Hrob Ladislava Vichra na hřbitově ve Velešíně

Severně od středu hřbitova ve Velešíně je vytvořen oblouk sjednocených hrobových míst pro město nějakým způsobem významných osobností. Pátý zprava je hrob Ladislava Vichra.
Hrobová místa jsou si stylově podobná, ale nejsou přesnou kopií. V záhlaví hrobu černý náhrobní stupňovitý sokl, stylizovaný do podoby kamenného křížku. Široká spodní základna, široký spodní sokl, vlastní dřík – na něm nápis:

ZDE OČEKÁVÁ DEN
SVÉHO VZKŘÍŠENÍ
P.
LADISLAV
VICHR
DĚKAN VE VELEŠÍNĚ
* 21.6.1911 V HORNÍ CEREKVI
† 12.1.1976 VE VELEŠÍNĚ
R.I.P.

Na dříku hlavice, nesoucí kříž s postavou Krista. Ve spodní části náhrobku kovová lampa. Oválná podobizna netypicky umístěna mimo osu, vlevo před jménem.

Jméno pana děkana se vyskytuje v dokumentu Archivu bezpečnostních složek o římskokatolickém knězi P. ThDr. Stanislavu Sasinovi:

Ladislav Vichr (21. 6. 1911 – 12. 1. 1976) pocházel z Horní Cerekve z živnostenské rodiny. Na faře ve Velešíně působil od roku 1940. U věřících byl velmi oblíben pro společenskou povahu. Okresní církevní tajemník ho označoval za nejagilnějšího pastýře svých oveček, jehož kostel ve Velešíně je nejnavštěvovanějším v okrese.

…Po krátkém přemýšlení si nechal prostřednictvím Endlweberova desetiletého syna zavolat Markétu Jentscherovou, která ho v Černém Údolí vyhledala ještě téhož dne po poledni. Sasina jí vyřídil pozdrav od jejího manžela, a jelikož se potřeboval vzdálit co nejdále do vnitrozemí, požádal ji o zajištění krátkodobého úkrytu ve Velešíně u faráře Ladislava Vichra, případně v Borovanech u Karlem Jentscherem doporučeného Karla Sigmunda, jehož ale tak dobře neznal. I jí uvedl jako důvod návratu návštěvu své matky. Do zmíněných obcí se chtěl Sasina přesunout především z toho důvodu, že v okolí Benešova nad Černou probíhalo, jak zjistil od manželů Endlweberových, intenzivní pátrání po zmizelém Haláčkovi a Šubrtovi a že by ho mohl poznat některý z místních obyvatel.

Markéta Jentscherová se za farářem Ladislavem Vichrem vypravila hned druhý den ráno 24. července 1953. Ačkoli se Vichrovi prokázala Sasinovým vlastnoručně napsaným dopisem, Vichr ji rázně odmítl a pohrozil, že vše ohlásí. Domníval se totiž, že se jedná o provokaci.95 Druhý den pak skutečně z opatrnosti oznámil na MNV ve Velešíně, že po něm neznámá žena požadovala pomoc pro benešovského faráře.96 Jeho udání se dostalo až na StB v Českých Budějovicích, kde se ale domnívali, že se týká právě zmizelého Jaroslava Šubrta. …

… Ihned poté se Sigmund vypravil s Jentscherovou na půjčeném motocyklu za Sasinou k manželům Endlweberovým do Černého Údolí. Při setkání se Sasina od Jentscherové dozvěděl o jejím neúspěšném jednání s Vichrem, který ho svým postojem velmi zklamal, a od Sigmunda o zajištěném úkrytu v Borovanech. …

… V prvé řadě ale musel zabránit velešínskému knězi Ladislavu Vichrovi, aby nahlásil jeho přítomnost v Československu. Hned druhý den, 25. července 1953, ráno proto vyslal Anastázii Vaňkovou za svým známým místním knězem Janem Sukdolem100 s prosbou, aby za ním zašel. Předpokládal, že Vichr bude mít k Sukdolovi větší důvěru než k neznámé Jentscherové. Překvapený Sukdol vyhledal Sasinu téhož dne odpoledne, kdy mu také přinesl požadovaný breviář ke sloužení mše svaté. Během schůzky se spolu oba kněží bavili o aktualitách z církevní oblasti (o stupňujícím se útlaku církve, věznění některých kněží apod.), především z jižních Čech. Jan Sukdol se vypravil za Ladislavem Vichrem do Velešína následujícího dne, 26. července 1953. Dozvěděl se od něj ale velmi nepříjemnou zprávu, že ten již návštěvu Jentscherové nahlásil na místním MNV, jelikož ji mylně považoval za provokaci. …