Budova Oblastního muzea v Ústí nad Labem (bývalá Obecná a měšťanská škola)

Na Masarykově ulici v Ústí nad Labem stojí mohutná neorenesanční budova bývalé chlapecké obecné a měšťanské školy čp. 1000/3, v níž dnes sídlí Oblastní muzeum Ústí nad Labem (dříve Muzeum města).

Je to dlouhá řada let, co jsem se byl v muzeu podívat, tehdy mne zajímala především expozice a výstavy. Od té doby tam má kontakty někdo jiný a já se tam už znovu nedostal…

Z wiki:

Roku 1972 se muzejníci nastěhovali do neorenesanční školní budovy vedle divadla. Nejdříve spolu žili v jedné budově se školáky a posléze obsadila bývalé třídy hlavní pošta. Muzeum hrálo jen roli trpěného nájemníka. Odstěhováním pošty na konci 20. století vyvstala otázka nového využití historického objektu. Přišla šance konečně zřídit důstojné městské muzeum a také předzvěst dalšího, snad už posledního stěhování. Muzeum se krátkodobě přestěhovalo do provizorních prostor a v letech 2009–2011 proběhla díky evropské dotaci generální rekonstrukce muzejní budovy. Pro veřejnost bylo nové muzeum slavnostně otevřeno v červnu 2011.

Monumentální školní budova pojatá v neorenesančním stylu představovala ve své době nejreprezentativnější stavbu v širokém okolí. Město ve škole zřídilo sál pro zasedání zastupitelstva a jiná prestižní shromáždění. Tomu odpovídala i výzdoba zahrnující bohatou výmalbu stěn a stropů alegorickými motivy doplněnou zlacením z plátkového zlata. Škola, která se roku 1897 rozšířila přístavbou do uzavřeného bloku, položila základ ústecké „Ringstrasse“, tedy prestižní adresy plné výstavných veřejných paláců po vzoru Vídně. Brzy následovaly v sousedství další stavby poštovního paláce (1900), městského divadla (1909) a městské knihovny (1912).

Když 17. června 1901 při své cestě po Českém království navštívil Ústí nad Labem císař František Josef I., nebylo sporu o tom, kde se bude konat císařská audience s předními obyvateli města. Místem této výjimečné události se logicky stala právě budova dnešního městského muzea. A tak na paměť této události získal Císařský sál své jméno. Je náhodou, že znovuotevření muzea po generální rekonstrukci se odehrálo takřka na den přesně 110 let od císařské návštěvy. Veřejnost zásluhou nečekaného objevu nástěnných maleb a jejich zrestaurování mohla poprvé opět zhlédnout Císařský sál tak, jak jej viděl právě František Josef I. Do vstupní haly budovy se také po desetiletích vrátila po válce odstraněná pamětní deska, připomínající pobyt rakouského císaře v Ústí nad Labem.

Web o architektuře severu:

Prudký nárůst obyvatel v souvislosti s průmyslovým rozvojem města si vyžádal stavbu velké školní budovy. Do té doby mělo Ústí jen dvě školy, které musely pojmout 2000 žáků. Novostavba byla situována do tzv. Nového města a položila základ budoucímu pásu reprezentativních paláců – škola, divadlo, pošta. Město na podobu školy vyhlásilo architektonickou soutěž, kde první místo obsadil stavitel Leinweber z Chabařovic, druhé vídeňský architekt August Krumholz a třetí „nějaký“ architekt z Prahy. Realizován byl nakonec návrh architekta Krumholze. Součástí zadání bylo zbudování městského sálu pro reprezentační účely, který měl zastoupit neexistující budovu radnice. Jeho malířskou výzdobu provedl teplický malíř Brunotte. V roce 1901 v tomto sále uděloval audience císař František Josef I. a od té doby nese pojmenování císařský. V roce 1896 byla k původní budově dostavěna další v podobném stylu a dotvořila objekt v ucelený blok. Škola fungovala do roku 1972, kdy se sem přestěhovalo muzeum a koncem osmdesátých let i hlavní pošta. Rekonstrukce v letech 2006 – 2011 uzpůsobila celou budovu muzeu pro zbudování expozice Collegia Bohemica o dějinách německy mluvících obyvatel Čech. Došlo také ke zrestaurování císařského sálu do původní podoby.

