Zámek (a hrad) Tachov

V Tachově v blízkosti náměstí Republiky, vlastně takřka ve středu města, se nachází zámek, vystavěný na místě dřívějšího hradu, který dlouhé roky nebyl ničím zajímavý a navíc byl takřka nepřístupný. Své místo v jeho prostorách našla Základní umělecká škola a Městský národní výbor (od roku 1990 Městský úřad). Až do roku 2014, kdy se úřad přesunul do bývalého místního „Kremlu“ a na zámku vznikla nová expozice, připomínající jeho i městskou minulost.

Jsou místa, k nimž má člověk vztah, který se dá těžko vysvětlit. Ono s tou přístupností zámeckých prostor to bylo trochu jinak – jde snad o jedinou funkci stavby, která zůstala z dob MNV zachována dodnes. Konaly a konají se tu totiž svatby. A já v něm měl tu svoji v roce 1986. Kdy jsem uslyšel, že zámek se stal zase zámkem, myslel jsem na jediné – což se povedlo po 4 letech (návštěvu jsem realizoval v březnu 2018). Nevím jakou zkušenost máte vy, já musím přiznat, že jsem si tehdy zrovna moc oddací síň neprohlížel a z pohybu po zámku se mi vybavují jen útržky.

Traduje se, že umístění národního výboru zachránilo zámek před zánikem, protože se rozhodovalo mezi ním a jízdárnou ve Světcích – a pro tu žádné rozumné využití neexistovalo, takže se nechala napospas osudu ona a zámek se opravil.

Prohlídku jsem si užil. Sice jsem si musel chvíli počkat (začíná se vždy v celou hodinu), ale nikomu nevadilo, že jsem sám. Naopak jsem se svým průvodcem probral detaily z historie v míře, která by asi ve větší skupině byla docela problém. Prohlídka od takřka podzemí, kde je k vidění původní hradní zdivo a kde se dělaly pijatiky ještě za socíku, přes obřadní sál až k místnostem pro příležitostné výstavy (překvapilo a potěšilo, že o Adolfu Kašparovi napsal pojednání Josef V. Scheybal).

Probrali jsme místního (dnes už historického) svatebního fotografa, dávného předsedu MNV a k perličkám patřilo ukázání talířků na snubní prsteny – jeden z nich je asi opravdu tentýž, který jsme užili v minulém století…

Lepší foto bohužel nemám k dispozici, ale ten skleněný broušený talířek na rohu stolu by klidně opravdu mohl být ten, který mi byl v roce 2018 ukázán (viz foto v galerii).

Popovídali o výzdobě obřadní síně, o níž si mnozí místní mylně mysleli, že byla obnovena při otevření prohlídkového okruhu, protože ji léta nikdo nevnímal (jak je vidět na fotkách z roku 1986, byla tam, a stejně tak i lustry). A také jsme podiskutovali o velké vzácnosti – za stolem oddávajícího pod okny stojí dvě impozantní skleněné plastiky Stanislava Libenského, které mají v dnešní době možná větší cenu než většina toho, co je na zámku vystavená. Lvu byla údajně přebroušena hvězdička na korunku a dvěma spojeným srdcím se familiérně říká tachovské prdelky. Bohužel náš fotograf stál na úrovni oddávajícího a fotil jen lidi, takže nemám jedinou fotku, zda stály tyto dva artefakty na svém místě už tehdy…

O problematickém shánění exponátů a o radosti, když někdo „potajmu“ vrátil, co měl roky doma. A třeba i o tom, že ZUŠka v půlce zámku zůstane, protože se díky ní jedná o stále živý objekt a ne zatuchlý muzejní exponát.

Zatouláte-li se někdy na západ, skočte se určitě podívat.

O přípravě expozice:

7. 11. 2013 – V tachovském městském zámku vznikne příští rok za téměř 10 milionů korun prohlídková trasa, městské muzeum a výstavní síň. Město dokončuje projekt úprav a odborníci památkové péče shánějí exponáty z období Windischgrätzů.

