Zámek Budenice

U silnice 239 mezi Šlapanicemi a Jarpicemi (z druhá strany prochází souběžná komunikace přes Budenice) v místní části Budeničky v rozsáhlém parku stojí zámek.

Kdo by se však snad chtěl kochat architekturou, má smůlu. Přes uzamčenou bránu je vidět cesta a především zeleň, ze samotného objektu absolutní minimum – a zůstat u brány a zkoumat nedoporučuji, není možno – okamžitě se přiřítí zuřivě štěkající psiska nezanedbatelných rozměrů… K prohlížení tak zůstávají jen hospodářské objekty podél silnice, patřící k zámeckému dvoru.

Wiki a další zdroje uvádí:

Zámek Budenice je bývalé barokní šlechtické sídlo, s jehož výstavbou bylo na místě starší tvrze (dle dalších zdrojů v její blízkosti) započato někdy koncem 17. a na počátku 18. století podle architektonického návrhu dnes již neznámého architekta. Stavbu zahájil pravděpodobně český pobělohorský novousedlík Matěj Ondřej Hartman z Klarštejna v 80. letech 17. století, dokončili ji však později jeho další majitelé, smečenští Martinicové (majitelé panství od roku 1693, od prvního desetiletí 18. století sloužil zámek jako jejich sídlo) a následně Kinští. Součástí zámeckého areálu byla francouzská zahrada s parkem, štěpnice, bažantnice a hospodářská stavení.

Zámek obklopuje romantický zámecký park, jenž navazuje na alej, která sem vede ze Zlonic. Východní část trojkřídlého objektu je nejstarší a byla dostavěna kolem roku 1694 na místech, kde předtím stávala někdejší Budenická tvrz. Současná stavební dispozice je však o 100 let mladší. Zámek byl do dnešní podoby dostavěn rodinou Kinských pravděpodobně v letech 1795–1796, kdy byly přistavěny další dva trakty. Z té doby také pochází zdejší zámecká kaple svatého Václava s oltářním obrazem Josefa Bergera, který je i autorem dalšího obrazu se sv. Isidorem.

U vchodu do zámeckého areálu se nalézá portýrovna podle návrhu architekta Friedricha Augusta Stacha z roku 1849, který byl i autorem dalších drobných zámeckých staveb, které se ovšem do dnešních dob již nedochovaly. V zámeckém parku se nachází také raně barokní kaple sv. Matěje, kterou zde nechal postavit původní zámecký stavebník Matěj Ondřej Hartman z Klarštejna.

Od roku 1924 prostory zámku využívala Kongregace školských sester sv. Františka, jejíž sestry se staraly o nemocné děti. Po 2. světové válce zde byl sociální ústav. Zámek je památkově chráněn od roku 1958.

Zámek (který je kulturní památkou) ani okolní park není přístupný pro veřejnost a chátrá. V roce 2022 je zámek na prodej (cena38 000 000,- Kč). Citace z prodejní nabídky:

• Užitná plocha celkem: 3 665 m² 
• Hlavní východní budova cca 1 200 m²
• Boční severní křídlo cca 1 100 m² 
• Boční jižní křídlo cca 1 300 m²
• Portýrovna u hlavní brány cca 90 m² 
• Velikost pozemků: 175 329 m²
• Elektřina: ano 
• Voda: ano, obecní
• Kanalizace: ano, původní čistička
• Počet NP: 2 až 3 podle budovy
• Stav objektu: udržovaný, ale pochopitelně určený k rekonstrukci

Památkový katalog:

Jádrem rozsáhlého komplexu (zámek, stará a nová fara, portýrovna, hospodářské zázemí, zahradní domky, holandský domek a park) je trojkřídlé patrové šlechtické sídlo postavené postupně v období 17. a 18. století.

Areál zámku a parku zabírá rámcově pravidelný obdélník s podélnou osou vedenou ve směru Z-V. Zámek s parkem z velké části vymezuje ohradní zeď, pouze v SZ rohu areálu byla kompozice změněna mladšími zásahy.

