weby pro nejsevernější čechy

Zámek Hrádek u Nechanic

This entry is part 8 of 47 in the series Zámky

Jedním z nejznámějších a nejfotogeničtějších zámků východních Čech je neogotický Hrádek u Nechanic, který svými architektonickými prvky připomíná Hlubokou.

Nedaleko od Hradce Králové, ale musím přiznat, že značení mě poněkud zklamalo. Cedule nedokázali nasměrovat jasně a srozumitelně, chvíli mi trvalo, než jsem autem trefil na velké parkoviště, které se rozkládá na opačné straně silničky, než je golfový resort, rozkládající se kolem zámku.

Alejí po cestě skrz bránu ve zdi na nádvoří. Dva základní okruhy, k tomu další tři výběrové. V samotném zámku krom pokladny cukrárna/kavárna, v blízkém domečku suvenýry. Nespokojte se s díváním pouze z nádvoří – zajděte si do přilehlého parku, průčelí z této strany je mnohem fotogeničtější a známější. A samozřejmě procházka v parku neuškodí.

Co se týče okruhů – máte-li dost času, kupte si rovnou zvýhodněnou vstupenku na oba dva. Sice se trochu překrývají, ale neprohloupíte, pokud si je projdete oba. K vidění je tady toho opravdu dost a dost, a stojí to za to.

Pár informací vysosaných z netu a knih (historie je v podstatě velmi krátká, jedná se o jeden z nejmladších zámků na našem území):

V roce 1829 koupili sádovské panství spolu s Nechanicemi od Schaffgotschů Harrachové a rozhodli se na tzv. Lubenském vrchu postavit nový zámek. Zámek byl postaven jako hlavní, reprezentativní sídlo hrabat z Harrachu Františkem Arnoštem hrabětem z Harrachu, významným představitelem jilemnické rodové linie. Projekt zámecké budovy ve stylu romantické neogotiky, tzv. Tudorské gotiky byl vypracován dle nerealizovaného projektu přestavby anglického zámku Crewe Hall od Edwarda Bucktona Lamba (1805 – 1869) z poloviny 17. století. Údajně se stavby měl ujmout projektant zámku Hluboká architekt Beer, ale z neznámých důvodů byl vedením stavebních prací nakonec pověřen mladý a talentovaný rakouský architekt Karl Fischer (1817 – 1856), který plány upravil a navrhl i výzdobu zámeckých interiérů. Roku 1839 byla vyhloubena vodovodní studna, roku 1840 bylo pořízeno vodovodní potrubí a základní kámen ke stavbě byl položen 13. června 1841. Stavba trvala do roku 1854, jak je uvedeno na pamětní desce nad vchodem do reprezentačních místností. Řemeslnické práce se však protahovaly až do konce 19. století.

Souběžně se stavbou zámku byla v roce 1844 zahradním projektantem L. Krügerem část okolního lesa upravena jako anglický park (24 ha) a ve zbývající části byla založena obora a bažantnice (200 ha).

Reprezentativní interiéry zámku jsou řešeny a vybaveny nejen množstvím soudobého nábytku, zhotovovaného místními řemeslníky, ale také řadou starožitných prvků, převezených na zámek zejména z Itálie a Rakouska (zámky Hoheneck, Wels, Waldenburg, Eschelberg, Gastein, Hohensalzburg, Rabenstein, Schlackenau, Mühlgrub), ale i z Anglie, Nizozemí či Francie. Jedná se přitom jak o stavební prvky, například celé portály či kompletní dřevěné vyřezávané stropy, tak o starožitný nábytek a další umělecké předměty. Jsou zde instalovány vzácné obrazy německých mistrů z konce 15. století v zámecké kapli Svaté Anny. Pozoruhodný je též soubor obrazů anatomických anomálií z 18. století. Technicky zajímavé je řešení ústředního podlahového vytápění vytápějící všechny místnosti. Na výzdobě interiérů se podíleli pražský kameník Josef Kranner a sochař Josef Max (především na výzdobě zámecké kaple sv. Anny). Pod vedením truhláře Františka Bittnera ze Žebráku zde pracovala početná skupina řezbářů a truhlářů (např. truhláři Jan Žabka a František Tomášek či řezbáři Brabec a Holub). Sklenářské práce prováděla vídeňská dílna F. Friedla. Kamnářské práce provedli Jan Čermák a Váša, zámečnické práce Jan Pilnáček.

Nedlouho po dostavbě zámku byla svedena v okolí bitva u Hradce Králové (1866). V samotném zámku byl tehdy zřízen vojenský lazaret. V letech 1911-2 byl vybudován nový zámecký vodovod, roku 1914 zavedeno elektrické osvětlení.

Rod Harrachů, který byl jediným vlastníkem zámku až do roku 1945, patří mezi nejstarší šlechtické rody v Čechách. První zmínky jsou již z roku 1277, kdy tehdejší vladykové z Horach působili ve službách pánů z Rožmberka a vlastnili tvrz Horachy na Kaplicku. V historii tohoto rodu se objevila řada významných politiků, diplomatů, vojáků a církevních hodnostářů, jako byl například Arnošt Vojtěch z Harrachu, který byl v letech 1623 – 1667 arcibiskupem pražským a kardinálem českým. Z majitelů zámku Hrádku u Nechanic je nejvýznamnější Jan Nepomuk hrabě z Harrachu, staročeský politik, přítel Jana Ladislava Riegra a dlouholetý prezident Společnosti muzea království českého. V minulosti zámek navštívila řada význačných osobností: v r. 1866, v době střetu pruských a rakouských vojsk u Hradce Králové zde byl korunní princ Albert Saský, ke konci 19. století se zde krátce po lovu zastavil arcivévoda František Ferdinand d´Este, následník trůnu. Z osobností kulturního života zde pobývali například Alois Jirásek, Vojta Náprstek, Jan Erazim Vocel, Josef Štolba, malíři Rudolf v. Alt a Antonín Lewy, architekt Koula a další. V roce 2001 navštívil zámek pan prezident Václav Havel u příležitost setkání s hejtmany Královéhradeckého, Pardubického a Libereckého kraje. Nedaleké Nechanice jsou rodištěm významného barokního hudebního skladatele Jana Křtitele Vaňhala a prvního ministra financí ČSR Aloise Rašína.

