Wolfrumova vila v Ústí nad Labem

Ve svahu severně od náměstí Míru v Ústí nad Labem stojí Wolfrumova vila, dlouholeté sídlo Českého rozhlasu Sever.

Na wiki:

Wolfrumova vila (přesněji Vila Carla Friedricha Wolfruma) je historizující palácová vila ve strmém svahu nad centrem Ústí nad Labem. Nechal ji postavit továrník Carl Friedrich Wolfrum. K budově náleží rozlehlá zahrada, ve které se nachází bazén, vodárna, grotta a další drobná architektura. Kromě toho má vila dvě vrátnice postavené ve stejném stylu. Tento areál je (mimo obou vrátnic) památkově chráněn od roku 1977.

Samotná budova má 4 patra, z toho jedno zčásti suterénní. Nad ním se nachází hlavní patro s terasami, které jsou propojeny se spodní částí zahrady dvojramenným točitým schodištěm. Fasáda je obložena pískovcem a zdobena římsami, arkýři, balustrády a dalšími detaily. Hlavní vchod se nachází v zadní (severozápadní) části stavby ve věžičce.

Vilu si nechal navrhnout od vídeňské architektonické kanceláře Hanse Miksche a Juliana Niedzielskiho nejstarší syn významného podnikatele a politika Carla George Wolfruma jako rodinné sídlo. Tato autorská dvojice se podílela na dalších stavbách rodiny Wolfrumů, jmenovitě na vile dalšího syna Ludwiga Wolfruma, továrně v ústecké čtvrti Předlice, rodinné hrobce a vilách jiných rodin v Ústí nad Labem. Stavěla se mezi lety 1887 až 1910. Rodina zde žila až do odsunu německého obyvatelstva v roce 1945. Poté budovu získal Český rozhlas, který zde má od té doby své sídlo.

Web o architektuře na severu Čech:

Na schodech 10, Ústí nad Labem – centrum (Nové Město) 1601 – dříve Carl Wolfrumstraße (1895-1933), Wolfrumova (1933-1938), Wolfrumstrasse (1938-1945)
Spoluautor: Hans Miksch – (Miksch & Niedzielski)
Spoluautor: Julian Niedzielski – (Miksch & Niedzielski)
Účel stavby: Obytný dům
Výstavba: 1887 – 1910
Sloh: historismus
Aktuální název: Český rozhlas Sever
Vilu v historickém stylu si nechal postavit ústecký továrník Carl Friedrich Wolfrum, nejstarší syn významného podnikatele a předního muže české politiky 2. poloviny 19. století Georga Carla Wolfruma. Narodil se roku 1842 v saském Meerane, dětství už ale prožil v Ústí, kam rodina odešla za obchodem. Vila umístěná do poměrně prudkého svahu měla symbolizovat továrníkův úspěch. Okolo ní zároveň nechal Wolfrum vybudovat soukromý park.
Po roce 1945 museli Wolfrumovi rozsáhlou vilu jako Němci opustit. Krátce poté ji dostal k dispozici Český rozhlas, který zde sídlí dodnes.
C. F. Wolfrum nechal rovněž zřídit novou rodovou hrobku, která se nachází na hřbitově v Krásném Březně.

Památkový katalog:

Areál historizující vily byl postaven v letech 1887–1910 pro továrníka Carla Friedricha Wolfruma podle plánů Hanse Miksche, významného architekta působícího ve Vídni.

Areál Wolfrumovy vily se rozkládá zhruba uprostřed ulice Na schodech, na její východní straně, na pozemku, který se ve své jižní větší části poměrně prudce svažuje k jihu. Tvoří jej vlastní 1. Wolfrumova vila čp. 1601 s terasami a schodišti, která stojí uprostřed dosti rozlehlé 2. zahrady. V zahradě se nachází 3. grotta (v jejím severovýchodním cípu) a 4. socha Bakcha – jihovýchodně od vily. Další položkou areálu je 5. drobná architektura. Jedná se o tři objekty: kůlnu a bývalou vodárnu, které stojí na severní straně dvorku před severním průčelím vily a o bazén, který je vyhlouben před východním průčelím vily. Areál je od okolí odděluje 6. ohradní zeď s oplocením. K vile náleží dva domky s bránami, bývalé vrátnice, dnes nezahrnuté do areál, a tudíž památkově nechráněné. Jeden (čp. 1534) stojí na zhruba čtvercovém pozemku vyříznutém z jihozápadního koutu zahrady, druhý (čp. 790, poměrně vzdálený) stojí na severní straně ulice Velké hradební, u dnešní Severočeské vědecké knihovny.

