weby pro nejsevernější čechy

Zámek Libochovice

Na Litoměřicku, nedaleko Lovosic, se na levém břehu řeky Ohře rozkládají Libochovice, v nichž se nachází raně barokní zámek, jehož nynější podoba pochází z konce 17. století.

Zámek, obklopený rozsáhlým parkem, se nachází na kraji města (nedaleko od autobusového nádraží či náměstí) přímo u zátoky, vytvořené z kolem protékající Ohře. Nabízí především prohlídku náznakových interiérů, které představují průřez jednotlivými historickými slohy a styly od pozdní renesance, přes vrcholné baroko až po styly století devatenáctého. Pokoje jsou stylizovány tak, aby přiblížily zdejší dobový život. Expozice obsahuje bohaté sbírky porcelánu, kolekce vzácných nástěnných tapiserií, porcelánu, obrazů a původních barokních kachlových kamen. Na zámku se narodil 17. listopadu 1787 světově proslulý vědec Jan Evangelista Purkyně, jemuž je v přízemí věnována samostatná expozice. Dále je možné vidět v sezóně zámecké sklepy nebo navštívit zdejší skleník. A co nelze přehlédnout, jsou svatebčané. Na sklonku léta po prosluněném parku honili natěšení fotografové zoufalé snoubence a natěšení snoubenci zoufalé fotografy ve snaze získat ty NEJ svatební obrázky, zatímco svatební hosté korzovali či posedávali kolem zámku a na nádvoří.

Dnes je zámek státní, ve správě Národního památkového ústavu, což kromě jiného znamená, že se dá fotit za určitých podmínek i v interiérech během prohlídky. Vstupné přijatelné, prohlídka necelou hodinku.

Něco z historie (net, průvodce vydaný NPÚ 2004, Československé hrady a zámky – Josef Ehm + Jaroslav Wagner, Hrady a zámky – Jiří Hilmera + kolektiv, Hrady a zámky severočeského kraje – Rudolf Anděl 9 Jan Kabíček):

Libochovický zámek stojí na místě starší zpustlé gotické tvrze, kterou nechal nejvyšší dvorský sudí a nejvyšší hofmistr Jan Starší z Lobkowicz, pán na Zbirohu a Točníku, přestavět na jednopatrový renesanční zámek v letech 1560–1564. Zámek o jednom patře měl dva velké sály a více než 25 místností. Jiří z Lobkowicz, který vedl českou katolickou opozici proti císaři Rudolfu II., byl roku 1594 zatčen pro velezradu a na doživotí uvězněn na Lokti.

Roku 1602 se kníže Zikmund Bathory, synovec polského krále, vzdal svého knížectví sedmihradského ve prospěch císaře Rudolfa za náhradu 50.000 dukátů a doživotního užívání panství libochovického. Dlouho si ho však neužil, protože roku 1610 byl pro pikle proti císaři zajat a odsouzen na doživotí, v pražském vězení zemřel 27. března 1613.

K dalším majitelům panství patřili Šternberkové, po smrti Bathoryho bylo panství zadáno nejvyššímu purkrabímu Adamu ze Šternberka. Během vlády pánů ze Šternberka se Libochovice potýkaly s mnoha problémy – vzpoura poddaných a vpády vojsk. Po Bílé hoře se majetku ujal František ze Šternberka, po něm v roce 1648 Václav Vojtěch ze Šternberka. Za jeho držení roku 1661 došlo v Libochovicích k velkému požáru, při kterém vyhořel i zámek. Obnova byla finančně nákladná, proto Václav Vojtěch ze Šternberka zámek prodal.

V roce 1676 zakoupil Libochovice rakouský hrabě (později kníže) Gundakar z Dietrichsteina a jako nového majitele ho neuvítalo příznivé období. Nový majitel přistoupil v letech 1682–1690 k rozsáhlé barokní přestavbě vyhořelého zámku. Autorem architektonického návrhu byl proslulý lobkovický stavitel Antonio della Porta, původem z Itálie (jeho dílem je i zámek v Roudnici nad Labem). Stavbu samotnou prováděl podle Portova projektu Štěpán Ricz také z Roudnice a kamenické práce po celou dobu přestavby zámku vykonával jeden kamenický mistr, Jakub Mithoffer, rovněž z Roudnice. Gundkar zemřel ještě před dokončením stavby a panství přešlo na jeho strýce Ferdinanda Dietrichsteina z Mikulova.