Rodový erb Harrachů je složen ze tří stříbrných pštrosích per zatnutých do zlaté koule na červeném poli. Pověst o jeho vzniku vypráví, že jeden z předků se kdysi zúčastnil výpravy do Svaté země, kde byl v boji smrtelně zraněn a po pádu z koně se mu sesmekla z hlavy přilbice a tři péra, která ji zdobila, zrudla jeho krví. Tak se ona tři péra a krvavá červeň staly symboly rodu.

V roce 1945 se stal zámek sídlem generálmajora Govorova, náčelníka jedné z armád Ukrajinského frontu Rudé armády. Roku 1945 byl zámek na základě tzv. Benešových dekretů znárodněn. Od roku 1953 je zpřístupněn veřejnosti. Roku 2001 byl prohlášen Národní kulturní památkou. Malá perlička – Ke 30. výročí osvobození ČSSR byla v zámeckých prostorách umístěna stálá expozice „Národně osvobozenecký boj ve východních Čechách a jejich osvobození Sovětskou armádou“.

Současná zámecká expozice je ukázkou bydlení šlechty ve druhé polovině 19. století v původním historickém zařízení (reprezentační místnosti, apartmá hraběte a hraběnky, obrazárna, pokoje pro hosty, zámecká kaple). Zámek spravuje Národní památkový ústav, příspěvková organizace zřízená Ministerstvem kultury ČR.

Zámek je nejen nejmladším neogotickým zámkem v České republice, ale patří k nejmladším zámeckým stavbám v České republice vůbec. Jeho výjimečnost spočívá i v tom, že typické novogotické stavby u nás, jako jsou například zámky Hluboká, Lednice nebo Sychrov, vznikly oproti tomuto zámku vždy přestavbou staršího objektu.

Převážně jednopatrový zámek tvoří dvojice křídel, vzájemně svírajících úhel cca 110° a vybíhajících z ústřední, věžovité části tak, že půdorys zámku připomíná široce otevřené písmeno „V“. Půdorys je dále ozvláštněn řadou rizalitů. Silueta zámku je bohatě promodelována pomocí cimbuří a dalších quasifortifikačních prvků. Zámek má velmi ploché, střechy, které jsou navíc skryty za atikovými nástavci. V levé části zámku siluetu doplňuje věž.

Na severu přiléhá parkově upravené nádvoří s kruhovým bazénem, vymezené ohradní zdí s bránami, k níž na severu přistavěny přízemní domky čp. 80 a 81 a obdélný dvorek s vodojemem. Na východě připojena spojovací chodbou čtyřkřídlá patrová stavba zámecké dependence čp. 40 s divadlem a jízdárnou, na nádvoří kašna se svítilnou. Jižně před budovou přízemní objekty čp. 49 a 50 se skleníkem, na jihovýchodním konci sadu (zčásti na místě užitkové zahrady) domek čp. 38. Takřka stejný domek čp. 44 u severního příchodu k zámku. Při jižním průčelí zámku parková terasa s příkopem, v její severozápadní části pergola s kamenným stolkem. Na terasu, opatřenou renesanční mříží ze 16. století a plastikami dvou lvů, které pocházejí z Benátek a jsou údajně ze 13. století, navazuje rozlehlý přírodní park (dnes golfové hřiště), přecházející v oboru, v parku jihojihovýchodně od zámku busta hraběte Harracha od B. Kafky.

Impozantní Rytířský sál je věnován nejvýznamnějším členům rodu a jeho historii. Největší a nejkrásnější zámeckou místností je Zlatý sál. Jeho pojmenování je odvozeno od unikátních zlacených kožených tapet na stěnách, vyrobených v 17. století v Belgii. V Mühlgrubském salonu je vystaven ojedinělý soubor kurfiřtských židlí, v jídelně jsou vzácné sbírky harrachovského skla, keramiky a cínového nádobí ze 16. a 17. století. V herně je umístěn obraz Slavnost v lázních od slavného malíře 16. století Lukase van Falckenborgha. V prvním patře jsou soukromá apartmá hraběte a hraběnky, rodová galerie v letní jídelně a pokoje pro hosty. Pozoruhodná je knihovna obsahující na 4000 svazků a nevídanou sbírku bohemik a časopisů z let 1805-1850.

kolektiv: Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku VI. – Východní Čechy (Svoboda Praha 1989)
Pavel Vlček: Encyklopedie českých zámků (Libri 1994)
kolektiv: Hrady a zámky (Sportovní a turistické nakladatelství Praha 1958)
kolektiv: Umělecké památky Čech 1 A-J (Academia Praha 1977)
Petr Dvořáček: 100 hradů a zámků do kapsy (Petr Dvořáček – Levné knihy KMa 2001)

Series Navigation<< Starý zámek Český DubZámek Markvartice >>
Tagy