Trojkřídlý zámek s přilehlými budovami je situovaný v Z části areálu. Na zbývajících 3/4 plochy se rozkládá park. Hlavní brána je situována na JZ straně při cestě do Jarpic. Při bráně stojí budova zv. portýrovna. Po pravé straně cesty k zámku je situován sklep schovaný v terénní vyvýšenině. Po levé straně, při Z hranici areálu, stojí novodobé utilitární plechové konstrukce a přízemní zděné stavby. Tato část je uvnitř areálu vymezena novodobým pilířovým plotem. Cesta od brány vede přímo k trojkřídlému zámku, s hlavním V křídlem a bočními křídly na S a J straně. Západně od zámku je situovaná malá hospodářská stavba. Nedaleko stojí budovy staré a nové fary. Prostor mezi oběma farami vyplňuje zeď s pilířovou bránou. Od brány vede cesta k tzv. holandskému domku a dále přes Vranský potok k SZ hranici, kde je areál vymezen obytnou zástavbou a silnicí. Stojí zde bývalý dům zahradníka a přilehlé hospodářské stavení později upravené na obytný dům. Východně od těchto budov je umístěný sad vymezený ohradní zdí a utilitární novodobý objekt se skleníkem. Při S křídle zámku se rozkládá zatravněná terasa ohraničená balustrádou. Pod terasou se nacházejí zámecké sklepy. V blízkosti jsou situované menší stavení s včelínem. Východně od terasy, při SV nároží zámku, stojí velká novodobá budova trafostanice, která zcela narušila prostředí při zámku. Nedaleko, po pravé straně cesty od zámku směrem do parku, stojí další novodobá menší zděná budova (vodárna).

Areál je v S polovině podélně rozdělen Vranským potokem, který protéká celou délkou parku. Park je z větší části zarostlý nálety. Nedaleko JV nároží zámku jsou umístěné sluneční hodiny. Na druhém konci parku, jižně od potoku, stojí při východní ohradní zdi výklenková kaple sv. Matěje. Poblíž SZ nároží severního křídla zámku je umístěná jednoduchá zvonička z dřevěné rozsochy, krytá valbovou stříškou. V prostoru areálu zámku se nachází tvrziště. Kromě hlavní brány je areál otevřen i dvěma bočními branami situovanými ve východním rohu parku, respektive na severní hranici, přibližně v polovině délky parku. Předmětem ochrany je zámek, stará fara (čp. 31), nová fara (čp. 30), portýrovna (čp. 32), holandský dům (čp. 33), zahradní domek s bývalým hospodářským stavením (čp. 34 a čp. 22), hospodářské stavení na st.p. 105, sklepy I. a II., balustráda, kaple sv. Matěje, sluneční hodiny, park, tvrziště, ohradní zdi s branami a k tomu náležející pozemky pozemky .

Zámek je příkladem monumentální stavby vznikající přibližně sto let, od pozdní fáze raného baroka na sklonku 17. století až do období klasicismu v závěru 18. století. Zámek je provázán s drobnou architekturou vznikající v různých časových obdobích. Monumentalitu barokní stavby podtrhuje rozsáhlý park.

Původní evidenční list památky:

1962, 1969: Trojkřídlá dispozice s čestným dvorem. Všechny trakty jsou jednopatrové, hlavní průčelí otevřené na dvůr je přístupné v patře dvouramenným schodištěm zdobeným sokly s pohárovitými vázami, do přízemí do polkruhu sklenutý vstup. Toto průčelí je vyvrcholeno raně barokním štítem zdobeným pylony na podezdívce a lehce stlačenou volutou, na níž je sokl s koulí. V trojúhelníkovém závěru štítu je znak Kinských, na římse piniové šišky a koule, kroteria mediána chybí. Štít je členěn pilastry. Ve štítě tři okenní osy /tj. mansardové 2. patro/. Střecha hlavního průčelí valbová, vhodně doplněna čtyřmi plochými komíny + 4 střešní vikýře. Celé průčelí členěno stejnými pilastry, v přízemí naznačena rustika. Okna v patře mají barokové římsy a pod nimi je profilovaný parapet. Vedlejší trakty jsou kryty mansardovou střechou s vikýři, krytina tašky. Chodby jsou sklenuty křížovou a neckovou klenbou. Zadní průčelí je shodné s předním průčelím. V levém traktu se nachází kaple sv. Václava. Kaple je obdélníková, s rovným stropem. V krajní kratší str. po dvou, v delší po třech stejných oknech, půlkruhem klenutý chór. Vedle varhan je starý portativ ze 16. st.

Dříve feudální panské sídlo, dnes ústav sociálního zařízení při ONV Kladno.

Pár vět navíc:

Tvrz ze 14. století, jejíž obytný palác s věží chránily vodní příkopy a valy, byla v 16. století renesančně přestavěna. Po roce 1631 se tvrz stala majetkem hrabat z Klarštejna, kteří ji doplnili o kapli. Goticko-renesanční tvrz však dostatečně nevyhovovala potřebám pohodlného a reprezentativního sídla, a proto začali Klarštejnové v jejím sousedství stavět v 80. letech 17. století nový honosný barokní zámek, který byl dokončen v roce 1694.

V roce 1693 však Budenice koupili Martinicové, kteří vybavili zámecké interiéry a počátkem 18. století si zámek zvolili za své hlavní sídlo. Od roku 1748 patřilo zdejší panství rodu Kinských. Stará tvrz byla udržována až do roku 1748, kdy ji Kinští nechali zbořit. V roce 1758 se Kinští natrvalo přestěhovali do Budenic. Koncem 18. století byl zámek rozšířen o dvě boční klasicistní Křídla, původní francouzský park byl změněn na park anglický. V polovině 19. století vypracoval architekt J. Koch plány novogotické přestavby zámku, k jejich realizaci však nedošlo. V roce 1924 byl zámek věnován charitativním účelům.

Středočeská vědecká knihovna v Kladně:

Původně stávala v Budenicích středověká tvrz, věžovitá gotická stavba (zbořená r. 1748). V 16. stol. při ní byla vystavěna nová renesanční čtvercová budova s příkopem, podle potřeby i vodním. Na místě této tvrze nechal Matěj Ondřej Hartman z Klarštejna v 80. l. 17. stol. postavit nový raně barokní zámek (střední část dnešního budenického zámku). Před svou smrtí v r. 1693 prodal zámek Jiřímu Adamovi hraběti z Martinic. Ten se věnoval spíše úpravě zlonického zámku a opuštěný zámek v Budenicích chátral. R. 1748 koupil Budenice hrabě Filip Vchynský ze Vchynic. Po požáru Zlonic r. 1758 se v Budenicích usídlili hraběcí novomanželé Jan Josef Kinský (Vchynský) a Terezie (rozená Auersperková). Dnešní podoba zámku s přístavbou bočních patrových křídel pochází z l. 1795-1796 z iniciativy knížete Josefa Kinského, synovce Jana Josefa. Úpravy provedl knížecí architekt Heinrich Koch. Ke středovému traktu byla tehdy připojena boční křídla přízemními přístavky chodby s terasou v patře (tzv. traktáty). Střední trakt obdélný, patrový s trojosým pavilónem a představěným dvouramenným schodištěm. Obdélná okna mají v patře supraportu s rovnou, stříškovou nebo segmentem proloženou římsou a obdélné pole parapetu. V severním křídle kaple, upravená v l. 1852-1854 (oltářní obraz sv. Václava od J. Berglera z r. 1812).

