Křížová cesta ke svobodě – Jáchymov

Křížová cesta ke svobodě je pomník politických vězňů, nasazených za komunistického režimu v Československu k těžbě uranu na Jáchymovsku, Slavkovsku a Příbramsku.

Pokud se řekne křížová cesta, většinou tím rozumíme historickou památku, místo v krajině, kde zbožnost nabrala konkrétní stavební podobu. V současnosti se jedná většinou o opravy, rekonstrukce nebo znovuobnovování těch zmizelých, příliš nových nevzniká. K nečetným výjimkám patří pomník, umístěný v Jáchymově na prostranství před děkanským kostelem svatého Jáchyma a svaté Anny.

Místo vzniklo z iniciativy Konfederace politických vězňů. Autorem Křížové cesty je sochař Roman Podrázský (*1943 –†2001) a pomník byl odhalen 25. května 1996. Stal se prvním zastavením naučné stezky „Jáchymovské peklo“ a každoročně se tu na konci května setkávají političtí vězni při památečním aktu.

Kamenů je celkem 16. Prvním zastavením a centrálním bodem je Brána svobody přímo před kostelem. Plastika zobrazuje zlomenou mříž, opřenou z jedné strany o postavu klesajícího muže – vězně, s letopočty 1948 – 89, na straně druhé je ženská postava.

Na Bránu svobody navazuje řada 15 pamětních kamenů s názvy bývalých pracovních táborů, ve kterých byl těžen uran. Každý kámen – lágr je kromě oficiálního názvu označen také symbolem utrpení. Zvláštní je, že se mi nikde nepodařilo objevit, jaký systém byl zvolen pro jejich seřazení, všechny dostupné weby uvádějí jen abecední výčet. Neodpovídá ani teritoriální hledisko.

Pokud tedy postupujete od náměstí směrem k bráně, jsou jednotlivé kameny seřazeny takto:

Nikolaj (spoutané ruce), Vykmanov (ostnatý drát), Bratrství (okovy), Mariánská (růže), Svatopluk (řetěz), Bytíz (koule s řetězem), Prokop (oprátka), Svornost (prameny a slzy), Ležnice (květiny), 12 (svíce), Eliáš (mříže), Rovnost (vánoční zvoneček), Vojna (lipová větvička), Barbora (trny), L-Elko (Jidášův měšec)

Podrobně zde ->

L (Elko) – Jidášův měšec. Prakticky likvidační tábor s Věží smrti – ruční drtičkou uranových rud. Tvořen byl dvěma baráky – jedním primárně pro duchovní a druhý pro válečné veterány ze západu a pro vězně, kteří byli problémoví – např. se pokusili o útěk. Nejmenší a přesto jeden z nejhorších táborů. Dochovaná Věž smrti by se měla stát muzeem otrocké práce vězňů.

Barbora – trny. Tábor Vršek u dolu Barbora – Nejvýše položený TNP na Jáchymovsku. Pověstný krutými zimami a tzv. chozením v drátě. Ze všech táborů zde byl největší počet úrazů a obětí.

Vojna – lipová větvička – Příbramsko. Na Příbramsku se tábory budovaly jako zajatecké hned po druhé sv. válce. V roce 1951 byly přeměněny na tábory pro politické vězně.

Rovnost – vánoční zvonek. Pracovní tábor zde byl již za II. sv. války. Po válce zde byli internováni váleční zajatci — 3500 osob. Původně důl Rudolf II., později Werner, po roce 1945 Rovnost. Nechvalně se zde proslavil táborový velitel Albín Dvořák nazývaný Paleček. Zachovalo se několik táborových budov a tzv. Palečkův hrad.

Eliáš – mříže. Tábory Eliáš I. (Horní nebo Starý) a Eliáš II. pro vězně s kratší délkou trestu. Nacházela se zde úpravna uranové rudy. Společně s doly Adam Eva se ve své době jednalo o největší průmyslový komplex v Československu. Určen pro vězně s kratší délkou trestu.

12 (Dvanáctka) – svíčka – hornoslavkovský revír. Útěk zdejších dvanácti vězňů popsal jeho účastník Karel Kukal v knize Deset křížů.

Ležnice – květiny – tábor v Horním Slavkově. Jeden ze čtyř hornoslavkovských táborů umístěný přímo v areálu důlního závodu.

Svornost – prameny a slzy – nejstarší a stále funkční důl. Stejnojmenný tábor ležel sedmdesát metrů nad dolem a byl s ním spojen schodištěm o zhruba 240 stupních. Schody byly nazvány Mauthausenským schodištěm nebo Schody smrti. V areálu byla nalezena původní korekce.

Prokop – oprátka – hornoslavkovská oblast. Důl a šachta nesly stejné jméno. Poměrně veliký tábor pro 1400 vězňů.

Bytíz – koule s řetězem – tábor pro 2200 vězňů na Příbramsku. Funkční od roku 1953. Byli sem přeřazováni vězni z rušených táborů, ale např. i z Leopoldova. V roce 1962 se část tábora propadla do jámy o průměru 80 metrů.

Svatopluk – řetěz – hornoslavkovský revír. Důl a tábor stejného jména pro 1200 vězňů.

Mariánská – růže. Vyšetřovny a korekce byly umístěné v podzemí zrušeného kapucínského kláštera. Tábor sám stál u silnice na Lípu. V blízkosti doly Adam a Eva.

Bratrství – okovy – jeden z nejstarších jáchymovských dolů mající délku štol a překopů zhruba 80 kilometrů. Šachta, pracovní a ústřední tábor mající stejné jméno. Odsud byli vězni přerozdělováni na jednotlivé tábory. V roce 1954 nahradil funkci ústředního tábora Vykmanov a od roku 1974 je zde úložiště jaderného materiálu.

Vykmanov – ostnatý drát. Zdejší vězni stavěli sídliště v Ostrově pro civilní zaměstnance jáchymovských dolů. Pro špatné hygienické podmínky, nedostatečnou stravu a časté osobní prohlídky a dlouhotrvající nástupy bez ohledu na počasí zde podmínky byly srovnatelné s tábory u šachet.

Nikolaj – spoutané ruce. Zde se rovněž aplikovalo chození v drátě – tzv. „Jáchymovský autobus“. Jeden z největších táborů. Vězni pracovali na dole Eduard.