mravů“. Přesto hned po její smrti přijel její milý z Turnova, poklekl na místo jejího skonu, zlíbal je a nechtěl opustit. Potom šel na hřbitov, lehl si na její hrob a nechal za ni číst 6 zádušních mší. Při vybírání v kostele dal sám 1 tolar. Lidem se zdálo, že se choval pomateně. Nakonec se chytil jiné ženy, se kterou potom žil.
Verze na tabuli nabízí zcela jiný konec příběhu:
Událost na místě zpozorovala náhodná svědkyně z Nové Vísky a vše oznámila hraniční stráži. Mordýřku zadrželi v Rynarticích, zanedlouho byla odsouzena a oběšena.
Inu, vyberte si. Smírčí kříž tu nechal údajně postavit majitel lesa – v roce 1837 majitel tehdejšího pozemku sedlák Florian Guth.
Po zničení původního kříže se v roce 2012 našli (nikde nejmenovaní) nadšenci, kteří podle dobových dokumentů vysekali nový kříž a usadili ho na původní místo.
Poblíž kříže visí na stromě obraz Anděla strážce.
Aktualizace 21. 7. 2022:
Tam, kde kdysi býval hluboký les, je dnes mýtina a místo je takřka k nepoznání – viz foto.