weby pro nejsevernější čechy

Hornické muzeum Krásno (areál cínového dolu Vilém)

Hornické muzeum Krásno se nachází v areálu bývalého cínového dolu Vilém v západní části obce, kousek od zachovalé těžní věže. Jedná se o obrovský hornický skanzen, zřízený na ploše několika hektarů.

Samotné Krásno vzniklo v místech hornické osady Drei Linden, zmíněné poprvé roku 1241 v kronice Angličana Bartholomea Angelica. Roku 1355 bylo povýšeno na městečko a byly mu uděleny horní svobody a práva pro doly a rýžoviště cínu. Roku 1529 bylo povýšeno za Pluhů z Rabštejna na horní město. Bohatá cínová ložiska přispívala rozvoji bečovského panství, roku 1547 zabaveného za účast na prvním stavovském povstání zmíněnému rodu králem Ferdinandem I. Ten pak povýšil majestátem 1. září 1547 Krásno na královské horní město a zároveň mu udělil městský znak.

Výkyvy v poptávce po kovu i válečné události způsobovaly střídání období rozvoje a úpadku města. Na přelomu 18. a 19. století se stát pokusil doly uživit, aby získal nerušený přístup ke strategické surovině, nastává ale úpadek cínařství a rozvoj výroby porcelánu. Situace se během 20. století zopakovala za II. světové války, poté za studené války. Definitivní konec těžby cínu přišel po otevření československé ekonomiky po roce 1990.

Jak již bylo řečeno výše, muzeum se rozkládá v prostoru historického cínového dolu Vilém. Současné budovy pocházejí převážně z 20. až 40. let 20. století. Od otevření nedalekého dolu Stannum v druhé polovině 60. let sloužil důl už jen jako větrací jáma. V letech 1949 až 89 nesl po komunistickém ministrovi zemědělství jméno Ďuriš. Těžba v novém dole byla velice nákladná a neobešla se bez velkých dotací, proto byl v roce 1991 ukončen provoz jak na dole Stannum, tak na všech pomocných provozech.

Naštěstí se pro areál našlo nové využití – od roku 1993 zde začala vznikat expozice rudného a uhelného hornictví na Sokolovsku. Základ prezentovaného fondu tvoří technika získaná z dolu Stannum, z RD Jeseník – závod Zlaté Hory, z firmy Geam Dolní Rožínka. V letech 1994 až 1995 byl do bývalé úpravny cínových rud na pravé straně příjezdové silnice přemístěn těžní parní stroj z dolu Marie v Královském Poříčí, který byl posledním uhelným hlubinným dolem v oblasti. V tomto objektu je také pokladna s prodejem informačních materiálů a suvenýrů. Expozice je věnována historii těžby rud a uhlí, mineralogii a geologii Slavkovského lesa, středověkému dolu Jeroným v Čisté, úpravnickým technologiím, rudním ložiskům Českého masívu apod.

Na levé straně silnice, kde býval důl, je možno si prohlédnout zachovanou těžní věž a šachetní budovu, strojovnu, budovu dílen, vrátnici či jednu z nejstarších důlních trafostanic u nás. Hlavní budově vévodí obrovský parní těžní stroj z roku 1897. Ve strojovně je původní elektrický těžní stroj firmy Siemens z roku 1942. V interiérech budov je např. ukázková štola, výstava báňského záchranářství, šatny horníků, používaná nejrůznější technika a celá řada modelů. Další velkou skupinu exponátů tvoří vozidla kolejové dopravy o rozchodu 900 mm, která se do roku 2003 užívala na uhelných povrchových dolech Sokolovské uhelné a.s. Také je tu několik kolejových vozidel o rozchodu 600 mm, užívaném v podzemí slavkovského revíru. Od května do října je možné vyzkoušet jízdu důlním vláčkem po krátkém okruhu, zahrnujícím i jízdu „pod zemí“. Po vlastních je také možno vystoupat na dnes již zcela zarostlou haldu hlušiny, z jejíhož vrcholu se na areál naskytne méně obvyklý pohled.

Vstupné stojí pár korun, expozice je volně přístupná a informační tabule jak u vnitřních expozic, tak u venkovních exponátů, obsahují podrobné informace. Já tu strávil necelé dvě hodinky, abych prolezl úplně všechno.

Tagy