Křížová cesta Vilémov (Wölmsdorf), 1765-1766

Když se blíží víkend, kdy se ve Vilémově bude konat tradiční pouť, pojďme se podívat na místní křížovou cestu.

Se stále používanou knížečkou Křížové cesty Šluknovska nalistujme strany 12 a 13. Křížová cesta u poutního kostelíka Nanebevzetí Panny Marie je přístupná z více stran, ale logiku má vyrazit z obce z náměstí, po silnici mezi benzínkou a základní školou. Ta nás totiž dovede k mostu na druhý břeh Vilémovského potoka, za nímž stoupá ke kostelíku monumentální schodiště se sochařskou výzdobou.

První dvě sochy se nacházejí na levé straně mostku, podle dobových fotografií bývaly další dvě na pravé straně. Podle dostupných zdrojů na netu šlo o svatého Donáta a svatého Floriána, ale tyto sochy byly zničeny. Pokusil jsem se identifikovat jednotlivé svaté, ale vzhledem ke stavu podstavců, na nichž jsou jejich jména vyryta, žádná sláva. Ale nakonec se podařilo totožnost ověřit. Most tedy zdobí tyto dvě sochy:

Začátek schodiště zdobí dva buclatí andělíčci, ke kostelíku pak následují po každé straně tři sochy (všechny jsou od Kristiana Riedla z let 1739 – 1744):

Tím jsme se dostali k samotnému kostelíku.

Ten pochází z let 1728 až 1731 a byl postaven podle plánů Zachariase Hoffmanna z Lipové. Stavba s půlkruhovým presbytářem má zajímavé průčelí, na němž jsou umístěny hodiny, socha sv. Leopolda od sochaře Kristiana Riedla z Velkého Šenova, stejně jako kamenná deska s erbem Salm-Reifferscheidů. Interiér jsem neviděl, podrobnosti o něm tedy viz uvedený odkaz na místopisné stránky, plné podrobností. A další informace jsou zde.

Vpravo od kostelíka je zázračný pramen, pověstmi opředená studánka, o níž je možno se dočíst také na již uvedeném odkazu.

Jak je z fotografií vidět, nelze než s odkazovaným textem souhlasit. Je to sice všechno pestré a barevné, ale emailem se restaurování určitě běžně neprovádí. Ze studánky jsem se nenapil, takže nevím, jestli se po téhle vodě světélkuje.

Zpět po postranním schodišti ke kostelíku.

Směrem doleva před ním začíná samotná křížová cesta, tvořená kamennými výklenkovými kapličkami s dodnes alespoň částečně funkčními kamennými sedátky. Vybudována byla v letech 1765-1766, kdy kolem starého hřbitova bylo postaveno 13 sloupků a za sakristií kostela ve svahu dřevěný Boží hrob s kamennou sochou ležícího Krista od šluknovského sochaře M. Fibicha. Zakladatelem barokní křížové cesty byl majitel panství Lipová hrabě Leopold ze Salm-Reifferscheidtu. Zastavení respektují členitý terén, proto jsou v nepravidelných rozestupech. Za každý sloupek byla vysazena lípa. Ojedinělé jsou drnové stupně ve stráni u poutního kostela, na nichž při kázání sedávali účastníci církevních slavností.

Jak je z fotek vidět, stav jednotlivých zastavení je velmi různorodý. Některá mají i kovový kříž na horní klenbě, někde chybí sedátka, některá praskají a s některými je to docela nahnuté.

Co mají společného, to je absence původní výzdoby (podle knížečky se alespoň částečně zachovaly obrazy na měděných deskách z roku 1911).

Sem tam ve výklencích visí reprodukce s textem, které tam zjevně nedával nikdo aktuálně domácí. Je jich už jen pár a asi už moc dlouho nevydrží…

Křížová cesta stoupá do své poloviny obloukem kolem zmíněného starého hřbitova, nahoře u asfaltky, nad níž je nový hřbitov, se otáčí a klesá zpět po schodišti ke kostelíku k Božímu hrobu.

Pod „závěrečnými“ schody je sloupek s ukřižovaným Kristem a již zmiňovaná dřevěná stavba XIV. zastavení.

Obecní web:

Obec Vilémov se může pyšnit třetí nejstarší křížovou cestou ve Šluknovském výběžku. Vilémovská křížová cesta byla postavena za jeden rok v letech 1765 až 1766 na popud majitele panství Lipová hraběte Leopolda Antonína Salm-Reifferscheidta. Je složena ze třinácti barokních výklenkových kamenných kapliček stojících na hranolových podstavcích a zakončených půlkruhovým frontonem, na němž se nachází římská číslice. V obdélníkové nice za prosklením bylo umístěno malované vyobrazení konkrétního zastavení na měděném plechu. Původní obrazy neznámého autora z roku 1911 byly nahrazeny velmi podobnými od Konrada Schmidera (1859–1898) instalovanými v kostele Sv. Symphoriana v Zell am Harmersbach. Jednotlivá zastavení jsou dle terénu nerovnoměrně rozmístěna kolem starého hřbitova spolu s vysázenými lípami. Posledním čtrnáctým zastavením je Boží hrob s pískovcovou sochou ležícího Krista z roku 1765, která je dílem Šluknovského sochaře M. Fibicha. Kaple je zapuštěna do svahu a vytváří dojem hrobové jeskyně. Stěny kaple jsou bedněné se sedlovou střechou a otevřeným segmentovým obloukem.