Areál vily je architektonicky do detailu propracovaný návrh reprezentativní ředitelské stavby zpracovaný významným vídeňským architektem. Vedle vlastního domu, jenž oplývá největšími řemeslnými a výtvarnými hodnotami, dotváří výraz celého areálu i jednotlivé prvky rozmístěné na zahradě. Společně dotváří unikátní pohledově výrazný soubor.

vila s terasami a schodišti

Patrová budova se zvýšeným suterénem a vestavěným půdním podlažím má členitý půdorys o přibližně čtvercovém základu s kruhovou dvoupatrovou věží na SZ nároží a arkýřem na protější straně. Půdní prostory jsou osvětleny řadou členitých vikýřů.

Wolfrumova vila stojí jako solitér zhruba ve středu zahrady, na pozemku poměrně prudce se svažujícím k jihu. Svažitost terénu vyrovnává terasa se schodištěm postavená před jižním průčelím vily.

Jedná se o zděnou patrovou podsklepenou budovu postavenou na členitém zhruba čtvercovém půdorysu s dvoupatrovou věží v severozápadním nároží pod srostlicí valbových střech krytých měděným plechem. Fasády má vyzděny z pískovce, ve kterém jsou vytesány veškeré architektonické prvky, pouze většina polí v patře (a ve 2. patře nárožní věže) je vyzděna z imitace režného cihelného zdiva. Ve skutečnosti jde nejspíše o obklad napodobující perfektně provedenou vazbu z okrových a červených cihel, kde červené cihly vytváří vzor kosočtverců s tečkami uprostřed. Vodorovně jsou fasády členěny bohatě profilovaným soklem, kordonovou, bankálovou (v patře a ve 2. patře nárožní věže) a korunní římsou. Kordonová a korunní římsa jsou při tom součástí úplného kladí. Nad větší částí korunní římsy je atika, která je zakončena také římsou. Okna jsou různá, avšak vždy dvojitá dovnitř otvíravá osazená do špalet, v suterénu opatřená mřížemi. Okna ve vikýřích jsou všechna dvoukřídlá s pískovcovým poutcem.

Severozápadní nárožní válcová vstupní věž má v čele (na severozápadní straně) ve všech podlažích pilastry vymezená pole, ve kterých jsou v patrech sdružená trojitá okna a v přízemí je mírně stlačeným obloukem zaklenutý portál hlavního vstupu, v němž je osazena železná mřížová rámová konstrukce o jedenácti výplních. V zaklenutí (nad poutcem) jsou tři zasklené pevné výplně a pod poutcem osm, z nichž čtyři horní jsou zaskleny a dolní jsou plné. Prostřední čtyři výplně tvoří jednokřídlé levé dovnitř otvíravé dveře, přičemž postranní dvojice výplní jsou pevné. Po stranách hl. vchodu, za pilastry, je po dvoukřídlém okně s reliéfem na parapetu a s obdélným zrcadlem nad nadokenní římsou vyplněným rolwerkovým reliéfem. Pod oknem na jižní straně je další okno v suterénu. Sdružená okna pater mají prostřední část širší trojkřídlou dělenou do tvaru písmene „T“, postranní okna jsou dvoukřídlá. V 1. patře je poutec oken proveden v pískovci, ve 2. patře je nad prostředním oknem slepé okno termální a nad postranními okny je ve čtvercovém zrcadle reliéf vavřínového věnce s monogramem „CW“ uprostřed. Věž má atiku na čelní straně opatřenou balustrádou, která je přerušena vikýřem zakončeným půlkruhovým frontonem s reliéfem mušle. Střecha věže je kuželová s lucernou pobitá měděným plechem.

