Pramen Julinka na Masarykově náměstí v Polici nad Metují

Na Masarykově náměstí v Polici nad Metují přímo u místní kašny je upravené prameniště, nazvané Julinka.

V zemi zapuštěný kruhový prostor, vydlážděný kostkami. V jeho středu z kamenů vyskládaná „skalka“ s kovovým vývodem vody, přidržovaným několika vzpěrami. Voda odtéká kanálovou mříží a je odčerpávána do vedlejší kašny.

Web o vodních zdrojích:

Kašna uprostřed náměstí. Jde o artézský vrt hloubky 70 m. Zhotoven byl v roce 1906.

Na tabulce na náměstí:

Prameník pitné vody „Julinka“ je napájený 70 m hlubokým artézským vrtem ze svrchní zvodně Polické křídové pánve. V podobě kovového stojanu s oboustranným výtokem vody, zdobeného plastikou ženy, byl dokončen roku 1906 nákladem starosty obce Viléma Pellyho.

Při úpravě provedené v roce 1958 došlo k odstranění původního prameníku, vnitřní kruh byl zasypán a osázen alpínem s použitím odolovských araukaritů. Současná úprava v roce 2015 otevřela zarůstající okolí prameníku, zviditelnila jej a lépe zpřístupnila veřejnosti.

Kvalita vody je pravidelně kontrolována – Pitná voda.

Místní spolek Julinka:

Podrobněji:

Prameník pitné vody na polickém náměstí, známý pod jménem „Julinka“, byl dokončen nákladem obce Police n. M. roku 1906, za starosty Viléma Pellyho. Napájený je ze zvodnělé vrstvy Polické křídové pánve, 70 m hlubokým artézským vrtem. Jeho původní vzhled s kovovou plastikou ženy a oboustranným výtokem vody nahradilo v roce 1958, když došlo k parkové úpravě středu náměstí, úplně odlišné řešení. Bylo odstraněno ozdobné oplocení a prameník, vnitřní kruh byl částečně zasypán hlínou a osazen dřevinami a prameník s upravenými plochami byly obloženyprvohorními odolovskými araukarity. Tato úprava se zachovala až do dnešní doby ovšem s tím rozdílem, že zde byly v minulosti vysazeny ještě další dřeviny a nejstarší dřeviny už narostly takových rozměrů, že téměř zakryly prameník, velkou část západní strany kašny a přilehlé zelené plocha až téměř k chodníkům. Již několikrát se diskutovalo o tom, že by bylo vhodné vrátit tomuto místu alespoň částečně jeho původní vzhled a rámcově to řešily i návrhové architektonické studie náměstí, které se k tomuto provedení také přikláněly.

V nedávné době požádalo občanské sdružení JULINKA Police n. M. město Police nad Metují o souhlas s provedením úpravy okolí prameníku Julinka, podle návrhu, který sdružení předložilo. Řešení spočívalo ve vyřezání všech dřevin, vyčištění prostoru od naházených odpadků, vybrání hlíny a araukaritů z vnitřního kruhu do výškové úrovně paty prameníku, urovnání vnějšího terénu a jeho zatravnění.

Vlastní prameník zůstane prozatím ve stávající podobě. Provedení takovéto úpravy by dané místo zviditelnilo a vrátilo mu jednoduchý historizující vzhled, lépe zpřístupnilo prameniště, zamezilo postupnému vlhnutí západní strany kašny a bylo by lépe využitelné – dalo by se využít k letnímu posezení a případně cachtání. Předložený návrh byl odborem IMŽP doplněn o vhodné řešení dna kruhu kolem prameníku kostkovou dlažbou a o obložení betonového, případně cihlového kruhu, po jeho vyspravení, dřevěným sedátkem. Celkové navržené řešení je opticky výraznéale jednoduché, a dané místo by bylo připraveno pro budoucí revitalizaci náměstí.

