Zámek Daňkov

V blízkosti parkoviště pro návštěvníky hradu Gutštejna se nachází objekt, který svého času sloužil jako lovecký zámeček.

Objekt v podstatě nenápadný, nepřístupný a těžko fotitelný. Prostě tu jen tak stojí a asi mu málokdo věnuje větší pozornost. Údajně na něm probíhají nějaké rekonstrukční práce…

Z netu a knih:

Zemědělský dvůr, původně poplužní dvůr Gutštejn, který plnil hospodářskou funkci k výše zmíněnému hradu. Po odchodu majitelů a zániku hradu Gutštejna zůstalo panství se značnými zemědělskými a zejména lesními pozemky. Když pak byla roku 1816 v těchto lesích založena daňčí obora, byl ve dvoře vystavěn jednoduchý zámeček s pětibokou věží a dřevěnou pavlači, který sloužil panstvu k ubytování při honech. V souvislosti s daňčí oborou bylo změněno i jméno statku na Daňkov.

Jednoduchá stavba zámečku je příkladem drobné zámecké stavby, vzniklé počátkem 19. století pro potřeby hostů obory. Konečná podoba pochází z roku 1879. Patrový lovecký zámek obdélníkového tvaru s šestihrannou věžičkou v jihozápadním nároží, jenž uzavírá jižní stranu areálu. Na severní straně má zámek dřevěnou pavlač, která byla původně po celé délce zámku.

Daňkovská obora měla asi 400 ha oplocené výměry a chovalo se zde na 300 ks daňků. Financována byla hospodářskou činností statku, těžbou dřeva a jeho zpracováním na nedaleké Dudákově pile na Úterském potoce. 1. dubna 1937 prodal kníže Alois Löwenstein po dohodě s českým státním pozemkovým úřadem panství Gutštejn – Daňkov včetně honitby o celkové výměře na 620 ha presidentovi První všeobecné pojišťovací společnosti ve Vídni Alexi Schaeferovi, který je vlastnil až do pozemkové reformy po 2. světové válce. V roce 1938 byla obora zrušena. V současné době je Daňkov tvořen hospodářskými budovami a dvěma obytnými domy.

Hospodářský dvůr tvoří na jižní straně patrová budova zámku, na kterou na západní straně navazují v pravém úhlu zalomené kůlny. Severovýchodní stranu dvora tvoří v pravém úhlu se zalamující chlévy, na jejichž jižní straně navazuje obytné stavení, bývalé šafářství čp. 75. V severozápadním nároží areálu stojí patrová vila čp. 110.

První zmínka o poplužním dvoru Gutštejn pochází z roku 1549, kdy byl prodán Hanušovi Elpognárovi (někdy též Elbognerovi) z Dolního Šenfeldu, který jej spolu s tehdy již zříceninou hradu Gutštejn a přilehlými polnostmi připojil k panství Bezdružickému. Za jeho synů Jana a Kašpara bylo zadlužené panství zemskými úředníky prodáno za 16 tis. kop grošů Jáchymovi ze Švamberka. Po něm přešlo panství na jeho syna Jana. Po jeho smrti v roce 1615 přešlo panství na syny jeho bratra Jiřího Petra. Od roku 1624 panství přešlo již jen na jedno z nich – na Jana Bedřicha ze Švamberka. Sommer uvádí, že za jeho držení byl hrad Gutštejn i s přilehlým dvorem vypálen švédskými vojsky (buď v roce 1639, ale pravděpodobněji až v roce 1646, kdy byly vypáleny i město a zámek v Bezdružicích). Po jeho smrti, v roce 1659, přechází zámek na jeho manželku Marii Magdalénu ze Švamberka, rozenou z Donína, po níž v roce 1669 přechází panství na Jana Kryštofa hraběte z Heissensteinu. Za něho vypuklo v Čechách velké selské povstání, které bylo v roce 1680 vojskem obleženo a na Ovčím vrchu u Bezdružic poraženo. Po jeho smrti v roce 1693 bylo panství rozděleno mezi jeho tři dcery, přičemž dvůr Gutštejn připadl Marii Alžbětě. Její držení mělo však krátkého trvání, neboť dvůr přechází v roce 1696 na Marii Kateřinu z Roggendorfu, rozenou z Heissensteinu, která jej hned v roce 1697 prodává Jiřímu Jindřichovi svobodnému pánu Stadionovi. Od něhož jej v roce 1707 kupuje Gertruda kněžna z Berlepšů. Od jejího nástupce, Petra Filipa z Berlepšů, v roce 1712 kupuje celé panství Bezdružické Max Karel kníže z Löwenstein-Wertheimu, v jehož původem cizím rodu zůstává celé panství po více než dvě staletí. V roce 1818 zde Karel kníže z Löwensteinu zakládá oboru a pravděpodobně mezi lety 1820–1824 nechává starší hospodářskou budovu upravit na lovecký zámek. Ještě před založením obory (roku 1816) zde byl panský dvůr s ovčínem a malým zámečkem, který měl pouze dvě místnosti. Objekt sloužil také jako obydlí úředníků.

Zajímavostí jsou dochované plány pozoruhodného honosného loveckého zámku, které vytvořil v 1. pol. 19. století pro knížete Karla z Löwensteinu francouzský architekt Francois Verly, a to včetně úpravy okolí na zámecký park. Tyto plány však nebyly nikdy realizovány.

Roku 1879 byl zámek stavebně upraven a získal tak v podstatě dnešní podobu.

Posledním majitelem se stal bohatý bankovní úředník Carl Alex Schaefer, který v roce 1937 odkoupil od knížete Aloise Löwensteina celé jeho daňkovské panství. V roce 1938 byla cca 400 ha obora zrušena a několik daňků vypuštěno volně do přírody.

Po 2. světové válce, roku 1946 byl Karlu A. Schneferovi majetek zabaven na základě Benešových dekretů a převeden do státního vlastnictví. Po roce 1945 sloužila budova zámečku potřebám státního statku, a byla dokonce i opravena. V roce 1995 byl zámek a část areálu dvora vydána v náhradní restituci a na podzim roku 2011 byl zámek prodán novým vlastníkům, kteří jej v lednu 2012 pronajali za symbolickou cenu občanskému sdružení VILICUS, které provádí postupnou obnovu zámku.