Před vchodem je obloukové schodiště o sedmi stupních, jehož pískovcová zábradlí se též v oblouku rozevírají, a jímž se sestupuje na obloukovou terasu s balustrádovým zábradlím, v jehož středu je další schodiště, kterým se teprve sestoupí po čtyřech stupních na úroveň terénu kolem vily. Západní průčelí (mimo věž) je dvouosé, rozdělené rizalitem na 1 + 1 osu s arkýřem v patře jihozápadního nároží. Rizalit v 1. ose, na severní straně, má v patře na nárožích lizény a ve středu další užší a o atiku nižší rizalit, který má v přízemí i v patře na nárožích pilastry a mezi nimi ve všech třech podlažích sdružená trojdílná okna. Okna mají střední díl širší a v přízemí a v patře mají horní část oddělenu pískovcovými poutci, přičemž v přízemí má tato horní část tvar okna termálního se stlačeným obloukem. Užší rizalit má nad korunní římsou na koso postavené „renesanční fiály“ do nichž se opírají opěrné oblouky, které přidržují vikýř ve tvaru edikuly stojící na atice širšího rizalitu a který je zakončen trojúhelným frontonem. Širší rizalit má v suterénu jižního boku okno. Ve 2. ose jsou ve všech podlažích sdružená okna, v přízemí a v patře s pískovcovými poutci, přičemž v přízemí má tato horní část tvar okna termálního. Na je atice vikýř zakončený půlkruhovým frontonem s reliéfem mušle.

Arkýř čtvercového půdorysu na nároží nese v přízemí pilastr, který je prostřednictvím dvou konzolami nesených říms rozšířen do odpovídající velikosti. Na obou volných stranách má po okně s konzolami nesenou nadokenní římsou se štítkem zakončeným segmentovým okřídleným frontonem. Jižní průčelí je tříosé, rozdělené rizalitem na 1 + 1 + 1 osu s arkýřem v patře jihozápadního nároží, který je popsán v rámci západního průčelí. V 1. ose jsou tatáž okna a vikýř jako ve 2. ose průčelí západního, s tím rozdílem, že sdružené okno suterénu je nahrazeno dvoukřídlými levými dovnitř otvíravými rámovými dveřmi o šesti výplních s jednotabulkovým nadsvětlíkem. Ve 2. ose je rizalit v patře na bocích s nárožními lizénami a na čelní stěně s trojdílným sdruženým oknem mezi dvěma pilastry. Okno má zase pískovcové poutce a v dolním středním širším dílu má dvoukřídlé dveře vedoucí na terasu s balustrádovým zábradlím přízemního užšího trojbokého rizalitu. Tento užší rizalit má v přízemí v čele sdružené okno a v šikmých bocích po úzkém okně, všechna mají pískovcovými poutci oddělené horní části ve tvaru termálních oken.

V suterénu, který přešel do pravoúhlého půdorysu je v čele okno sdružené. Nahoře na atice má širší rizalit vikýř v podobě edikuly zakončený trojúhelným frontonem a ze stran flankovaný opěrnými oblouky vzepřenými do „renesančních fiál“. Ve 3. ose má tento úsek průčelí v patře na stranách svazkové pilastry, v přízemí (na nároží s opěrným pilířem) má jeden velký stlačeným obloukem zaklenutý otvor s okoseným ostěním rozdělený dvěma pískovcovými sloupky a poutcem na šest polí, z nichž horní jsou zazděny a v dolních jsou okna opatřená mřížemi, z nich prostřední je trojdílné, ostatní dvojdílná. Terasa před těmito okny má železné kované zábradlí, stejné jako schodiště, které podél její východní strany sestupuje na terasu před průčelím vily. Suterénní místnost pod terasou má v ose sdružené okno.

Památkové hodnoty vily spočívají v dochování neobvykle rozsáhlé řady autentických konstrukcí, detailů a prvků s vysokou vypovídací schopností o stavebně historické genezi dotčeného městského objektu. Mezi památkově hodnotné konstrukce jednoznačně náleží veškeré kamenné a dřevěné konstrukce (např. konstrukce krovu, fasády, schody, terasy atd.) i zděné konstrukce se zachovanými souvrstvími. Všechny dochované historické konstrukce a detaily tvoří základ historické i konstrukční hodnoty domu, kterou dále představuje tradiční materiálová skladba, způsob řemeslného opracování i vysoký stupeň dochování jednotlivých historických konstrukcí, detailů a prvků stavební výbavy (okna, dveře, obklady stěn atd.), včetně jejich povrchových úprav a barevnosti. Vedle těchto aspektů se jedná o architektonicky hodnotný návrh významných výtvarných kvalit.