Na přestavbu město získá zhruba šestimilionovou evropskou dotaci z Regionálního operačního programu Jihozápad. Ještě před rokem v části zámku sídlila radnice, druhé křídlo trvale využívá základní umělecká škola. Začátkem roku 2015 by se kulturní památka měla otevřít veřejnosti a radní očekávají i zvýšení návštěvnosti města. Nové návštěvníky bude lákat i rozhledna, jejíž otevření se plánuje na příští rok.

„Úpravy zámku stihneme za rok, nebudou velké. Musí se vyměnit dveře a okna v křídle, kde byl úřad, nutná je nová elektroinstalace, elektronické zabezpečení, toalety pro invalidy. Drahé budou vitríny, jedna vyjde na 20 až 30 tisíc korun a má jich tam být asi 40,“ uvedl starosta města Ladislav Macák. O výtahu se jedná. Projekt s rozmístěním exponátů dokončuje plzeňský architekt Jan Soukup, specialista na obnovy památek.

Stavebně a staticky je podle starosty zámek v pořádku. „Pouze tam vybouráme příčky, které se tam vybudovaly kvůli úřadu, a vrátí se do původní podoby z roku 1945, kdy tam ještě byli Windischgrätzové, i když už v té době zámek patřil státu,“ uvedl. Muzeum vznikne v přízemí. V prvním patře bude prohlídková trasa, tedy interiéry z období Windischgrätzů, a zůstane tam obřadní síň. Ve druhém patře budou příležitostné výstavy obrazů, fotografií a sběratelů.

V muzeu budou expozice o historii města, zámku a jízdárny ve Světcích, národní kulturní památky, což podle starosty Macáka v Tachově chybí. Další předměty poskytne městskému muzeu krajské Muzeum Českého lesa. Upravenou památku bude spravovat městské kulturní středisko ve spolupráci s regionálním muzeem.

A je čas na historii. I když dnes z hradu vlastně není k vidění nic, jeho historie je nedílnou součástí, mnohdy možná i barvitější než „moderna“.

Jaroslav Kocourek: Český atlas – Západní Čechy, obrazový vlastivědný průvodce, freytag & berndt Praha, 2003
Kolektiv: Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku IV. Západní Čechy, Svoboda Praha, 1985
Emanuel Poche a kolektiv: Umělecké památky Čech T/Ž – svazek čtvrtý, Academia Praha 1982
Tomáš Durdík: Encyklopedie českých hradů, Libri Praha, 1998
Štěpán Čadek: Tachov v datech 1115-2015, Nakladatelství Českého lesa, 2015

Tachovský zámek vznikl přestavbou gotického hradu v sedmnáctém století. Hrad byl založen na místě raně středověkého hradiště přibližně v polovině třináctého století. Královským hradem zůstal po celý středověk, ale byl různými panovníky často zastavován. Mezi významné šlechtické rody, které se vystřídaly v jeho držení, patří páni z Gutštejna, Pluhové z Rabštejna a Lobkovicové. Po třicetileté válce byl starý a těžce poškozený hrad barokně přestavěn. Roku 1770 zámek vyhořel, a Windischgrätzové ho nechali v letech 1787–1809 obnovit v klasicistním slohu.

Prvním opevněným objektem, který stál na místě současného zámku, bylo na zemské stezce z Čech do Bavorska u brodu přes řeku Mži vybudované raně středověké hradiště, jehož existence je písemně doložena ve dvanáctém století (v donační listině knížete Vladislava I. pro kladrubský klášter je uvedena osada s hradem, podle kanovníka vyšehradského bylo roku 1126 opraveno opevnění tachovského hradu). Stejný autor však uvádí, že kníže Soběslav I. nechal roku 1131 postavit hrad Tachov. Některé prameny usuzují, že mezi lety 1126 až 1131 došlo k přestavbě dřevěného objektu na kamenná hrad.

