Zámek v Pnětlukách u Podsedic

Na jižním okraji Pnětluk, části Podsedic, stojí budova zámku.

Stavba, připomínající spíš honosnější hospodářský dvůr, má svou zámeckou tvář v podstatě jen z jižního průčelí. Ošuntělé stěny ukazují na dřívější „využití“ i následné opuštění. Momentálně to vypadá na alespoň částečnou údržbu – masardová střecha svítí novotou, za některými okny to vypadá na stavební činnost, před zámkem s napůl otlučenou fasádou se vrší stavební odpad…

Z nejrůznějších zdrojů:

Pnětluky jsou zámek ve stejnojmenné vesnici u Podsedic v okrese Litoměřice. Vznikl rozšířením a úpravou starší tvrze v první polovině osmnáctého století. Zámek je chráněn jako kulturní památka a zároveň je zařazen na seznam ohrožených památek.

Ves Pnětluky je poprvé doložena v roce 1376, kdy patřila Buškovi z Frýdlantu. Od čtrnáctého století se jako majitelé vesnice střídali drobní šlechtici. Roku 1521 patřila Jiříkovi ze Stroupce a na Pnětlucích. První písemná zmínka o zdejší tvrzi pochází až z roku 1542, kdy si Albert Kaplíř ze Sulevic nechal zapsat zakoupené pnětlucké panství do desek zemských. Naposledy byla tvrz uvedena roku 1615, kdy panství získal Adam Kelbl z Geisinku. Mezitím se v držení vesnice postupně vystřídali Volf z Vřesovice, pán Doubravské Hory, Teplic a Krupky (1550–1569), Bernhard z Vřesovic (1569–1571) a jeho dcera Magdalena (1571–1577) a saský šlechtic Johann Georg ze Sebothendorfu (od roku 1578). Adamu Kelblovi z Geisinku, který panství vlastnil od roku 1615, bylo zkonfiskováno za účast na stavovském povstání, a v roce 1624 ho proto mohl koupit František de Couriers. V letech 1632–1704 statek vlastnili Schönfeldové, od kterých ho vyženil František Hynek Vratislav z Mitrovic, jehož potomkům patřil do roku 1773 jako součást krásnolesenského panství. Někdy v první polovině osmnáctého století byl v Pnětlukách postaven hospodářský dvůr a barokní zámek. V roce 1773 byl Pnětluky znovu vyčleněny jako samostatný statek a prodány svobodnému pánovi Kotzovi, který panství prodal roku 1802 Antonínu Siegelovi z Prahy. Ve druhé polovině devatenáctého století ho vystřídali Rauchové a nakonec, do roku 1943, hraběnka Luisa von Rauch. Ve druhé polovině dvacátého století v zámku byly byty zaměstnanců státního statku, momentálně bez využití. V hospodářských objektech dvora severně od obytných budov byly novodobě umístěny stáje státního statku.

Hlavní zámecká budova má jedno patro a obdélný půdorys. Přízemní místnosti jsou zaklenuté plackovou klenbou a schodiště do prvního patra valeně. Na jižní straně větší místnost zdobená barokní ornamentální malbou, odkud se vstupovalo do zahrady, obehnané zdí. Severně od hlavní křídla stojí další barokní dům, ve kterém se nachází velká nárožní místnost s valenou klenbou s lunetami a chodba zaklenutá plackami. Dvorní fasáda řešena obdobně jako u zámeckého průčelí. Obě budovy spojuje přístavba postavená v devatenáctém století. Ve středu zahradního průčelí hlavní budovy býval do doby okolo roku 1965 balkon.

Památkový katalog popisuje areál po jednotlivých částech:

Zámek

Nejstarší tvrz z roku 1532 viditelně nedochována. Základ nynějšího zámku pochází zřejmě z 80. let 17. stol., upraven patrně na počátku 19. stol. a v 2. pol. 19.stol. Drobný objekt příkladem běžného venkovského zámku dispozičního řešení pozdního klasicismu.

Patrový zámek s mansardovou střechou s hlavním průčelím zdobeným štukem z 19. století. V přízemí klenuté místnosti. V patře plochostropé, spojené do enfilády, s vytápěcí komorou mezi pokoji. Pokoje v přízemí i patře zdobeny šablonovými malbami. Zámek je příkladem menšího venkovského panského sídla poměrně prostého vzhledu, pocházejícího zřejmě z konce 17. století a později upravovaného; jde rovněž o urbanistickou dominantu obce.

Dům

Na nižší krček hlavní budovy zámku je napojen v pravém úhlu obytný patrový dům, zakončený mansardou s polovalbou. Smíšené zdivo nese zbytky hladké omítky. Do dvora se fasáda v patře otevírá okny osazenými v líci, s prostými štukovými rámy.

Zahrada

Zahrada je dnes pokrytá hustým porostem stromů, mezi nimiž se nachází i památný strom „Pnětlucký dub“. Východní část zahrady byla zlikvidována v 60. letech 20. století a byla zde zhotovena točna autobusu. Zahrada reprezentuje odpočinkové zázemí pro obyvatele zámku.

Původní evidenční list památky přidává:

Zámek vybudován na úhlové dispozici, složený ze 2 příčných křídel 2 patrových s nižším a užším spojováním. Střecha mansardová, krytá taškami, s vikýřky a polovalbami. Fasády jsou hladké, u jižního křídla rustikované, s nepravidelnými okenními osami, umělecky utvářené je pouze jižní, zahradní průčelí jižního křídla. Je 11 osé, v přízemí uprostřed je vchod, nad ním na 6 dřevěných štíhlých sloupcích spočívá balkon (na fotografii v evidenčním listu je dnes neexistující balkon zachycen). Okna v přízemí jsou vložena do slepých arkád, v patrech jsou zdobena obdélnými parapetními výplněmi, sedícími na patrové římse, a hladkými nadokenními římsami. Nároží jsou zdůrazněna pilastry. Uvnitř jsou přízemí klenutá, patra přestavěná. V roce 1967 špatně udržované byty zaměstnanců STS.

kolektiv: Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku III. – Severní Čechy (Svoboda Praha 1984)