Kostel svatého Isidora na hřbitově jižně od Budenic

Na půl cestě mezi Zlonicemi a Budenicemi se u kaštanové aleje nalézá hřbitov, na němž stojí kostel svatého Isidora.
Na wiki:

Kostel svatého Isidora Madridského v Budenicích se nachází jižně od vsi, v kaštanové aleji do Zlonic, v katastrálním území Jarpice a spadá pod Římskokatolickou farnost Zlonice.

Barokní poutní kostel byl postaven v letech 1680–1682 na půdoryse řeckého kříže s oválnou centrální lodí. Raně barokní průčelí s volutovým štítem doplňují sochy Jana Jiřího Bendla. U kostela je hřbitov s ohradní zdí, litinovým plotem a hrobka Kinských.

Naproti kostelu u cesty stojí barokní boží muka s reliéfy sv. Václava, sv. Ludmily, sv. Floriána a sv. Jana Nepomuckého.

V kostele je klasicistní olejomalba od Josefa Berglera o rozměrech 200 x 140 cm. Obraz byl vytvořen v roce 1823 přímo pro kostel na popud kněžny Karolíny Kinské (rozené z Kerpen), manželky majitele zlonického panství Ferdinanda Jana Kinského. Znázorňuje klečícího patrona zemědělského Slánska před Pannou Marií s Ježíškem na klíně. Byl restaurován v roce 1911 ve vídeňském ateliéru Ritschel a opět v roce 1990 Daliborem Zikou a akademickým malířem Pavlem Blattným.

První zvon, sv. Isidor, byl ulitý v roce 1681, má průměr 43 cm, výšku 40 cm, průměr čepce 23 cm a hmotnost 44,5 kg. Na jedné straně je nápis a znak Hartmanů z Klarštejna, na druhé straně také nápis a reliéf sv. Isidora. Druhý zvon (umíráček) z roku 1852 s nápisem a dvěma reliéfy — Ukřižovaný a Panna Marie s Ježíškem, má hmotnost 30 kg. Oba zvony byly 28. března 1942 určeny k rekvírování. Zvon sv. Isidor byl na kostel navrácen v roce 1945 a slouží dodnes.

Středočeská vědecká knihovna v Kladně:

Poutní kostel v kaštanové aleji mezi Zlonicemi a Budeničkami. Postaven z iniciativy slánského hejtmana Matěje Ondřeje Hartmana z Klarsteina. Ten zde nejprve nechal v r. 1673 postavit kamenný pilíř se sochou sv. Isidora a poté v l. 1680-1682 kostel. Slavnostně byl vysvěcen litoměřickým biskupem, hrabětem Jaroslavem Františkem Ignácem ze Šternberka.

Raně barokní kostel na půdorysu řeckého kříže s oválnou lodí s příčnými obdélnými rameny, s čtvercovým presbytářem a obdélnou kaplí v ose stavby. Architekt není znám, podle podobností s křižovnickým kostelem sv. Františka v Praze se uvažuje o autorství J. B. Matheye. V r. 1798 opraven Kinskými, za kněžištěm vystavěna první hrobní kaple Kinských (od r. 1841 pohřbívali své zesnulé v nové hrobce východně od kostela). Na průčelí jsou sochy sv. Ondřeje a sv. Pavla od Jana Jiřího Bendla. Ten je též autorem dřevěné plastiky sv. Isidora Madridského, která stávala v kostele a jejíž originál je dnes umístěn v Národní galerii v Praze. Na hlavním portálu znak Kinských. Na stěnách byl umístěn svatoisidorský cyklus, ve čtyřech nikách sochy sv. Šebestiána, sv. Anny, sv. Josefa a sv. Rocha. V presbytáři centrální socha sv. Antonína Paduánského a oltářní obraz sv. Antonína Paduánského. Kostel dodnes soustavně vykrádán, zmizelo několik obrazů, zvon i kamenná plastika sv. Isidora z pilíře před kostelem. Poslední celková rekonstrukce realizována v 90. letech 20. stol.

Památkový katalog:

Jednolodní orientovaná stavba na půdoryse řeckého kříže s oválnou centrální lodí z let 1680-1682, krytá sedlovou střechou s valbou. Raně barokní průčelí s volutovým štítem doplňují sochy J. J. Bendla. Areál, vymezený ohradní zdí v kombinaci s litinovým plotem, byl roku 1798 upraven.

Areál kostela sv. Isidora je situován při cestě z Budeniček do Zlonic a sestává z kostela a hřbitova vymezeného kamennou ohradní zdí. Východní stranu ohrazení (mezi areálem kostela a areálem hrobky) tvořil mřížový plot.

Raně barokní stavba z 80. let 17. století představuje první odezvu na křižovnický kostel sv. Františka na Starém Městě z let 1679-88, vystavěného podle návrhu J. B. Matheye. Kostel samotný sloužil jako poutní místo.

Původní evidenční list památky:

Půdorys kostela má podobu kříže, loď má ve středu elipsu s kopulí, na níž sedí lucerna. Ve svých bocích má čtvercové výstupky, osvětlené ze stran po jednom okně. Čtvercový presbytář je osvětlen 2 okny po straně. Je klenut křížovou klenbou hřebínkovou. Vítězný oblouk eliptický, kaple sklenuty valeně, předsíň sklenuta křížově, s vysokým hřebínkem. Štít kostela na záp. straně lisénami zdobený, je střízlivě barokní, s pyramidami a koulemi po stranách. V nikách při hl. vchodu sochy sv. Petra a Pavla v bohaté draperii. Hlavní vchod má kamenné ostění s ušima a kapkami, nad ním otevřený fronton, v němž je znak Kinských. Dveřní výplň kovová. Nad vchodem zamřížované okno. Střecha sedlová, krytá eternitem, na ní 2 osmiboké věžičky. Nad vchodem vročení 1680. Poslední oprava v r. 1969. Je zde vzácná dřevěná socha sv. Matěje ze zámku v Budenicích. Impozantní stavba, umístěná ve stavebně jinak fádní krajině, zasluhuje péči a ochranu.

A něco málo z historie:

Matěj Ondřej Hartman z Kairšteina, držel Budenice a Údešice v letech 1664-1693, byl dlouhý čas hejtman kraje slánského. Pán z Kairšteina byl mužem nábožným a cti Boha dbalým. Pan Hartman z Kairšteina vida, že na Budenicích vzniklo poutní místo, pojal myšlenku, že na kopci tom vystaví kostel ke cti sv. Isidora. To se tak stalo v r. 1680, kdy v Čechách vypukl hrozný mor. Někde zvony pukaly od stálého vyzvánění. Staviva na kostel poskytovalo nejbližší okolí, zejména červený pískovec jarpický, z něhož na žlutou hlínu vyvedeny zdi, a bílý pískovec na římsy a ozdoby. Z r. 1680 pochází svatoisidorská studně v lese. Vodu hledali na stavbu kostela, kterou našli na tomto místě s bohatým pramenem. Studně byla zdobena a vytesán nápis a rok.

Sv. Isidor byl španělský rolník, prohlášený roku 1662 za svatého. Ve Španělsku byl velmi uctívaný jako ochránce polí a Budyně, Velvar a jiných vzdálených míst, za vyprošením deště, nebo požehnání úrody zemské.