weby pro nejsevernější čechy

Starý židovský hřbitov v České Lípě (Böhmisch Leipa)

Pokud nebudeme uvažovat synagogu v Děčíně, pak na naší straně hranice je nejbližší dochovanou židovskou památkou hřbitov v České Lípě (tady už synagoga nestojí, byla zničena nacisty v roce 1938).

O hřbitově vím už delší dobu, v roce 2014 jsem byl přímo u něho poprvé, je ale zamčený a i když jsou zdi kolem poměrně nízké, přeskakovat je bych si nedovolil, nejen kvůli tomu, že jde o hodně frekventované místo. Proto jsem velmi rád využil jedinečnou příležitost, když město Česká Lípa jako dozvuk Dnů evropského dědictví uspořádalo na hřbitově 20. září 2015 komentovanou prohlídku, kterou vedl pan Ladislav Smejkal. Na oba termíny se sešlo lidí hodně, vždyť jak sám průvodce konstatoval, není taková šance často, naposledy se tu něco podobného konalo před 17 lety…

Přímo na místě zaznělo mnohem víc informací, než se dá vylovit jen na netu a z knížek, hlavně pan Smejkal umí vyprávět a spojit širší souvisloti, takže jsme se leccos dozvěděli nejen o samotném hřbitově a židovské komunitě ve městě. A spoustu dalších informací je možné nastudovat z knížečky Židé v České Lípě od Marie Vojtíškové, hřbitovům je věnováno několik stran.

Starý židovský hřbitov se v České Lípě nachází v severozápadní části města v blízkosti městského parku, mezi ulicemi Roháče z Dubé a U Střelnice, poblíž železniční zastávky Střelnice. Založen byl před rokem 1575 za městskými hradbami (podle nedoložitelné tradice již roku 1479), v roce 1758 došlo k jeho rozšíření a používán byl do roku 1905, kdy město původně odlehlý prostor pohltilo a kdy začal hřbitov „překážet“. Několik staletí se židovská obec pokoušela marně dojednat s vrchností a městem rozšíření, část pozemků uvolnili poue Kounicové a proto mohl být nakonec hřbitov provozován do počátku 20. století. V roce 1905 byl u městského hřbitova založen Nový židovský hřbitov, paradoxně dnes již neexistující (na jeho místě je základní škola). Židovské osídlení je ve městě prokázáno před rokem 1529, židovská obec zanikla roku 1938.

Na počátku druhé světové války byl starý hřbitov roku 1938 zdevastován nacisty a část náhrobních kamenů byla odvezena a použita k zasypání říčního ramene Ploučnice. Do dnešní doby se dochovalo přibližně 140 náhrobků, z nichž nejstarší pochází podle výzkumu Státního židovského muzea z roku 1682. Většina náhrobků pochází ze 17. a 18. století (baroko, klasicimus), údajně tu byly náhrobky podstatně starší, ty však zřejmě zmizely buď při devastaci hřbitova, nebo pod zemí. Na hřbitově totiž docházelo k pohřbívání ve vícero vrstvách, protože další rozšíření na stávajícím místě nebylo možné a židovská víra nedovoluje manipulaci s pozůstatky nebožtíků.

Podle různých pramenů stojí za pozornost třeba poblíž vchodu umístěný obelisk s angickým textem na paměť Karla a Mariance Sprizerových. Unikátní je žulový náhrobní kámen ve tvaru černého jehlanu, který připomíná hrob rabína a 31 obětí pogromu z roku 1745.

Při průzkumu prováděném Státním židovským muzeem z Prahy byl nalezen nejstarší náhrobek z roku 1682. Protože židovská víra nedovoluje manipulovat s hroby, existenci starších hrobů ve spodní vrstvě není možné doložit.

Hřbitov je chráněn jako kulturní památka České republiky. V 90. letech prošel rozsáhlou rekonstrukcí, která byla dokončena v roce 1999. Bylo nutno opravit rozpadající se obvodové zdi, zřídit nový přístup (na místě dnešních schodů bývala márnice).

Tagy