Hrob rodiny Grosmanovy na hřbitově v Lužci nad Vltavou

Na hřbitově v Lužci nad Vltavou se u jeho východní ohradní zdi nachází hrob rodiny Grosmanovy.

Dle náhrobku rodina, která v regionu dozajista nebyla bezvýznamná, čemuž odpovídá i vzhled hrobového místa. Statkáři, dvakrát starosta, ředitel cukrovaru…

RODINA GROSMANOVA

JAN GROSMAN, STATKÁŘ A STAROSTA †1889
JEHO CHOŤ ANNA, ROZ. KAŇKOVÁ †1908
JOSEF GROSMAN, ŘEDITEL CUKROVARU †1911
BPŽENA GROSMANOVÁ ROZ. ČÁPOVÁ, CHOŤ STATKÁŘE, †1936
RUDOLF GROSMAN, STATKÁŘ A STAROSTA †1942
JAROSLAV KUBEŠ, STATKÁŘ A MLYNÁŘ †1948
JEHO CHOŤ MARIE ROZ. GROSMANOVÁ †1964

Přesto se zrovna moc najít nedá, bohužel.

Pan ředitel cukrovaru působil i ve zcela jiném „žánru“:

Knihkupectví a nakladatelství Grosman a Svoboda založili koncem 1896 nedostudovaní medici a kolegové ze studentských spolků Josef Grosman a Václav Svoboda. Koncesi pro firmu získal v prosinci 1896 Václav Svoboda (* 1869 Nová Ves u Benešova, † 1910 Praha), podnik však zřejmě inicioval Josef Grosman (* 1865 Lužec nad Vltavou, † 1911 Lužec nad Vltavou), který by jako politicky nespolehlivý koncesi neobdržel. Syn rolníka údajně absolvoval roudnické gymnázium (v ročenkách nedoloženo), pak studoval medicínu v Praze a aktivně se účastnil studentského pokrokového hnutí; působil v redakci Časopisu českého studentstva, ve výboru Akademického čtenářského spolku a později ve Slavii. V procesu s tzv. Omladinou byl vyšetřován, obžalován a souzen však nebyl. 1894–1895 úzce spolupracoval s vězněným Karlem Stanislavem Sokolem, podílel se na vydávání jeho Vzdělávací bibliotéky a angažoval se v redakci Radikálních listů. Studia nedokončil a 1897 v době rozkladu pokrokového hnutí koupil se společníkem a koncesionářem Svobodou pro společný podnik z konkurzu knihkupectví Břetislava Košuta (původně Eduarda Valečky) v Praze na Novém Městě. V lednu 1899 se Václav Svoboda vzdal koncese v jeho prospěch a ze společnosti vystoupil, firma si však ponechala původní název, pod kterým pak působila v Praze i v Mělníku až do svého zániku 1949. Josef Grosman udržoval přátelské kontakty s mladými literáty, výtvarnými umělci i lékaři, firemní knihkupectví nabízelo moderní českou beletrii a publicistiku i cizojazyčnou literaturu. Od ledna 1901 je vedl zkušený knihkupecký pracovník Jan Gotthard, který též zastupoval svého šéfa na profesních setkáních v Lipsku. 1903–1904 byl společníkem firmy Augustin Biener, který však do jejího řízení nijak nezasahoval. 1904 se Josef Grosman po smrti svého švagra stal voleným komerčním ředitelem cukrovaru v Lužci nad Vltavou. Zaneprázdněn novou funkcí svěřil vedení firmy Janu Gotthardovi, který v té době pomýšlel na její koupi, nenašel však movitého společníka. Grosman pak prodal firmu k 1. lednu 1906 českobudějovickému knihkupci a nakladateli Gustavu Dubskému. Definitivně se vrátil do Lužce, pravděpodobně zůstal svobodný (údaje o jeho rodinných vazbách v životopisné stati Martina Kučery jsou nepodložené) a věnoval se zvelebení obce (odkázal jí dům s knihovnou, čítárnou, spolkovou síní, záložnou a opatrovnou) a sokolskému hnutí. 1910 byl intrikou odvolán z vedení cukrovaru a 17. července 1911 po záchvatu mrtvice zemřel.

S uvedením pozice v místním cukrovaru se lze na hřbitově setkat několikrát, dozajista šlo o podnik významný (založen roku 1862 jako vůbec první rolnický akciový cukrovar v Čechách).

Pár zmínek v obecní kronice:

Bohužel víc Google neobjevil.