Křížové cesty mají v naprosté většině čtrnáct zastavení s tímto významem: Ježíš odsouzen k smrti, Ježíš přijímá kříž, Ježíš padá pod křížem poprvé, Ježíš potkává svou Matku, Šimon Kyrenský pomáhá Ježíši nést kříž, Veronika podává Ježíši roušku, Ježíš padá pod křížem podruhé, Ježíš napomíná plačící ženy, Ježíš padá pod křížem potřetí, Ježíš zbaven roucha, Ježíš přibit na kříž, Ježíš umírá na kříži, Ježíšovo tělo sňato z kříže a Ježíšovo tělo uloženo do hrobu.

V letech 2021 až 2022 došlo k celkové rekonstrukci kamenných zastavení, opravě prosklení a vrácení původní barevnosti křížové cesty. Záměr obnovy křížové cesty realizovala obec Vilémov ve spolupráci s restaurátorem BcA. Milošem Kubištou z Krásné Lípy. Celkové náklady na její obnovu činily 893 101,- Kč.

Obnova křížové cesty ve Vilémově byla spolufinancována a podpořena z dotačního programu Údržba a obnova kulturních a venkovských prvků, který je poskytován Ministerstvem zemědělství České republiky, a to částkou 200 000,- Kč.

Nemalé finanční prostředky na zrestaurování této sakrální památky, celkem 282 609,- Kč, získala obec Vilémov také od místních dárců, rodáků a patriotů, kterým patří rovněž naše velké poděkování.

Žehnání křížové cesty:

V sobotu 28. května 2022 se konalo slavnostní požehnání obnovené křížové cesty ve Vilémově.

Zničené kostely:

Všech 13 kamenných zastavení je opraveno, má nové obrazy.

Křížová cesta se nachází poblíž poutního kostela Nanebevzetí Panny Marie. V letech 1765 – 1766 bylo okolo starého hřbitova u kostela postaveno 13 sloupků zastavení a Boží hrob. Zakladatelem této barokní křížové cesty byl majitel panství Lipová hrabě Leopold Antonín Salm-Reifferscheidt (1699 – 1769). Jednotlivá zastavení byla postavena v nepravidelných rozestupech, protože respektovala terén, a za každý sloupek byla vysazena lípa. Ve stráni u kostela jsou drnové stupně, na nichž při kázání sedávali poutníci.

Barokní kaple Božího hrobu, umístěná za presbytářem kostela, tvoří 14. zastavení křížové cesty. Je dřevěná, samotný Boží hrob se sochou ležícího Krista je zabudován do svahu a vytváří umělou jeskyni.

Poblíž křížové cesty stojí kaplička s léčivou vodou. Na vrchu, kde se nachází poutní kostel, byla ještě roku 1740 poustevna. Po smrti předchozího poustevníka se na jeho místo hlásil další zájemce. Nebyl přijat a zdejší poustevna již nebyla obnovena.

Zastavení křížové cesty jsou spolu s poutním kostelem chráněna jako nemovitá kulturní památka České republiky.

Křížová cesta se rozkládá na trojici pozemků; všechny tři (pozemkové parcely č. 233/1, 239/3 a 232) patří obci Vilémov; obec v roce 2021 zorganizovala opravu křížové cesty s využitím dotace od Ministerstva zemědělství ČR. Opravená křížová cesta byla znovu slavnostně posvěcena dne 28.5.2022.

Památkový katalog:

Dalším významným zásahem hraběte Leopolda ze Salm-Reifferscheidtu do okolí kostela bylo vystavění křížové cesty, ke kterému došlo v letech 1765–1766. Vilémovská křížová cesta je tak třetí nejstarší poutní cestou ve Šluknovském výběžku. Před založením křížové cesty byla v blízkosti ještě roku 1740 poustevna. Po smrti předchozího poustevníka se na jeho místo hlásil Jan Lorenz Müller z Wittichenau v Sasku. Nebyl přijat a zdejší poustevna již nebyla obnovena. Okolo starého hřbitova bylo tedy postaveno 13 výklenkových zastavení a Boží hrob. Autorem sochy Krista v Božím hrobě je sochař Mater Fabich ze Šluknova. Jednotlivá zastavení byla usazena tak, aby respektovala terén, a proto jsou v nepravidelných rozestupech. Za každou kapličkou byla vysazena lípa.