Roku 1257 se na hradě Tachov připomínají páni ze Švamberka, jmenovitě Ratmír a Bohuslav ze Skviřína. Hradiště však zaniklo mohutným požárem. Po požáru byl postaven z popudu krále Přemysla Otakara II., který objekt získal zpět, nový hrad s mohutnou válcovou věží vztyčenou na hranolovém podkladu. Kastelánem byl Albrecht ze Žeberka (Seeberka), který po panovníkově smrti vystupoval jako majitel a svých neoprávněných nároků se vzdal až v roce 1297, kdy jej vrátil Václavovi II. Pravděpodobně již Přemysl Otakar II. zřídil manský (chodský) systém, který měl zajistit provozní potřeby hradu.

Král Jan Lucemburský hrad roku 1310 zastavil Jindřichovi z Lipé. V zástavním držení hrad zůstal až do roku 1333, kdy ho vyplatil markrabě Karel, který se svým otcem podporoval tachovské many různými svobodami. Za vlády Lucemburků byl hrad rozšířen o palác, který v sobě spojil konstrukce starších staveb. Za vlády Karla IV., který na hradě často pobýval, byla hradní stavba zřejmě doplněna o komfortní vybavení své doby. Později Tachov uvedl ve svém navrhovaném zákoníku Majestas Carolina mezi hrady, které panovník nesmí zastavit. V té době bylo město obehnáno kamennými hradbami s patrovými, dovnitř otevřenými hranolovými věžemi.

Jenže už král Václav IV. hrad na počátku patnáctého století zastavil Janovi ze Švamberka. Pro vzájemné spory roku 1406 Tachov oblehlo královské vojsko a Jan ze Švamberka musel panství postoupit Bavorovi ze Švamberka, který je vzápětí vrátil panovníkovi (Jan ze Švamberka byl roku 1410 popraven). Král brzy po roce 1406 Tachov opět zastavil, tentokrát Hynku Hanovci ze Švamberka. V roce 1410 ho vyplatil a hrad zůstal v královském držení až do roku 1421, kdy ho král Zikmund zastavil Jindřichovi z Metelska. Ve stejném roce město s hradem neúspěšně obléhalo vojsko Jana Žižky.

Po bitvě u Tachova husité dne 11. srpna 1427 dobyli město a o tři dny později se jim vzdali také obránci hradu, kterých bylo 1400. Byli mezi nimi páni Vilém Švihovský z Rýzmberka, Jindřich Černín z Chudenic, rytíř Komárovec, zřejmě i přimdecký purkrabí Jindřich Žito z Jivjan a mnozí další. Nebyli však uvězněni a tak se 22 šlechticům podařilo uprchnout. Hrad obsadila husitská posádka pod velením hejtmana Buzka ze Smolotel. Hrad byl neúspěšně obléhán pro změnu křižáckým vojskem během křížové výpravy v roce 1431. O tři roky později byl držitelem hradu opět Jindřich z Metelska, a když po roce 1446 zemřel, stal se poručníkem jeho dětí (Jana a Lidmily) přimdský purkrabí Lvík z Jivjan. Od nich zástavní právo přešlo v roce 1449 na Buriana z Gutštejna. Jeho syn Burian Bohatý získal roku 1477 Tachov do dědičného vlastnictví. Hrad za něj spravovali hejtmané, z nichž je roku 1487 připomínán Zikmund Kfelíř ze Zakšova. Burian Bohatý měl pět synů. Tachov po něm zdědil Jetřich, po kterém se jako majitelé vystřídali ještě Jindřich, Jan a od roku 1508 Volf. Bratři mezi sebou vedli války, a Jindřich z Gutštejna Tachov roku 1509 překvapivým útokem dobyl. Volf uprchl do Prahy, kde byl uvězněn a propuštěn až poté, co slíbil vrátit hrad královské komoře. V lednu 1510 potom hrad pro krále Vladislava II. dobyl Ladislav ze Šternberka. Novým hejtmanem se stal jeho příbuzný Albrecht ze Šternberka (připomínán zde 1516 a 1517).