V r. 1920 přenechali Kinští část zámku charitativnímu ústavu Ernestium, část zámku užívali pouze rekreačně. R. 1924 Kinští budenický velkostatek prodali a zámek věnovali charitativním účelům. Dekretem ministerstva zemědělství z 18.9.1946 zámek s parkem přidělen dosavadnímu dlouhodobému uživateli, Kongregaci Školských sester OFS z Prahy-Břevnova pro vychovávací ústav Ernestinum. V době socialistického Československa byl zámek majetkem ONV Kladno. Objekt využíval Okresní ústav sociálních služeb Kladno, umístěny zde byly mentálně postižené dívky. V r. 1990 byl zámek s parkem v restituci vrácen Kongregaci školských sester řádu sv. Františka. V r. 1999 byly postižené dívky přestěhovány do zámku ve Smečně.

Přilehlý zámecký park řešen jako anglický, s množstvím vzácných dřevin a s hrobkou rodiny Kinských. Budenický zámek dnes pro veřejnost nepřístupný; chátrá.

Historické prameny:

Historie místa:

Ves Budenice je poprvé doložena v r. 1318 jako majetek Záviše z Budenic. Po něm je zde uváděn vladyka Boleslav z Budenic (též z Rožďalovic), syn Bořity z Ředhoště. Boleslav prodal v r. 1334 Budenice biskupu Janu IV. z Dražic, jenž je postoupil nově založenému augustiniánskému klášteru v Roudnici nad Labem. Při této příležitosti je poprvé jmenována i zdejší tvrz. Stávala na mírném návrší nad Vraným potokem, její obytný palác s věží chránil vodní příkop, suché příkopy a valy. Přístup umožňoval od západu padací most.

Augustiniáni drželi Budenice až do počátku husitské revoluce. Někdy před r. 1437 se Budenic zmocnil bývalý hejtman sirotčích vojsk Jan Šmikovský ze Žďáru, jenž přešel po Lipanech do služeb císaře Zikmunda a Albrechta Rakouského. Ti mu jeho držbu potvrdili. Šmikovského vdova prodala Budenice pánům z Illburka, kteří je udrželi až do počátku 30. let 16. století. Budenice pak koupil Jeroným Šlik z Holíče, ale už v r. 1541 je prodal Petru Chotkovi z Vojnína. Ze zamýšlené přestavby tvrze, s kterou počítal Šlik v r. 1545, sešlo a určená suma 1000 zl. byla vynaložena na stavbu mlýna, rybníků a vodních struh. V r. 1551 prodal Chotek Budenice svému sousedu Janu Mikšovi z Hrobčic a jeho synu Adamovi.

Adam Hrobčický z Hrobčic (zemř. před r. 1587) přestavěl v druhé polovině 16. století starou gotickou tvrz v Budenicích v renesančním slohu na dvoupatrovou čtyřkřídlou budovu s dvorem; gotická věž zůstala zachována, ale octla se v zástavbě. Renesanční tvrz byla chráněna příkopem, překlenutým mostem, po němž se vjíždělo branou s vížkou. Přízemí tvrze sloužilo hospodářským potřebám (kuchyně, spižírny, lázeň apod.), první a druhé patro s pavlačí obytným a reprezentačním účelům majitele.

Hrobčičtí z Hrobčic udrželi budenickou tvrz až do třicetileté války, kdy byla Adamu Danielovi Hrobčickému z Hrobčic zkonfiskována pro účast ve stavovském odboji z l. 1618 – 1620. V r. 1631 koupil Budenice hrabě Matyáš Arnold z Klarštejna a po něm je v r. 1644 zdědil Matěj Ondřej Hartman z Klarštejna († 1693). Ten dokončil přestavbu zámku a dal postavit rovněž barokní kapličku sv. Matěje v zámeckém parku, která se dochovala dodnes. K zámku přiléhal barokní francouzský park, dvě štěpnice, bažantnice a hospodářský dvůr. Na park navazovala kaštanová alej vedoucí až ke Zlonicím. Klarštejnové byli katolíky a na svém panství horlivě prováděli protireformaci. V tomto duchu také upravili budenickou goticko-renesanční tvrz: v prvním patře dodatečně zřídili prostornou kapli a na věž umístili zvon a kříž.

