weby pro nejsevernější čechy

Hrad a zámek Vartenberk ve Stráži pod Ralskem

Vartenberk (původně Wartenberg, někdy také Vartemberk) je renesanční zámek na severním okraji města Stráž pod Ralskem. Dostanete se k němu z náměstí 5. května po značené cestě, vedoucí ke kapli sv. Jana Nepomuckého.

Zámek vznikl přestavbou původního gotického hradu a jeho název pochází z výrazu Warte auf dem Berg, což česky znamená stráž na hoře. Od roku 1958 je chráněn jako kulturní památka České republiky. Na jeho osudech se krutě podepsala těžba uranu, která v okolí zcela zlikvidoval rekreační aktivity, a také pobyt sovětských vojsk na věčné časy.

Hrad vznikl na ochranu obchodní žitavské záhvožďské cesty (na křižovatce cesty z Mladé Boleslavi přes Bělou, Mimoň a Stráž k Jablonnému a dále do Lužice a cesty z Mnichova Hradiště přes Strážiště ke Stráži) a dal jméno mocnému panskému rodu, jehož pánové se psali s přídomkem „z Wartenberka“ a patřili od 14. do 17. století k předním šlechtickým rodům na našem území. První zmínka o hradu je z r. 1281. Původně gotický hrad patrně založil Markvart z Března, či jeho syn Beneš z Vartenberka. Z té doby je zachována pečeť S. MARQVARDI DE WARTENBERC, patřící jednomu z Markvartů, kterou možná použil i zmíněný Beneš. Mimořádný rozsah a stavební podoba hradu již v době svého vzniku však nevylučují ani další možnost, že stavebníkem byl sám panovník.

Existenci podhradního městečka potvrzuje listina krále Václava II. z r. 1283. Strategický význam hrála Stráž za husitských válek, r. 1426 ji obsadili sirotci. Husitským hejtmanem na hradu se stal Jan Čapek ze Sán. Je zřejmé, že někteří Vartenberkové pak s husity spolupracovali (viz Jan z Vartenberka a Ralsko). V roce 1438 byl hrad Mikuláše Sokola z Lamberka a po jeho smrti Děpolta z Rýzmburka.

Původní gotický hrad byl založen na severozápadní straně protáhlého návrší, kolem byl vybudován příkop a hradební zeď, přes příkop byl postaven padací most. Na čelní straně příkop doplňoval mohutný val. Obě dvě za sebou řazené části hradu obíhal parkán, z něhož se dochovala kromě zřetelné plochy i část hradby s okrouhlou baštou pod západním nárožím jádra. Brána si doposud zachovala vpadlinu pro padací most a dvojici otvorů pro kladky zdvihacího mechanismu. Sgrafitová omítka nad branou nese letopočet 1563.

Na severní straně hradu kdysi stála hranolová věž, který byla součástí předhradí a z níž se dochovala pouze spodní část. Do nepravidelně polygonálního předhradí se vstupuje pozdně gotickým portálem s přetínaným ostěním v polygonálním výstupku zámecké budovy, který lze považovat za pozdně gotické předhradí. V zástavbě předhradí, která pochází z renesanční doby, lze rozeznat dvouprostorovou budovu ve východním křídle. Z původní podoby hradu, později zámku, dnes stojí pouze jihozápadní renesanční křídlo. Hrad byl postupně přestavován, zvětšován, z původního hrádku Vartenberků se příliš nezachovalo. Mnoho podrobností o hradu a jeho stavebním vývoji lze nalézt v knize Hrady okresu Česká Lípa autorů Františka Gabriela a Jaroslava Panáčka (strany 123 až 127).

Po pánech z Vartenberka hrad získal koupí roku 1504 Bartoloměj Hiršpergár (Hirschberger) z Königsheimu. Tento šlechtický rod roku 1563 hrad přestavěl na renesanční zámek, ale jeho pevnostní charakter zůstal zachován. Zámek pak často měnil majitele, dostal se do vlastnictví Lichtenštejnů, Hartigů a na krátkou dobu i Albrechta z Valdštejna. V průběhu třicetileté války byl zámek roku 1639 vypleněn a poškozen švédským vojskem a v roce 1645 byl vypálen.

Po roce 1714 byl různými majiteli účelově využíván a po dobudování zámku v Mimoni se roku vlastníci Vartenberka (Stráže) definitivně přestěhovali a zdejší zámek se stal sídlem velkostatku. V roce 1922 Hartigovský velkostatek koupil František Melichar. Krátce před znárodněním byl zastaven bankovnímu ústavu. Za II. světové války zde byla věznice.

V novodobé historii byl zámek využíván k ubytování rekreantů koncernu ČKD Praha. Později však byl zdevastován pobytem sovětských vojsk a dne 11. září 1987 vyhořel. V současné době probíhá rekonstrukce a zámek není přístupný veřejnosti.

Současný stav je sice neutěšený, ale už ne katastrofální – objekt má kompletně rekonstruovanou střechu a čeká na své další využití. Prý to tu bývalo úžasné – několik pater pod zem, luxusní interiéry, honorace z Prahy. A pak ruští vojáci, přikládající na ohniště v místnostech inventář a strhané dřevěné obložení…

Tagy