Král Ludvík Jagellonský Tachov zastavil Barboře z Kolína nad Rýnem jako záruku za půjčku 39 tisíc florénů. Král dluh nejpíše brzy splatil, protože v letech 1525–1529 měl na hradě svého hejtmana, kterým byl Vilém Kfelíř ze Zakšova. Král Ferdinand I. hrad na dobu života věnoval Hanuši Pluhovi z Rabštejna a jeho synovi Kašparovi. V roce 1536 poskytl král majitelům hradu peníze na jeho opravu. Pluhové si ale většinu peněz nechali pro sebe, a hrad tedy chátral dál. Hanuš Pluh zemřel 1537, Kašpar se účastnil stavovského odboje vůči králi, za což byl roku 1547 potrestán ztrátou celého majetku.

Král potom hrad znovu zastavil se svolením zemského sněmu za 24 tisíc kop míšeňských grošů. Novým majitelem se stal doživotně nejvyšší purkrabí Jan mladší z Lobkovic. Podle smlouvy měl Tachov zůstat i jeho synovi Kryštofovi a po jeho smrti ještě deset let dalším lobkovickým dědicům. Při požáru města roku 1558 byly poškozeny hradní zdi a věže, bylo nutno urychleně přistoupit k opravám. V té době tu působil manský sudí Hanuš Kfelíř ze Zakšova. Jan Lobkovi zeřel roku 1570, 1594 je ve funkci manského sudího další Kfelíř – Jan Vilém.

Na nátlak císaře Rudolfa II. roku 1602 Kryštof z Lobkovic hrad za sto tisíc kop míšeňských grošů postoupil královské komoře. Roku 1606 se zástavním držitelem na 35 let stala tachovská obec a údržbu hradu měli nadále konat manové, ale potřebné náklady přesáhly jejich možnosti (rekonstrukce byla odhadnuta na 2300 kop míšeňských grošů). Předchozí neúdržba střídajících se pánů se na hradě podepsala a zpráva z roku 1606 uvádí, že horní část věže hrozí zřícením je nutné opravit také sklepy, chlévy, konírny a další stavby. Řada manů se z manství vykoupila a tachovský manský systém roku 1612 zanikl.

Na počátku třicetileté války město s hradem několikrát střídavě ovládly posádky obou válčících stran. 1691 falckraběcí vojsko, 1620 císařští pod veleném plukovníka Illova, na vánoce téhož roku Mansfeld, ale již 1621 opět císařští… Hrad byl přitom zpustošen a spolu s městem se za trest v rámci protireformace a germanizace roku 1623 dostal do dědičného držení císařského velitele Jana Filipa Husmanna z Namedy. Nemohl však na zpustlém hradu bydlet. Stavba byla vyloupena, zbavena oken, dveří a zařízení. Střechy byly strženy, podlahy a stropy byly prohnilé. Nechal proto hrad provizorně opravit, ale roku 1648 ho znovu zpustošili Švédové (údajně byl až do základů vypálen). Jan Filip Husman ho však nechal opět zrekonstruovat.

Roku 1669 se hrad dostal od zadlužených Husmanových 3 dcer do majetku Jana Antonína Losyho z Losynthalu (podle Tomáš Durdíka Losyové Tachov získali již roku 1651). Příslušníci jeho rodu nechali hrad opravit a přestavět na čtyřkřídlý dvoupatrový barokní zámek, v němž zůstala zachována válcová věž hradu. Přestože Losyové měli potřebné finanční prostředky, stavba probíhala pomalu. Český historik Bohuslav Balbín v roce 1681 uvedl, že tachovský hrad leží ve zříceninách. Jádro zámku tvořila zřejmě dvoukřídlá stavba, využívající starých stavebních konstrukcí původního hradu. Roku 1721 zdědil rodinné svěřenectví syn Jan Antonín. Roku 1770 blesk způsobil požár věže, který se rozšířil do celého zámku.

