Vlastivědné muzeum v Olomouci, nositel hlavní ceny Gloria musaealis za rok 2012

Není to tak dlouho, co pan Zbihlej upozorňoval na fakt, že Vlastivědné muzeum v Olomouci se stalo s jednou ze svých expozic držitelem ocenění v prestižní soutěži Gloria musaealis (a to přímo hlavní cenu za rok 2012).

Když jsme se tedy podruhé (a bohužel zatím asi na delší dobu naposledy) vypravili opakovaně do tohoto města, nenechal jsem si návštěvu muzea utéct. Ono jich je mezi námi v Olomouci plno a dalo by se jejich prohlížením strávit hodně času. Toto se nalézá na náměstí Republiky, což je nedaleko od Horního náměstí, a má i mezinárodní úspěchy (zajímavé jsou v článku ty údaje o financích).

Několik expozicí stálých, k tomu příležitostné výstavy – my se trefili do „Mezi Východem a Západem“ o Cyrilovi a Metodějovi a „Krása moří a oceánů“ ze soukromé sbírky.

Vstup tedy nevypadá nic moc a nenasvědčuje tomu, co bude následovat. Skříňky pro odložení nadbytečných věcí, dlouhé pulty pokladny a za sklem nějaké publikace a suvenýry. Smí se fotit, takže hurá. V první místnosti střelecké terče, zaznamenávající podobu města. Hned je vidět, že orloj nebyl vždycky tak socrealistický, jako dnes…

V chodbě, vedoucí k expozicím, jsou umístěny poměrně rozsáhlé reliéfy, bohužel bez jakéhokoli popisku, takže jen planě hádáme, o co by se mohlo jednat.

Procházíme dolní chodbou kolem atria, vystavené obrazy kolem dveří různých kanceláří a salonků, sloužících jako příležitostné expozice. Jedna je věnována vlivu věrozvěstů v našich končinách (viz předchozí zmínka).

Po zadním schodišti vystoupáme k expozici Olomouc – patnáct století města. Je na ní vidět vliv moderního pojetí – části expozice kopírují realitu (kavárna, tramvaj, fotosalon) za zvukového i světelného doprovodu, část je klasická, vitrínová. Člověk zjišťuje, co všechno je mu dnes z dávných denních potřeb už neznámo či jak má z nejrůznějších důvodů zkreslené představy. Kdo by v té věžičce s trámovím hledal městskou šibenici?

Chodba je využita k umístění Galerie osobností Olomouckého kraje v medailoncích Rádia Haná a je tu snad každý, kdo se městem a jeho okolím jen mihnul.

Stoupáme o patro výš, k oceněné expozici Příroda Olomouckého kraje. Dioramata různých biotopů jsou doplněna zvukovými projevy vystavených zvířat, spustitelných tlačítky, v šuplících jsou vzorky kožešin, kůry, nebo semena rostlin. U stolů mikroskopy s různými preparáty k volnému prohlížení, jako malý padám na kolena a prolézám „norou“ v jedné z vitrín, abych potkal jezevce.

Přes novou expozici o historii Olomoucké univerzity se dostáváme ke korálům, hvězdicím, ježovkám, škeblím a mušlím (viz výše) a pak už jen sestup zpět k pokladně, vybrat si něco z publikací. Mají tu dokonce knižního průvodce expozicí, nicméně paní za pultem mě upozorňuje, že byl vydán k předchozí podobě muzea a tudíž odpovídá dnešnímu stavu jen částečně. Nevadí, sbírkové předměty jsou tu stále skoro tytéž.

Kéž bychom takých muzeí měli i u nás!