zahrada

Zahrada se rozkládá kolem vily, na pozemku svažujícím se k jihu. Na ostatních stranách je totiž značně omezena vozovkou. V jižním oplocení je vjezd pro automobily před jižní terasu, v níž jsou garáže. Z tohoto vyasfaltovaného prostranství vede vyasfaltovaná cesta na západ, která se krátce na to stáčí k severu, kde pokračuje podél západního okraje terasy, až se na severu stáčí k východu na vyasfaltované parkoviště mezi severním průčelím vily a jižními průčelími kůlny a bývalé vodárny.

Zahrada je řídce porostlá vzrostlými stromy či keři mezi nimiž nechybí břečťan, buk, dub sloupovitý, javor, juka, lípa, platan a tis. Pouze východně (kolem bazénu) a jihovýchodně (kolem sochy Bakcha) od vily jsou rozsáhlé zatravněné plochy bez stromů. V jejím severovýchodním koutě stojí grotta a kolem ní jsou deponovány různé architektonické články (např. část klasicistního portálu z lidové architektury) či přírodniny, jako jsou kusy odloučeného čediče.

Zahrada tvoří nedílnou součást areálu kulturní památky továrnické vily Carla Friedricha Wolfruma. Plocha byla komplexně navržena tak, aby vyzdvihovala reprezentativní výraz vlastní vily, tvoří tedy neoddělitelnou integrální součást památkových hodnot celého areálu.

grotta

Grotta stojí v severovýchodním koutě zahrady. Tvoří ji jakoby otevřená (nezastropená) krápníková jeskyně postavená ve svahu asi ze škváry a cementu do tři čtvrtě kruhu s výklenky po obvodě a se vstupem obráceným k jihu. Prostřední výklenek je opatřen dnes nefunkční vodní nádržkou. Podél východní strany vede nad grottu schodiště s betonovými stupni lemované velkými čedičovými pětibokými či šestibokými kameny.

Grotta v areálu vily Carla Friedricha Wolrfuma tvoří neoddělitelnou součást této kulturní památky. Objekt byl umně zakomponován do plochy zahrady, kde spoluvytváří výtvarné hodnoty celého areálu. Grotta vytváří reminiscence na zámeckou zahradní architekturu, realizace této stavby tak evokuje snahu stavebníka o vznešenou až aristokratickou reprezentaci.

socha Baccha

Socha Bakcha je osazena na žulové hranolovém ležatém podstavci se soklem s jednoduchou profilací na horní hraně umístěným jihovýchodně od vily, na zatravněné, k jihu se svažující, ploše zahrady. Bronzová socha se světle zelenou patinou s černými skvrnami představuje nahého kučeravého chlapce sedícího obkročmo na kočkovité šelmě (puma?). V obou rukou drží hrozny vinné révy, pravici má při tom u pasu a levici má zdviženu k hlavě. Chlapec je nahý. Tvář má usměvavou, hledí vpřed.

Socha Baccha v areálu vily Carla Friedricha Wolrfuma tvoří neoddělitelnou součást této kulturní památky. Objekt byl umně zakomponován do plochy zahrady, kde spoluvytváří výtvarné hodnoty celého areálu. Socha vytváří reminiscence na zámeckou zahradní architekturu, realizace této plastiky tak evokuje snahu stavebníka o vznešenou až aristokratickou reprezentaci.