Výklenková kamenná kaplička stojící na podstavci hranolového tvaru byla zakončená půlkruhovým okřídleným frontonem, na němž se nacházela římská číslice. V obdélné nice byl umístěn reliéf vyobrazující Kristovo odsouzení k smrti.

Jednotlivá zastavení křížové cesty jsou rozestavěny v nepravidelných rozestupech a respektují tak zdejší terénní situaci. Bývalo obvyklé jednotlivá zastavení zdůraznit výsadbou dřevin, v případě této křížové cesty bylo za každý sloupek vysázeno po jedné lípě. Působivým prvkem jsou drnové stupně ve stráni poblíž kostela a křížové cesty, které sloužily poutníkům k odpočinku a také k poslechu kázání, která se vždy konala pod širým nebem, neboť věřící by se do malého kostelíku nevešli.

Kaple zastavení křížové cesty se skládá z hranolového soklu, subtilnějšího hranolového korpusu s obdélnou, reliéfně vystupujícím rámem lemovanou nikou. Završeny jsou barokizujícím segmentovým frontonem lemovaným profilovanou římsou. Tento typ zastavení je v regionu nevšední, objevuje se pouze na Annabergu u Lobendavy. V tympanonu se nachází jemně vystouplý kruh, ve kterém jsou černým písmem vepsána čísla jednotlivých zastavení.

Před každým zastavením je kamenné klekátko skládající se ze dvou kvádrů s překladem.

Křížová cesta ve Vilémově patří k těm nejstarším ve Šluknovském výběžku, ale není výjimečná pouze svým stářím a mírou zachování. Zastavení jsou neobvykle uspořádána dle nepravidelného terénu a jsou v krajině zasazena tak, aby respektovala její tvar. Jsou částečně dochovány i původní výjevy malované na plechu. Z kaplí však byly vyjmuty a uloženy v kostele (čekají na restaurátorský zásah). Zastavení křížové cesty významně utváří ráz zdejší krajiny a tím, že areál se nachází na mírně vyvýšeném terénu, je kostel i s křížovou cestou dominantou obce.

zastavení křížové cesty I.
zastavení křížové cesty II.
zastavení křížové cesty III.
zastavení křížové cesty IV.
zastavení křížové cesty V.
zastavení křížové cesty VI.
zastavení křížové cesty VII.
zastavení křížové cesty VIII.
zastavení křížové cesty IX.
zastavení křížové cesty X.
zastavení křížové cesty XI.
zastavení křížové cesty XII.
zastavení křížové cesty XIII.
zastavení křížové cesty XIV. – kaple Božího hrobu

Boží hrob s pískovcovou sochou ležící Krista je vytesaný ve skále a chráněný „výklenkovou kaplí“ bedněné kostrukce, jež vrcholí pod sedlovou střechou tympanonem. Kaple je otevřená segmentovým obloukem.

Kaple Božího hrobu je vystavěna nad sochou ležícího Krista, která je vytesána ve skále. Socha je uložena v nízkém výklenku s obloukově klenutým stropem a zděnými stěnami. Nad výklenkem se tyčí samotná kaple obložená dřevěnými prkny, která jsou opatřena šedivým nátěrem. Kaple je otevřená segmentovým obloukem, nad nímž je profilovaná římsa. Tympanon je tvořen svisle skládanými prkny. Okraje střechy nad štítem jsou zdobeny dřevěnou římsou s obloučkovým vlysem při spodním okraji. Kaple je kryta sedlovou střechou. Po obou stranách průčelí jsou červené okapy mající stejnou barvu jako střecha.

Nad výklenkem se sochou je dřevěná nápisová deska se zdobně řešenými okraji v podobě listů květin. Nápisové pole je lemováno malovaným květinovým věncem. Na béžovém podkladu prosvítají dvě vrstvy nápisů. Jedním je označení zastavení „XIV. ST.“ a přes to je nápis: „Sein Grab / wird herrlich sein / Jeremias 11. C. 14. Nad deskou je u horního okraje stěny ze stropu „zavěšený“ dřevěný pás s vyřezávaným okrajem připomínající girlandu. Pás lemuje i boční stěny interiéru kaple.

Ve výklenku, ve kterém je umístěna socha, je zahrazen vstup nízkým dřevěným zábradlím. Za zábradlím se zvedá hluboký schodišťový stupeň navazující na podklad, na kterém je socha položena. Socha je shora kryta překladem s profilovanou čelní římsou. Postava Krista bezvládně leží na skalnatém podkladu, který je pod hlavou jemně zvýšen. Pravou ruku má podél těla, levá spočívá na stehně. Nohy jsou v kolenou mírně pokrčeny. Tělo Krista působí velmi křehce, má modelačně zvýrazněné kosti, hrudník je propadlý a kolenní klouby jsou velmi výrazné. Socha je celoplošně opatřena bílým nátěrem.

Výřez z infotabulí o křížových cestách v Loretě Rumburk:

Více v knize Křížové cesty v Čechách a na Moravě, strany 375 až 377.