weby pro nejsevernější čechy

Křížová cesta Jiřetín pod Jedlovou (St. Georgental), 1759-1764

This entry is part 21 of 24 in the series Křížové cesty

Pokud se řekne křížová cesta a Šluknovsko, většině se asi vybaví jen ta jediná, nejprofláklejší, nenavštěvovanější, nejfotografovanější, nejzveřejňovanější.

Podívejme se do Jiřetína pod Jedlovou, kde se na Křížové hoře nachází druhá nejstarší křížová cesta Šluknovska, vysvěcená 17. září 1764. Nalistujte si strany 10 a 11 v naší oblíbené knížečce, nebo můžete sáhnout po důkladnějším zdroji, knize Nejkrásnější památky Českosaského Švýcarska (strany 58 a 59). Většina fotek pochází z každoročního velikonočního putování Cestou bolesti a víry, zbytek z dalších akcí a doplňkových návštěv, takže si alespoň projdeme různá roční období. Texty jsou doplněny informacemi z turistických průvodců a internetu.

Z náměstí od Infocentra do kopce po jeho pravé straně, až za poslední domy. Vpravo pustnoucí hotýlek, o něco výš plocha pro zaparkování (ano, dá se tam klidně dojet autem). A vlevo odbočka k monumentálnímu schodišti s „bránou“, tvořenou šesti kamennými sloupy. To vzniklo dodatečně, roku 1847. Přes Getsemanskou zahradu (ohrazen je jen Kristus s andělem, apoštolové pospávají volně ve svahu) k 11 rokokovým zastavením.

Vstupní schodiště

Getsemanská zahrada na začátku křížové cesty

Svatý Petr

Modlící se Kristus

Anděl s kalichem hořkosti

Ježíš v zahradě Getsemanské

Výstup nahoru ke kapli není úplně pro každého, protože tahle cesta splňuje jeden ze základních atributů – je opravdu do kopce. Jde se jen prošlapanou cestičkou v trávě, z níž místy čouhají kameny, takže rosa, deštík a podobné přírodní úkazy cestu příliš neusnadňují.

Stopy po studánce nad schodištěm po levé straně, u níž prý stával původní zázračný kříž, jsem jaksi prošvihnul, takže i přes několikrát opakovanou návštěvu místa fotku nemám – snad příště. O něco výš se po levé straně nachází socha Ecce Homo, což je biblický motiv zbičovaného Krista s trnovou korunou. Ta pochází až z roku 1859.

Socha Ecce Homo od sochaře Jakoba Groha z Rumburku z roku 1859

Zastavení ve svahu je 11, všechna obsahují reliéfní obrazy se zobrazením Ježíšovi cesty od odsouzení po ukřižování. Jedná se o zděné rokokové výklenkové kapličky z roku 1759, u nichž byly v roce 1842 upraveny kamenné stupně. Zastavení XII. a XIII. jsou součástí kaple na vrcholu.

Kdo se vyšplhá až nahoru, stane u dnes zděné kaple Povýšení svatého kříže, která nahradila dřívější dřevěnou, zničenou vichřicí za bouře v prosinci 1779. Věž byla dostavěna dodatečně od roku 1881, zvony do ní byly umístěny a vysvěceny roku 1886. Dovnitř kaple je možno nahlédnout, lepší je ale trefit se do nějaké akce, kdy je interiér přístupný celý a je možno si prohlédnout rekonstruovaná vitrážovaná okna (je jich šest, nevím proč, ale vyfocená mám jen dvě z nich).

Kaple Povýšení sv. Kříže (12. a 13. zastavení)

Interiér kaple Povýšení svatého kříže

Okno se svatým Josefem a Ježíšem (restaurováno 2003)

Okno se svatou Terzií (restaurováno 2007)

Vpravo bokem za ní je gloriet se sochou Panny Marie Immaculaty z roku 1869 (prý je u ní také bývalá hloubená studna z roku 1764, nepostřehl jsem).

Gloriet z roku 1869

Panna Maria Immaculata

Poslední část celého areálu je kaple Božího hrobu, tedy XIV. zastavení. Pochází z roku 1759 a její štít nesl údajně ještě v 19. století obraz sv. Heleny, nalézající Kristův kříž.

Kaple Božího hrobu, XIV. zastavení

Zapalování svíček na Velký pátek (Cestou bolesti a víry)

Hrob Ježíše Krista

A ještě malé ohlédnutí a pár detailních záběrů jednotlivých zastavení.

A tady -> je možno vidět několik historických pohlednic s dřívější podobou tohoto místa.

Series Navigation<< Křížová cesta Jiříkov (Georgswalde), 1817-1826Křížová cesta Jáchym (Joachimsberg) u Lobendavy (1914) >>
Tagy