vodárna

Drobnou architekturu v areálu vily představují tři objekty. Před severním průčelím vily, při severní straně oplocení, stojí kůlna a východně od ní bývalá vodárna. Třetím objektem je bazén, který se nalézá před východním průčelím vily. Bývalá vodárna je přízemní nepodsklepený hrázděný objekt postavený ve svahu (k jihu se svažujícím) na čtvercovém půdorysu pod plechem krytou stanovou střechou. Všechna průčelí (krom severního zadního, které je skoro celé zakryto terénem) mají sokl postavený ze čtyř řad betonových tvárnic na lícní straně opatřených bosáží. Nároží, nahoře zakončená profilovanými římsami, jsou vyzděna z režného zdiva z okrových cihel. Mezi nimi jsou čtyři pole hrázdění, která jsou na výšku rozdělena na tři části – dolní jsou asi třikrát vyšší než široká, prostřední jsou zhruba čtvercová a horní jsou o něco vyšší než čtvercová a pás, který tvoří, zasahuje svými přidanými krajními poli nad režná nároží. Tato krajní pole nejsou omítnuta pouze hladce, ale mají uprostřed z hrubé omítky provedena na výšku postavená oválná zrcadla a plochy po jejich stranách vyplňují zrcadla z téže omítky. V jižním hlavním průčelí jsou v dolních částech dvou prostředních polí hrázdění osezeny ve špaletě pravé ven otvíravé rámové dveře o čtyřech výplních, z nichž jedna horní (zabírající více jak polovinu plochy dveří) je zasklena. Rovněž v horních částech všech čtyřech polí jsou okénka. Na východ od severovýchodního nároží vodárny drží svah opěrná zeď postavená z pískovcových kvádrů s korunou krytou betonovou deskou.

Bývalá vodárna v areálu vily Carla Friedricha Wolrfuma tvoří neoddělitelnou součást této kulturní památky. Objekt byl zakomponován do plochy zahrady, kde spoluvytváří výtvarné hodnoty celého areálu. Vedle výtvarné kvality je v případě vodárny hodnotná především kvalitní řemeslná práce.

kůlna

Kůlna je přízemní nepodsklepený objekt zapuštěný do k jihu se svažujícího svahu na obdélném půdorysu pod plechem krytou pultovou střechou se sklonem k jihu. Má dřevěnou rámovou konstrukci, jejíž pole mají v dolní části svislé bednění s přelištováním a v horní jsou vyplněna mřížovým z šikmo a na koso osazených, na sebe kolmých, tenkých latí. Jižní hlavní podélné průčelí je stojkami rámové konstrukce rozděleno na pět polí, z nichž 1., 3. a 5. je nestejně úzké a 2. a 4. stejně široké. Stojky v tomto průčelí mají ve 3/4 výšky římsové toskánské hlavice. Ve 2. poli jsou dvoukřídlá levá ven otvíravá svlaková svisle s přelištováním bedněná vrata a v 5. poli levé ven otvíravé svlakové svisle s přelištováním bedněné dveře. Východní boční štítové průčelí je v horní zhruba polovině děleno na čtyři pole a v dolní na polí pět. Tato dolní polovina je na severní straně již celá zakryta na tuto stranu stoupajícím terénem. Západní boční štítové průčelí je zrcadlovým obrazem průčelí východního. Severní zadní podélné průčelí je jako průčelí jižní hlavní rozděleno na pět polí, tři úzká a dvě široká.

Kůlna v areálu vily Carla Friedricha Wolrfuma tvoří neoddělitelnou součást této kulturní památky. Objekt byl zakomponován do plochy zahrady, kde spoluvytváří výtvarné hodnoty celého areálu. Vedle výtvarné kvality je v případě vodárny hodnotná především kvalitní řemeslná práce.

bazén

Bazén má oválný tvar, není příliš hluboký (necelý 0,5 m), v současnosti je vyplněn modrou plachtovinou. Na jeho severní straně jsou dvě lavičky zhotovené z druhotně použitého pískovcového zábradlí schodiště vily. Tyto lavičky mají na stěnách v kosoúhelníkovém poli reliéf s monogramem W v rostlinném reliéfu značícím příjmení rodiny stavebníka. Okolí písmene je vyzdobeno rostlinným motivem. Severní strana je opatřena reliéfem pilastru s půlkruhem s květinovým motivem

Bazén v areálu vily Carla Friedricha Wolrfuma tvoří neoddělitelnou součást této kulturní památky. Objekt byl zakomponován do plochy zahrady, kde spoluvytváří výtvarné hodnoty celého areálu.