Předložený návrh projednala stavební komise a doporučila radě města jeho realizaci. Poté ho projednala RM a doporučila ho ke schválení zastupitelstvu města. ZM o něm rozhodlo na svém zasedání dne 15. 4. a schválilo jeho realizaci. Vzhledem k termínovým možnostem dlaždiče, provedlo o.s. Julinka největší část realizace schválené úpravy už v sobotu 18. 4. Odebrané araukarity budou uloženy na Správě CHKO Broumovsko, neboť se jedná o jedny z posledních exemplářů odolovského zkamenělého lesa. Do konce dubna by měly být očištěny a vyspraveny betonový
prstenec a vnitřní cihlová vyzdívka, rozhodnuto o řešení sedátek a konečné podobě dlažby, dorovnán vnější terén a vyset trávník. Začátkem května by měla být odstraněna současnou kamennou dlažbu od schodů k prameníku a 4. 5. by měl nastoupit dlaždič, k vydláždění cca 25 m2 vnitřního prostoru prameniště malými žulovými kostkami.

Město si je vědomo toho, že schválená a již z velké části zrealizovaná úprava prameníku Julinka se nemusí všem občanům líbit. Jsme ale přesvědčeni, že tato úprava je krok správným směrem, a že přinese polickému náměstí příjemnou architektonickou změnu a nové možnosti ve využití daného místa.

A nejpodrobněji:

Potřeba kvalitní pitné vody se ve středu města stávala stále naléhavější. Nutno vzít v úvahu, že koncem roku 1895 zasáhla město Polici a okolní vesnice velká epidemie tyfu a tehdy bylo mnoho závadných studní úředně zdravotní komisí uzavřeno (byly velmi často na dvorech domů v sousedství chlévů). Další důvod uvádí polická farní kronika: „Následkem udělání kanálů v Kostelní ulici a na severní straně náměstí ztratila se voda ve sklepích u mnohých domů a proto žádali majitelé těchto domů, aby město dalo udělati studnu na náměstí. Žádosti vyhověno.“ Proto roku 1905 rozhodlo obecní zastupitelstvo, „aby artéská studna zřízena byla na dolní části náměstí a sice uprostřed as 3 m pod kašnou a bližší provedení uloženo městské radě.“ (Připomeňme, že skupinový gravitační vodovod s prameništěm na hoře Boru ještě v té době neexistoval a jeho stavba byla v Polici nad Metují kolaudačně dokončena až roku 1930 – dnes dost nepředstavitelná situace!)

Dne 14. října 1905 zasedala městská rada, protože: „dělníci, kteří vrtají artéskou studnu, stěžují sobě, že není jim možno dále vrtati. Usneseno práce vrtací zastaviti, aby pak pořízen mohl být stojan výtokový, usneseno, snížiti terrain kol výtokového stojanu na 5 metrů v průměru o 60 ctm se vchodem z dolejší strany náměstí a sice z cihel. Z předložených modelů výtokových stojanů doporučuje se onen firmou Antonín Kunz v Hranicích zaslaný, musí však upraven býti stojan tak, aby rameno stojanu nacházelo se ve výši nejvíce 1,05 m a kalich odkapní do výše 45 ctm.“ Vrtací práce však po překonání obtíží dále pokračovaly a nakonec bylo vody dosaženo. Dne 11. listopadu 1905 již jednala městská rada o způsobu provedení artéské studny na náměstí. „Usneseno, aby na cihelnou obrubu položeny byly ještě kamenné plotny, poněvadž v této úpravě zdá se provedení příliš kusé, nevkusné. Pan starosta sděluje, že plotny dal zhotoviti z ploten u obecního chudobince se nalézajících panem Antonínem Kricnarem. Dle vzorků měst­ské radě předložených zamlouvá se onen již panem starostou ponavržený dle obrazce č. 61 firmy Adolf Hamerník v Královských Vinohradech a usneseno, aby týž byl objednán. Vzorek stojanu fy A. Kunz se nezamlouvá a budiž týž o tom zpraven.“