V roce 1781 smrtí Jana Antonína Losyho vymřel celý rod, a tachovské panství zdědil Josef Mikuláš Windischgrätz. V letech 1790 až 1793 byl starý stav zámku zaměřen a bohatá dokumentace je uložena ve Státním oblastním archivu. V roce 1787 započalo bourání hospodářských budov zámku a stavba severního křídla nového (klasicistního) zámku. V roce 1788 byla snesena 2 křídla původně čtyřkřídlého zámku (zachována zůstala křídla severní a východní, stojící zčásti na starých hradních zdech), v letech 1788 a 1796 byly upravovány terasy. V roce 1802 byla zbourána stará hradní věž (dominanta města) a na jejím místě vyrostlo jižní křídlo zámku. Přestavbu provedl vídeňský architekt Raimund a na závěru stavby se podílel plzeňský stavitel Šimon Michal Schell. Během stavby projekt několikrát upravoval sám Windischgrätz a některé vybudované části zámku byly proto zbourány a přestavěny.

Roku 1802 panství zdědil syn Alfred Windischgrätz a jeho potomkům zámek patřil až do roku 1945. Poté byl neudržovaný zámek využíván k hospodářským účelům. Postupně zchátral natolik, že roku 1968 bylo rozhodnuto o jeho demolici. K té nakonec po intervenci obyvatel města nedošlo a zámek byl opraven a uzpůsoben pro potřeby městského národního výboru a lidové školy umění.

Podrobný průzkum ruiny v roce 1969 zámek nakonec zachránil, prokázal jeho historickou hodnotu. Od roku 1972 probíhala nákladná záchrana celého objektu, která zabrala téměř deset let. Projekt vypracovali Josef Hyzler a Zdeněk Fuka. Zpočátku práce prováděla pouze parta důchodců tzv. ,,dědkostroj“.

MNV nahradil v roce 1990 MěÚ, který na zámku sídlil do roku 2012. Od roku 2014 je na základě podpory EU – ROP Jihozápad zámek zpřístupněn veřejnosti. Pokladna zámku zároveň funguje jako malé městské informační centrum.

V jedné z přízemních místností lze nahlédnout do vnitřního prostoru původní hradní věže.V suterénu lze vidět její hlízové zdivo složené z kvádrů o velikosti až 100 x 60 cm. V 1. patře jsou přístupny honosné prostory bývalé knížecí rezidence rodiny Windischgrätzů, které částečně slouží i pro reprezentační účely města. Ve 2. patře je malá expozice přírodních poměrů města a prostory pro krátkodobé výstavy.

Dnešní podoba zámku je výsledkem klasicistní přestavby z let 1787–1809. Během ní byl odstraněn původní hradní val, zbořena severní brána, severovýchodní a později i velká věž. Pozůstatky ostatních staveb byly zahrnuty do budov nového zámku. Výsledkem přestavby se stal dvoukřídlý zámek s mansardovými střechami s vikýři, obklopený parkem. Zámecký areál vymezila zeď se dvěma edikulovými branami (postranní sloupy, kladí, reliéfy psích hlav a věnců, stlačený štít). Hlavní průčelí na východní straně člení rizality. Prostřední rizalit s dvojicí pilastrů je zakončen trojúhehlníkovým štítem. Podobným způsobem je řešený také rizalit západního průčelí. Postranní rizality na východní straně jsou zdobené třičtvrtěsloupy, které nesou kladí. Před průčelí je představěno schodiště na terase. Na jižní straně k budově přiléhá krátké jižní křídlo se dvěma okenními osami a na opačné straně dlouhé severní křídlo.