Památkový katalog:

Budova bývalé školy s reprezentačním sálem města byla postavena v letech 1875–1876 podle návrhu Augusta Krumholze. Druhá polovina dotvořila blok v r. 1896. Rozsáhlá čtyřkřídlá dvoupatrová stavba čtvercového půdorysu dnes slouží jako městské muzeum.

Budova byla postavena v podstatě ve dvou etapách. Zhruba severní polovina byla dokončena v roce 1876 a do čtyřkřídlé podoby byla budova dostavěna v roce 1896. Škola fungovala do roku 1972, kdy se sem přestěhovalo muzeum a koncem osmdesátých let i hlavní pošta. V letech 2006–2011 byla provedena kompletní rekonstrukce budovy včetně doplnění nárožního štítu směrem do Lidického náměstí.

Budova čp. 1000 bývalé obecné a měšťanské školy stojí před východním okrajem historického jádra města. Tvoří celý blok mezi ulicemi Brněnskou – na severu, Masarykovou – na východě, U Divadla – na jihu a Vaníčkovou – na západě. Jedná se o rozsáhlý čtyřkřídlý dvoupatrový podsklepený zděný hladce omítnutý objekt postavený na mírně nepravidelném zhruba čtvercovém půdorysu (se skosenými nárožími při jižním průčelí).

Zastřešen je valbovou střechou krytou na koso kladenými čtvercovými šablonami s vyššími rizality ve středu severního a jižního průčelí, které mají mansardové střechy se stejnou krytinou. Průčelí jsou členěna bosovaným parterem a pilastry v toskánském řádu. Okna v nadzemních podlažích jsou obdélná (ve 2. patře půlkruhem zaklenutá) dvojitá dovnitř otvíravá čtyřkřídlá osmitabulková osazená ve špaletách, suterén má okna stejně široká, ale velmi nízká, v přízemí a v suterénu jsou opatřena novodobými mřížemi. Suterén tvoří sokl celé budovy. Nad okny je zakončen robustní jednoduše profilovanou římsou a pod nimi má vlastní nahoře profilovaný sokl. Přízemí je bosováno, pod okny probíhá profilovaná parapetní římsa. Okna mají profilované šambrány s hlavními klenáky, které zasahují do výše zmíněné bosáže. Nad bosáží je přízemí završeno úplným profilovaným kladím, jehož římsa je zároveň parapetní římsou oken 1. patra. 1. patro je členěno pilastry (mezi okny zpravidla jedním a na nároží dvěma), které nesou úplné profilované kladí, jehož římsa je zároveň parapetní římsou oken 2. patra. Okna mají profilované šambrány.

Druhé patro je členěno pilastry stejně jako první, ty nesou úplné profilované kladí, jehož konzolkami ozdobená římsa je zároveň korunní římsou celé budovy. Okna zde mají šambrány složené z hladkých bočnic, profilovaných patečních říms a profilovaných archivolt. Severní hlavní vstupní průčelí, obrácené do Brněnské ulice, má 21 os středním rizalitem rozdělených na 8 + 5 + 8 os. Střední rizalit, předstupující o jednu osu, má průčelí řešeno náročněji. V prvním patře jsou použity svazkové pilastry, v obou patrech v 1., 3. a 5. ose jsou použita asi o polovinu širší okna a ve 2. patře je užito kompositních pilastrů vysokého řádu doplněných sokly. Druhé patro je zde vyšší a jeho okna v 1., 3. a 5. ose jsou zakončena termálními okny až nad kladím vloženým mezi tyto pilastry. Nad běžnými okny ve 2. a 4. ose jsou nad kladím kruhové niky v profilovaných šambránách s hlavními klenáky. Ve třech středních osách v přízemí je osazen třídveřový hlavní portál budovy ve tvaru jónské edikuly. Tu tvoří čtyři na soklech osazené jónské sloupy (předstupující čtyřem toskánským pilastrům) které nesou úplné kladí – dnes ve vlysu nápis: “MUSEUM”. Mezi nimi ve 3. střední ose jsou dvoukřídlé levé dovnitř otvíravé rámové dveře o čtyřech výplních se zamřížovaným půlkruhovým nadsvětlíkem osazené v ostění z bočnic, profilovaných patečních říms a profilované archivolty. V postranních osách obdobné dveře o šesti výplních osazené v profilovaných ostěních, nad nimi kruhová okna v šambránách s čtveřicí klenáků. Východní boční průčelí, obrácené do Masarykovy ulice, je patnáctiosé, velmi mělkými rizality je rozděleno na 2 + 2 + 4 + 1 + 4 + 2 osy. V 9. ose v přízemí je boční vchod ve tvaru toskánské edikuly s trojúhelným frontonem, v jehož kladí má ve vlysu obdélné zrcadlo ozdobené dubovou a vavřínovou ratolestí s číslem popisným: “No 1000”, v edikule jsou dvoukřídlé pravé ven otvíravé rámové dveře o šesti výplních se zamřížovaným půlkruhovým nadsvětlíkem osazené v ostění z bočnic, profilovaných patečních říms a profilované archivolty. V patrech nad vchodem jsou sdružená okna.

