Křížová cesta ke svobodě je pomník politických vězňů, nasazených za komunistického režimu v Československu k těžbě uranu na Jáchymovsku, Slavkovsku a Příbramsku.
Pokud se řekne křížová cesta, většinou tím rozumíme historickou památku, místo v krajině, kde zbožnost nabrala konkrétní stavební podobu. V současnosti se jedná většinou o opravy, rekonstrukce nebo znovuobnovování těch zmizelých, příliš nových nevzniká. K nečetným výjimkám patří pomník, umístěný v Jáchymově na prostranství před děkanským kostelem svatého Jáchyma a svaté Anny.
Místo vzniklo z iniciativy Konfederace politických vězňů. Autorem Křížové cesty je sochař Roman Podrázský (*1943 –†2001) a pomník byl odhalen 25. května 1996. Stal se prvním zastavením naučné stezky „Jáchymovské peklo“ a každoročně se tu na konci května setkávají političtí vězni při památečním aktu.
Kamenů je celkem 16. Prvním zastavením a centrálním bodem je Brána svobody přímo před kostelem. Plastika zobrazuje zlomenou mříž, opřenou z jedné strany o postavu klesajícího muže – vězně, s letopočty 1948 – 89, na straně druhé je ženská postava.
Na Bránu svobody navazuje řada 15 pamětních kamenů s názvy bývalých pracovních táborů, ve kterých byl těžen uran. Každý kámen – lágr je kromě oficiálního názvu označen také symbolem utrpení. Zvláštní je, že se mi nikde nepodařilo objevit, jaký systém byl zvolen pro jejich seřazení, všechny dostupné weby uvádějí jen abecední výčet. Neodpovídá ani teritoriální hledisko.
Pokud tedy postupujete od náměstí směrem k bráně, jsou jednotlivé kameny seřazeny takto:
Nikolaj (spoutané ruce), Vykmanov (ostnatý drát), Bratrství (okovy), Mariánská (růže), Svatopluk (řetěz), Bytíz (koule s řetězem), Prokop (oprátka), Svornost (prameny a slzy), Ležnice (květiny), 12 (svíce), Eliáš (mříže), Rovnost (vánoční zvoneček), Vojna (lipová větvička), Barbora (trny), L-Elko (Jidášův měšec)
