weby pro nejsevernější čechy

Zámek Liběchov

V obci Liběchov se nachází barokní zámek z doby kolem roku 1730, chráněný jako kulturní památka České republiky.

Otázka je, jak ještě dlouho. Pokud máte toto místo stejně jako já zafixováno ve spojení s expozicí asijských sbírek Náprstkova muzea, zůstali jste hluboko v minulosti. Na místě nyní čeká velmi smutný pohled. Pusto, prázdno, poničeno. Oprýskaná fasáda, rozbitá okna, zpustlý park plný elektrických ohradníků, chybějící sochy, přebujelá zeleň. Zvláštní je, jak málo se toho dá o novodobých osudech objektu najít. Veškeré info se omezuje na konstatování, že po roce 1990 byl zámek privatizován, v roce 2002 bylo přízemí zaplaveno při povodních (až do výše 3,2 metru) a od té doby je objekt nepřístupný. Sbírky byly tehdy odvezeny a expozice již nebyla obnovena. V roce 2013 se povodeň podle některých zdrojů opakovala. Nikde nic o tom, co se stalo s mobiliářem (zbyl-li tu vůbec nějaký) a zda je nějaká naděje. Podařilo se mi najít jen zmínku, že budovu zámku získala v privatizaci rodina Homolků (viz text dále).

Jak vtěsnat bohatou historii do pár odstavců? Mám před sebou několik publikací, třeba i knížečku, vydanou Národním muzeem, se 64 stranami historie zámku (díky, Antikvariát Klariani). I skládačku, kterou jsem v září 1984 zakoupil při návštěvě expozice (a musím smutně konstatovat, že si z ní opravdu nic nepamatuji). Zkusím tedy alespoň stručný výcuc dějin tohoto místa.

Publikace Národního muzea v Praze o zámku, vydaná při příležitosti otevření expozice Náprstkova muzea

Ukázka fotodokumentace z publikace o zámku – malířská výzdoba Saly terreny

Dobový průvodce expozicí asijských sbírek (rok 1984)

Na místě středověké tvrze ze 14. století, obklopené vodním příkopem, vznikl za vlastnictví rytíře Karla Belvice z Nostvic v 16. století okrouhlý vodní hrádek se štíhlou schodištní věží. Zvláštní půdorys zámku dodnes poukazuje na odlišný vznik jeho dvou základních částí. Vodní tvrz se z větší části zachovala renesančně upravená, v baroku k ní byla „přilepena“ nová budova.

Liběchov střídal často majitele, ale až roku 1650 se stal jeho majitelem cizinec, sňatkem ho získal Karel Hyacint de Villani. Dalšími majiteli byli páni ze Scheidlernů, držitelé blízkých Beřkovic. Jako věno Anonie Eusebie získal zámek roku 1709 sňatkem Jan Jáchym Pachta z Rájova. Úměrně svému zázemí (od roku 1721 říšský hrabě) se rozhodl přestavět objekt na honosné letní sídlo. Barokní přestavbu v letech 1720-1730 vedl architekt František Maxmilian Kaňka, který na jihozápadní straně směrem do parku postavil monumentální dvoupatrové křídlo s tříosým rizalitem. Při výzdobě s Kaňkou spolupracovali také jeho přátelé, sochař Matyáš Bernard Braun a malíř Václav Vavřinec Rainer. Podle dostupných seznamů dnes v parku chybí minimálně sochy Dia a Afrodíté.

Hubert Karel, syn J. J. Pachty, nechal u zámku vybudovat u zámku honosnou konírnu „pro čtyřikrát osm koní“.

Od Pachtů v roce 1801 koupil Liběchov úspěšný obrozenecký textilní podnikatel Jakub Veith z Volar, který kolem roku 1811 po požáru v severovýchodní části spolu se synem Antonínem nechal provést klasicistní úpravy. Do Liběchova v té době byli zváni mnozí významní učenci a umělci. Jedna z nejgeniálnějších postav českého malířství 19. století Josef Navrátil namaloval fresky nade dveřmi v patře. Také je autorem výzdoby saly terreny (výjevy z hrdinského eposu Vlasta podle básně pražského Němce K. E. Eberta). Svůj talent uplatnil i sochař Václav Levý, původně kuchařský pomocník (Pomona a Flóra, znázorňující Jaro a Podzim v sadu). Po smrti Antonína zdědil Liběchov Václav Veit, který po destrukci stropní konstrukce s Reinerovou freskou nad barokním sálem prvního patra provedl přestavbu ve styli alžbětinské gotiky dle návrhu stavitele E. Hally v roce 1855. Tehdy byla také snesena helma zámecké věže a postaveno na původní renesanční římse romantické cimbuří.

Od roku 1878 se ve vlastnictví střídají málo významní majitelé. Kníže Emanuel von Collato či saský Hennig von Arnim, který předal Liběchov své dceři, pruské hraběnce Lippe z Bisterfeldu a Weisenfeldu. Noví majitelé už na zámku nesídlili, panství spravovala pachtýřská rodina Homolků.

V letech 1870-1873 odřízla zámecký park od přístup k řece stavba rakouské severozápadní dráhy.

Po rozpadu rakouské monarchie koupil panství roku 1920 ing. František Homolka, i přes odpor místního většinového německého obyvatelstva (spor se řešil u Mezinárodního soudu v Haagu). Za druhé světové války sloužil zámek jako lazaret německé armády a byl v té době rozsáhle poškozen. V roce 1949 převzala zámek Národní kulturní komise, hospodářské stavby pak státní statek. V roce 1954 byl zámek propůjčen Čs. státnímu filmu, který zde začal 1956 s budováním společenského a ubytovacího střediska a „dorazil“ interiéry dalšími nevhodnými zásahy. Práce byly zastaveny roku 1960, kdy objekt získalo ministerstvo spravedlnosti.

V roce 1963 zámek Liběchov převzalo Národní muzeum v Praze a v letech 1967-1975 byl zpustlý zámek opraven pro expozici asijských kultur Náprstkova muzea. Sbírky v jednadvaceti sálech ukazovaly tradiční rysy životního prostředí v okruzích: Přední východ, Čína, Vietnam, Korea, Japonsko, asijské hudební nástroje, indický subkontinent, Srí Lanka, Barma, Kambodža, Thajsko, lamaistická oblast, Indonésie, asijská současnost. Na vnitřním nádvoří stála skulptura japonského draka, sloužící jako fontána.

Kolem zámku se rozkládá anglický park o celkové rozloze 9 hektarů, v němž se nacházela celá řada velmi vzácných dřevin, o jejichž aktuálním osudu není nic známo. Většina jeho plochy je dnes nepřístupná. Až směšně dnes zní citace z publikace, že „významnou estetickou roli v parteru má voda v basénech, vodotryscích a vodopádech“…

Tagy