Křížová cesta Petra Urbana – Smržovka

Článek je součástí seriálu Křížové cesty

Někdy je člověk překvapen, dokonce příjemně. Tím, co najde někde, kde by to nečekal.

Plánujíc si další trasu místy, která znám minimálně, zavadily mé oči u modré turistické značky z černostudniční hřebenovky do Smržovky na mapy.cz o symbol křížové cesty. Křížové cesty Petra Urbana. Ano, toho Petra Urbana, který je spojen s postavičkou Rudy Pivrnce a s mnohdy poněkud nekorektními kreslenými vtipy. Jak tohle může jít dohromady?

Už ani nevím, kdy jsem nějakou křížovou cestu mapoval naposledy, byť na to myslím průběžně. Navíc tahle je dozajista nejnovější ze všech, které jsem zatím viděl. Jen pozor na logiku věci. Pokud jako já přijdete ulicí Občanskou „shora“, narazíte u slepé odbočky stejného jména nahoru do kopce (k lyžařskému vleku Filip) rovnou na třetí zastavení. Na začátek je třeba udělat ještě pár kroků do ulice Vřesové, kde je plácek, v zimě vybavený betlémem a stánky po adventních trzích. Tady se nachází nejen první zastavení, ale i poměrně rozsáhlý informační materiál (viz foto v galerii).

Zde je možno se dozvědět, že předlohy instalovaných obrazů vznikly již roku 2014. Po různých peripetiích našla své místo jako křížová cesta exteriérová právě zde. Netypických 15 zastavení, která vznikla dobrodiním mnoha dárců, uzavírá bonusový obraz s Pannou Marií Smržovskou v místech, kde vzniká Smržovské peklo. Hledají se (snad ještě pořád) prostředky na výstavbu kapličky, zvoničky a rozhledny. Slavnostní otevření současné podoby proběhlo v neděli 20. srpna 2017. Z infa cituji:

Architektonické ztvárnění – Mjölk architekti Liberec (jmenovitě Jan Vondrák)
Autoři textu – Václav Kulhánek, emeritní kanovník Katedrální kapituly u sv. Mikuláše v Českých Budějovicích (jeho slova provázejí většinu zastavení), Karel Koláček, farář Starokatolické církve v Jablonci nad Nisou (jeho slova provázejí zastavení druh a Smržovské peklo), papež Jan Pavel II (v dobré víře provázejí jeho slova zastavení patnácté a zastavení Panny Marie Smržovské).

Jednoduché žulové bloky s bíle natřeným trubkovým křížem, realistické obrazy s texty výše zmiňovaných autorů, na soklu destička s připomínkou donátorů. Poměrně prudké stoupání (no prostě Golgota) a na konci lavičky s možností oddechu a zamyšlení. Jo, tak tohle se povedlo.