Dne 8. února 1906 zasedalo městské zastupitelstvo. Na něm tehdejší starosta města Vilém Pelly prohlásil, „že hodlá náklad se zřízením artéské studny na náměstí sám ze svého nésti a žádá, aby obecní zastupitelstvo dar tento přijalo. Prohlášení pana starosty bylo s nadšením přijato, načež náměstek starosty p. František Reinsch jménem celého shromáždění p. starostovi za tak vzácný dar vřelými slovy upřímně poděkoval, kteréž p. notář Matěj Šlais doplňuje návrhem, aby studna pro všechny budoucí časy označena byla pojmenováním „Pellův pramen“ a aby tamtéž zasazena byla deska s tímtéž označením.“ Dvě desky z černé švédské žuly s nápisy Pellův pramen a 1905 zhotovil polický kameník Antonín Kricnar.

Dejme opět slovo farní kronice: „Vrtáno bylo do hloubky 33 metrů a voda vytryskla dosti silným prou­dem. Na to bylo místo do kruhu zdivem opatřeno a uprostřed postavena socha se džbánem na ramenou. Celá studna železným plotem uzavřena až na straně západní, kudy vcházejí lidé pro vodu. Purkmistr Vil. Pelly všechen náklad sám zapravil.“

Rekapitulace: Artéský vrt ze svrchní zvodně Polické křídové pánve, 70 metrů hluboký, byl dokončen na podzim roku 1905. Zakázka byla svěřena polické firmě stavitele Viléma Pohla, vlastní vrtání studny prováděl polický studnař Ferdinand Lokvenc. Vlastní provedení vrtu přišlo na 652 K 04 hal., celkové náklady činily 3.200 K včetně pořízení kovového odlitku plastiky ženy (později lidově zvané „Julinka“) nad oboustranným výtokem pramene pitné vody, stojící v kruhovém obezdění a s dvěma lampami na kandelábrech.

Po dlouhá léta pak prameník sloužil pro polické občany jako zdroj kvalitní pitné vody i když byl v Polici n. Met. již zaveden vodovod. Sám donátor továrník Vilém Pelly chodíval každé ráno se džbánem pro vodu z pramene až do konce svého života.

Sama plastika „Julinky“ bývala terčem mnoha různých šprýmů. Občas se ráno pyšnila podprsenkou, kterou ji v noci navlékli rozjaření hosté opouštějící hostince, rovněž bylo často prohlašováno, že Julinka je ženou, která má nejpevnější ňadra v Polici.

V červnu roku 1958 bylo započato s parkovou úpravou a dlážděním středu náměstí, podle návrhu městského stavitele Jaroslava Šlambory. Kříž, stojící na náměstí před radnicí od roku 1790, byl přeložen ke kostelu (pozn.: o přemístění kříže z náměstí se uvažovalo již roku 1949), podstatných úprav se dočkal i artéský pramen, nazývaný občany (neznámo proč) „Julinkou”. Kovový odlitek plastiky ženy nad oboustranným výtokem vody, cenný doklad uměleckého slévárenství litiny ze začátku století s podstavcem i kruhové kovové oplocení byly odstraněny a nakonec skončily na tehdejší skládce šrotu u bývalé sladovny někdejšího měšťanského pivovaru.

Demolice úpravy a výzdoby pramene byla vítanou a dokonale využitou příležitostí, aby zmizela viditelná připomínka na továrníka Viléma Pellyho, trojnásobného starosty města a štědrého mecenáše. Komunističtí dobrovolní likvidátoři si přitom počínali tak zběsile, že jeden z nich při rozbíjení litinového oplocení přišel odlétnuvší střepinou dokonce o oko. Celý pramen se nakonec dočkal úpravy ve formě jakéhosi alpina, obložen petrifikovanými araukarity, dovezenými z Jestřebích hor, ze „zkamenělého lesa“ u Radvanic. Z neudržované skalky se stalo během doby bujné křovisko, sloužící k odhazování nejrůznějších odpadků. Současná úprava z roku 2015 otevřela zarůstající okolí prameníku, zviditelnila jej a lépe zpřístupnila veřejnosti.