Křížová cesta Sedmi bolestí Panny Marie v Klášterci nad Ohří

V Klášterci nad Ohří se v zámeckém parku na severním okraji nachází soubor sedmi výklenkových kaplí, původně zobrazující sedmero bolestí Panny Marie.

V Klášterci nad Ohří bývám proti jiným místům docela často a pořád je tady co k vidění a objevování. Zámek s muzeem porcelánu, spousta světeckých sloupů, sochy z dílny rodiny Brokofů, nespočet sv. Janů Nepomuckých, několik hradů na dohled, Lázně Evženie… Ale zpět k zámku – obklopuje ho nádherný park, nebo snad spíše soustava parků. V současné době jsou v něm hned tři naučné dendrologické okruhy (západní, zámecký a Stibalův). Pokud si vyberete ten poslední, dostanete se také k souboru kaplí z černovického pískovce.

Jejich počet je pro nás nezvyklý, podobně jako např. v Kadani, nicméně zde na rozdíl od výjevů z cesty Ježíše Krista na Golgotu (Sedm pádů) jde o zobrazení sedmi bolestí Panny Marie (jako třeba v Jestřebí). Náležitosti kaplí se ale Kadani vcelku podobají – výklenkové kaple nesly reliefy s vyobrazením Sedmera Mariiných bolestí. Po stranách centrálního motivu jsou doplněny plastikami – dvojicí ze 14 svatých pomocníků, kterým je přičítána moc přímluvy při chorobách či neštěstích. Ohniskem tohoto kultu byla právě nedaleká Kadaň a její františkánský klášter, kam se dá po navazující cestě podél Ohře dojít.

O nevšední památce lze nejen najít mnoho podrobností na internetu, ale v místním infocentru mají k dispozici skládanku, která se podrobně věnuje každému zastavení.

Raně barokní kaple dal postavit hrabě Michael Osvald Thun roku 1691. Zastavení spojovala dnes zaniklou (opět obdoba Kadaně) loretánskou kapli stojící v místech staré porcelánky a kapli Panny Marie na skále, která stávala na skále v místech železničního mostu.

Kaple jsou pískovcové, dva metry vysoké a jeden a půl metru široké. Jsou tvořeny jednoduchým nečleněným soklem s odstupňovanou římsou, hluboký výklenek nad soklem obsahoval výjev provedený v mělkém reliéfu (dochovaly se pouze dva, třetí byl restaurován roku 2013 podle archivní fotografie, zbytek reliéfu byl nenahraditelně zničen), po stranách ohraničený dvojicí pilastrů. V pilastrech jsou mělké niky s reliéfními figurami světců doplněné jejich jmény. Tympanon je zdobený akantovou rozvilinou s letopočtem 1691 a monogramem obsahujícím písmena MOT (monogram donátora Michala Osvalda Thuna), která jsou doplněna hraběcí korunou. Ve cviklech (horních rozích nad reliéfy) jsou postavy puttů, nesoucích jednotlivé nástroje Kristova utrpení. Na každé kapličce je usazen jetelový kříž a po stranách dekorativní koule.

V minulosti byly kaple přesouvány a tak není dodrženo jejich umístění ani pořadí na původní trase.

I. zastavení – Útěk do Egypta, by mělo být až druhé, chybné umístění bylo způsobeno nekompetentní manipulací s kaplemi. Na reliéfu je Panna Maria s malým Kristem v náručí, jedoucí na oslu. Doprovází je sv. Josef, z nebe dohlížejí dva andílci. Unikají před vražděním neviňátek, které nařídil král Herodes. Vlevo stojí sv. Jiří, zabíjející draka, vpravo sv. Blažej s biskupskou berlou, svící a ratolestí. Levé putto drží kříž, pravé kalich.

II. zastavení – Obřezání Krista. Původně začátek cyklu. Svatý Josef obětuje dvě holoubata, stařec Simeon drží malého Krista a říká Marii: „Toto dítě je určeno k pádu i povstání mnohých… a tvou vlastní duši probodne meč!“ Předvídá tak bolest matky nad ztrátou syna. Vlevo stojí sv. Erasmus, patron rodiček. Je oblečen v biskupském rouše a v levé ruce drží rumpál s navinutými střevy, vytaženými z jeho útrob při mučení, v pravé ruce má biskupskou berlu. Vpravo sv. Pantaleon, s levou rukou přibitou k hlavě – patron lidí trpících bolestí hlavy byl takto popraven. Levé putto drží provaz, pravé řetez.

III. zastavení – Hledání dvanáctiletého Krista v Chrámu. V roce 2013 byla většina chybějícího reliéfu dotvořena restaurátorem podle archivní fotografie. Kristus sedí mezi učenci a zatímco se o něho jeho matka, Panna Marie, bolestně strachuje, vede s nimi diskuzi. Vlevo sv. Vít, jeden z patronů Čech, s ratolestí a knihou, na které stojí kohout – symbol bdělosti a Kristova zmrtvýchvstání. Vpravo sv. Cyriakus v rouchu jáhna drží ratolest a pod nohou mu leží démon. Putta tohoto zastavení bohužel nejsou v materiálech popsána, domnívám se, že vlevo drží důtky a vpravo snad třtinu, kterou Krista byli po hlavě.

IV. zastavení – Zajetí Krista a nesení kříže. Z motivu je rozeznatelné jen pozadí, hradby Jeruzaléma, zbytek je nahrazen abstrakcí. Mezi plačícími ženami, jež Kristus potkal cestou na Golgotu, byla i bolestí trpící Panna Maria, jeho matka. Vlevo sv. Kryštof, patron cestovatelů, nesoucí chlapce – Krista přes řeku. Vpravo sv. Diviš, který po svém stětí odnesl vlastní hlavu až k místu, kde měl být pochován. Levé putto drží kopí, pravé houbu na tyči.

V. zastavení – Ukřižování. Z reliéfu nezbylo nic. Kromě kříže tu snad byla zobrazena Marie z Magdaly, Panna Marie a její sestra. Vlevo sv. Achác, pomocník proti strachu ze smrti, s ratolestí, křížem a trnovou korunou. Vpravo sv. Eustach, jemuž u nohou leží jelen s křížem na hlavě – vtělení Krista, které přivedlo Eustacha ke křtu. Levé putto se sloupem, pravé se žebříkem.

VI. zastavení – Snímání z kříže. Opět bez reliéfu, který by měl zobrazovat kladení Krista do klína Panně Marii po jeho sejmutí z kříže. Vlevo sv. Jiljí s poutnickou holí a laní, která mu jako Boží posel pomáhala v jeho poustevnickém životě. Vpravo sv. Kateřina, na hlavě má korunu, v levici ratolest, v pravé ruce meč a u nohou část kola, na němž měla být mučena. Levé putto nese nápis INRI, pravé Veroničinu roušku.

VII. zastavení – Uložení do hrobu. Na zničeném reliéfu by měla být Panna Maria, Josef Arimatejský, Marie Magdalena a další, kteří Krista zavinuli do plátna a uložili ho do hrobu. Vlevo sv. Barbora s ratolestí a kalichem s hostií, vpravo sv Markéta s křížem v pravici, jímž zahnala zlo – draka, ležícího jí u nohou. Levé putto svírá trnovou korunu, pravé nese hřeby.

Zastavení jsou spolu se zámkem chráněna jako nemovitá Kulturní památka České republiky.

Zvláštní. Občas když o něčem napíšeme, objeví se něco zanedlouho i v celostátních médiích ->