ohradní zeď s oplocením

Oplocení obepíná celou zahradu vily. Na severní, východní a jižní straně se však jedná o novodobý ocelový plot, svařený ze svislých prutů a vodorovných válcovaných profilů, nesený sloupky z ocelových trubek. Na východní straně stojí původní ohradní, či lépe opěrná, zeď s plotem postavená podél strmě vzhůru stoupajícího chodníku, který je proto přerušován schodišťovými stupni. Zeď má jednoduchý sokl z pískovcových kvádrů postavený po vodorovných odstupňovaných částech. Na jižních koncích těchto částí je z pískovcových kvádrů vztyčen pilastr zakončený římsovou hlavicí. Mezi pilastry je zeď vyzděna z lomového znělce kladeného na sebe na způsob kyklopského zdiva. Korunu zdiva tvoří pískovcové desky, na jejichž strany přechází profilace římsy z pilastrů. Nad tuto zeď jsou nad pilastry postaveny pilíře z režného cihelného zdiva zakončené pískovcovou deskou s poměrně bohatě profilovanou římsou. Tyto pilíře nesou jednotlivá pole plotu sestavená kovářsky z železných prutů, pásů a tyčí a doplněná drátěným pletivem. Ve středu těchto konkávně projmutých polí je kovářsky vytvořený nástavec korunovaný z akantových listů sestavenou heraldickou lilií. Na severním konci opěrné zdi jsou pilastry blízko sebe, protože je mezi nimi pravá dovnitř otvíravá železná branka. Za brankou schodiště vedoucí na vyasfaltovanou plochu před hlavním vstupem do vily.

Ohradní zeď vymezuje jádro areálu vily Carla Friedricha Wolrfuma a tvoří neoddělitelnou součást této kulturní památky. Objekt byl zakomponován do plochy zahrady, kterou rámuje, kde spoluvytváří výtvarné hodnoty celého areálu. Vedle výtvarné kvality je v případě vodárny hodnotná především kvalitní řemeslná práce.

Původní evidenční list památky:

Solitérní budova nepravidelného půdorysu o dvou nadzemních podlažích, s podkrovím, suterénem a částečně využitém prostoru pod terasou. Obytné místnosti (nyní provozní) vyvinuty kolem centrální haly, rohový vstup s navázáním na hlavní schodiště. Umělecká výzdoba soustředěna v halách a na schodišti (přirozené a umělé mramory), dále v reprezentačních místnostech přízemí (malby na stropech, dřevěné stropy polychromní). Suterénní zdivo z umělého kamene, přízemí a rizality po celé výšce z kamen. kvádrů, mezioken. zdivo I. patra má keram. obklad, pásky. Kordonové a parapetní římsy, atika doplněna zdobnými prvky arkýře s věžičkami, opěrnými pilíři a oblouky. Okna různých stylů sdružována se společnou přímou nebo segmentovou nadpražní římsou. Umístění v rozlehlé parkově upravené zahradě s prvky drobné architektury.

Obytná reprezentační vilová stavba v palácovém eklektickém stylu z 2. poloviny 19. stol- Atelier Hans Miksch, Vídeň

Rozměrné plátno romantické krajiny (K. Quarek 1892-1905), několik kusů pův. mobiliáře.

Výrazný představitel luxusní palácové stavby z nástupu kapitalismu sv období průmyslové revoluce. Relativně zachovaná budova s připravovanou generální opravou střechy a fasády (1985 – opravuje se).

Původní sídlo bankéřské a továrnické rodiny, využité od roku 1945 jako studio rozhlasu. Perspektivně určené územním plánem města pro kulturní účely.

Český rozhlas Sever:

25. září 2010 – Palácovou vilu v ulici Na Schodech 10 nechal na základě návrhu vídeňského ateliéru Hanse Miksche mezi lety 1887-1910 postavit Carl Georg Wolfrum. Secesní budova nepravidelného půdorysu stojí v rozlehlé zahradě na poměrně prudkém jižním svahu severně od centra města. V 90. letech 19. století si v sousedství nechal postavit vilu i syn Carla Wolfruma (dnes Severočeská vědecká knihovna).