Výsledkem přestavby byl mohutný a nepravidelný obdélník se zkosenou stranou hlavního průčelí ve směru k řece Ohři, které spočívá na mohutné podezdívce z velkých kvádrů dochovaných z původního renesančního zámku. V roce 1685 byla u zámku založena okrasná zahrada, jejíž součástí jsou i skleníky. Na výzdobě interiérů a hlavního tzv. Saturnova sálu procházejícího dvěma patry se podíleli italští štukatéři i sochař Jan Brokoff.

Dietrichsteinové se na zámku usadili až do roku 1858. V tomto roce zemřel Josef z Dietrichsteina a panství přešel na nejstarší dceru Terezii, provdanou roku 1848 za hraběte Johanna Friedricha (Jana Bedřicha) z Herbersteinu. Interiéry zámku zůstaly z největší části zachovány v původní barokní podobě, postupně bylo pouze doplňováno modernější zařízení tak, jak ho vyžadovala potřeba obývání až do 40. let 20. století. Pouze část východního křídla byla upravena počátkem 20. století, neboť koncem 19. století toto křídlo vyhořelo. Herbersteinové vlastnili zámek až do roku 1945, kdy byl zestátněn a brzy po válce zpřístupněn veřejnosti.

Dvoupatrová budova s obdélníkovým půdorysem a rizalitem v hlavním průčelí má severní stranu tvořenu malým nádvořím u budovy zámku, gotickou kaplí a nižšími hospodářskými budovami. Na průčelí je portál, na vrcholu ozdobený ditrichštejnským znakem. Roku 1833 bylo v kapli skladiště obilí a v pozdějších letech dokonce lihopalna. Ke kapli přiléhá renesanční věž, původně zvonice, později upravená na vodárnu.

Východní strana dvoupatrové budovy ve směru do parku má balkon se sloupy a se schodištěm, který byl však přistavěn až koncem 19. století. Především však v sobě skrývá klenutou sallu terrenu, spojující nádvoří s parkem. Její neobvyklá výzdoba pásy reliéfů s mořskými tvory a pásy s lesklými mořskými škeblemi v klenbě je dílem italských umělců Jacoba Tencally a Giuseppa Mattoniho. Malby amorků v klenebních polích a zřícenin na zdech pocházejí z 18. století, kdy byl dokončen i největší prostor celého zámku, nazývaný Saturnův sál (dnes v rokokové úpravě). V něm za pozornost stojí velký krb, jehož římsu nesou dvě figuríny černochů. Na výzdobě krbu se podílel Jan Brokoff, otec Ferdinanda Maxmiliána Brokoffa. Nad krbovou římsou je štuková postava Saturna s amorky. Nejspíš jde o dílo italského autora z okruhu spolupracovníků Antonia Porty.

Italské štuky a mytologické i alegorické malby najdeme také v některých dalších místnostech. Pozornosti nesmí ujít ani vzácná barokní kamna zhotovená z modrých a bílých zdobených kachlů z roku 1685. Jsou dílem drážďanského mistra Georga Fischera.

Z dalšího vybavení patří mezi zajímavosti například kopie obrazů hornoitalského mistra Jacopa Bassana, jejichž originály bývaly patrně ozdobou vyhlášených sbírek císaře Rudolfa II. na Pražském hradě. Pocházejí z konce 17. století a jsou mistrovským dílem Kristiána Schrödera, učitele slavného Petra Brandla. Na tomto zámku jsou jeho zdařilé kopie děl i dalších mistrů, Tintoretta, Tiziana, Veronese, Rubense a dalších osobností. Za pozornost stojí také gobelíny z 16. a 17. století i vzácná kamenina a čínský porcelán. Další dochované exponáty z druhé poloviny 19. století jsou památkou na pozdějšího majitele zámku Josefa hraběte Herbersteina a jeho zahraniční cesty mimo Evropu.

Zámecký park byl založen jako francouzský roku 1683, kdy byl speciálně kvůli této práci na panství pozván zahradník Jan s příznačným jménem Tulipán. První zahradní stavbou se roku 1865 stala oranžérie. Byla využívána pro pěstování exotických rostlin. V zahradě jsou také čtyři fontány, dílo kameníka Jakuba Mitthofera z roku 1689. Jan Tulipán budoval zahradu podle Portova návrhu. Základem byl květinový geometrický parter s fontánami, sochami, altánem, oranžériemi a skleníky. Na východním okraji navazovaly na park užitková zahrada a bažantnice. V užitkové zahradě na břehu řeky Ohře byla zřízena školka. Byly v ní pěstovány tvarované ovocné stromky, podle názoru některých odborníků možná jako na prvním místě v Čechách.

Státní zámek Libochovice byl 1. 1. 2002 prohlášen Národní kulturní památkou.

Tagy