Jihovýchodní vstupní štítové trojosé průčelí na nároží ulic Masarykovy a U Divadla se fakticky obrací do Lidického náměstí. Celé jeho přízemí zabírá jónská edikula tvořená čtveřicí tříčtvrtečních na soklech osazených sloupů nesoucích úplné krepované kladí, v jehož středním poli (pod trojúhelným frontonem) je ve vlysu nápis: “MUSEUM”. Ve středním poli edikuly jsou dvoukřídlé levé dovnitř otvíravé rámové dveře o čtyřech výplních se zamřížovaným půlkruhovým nadsvětlíkem osazené v ostění z bočnic, profilovaných patečních říms a z profilované archivolty. V bočních polích jsou plným obloukem zaklenutá okna. Nad průčelím je trojdílný štít ve stylu historizující saské renesance, v jehož štítku nad středním dílem je oválná kartuš s letopočtem: “1897”.

Jižní průčelí obrácené do ulice U Divadla má 23 os, modelováno je velmi mělkými postranními a jedním výrazným středním rizalitem. Rozděleno je v rytmu 1 + 2 + 6 + 6 + 6 + 2. Střední šestiosý rizalit má v přízemí v toskánské edikule bránu vjezdu do dvora s vraty se zamřížovaným půlkruhovým nadsvětlíkem. Ve 2. patře má obdélná okna završená nad úplným kladím ve 2. a 5. ose termálními okny a v 1., 3., 4. a 5. ose půlkruhovými nikami s reliéfy dvojic putti. Jihozápadní průčelí na nároží ulic U Divadla a Vaníčkovy má pouze jednu osu.

Západní boční průčelí obrácené do Vaníčkovy ulice je čtrnáctiosé, je rozděleno velmi mělkými rizality na 2 + 4 + 1 + 4 + 2 + 1 osu. V 7. ose v přízemí je boční vchod ve tvaru toskánské edikuly s trojúhelným frontonem, v jehož kladí má ve vlysu obdélné zrcadlo ozdobené dubovou a vavřínovou ratolestí s číslem popisným: “No. 1000”, v edikule jsou dvoukřídlé pravé ven otvíravé rámové dveře o šesti výplních se zamřížovaným půlkruhovým nadsvětlíkem osazené v ostění z bočnic, profilovaných patečních říms a profilované archivolty. V patrech nad vchodem jsou sdružená okna. Dvorní průčelí jsou podstatně jednodušší, vynikají v nich rizality schodišť uprostřed průčelí severního a západního křídla a v koutě mezi křídly východním a jižním.

Budova dnešního muzea patří k ikonickým městským objektům, které v dnešní době utvářejí značně poškozené historické jádro Ústí nad Labem. Objekt je krom svého současného poslání významný svou reprezentativní monumentalitou tvořenou historizující architekturou. Velkolepost objektu dotváří císařský sál, jehož pojmenování připomíná návštěvu panovníka v roce 1901.