weby pro nejsevernější čechy

Sklářské muzeum Nový Bor

Pokud se dá diskutovat o přetržené paměti a chybějící minulosti našeho regionu a širšího okolí, v jedné oblasti je přece jen možno uvažovat o poměrně solidním zmapování historie i současnosti. Bývalo tu mnoho, přemnoho skláren výborné pověsti a leccos se z nich dochovalo. Něco v různých muzeích, něco stále ještě fungujíce. Takže vás zveme na návštěvu do Nového Boru, kde byste neměli opomenout zavítat do Sklářského muzea.

V encyklopedické knížečce o muzeích z roku 1985 se píše, že je tu k vidění expozice vývoje sklářství a sklářských technik na Novoborsku, že muzeum vzniklo 1983 jako Muzeum odborového svazu sklářských dělníků v Boru a od roku 1964 bývalo pobočkou Muzea skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou. Sídlí v empírové měšťanské budově, někdejším sídle obchodní kompanie, a v roce vydání (již zmíněných letopočet 1985) v něm byla instalována nová expozice skla z místní produkce a technologicky zajímavé soubory z 19. a počátku 20. století. Něco z toho zůstalo pravdou, ale přece jen čas oponou trhnul, takže net a propagační materiály k ruce:

Dnes je muzeum samostatným subjektem, organizační složkou Města Nový Bor. Sídlo je na náměstí Míru a výše zmíněném domě se lze dozvědět následující – patrový dům s vysokou mansardovou střechou a honosným pozdně barokním vstupním portálem je typický pro původní zástavbu Nového Boru. Byl postaven roku 1804 Johannem Christophrem Socherem, obchodníkem se sklem, který předtím třináct let úspěšně prodával české sklo v Mexiku. Řešení suterénu budovy dokládá, že jde již o druhou stavbu na svém místě. Původní celodřevěný dům postavil truhlářský mistr Josef Schneider před rokem 1759. Ve 20. letech 19. století Socher dům odprodal Stephanu Rautenstrauchovi. V majetku této rodiny, členů nejvýznamnější exportní společnosti v Novém Boru, byl dům až do r. 1939. V roce 1952 se borští radní rozhodli přihlédnout k jeho historii a umístit zde své sklářské muzeum. Objekt prošel v letech 1998-1999 náročnou stavební rekonstrukcí. V roce 2011 díky projektu „Oživení česko-polské sklářské tradice“ ve spolupráci s Krkonošským muzeem v Jelení Hoře vznikla nová dvojpodlažní budova s využitým podkrovím, která spojila historickou budovu muzea s objektem muzejního archivu. Kromě nového zázemí pro sbírkové předměty – depozitáře, vznikl v této budově také nový prostor pro krátkodobé výstavy.

Vstup do budovy sklářského muzea rámuje zdobný pískovcový portál, v jehož štítu je umístěna kotva. Tento symbol zámořského obchodu vyvolává představy o dobrodružných cestách křehkého skla ze severních Čech na vzdálené trhy v zemích starého kontinentu, exotického Orientu nebo do zámoří. Ostatně, většina muzejních exponátů vznikala v rukách sklářských řemeslníků právě ve snaze vyhovět odlišnému vkusu a neobvyklým požadavkům zahraničních kupců.

Jak již bylo zmíněno, muzeum nebylo založeno z popudu teoretiků, ale z iniciativy samotných sklářů a rafinérů, kteří toužili svou práci veřejně prezentovat, porovnávat s ostatními a zachovat ji pro své potomky. O vznik novoborského muzea se zasloužil Odborný svaz sklářského dělnictva (založen 1890 pro okresy českolipský, jablonský, rumburský a děčínský). Za podpory radních, kteří uvolnili pro expozici potřebné prostory v budově místní radnice, bylo muzeum otevřeno 14. března 1893 za účasti představitelů okresních a městských úřadů. V roce 1909 splynul zdejší svaz s Ústředním svazem sklářského dělnictva v Tanvaldě za podmínky, že sbírky zůstanou na svém místě. Ačkoliv město postupně uvolňovalo pro prezentaci narůstající sbírky další místnosti radnice, k uspokojivému prostorovému řešení došlo až v roce 1952. Tehdy bylo muzeum z poválečných provizorních prostor, z nichž byly některé exponáty bohužel odcizeny, přemístěno do domu čp. 105, kde sídlí dodnes. Slušný rozjezd, podporovaný místními nadšenci a odborníky, byl pozastaven po sloučení s již zmíněným muzeem v Jablonci nad Nisou, kdy se stalo pouhou pobočkou. Do majetku města muzeum přešlo 1. července 1991.

Muzeum zpočátku sbíralo i keramiku a porcelán, protože místní sklářské dílny si přivydělávaly malbou na různé další materiály. Postupně ale tato praxe zanikla a muzeum se stalo výhradně sklářským.

Hlavní podíl na vzniku a tvorbě muzejního sbírkového fondu v 90. letech 19. století měli dobrovolní pracovníci. Základ sbírky byl vytvořen z nezištných darů místních sklářů a obchodníků, kteří nejlépe rozuměli sklářskému řemeslu a dokázali ocenit technickou náročnost i výjimečnost uměleckořemeslného zpracování skleněných výrobků domácí i zahraniční provenience. Sbírka se rozrůstala a nabývala na kvalitě díky zájmu výrobních a exportních domů a ve 30. letech 20. století prostřednictvím muzeem pořádaných sklářských soutěží. Po doplnění o početné převody předválečné komerční produkce bývalých sklářských firem se kolem roku 1960 začala v Novém Boru formovat ojedinělá kolekce skla podávajícího pravdivý obraz o výrobě skla v oblasti Lužických hor na přelomu 19. století a v první polovině století dvacátého.

V duchu odkazu zakladatelů muzea sleduje i současný sbírkotvorný program vývoj sklářské průmyslové výroby na Novoborsku, neopomíjí dokumentovat činnost ateliérů místní sklářské školy a věnuje pozornost individuální tvorbě sklářských výtvarníků. V roce 1994 byly obnoveny sklářské soutěže a nejúspěšnější práce účastníků jsou zařazovány do sbírek muzea k prezentaci a trvalému uchování. K vidění jsou tak nejen unikátní kusy sklářského řemesla a autorské skleněné plastiky, ale i výrobky komerční a průmyslové.

Stálá expozice (její poslední podoba pochází z roku 2013) má rozsah od 17. století po žhavou současnost, není však uspořádána přísně chronologicky, je rozdělena podle jednotlivých zušlechťovacích technik – sklo hutně zdobené, malované, broušené, ryté. Expozice je doplněna historickými modely příslušných dílen a sklářské pece. V suterénních prostorech je představeno současné umění.

Kromě stálé expozice je tu prostor i pro příležitostné výstavy (o kterých vás snad budeme informovat na základě tiskových zpráv). U pokladny je možné zakoupit repliky historického skla, skleněnou bižuterii, suvenýry či odbornou sklářskou, historickou a regionální literaturu. A samozřejmě nelze nezmínit, že v Novém Boru je toho se sklem spjato mnohem, mnohem víc – ať už sklářská škola (Vyšší odborná škola sklářská a Střední škola Nový Bor), spousta menších podniků nebo vyhlášená sklárna Ajeto.

Zavřeno je v pondělí, jak už to bývá, jinak celoročně (pozor na polední pauzu). Zaparkovat není problém, vstupné je minimální a za příplatek můžete fotit, co hrdlo ráčí.

 

 

Tagy