Dominantou přízemí Wolfrumovy vily je centrální hala. Pozoruhodné je obložení stěn, dveřních rámů a říms nade dveřmi, provedené ve velmi kvalitním štukolustru (barevná štuková vnitřní omítka). Excentricky umístěné sloupy s ionizujícími hlavicemi člení prostor haly na část přístupu k hlavnímu schodišti s křížovou klenbou a vlastní prostor haly se štukovými kazetami na stropě. Při protější stěně je krb (upravený pravděpodobně ve 30. letech 20. století), na němž je zajímavá jeho římsa z červeného mramoru. Nad krbem je obraz neznámého malíře s námětem zříceniny hradu Vrabince u Děčína. Z haly napravo vedou dveře do původně pánského pokoje s krásným kazetovým intarzovaným stropem (dnes obchodní oddělení). V tomto pokoji byla knihovna a numismatická sbírka. Dveřmi po pravé straně krbu se z haly vchází do světlého „rokokového“ salonu – dámského pokoje (dnes kancelář vedoucí obchodního oddělení). Za zmínku stojí stropní freska zobrazující hrající si amorky. Po levé straně krbu se z haly vchází do obývacího pokoje s arkýřem se třemi okny (dnes programové centrum a fonotéka), z něj pak do zimní zahrady s malovaným kazetovým stropem (dnes kancelář šéfredaktora). Dveře na levé straně haly vedou do jídelny s bohatě vyřezávaným a zlaceným kazetovým stropem (dnes hudební studio Macac). Dalšími dveřmi po levé straně haly vstupujeme do prostor schodiště pro služebnictvo a do kuchyně (dnes režie hudebního studia Macac), která přiléhala k jídelně. V přízemí je ještě toaleta s původními dlaždičkami s květinovým dekorem.

Do prvního patra vedou schody z bílého mramoru zdobené kovaným zábradlím. Na odpočívadle mezi přízemím a prvním patrem je vitrážové okno opatřené malovaným sklem s námětem horské krajiny a slézových růžiček.

Ve stropě haly v prvním patře je vitrážový světlík s malovaným sklem. V této hale stojí dnes osmiboký stůl z původního mobiliáře. Po pravé straně haly jsou dva pokoje pro hosty (dnes server a technický servis). Naproti schodišti vejdeme do dětské herny (dnes sektretariát ředitelky) a pracovny majitele vily s balkónem (dnes pracovna ředitelky). Z oken těchto místností je výhled na město a hrad Střekov s řekou Labe. Je to jeden z nejhezčích pohledů na město Ústí nad Labem. S pracovnou majitele vily sousedí původně otevřená veranda (dnes záznamové a záložní vysílací studio). Z haly v prvním patře se dále vchází do ložnice rodičů (dnes newsroom) a do ložnice dětí s přilehlou koupelnou (dnes režie vysílacího pracoviště a hlasatelna).

Zvláštní pozornost si také zaslouží velká zahrada, či spíše menší anglický park, obklopující Wolfrumovu vilu. Zahrada je obrácena na jih a osázena množstvím druhů dnes už stoletých listnáčů. Na severní straně za vilou je grota (umělá jeskyně), původně s malým vodopádem, jehož voda vtékala do bazénku s kamennými lavicemi na břehu. Jižní část parku před zahradním průčelím s terasami a schody zdobí bronzová socha chlapeckého Baccha sedícího na levhartu. Autorem je sochař a řezbář Karel Weinberger.

Carl Georg Wolfrum (1813-1888) pocházel z protestantského prostředí v německém Hofu. Vypracoval se z chudých poměrů na jednoho z nejvýznamnějších ústeckých podnikatelů. Založil zde barvírnu, kterou v roce 1876 přeměnil na tkalcovnu. V letech 1865-1874 stál v čele okresního zastupitelstva, roku 1871 se po smrti hraběte Alberta Nostice stal prezidentem Ústecko-teplické dráhy. Zásadní význam pro město získaly jím založené místní noviny – Aussiger Anzeiger (1857). Ke konci svého života se stahuje z politického i společenského života. V jeho podnikatelských šlépějích však už pokračují jeho synové, kteří např. v roce 1877 zakládají významný podnik Bankovní závod L. Wolfrum a spol., postupně také ovládají lihovary, drožďárny a likérky v Krásném Březně, Ústí, Teplicích nebo pivovar ve Velkém Březně. Neméně významná je i jejich finanční účast v oblasti chemického průmyslu (ústecký chemický závod Gehe) či pojišťovnictví (v pražské pojišťovně Union).

K zajímavostem patří, že vila v seriálu Já, Mattoni představovala Mattoniho vilu v Kyselce – ta je totiž v dezolátním stavu a sídlo rozhlasu se jí prý podobá.