weby pro nejsevernější čechy

Zámek Cebiv

Významnou součástí obce Cebic na Tachovsku je rozlehlý barokní zámek umístěný na mírném návrší uprostřed vesnické zástavby. Stavba vybudovaná na půdorysu písmene „H“ obsahuje pod barokními fasádami zdivo několika stavebních fází, kterými objekt prošel od pozdní gotiky do závěrečných úprav v období socialistického Československa.

Nerad bych se dotknul místních patriotů, ale než jsem se stal zdejší náplavou, jezdil jsem krajinou, kde v každé větší vesnici byl několikapatrový nepřehlédnutelný, byť většinou značně zchátralý, zámek. Kanceláře státních statků v těch pár místnostech, které ještě neohrožovaly životy přítomných, na dvoře rezivějící technika, ale aspoň ty budovy jakž takž stály. Po roce 1989 šla valná většina zemědělství v západních Čechách do kopru, budovy zejí povětšinou prázdnotou a jsou ještě zchátralejší, než si je pamatuji. Zářným příkladem takové památky je pro mne třeba Cebiv – ona vám ta obec nemá ani tři stovky obyvatel, a přitom jednu stranu návsi okupuje stavba jak z pohádky. Dnes tedy spíš z hororu. Jen mne mrzí, že jsem neprozřetelně těsně před stěhováním půjčil dnes již absolutně nesehnatelný první díl unikátní encyklopedie Hrady, zámky a tvrze okresu Tachov, kde jsou dodnes jinde nesehnatelné údaje. Takže mi jako obvykle musí stačit to, co je na netu a na ceduli v obci:

V nevelké vsi mezi Konstantinovými Lázněmi a Stříbrem se nachází velice zajímavý zámeček, který není příliš známý.

Zámek byl původně gotickou tvrzí, o níž první výslovná zmínka pochází z roku 1543, kdy ves zakoupil od Jiříka ze Zádub Jan Drzdéř z Hrádku. Tvrz byla v držení Drzdéřů až do roku 1603, kdy ji koupil Jindřich Strojetický ze Strojetic. Ten byl spřízněn s hrabaty z Vrtby, kterým přešel cebivský statek do držby po roce 1621, i díky tomu byla Cebiv spojena s Křimicemi. V roce 1657 stará tvrz vyhořela. Vrtbové se odhodlali k výstavbě nového sídla. Stavbu barokního zámku zřejmě zahájil uměnímilovný hrabě Jan Josef z Vrtby, mecenáš umělců a architektů. V roce 1712 nedokončenou stavbu kupují Löwensteinové a připojili ji ke svému Bezdružickému panství, kde zůstala až do roku 1945. Löwensteinové odstranili vyhořelé části budovy a původně gotickou tvrz přebudovali v pozdně renesančním stylu na stavbu čtvercového půdorysu o hraně 21 m. Z tohoto období pochází úpravy interiérů v prvním patře, ve východní části – kaple s neckovou klenbou, nové krovy (jejich otisk lze nalézt ve východní zdi). Zámek měl v té době i renesanční sgrafita, která se dochovaly v nedopřestavěném severním křídle. Poté začali s celkem rozsáhlou barokní přestavbou, při které zámek získal podobu, jakou má dodnes. Vzniklo nově celé severní křídlo zámku s honosnou fasádou obrácenou do návsi a čtyři krátká křídla – vystupující v nárožích. Na svou dobu nezvyklé dispoziční řešení odpovídá rukopisu významného architekta Františka Maxmiliána Kaňky.

V těchto částech obsahovalo přízemí otevřené lodžie, jimiž vedly vstupy do zámku – šlo o průjezdy se stlačenými klenbami. Starší část, tedy ta obrácená k návsi, je kompletně podsklepená. Jde o rozsáhlé a prostorné sklepy s valenými klenbami s výsečemi. Podsklepený byl zámek pouze z jedné části proto, že stavba probíhala ve dvou etapách.

Zmíněná část k návsi vznikla dříve, majitelé měli ještě dostatek peněz, proto ji kompletně podsklepili a vyzdobili. Měla v podstatě funkci rezidence – bohatě zdobené štukové stropy, rozlehlé chodby a haly a obsahovala i domácí kapli. V podstatě šlo o dostavbu a přestavbu renesančního základu.

Druhá část vznikla až později, jak dosvědčuje např. rozbor fasády, ale i různé okenní šambrány, nenavazující římsy… Vznikala jakoby ve spěchu, není již tolik zdobená a i její vnitřní uspořádání je zcela odlišné. Je od první části v podstatě izolovaná, s vlastním schodištěm, místnosti jsou menší, chodby užší – později sloužila jako byty úředníků, kanceláře a sklady.

Dokončení přestavby není přesně známo, ale předpokládá se, že k němu došlo za Karla Tomáše Löwensteina. Ale zdá se, že šlo o ukončení pouze provizorní, nejspíš měl v plánu ještě pokračovat. Tomu napovídá již zmiňované nedokončené severní křídlo nebo i barokní půdní vestavba, kde byly místnosti pro služebnictvo. Interiér severního křídla – přístavku, zůstal zcela nedokončený a umožňuje pohled na zbytky renesanční periody zámku se sgrafitovou fasádou. V nedokončeném stavu se nachází také půdní vestavba v úrovni druhého patra objektu východní části zámku a dlaší prostory.

Barokní interiéry jsou dnes zcela zpustlé, ale i tak zde lze najít několik zajímavostí – dochovaná rokoková kachlová kamna, štuková výzdoba nebo malba na stropě velkého sálu v prvním patře – ta pochází z roku 1766 a v textu na ní je zmiňován právě Karel Tomáš Löwenstein.

Objekt zámku byl po roce 1945 sýpkou, skladištěm a do r. 1998 byl využíván jako kuchyně a jídelna zemědělského podniku. V poválečných letech byla zničena obrazová galerie hardů, zámků, městeček a dvorů bezdružického panství, která byla umístěna v sále prvního patra. Sídlo se rozlehlým zemědělským komplexem bylo ještě v roce 2005 předmětem restitučního řízení. Nakonec byl zámek, který je v současnosti v dezolátním stavu, vrácen v restituci Löwensteinům. Aktuální výpis z katastru nemovitostí ale jako vlastníka uvádí jakousi investiční společnost a nikde není vidět žádná snaha s objektem cokoli dělat, což je zřejmě dlouhodobý stav ->.

Tagy