weby pro nejsevernější čechy

Muzeum výroby dřevěných hraček DETOA Albrechtice s.r.o.

Když jsem tak občas brouzdal po Jablonecku či tudy někam projížděl, nemohl jsem si nevšimnout upoutávek na Muzeum výroby dřevěných hraček v Jiřetíně pod Bukovou a propagačních letáčků v infocentrech.

Ale nějak mi nikdy nezbýval čas se zajímat o podrobnosti, natož tam zajet. Tentokrát to ale vyšlo a já dorazil před výrobní areál, jehož rozloha by se dala bez uzardění označit za nemalou.

Pravda je, že cesta od Smržovky podle navigace byla solidní dobrodružství a já celou dobu doufal, že nepotkám nikoho v protisměru. Možná by bylo lepší jet vlakem, protože železniční zastávka je přímo ve svahu nad vstupem do areálu. Ale nějaká slušná silnice sem určitě vede, protože vyrobené zboží se odtud nějak dostávat musí. Jde totiž nejen o muzeum, ale o funkční továrnu, kde se dřevěné hračky stále vyrábějí. A to továrnu ne jen tak ledajakou, ale o továrnu, která je v Evropě svého druhu jedna z posledních a zřejmě nejstarší u nás. Na současném místě se nachází od roku 1908, kdy se výroba pod značkou Schowanek nastěhovala do klasicistní budovy architekta Roberta Hemmericha. Svým tvarem připomíná majestátní parník, což v dnešní době díky okolním přístavbám nejde příliš ocenit.

A co vás čeká? Hlavně a především exkurze po výrobních střediscích. Od vysoušení dřeva (buk, javor, habr, pokud se pamatuji dobře), přes jeho opracování a zpracování, barvení, vrtání a malování, až po finál něbo přípravu ke kompletaci u domácích pracovníků. Ano, překvapivě tu stále funguje i domácí práce, počty závěrečných „kompletovačů“ se počítají v desítkách, samotných zaměstnanců je ke dvěma stovkám. Značná část výroby putuje do Německa, k velkým odběratelům patří Japonsko a prý se rozjíždí i spolupráce s Jižní Koreou. Poptávka a vkus se ale mění, takže třeba dětský nábyteček už uvidíte jen v expozici a pár posledních kousků na prodejně. Stejně tak mechaniky pro Petrof už jsou tu spíš jen vzpomínkou.

Tím se dostáváme k dalšímu, co je tu k dispozici – muzeum, kde je průřez historií sortimentu od počátečních dřevěných knoflíků po současné „padací“ figurky a loutková divadélka, několik strojů, a především řada panelů s fotografiemi a historií továrny, která je dnes také nositelkou značky TOFA a byla jednou z prvních, která dostala od Zdeňka Milera svolení vyrábět krtečka. Vůbec bych se nezlobil, kdyby tu na pokladně měli knížečku tohoto obsahu. Především pro děti jsou tu kreativní dílny, kde z dílků v sáčku je možné tvořit vlastní hračky, pro dospělé je tu pak příjemná kavárna. A samozřejmě podniková prodejna.

Já se na prohlídku přidal k výpravě z mateřské školy, takže jsem měl zážitek obohoacený z rozzářených oček při zkoušení hraček a naopak byl ušetřen nemístných poznámek, když jsem zamačkával nostalgickou slzu nad mnohými exponáty, které mi byly více než povědomé…

Takže doporučení – vytvořte skupinu (klidně vás provedou sólo, ale není to pak zrovna laciné) a hlavně sebou vezměte děti, protože je to především jejich království.

 

 

Tagy