První zmínky o budenickém pivovaru jsou ze 17.stol., kdy během třicetileté války švédská vojska vymontovala a odvezla varní pánev. Zápis z roku 1693: „Hartman z Karlštejna prodal Budenice Jiřímu Adamovi hraběti z Martinic. U zámku byla vinice osázená révou a poskytovala ročně tři sudy vína. Starý pivovar již nevařil.“ I když byl pivovar zrušen, ještě roku 1715 si vrchnost v kontraktu s mlynářem budenickým vymiňovala „kdyby budoucně na Budenicích pivovar se zase bude spraviti a pivo vařiti mělo, slad, jakož i všechno obilí na měřično mlíti povinen bude“.

V r. 1693 koupil Budenice smečenský Jiří Adam Bořita z Martinic, který dal vybavit zámecké interiéry; v l. 1726 – 1747 je spravovala jeho manželka Marie Josefa, rozená hraběnka ze Šternberka (mimo léta 1736 – 1739, kdy je držel jejich předčasně zesnulý syn). Za Jiřího Adama hraběte z Martinic byl zámek rozšířen o dvě boční klasicistní křídla (1795-1796) a zámeckou kapli sv. Václava s oltářem od Josefa Bergera, původní francouzský park byl změněn na park anglický. V prvním desetiletí 18. století Martinicové tvrz opustili a přesídlili do nového zámku stojícího poblíž. Budenická tvrz byla poté přeměněna na sýpku a skladiště. Podle popisu z r. 1740 byly v přízemí tvrze chlév a skladiště, v prvním patře kaple a tři komnaty, v druhém patře čtyři komnaty a pavlač, na věži pak hodiny a zvon. Tvrz tehdy byla ještě udržována; v r. 1740 byla její věž pobita plechem a střecha tvrze opatřena šindelem. Teprve později byla tvrz opuštěna. Od roku 1748 patřilo zdejší panství rodu Kinských. Nový majitel Budenic hrabě Filip Kinský připojil Budenice ke Zlonickému panství a dal tvrz v r. 1748 zbořit. Zbytky zdiva a základy tvrze zůstaly zachovány až do r. 1765, kdy byly odstraněny a na jejich místě zřízena zahrada a kočárovna. Dnes se po tvrzi nezachovalo nic. V roce 1758 se Kinští natrvalo přestěhovali do Budenic.

Nový budenický pivovar byl uveden do provozu v roce 1740, protože starý již nebyl vhodný ke přestavbě. Již v prvém roce provozu byl příjem z pivovaru 2 976 zlatých. Vyšší zaměstnanci šlechtických panství byly v té době honorováni hlavně v deputátních dávkách. Tak např. správce budenického panství za jedno pololetí roku 1740 dostal 66 zlatých a 40 krejcarů, ale i 10 sudů piva, sládek dostal mimo deputát roční plat 20 zlatých.

V roce 1740 vařil budenický sládek Jan Stránský pivo pro všechny hospody na panství. Výstav byl 33 várek, každá po 11,5 sudech. Pivovar odesílal vrchnosti do Prahy až 56 sudů piva ročně. V uvedeném roce vyčepovali šenkýři v Budenicích 16, ve Šlapanicích 60, v Jarpicích 28, ve Mšeném 86 a ve Vrbici 39 sudů piva.

V roce 1748 se stal majitelem panství Filip hrabě Kinský. Nový vlastník zbavil budenické panství vlastní správy. Budenický díl připojil ke Zlonicícm. Pivovar byl zrušen a všichni šenkýři dostali příkaz odebírat pivo ze zlonického pivovaru.

V polovině 19. století vypracoval architekt J. Koch plány novogotické přestavby zámku, k jejich realizaci však nedošlo. V roce 1924 byl zámek věnován charitativním účelům.