Letohrádek Ostrov

Součástí širšího areálu zámku v Ostrově je v parku stojí letohrádek.
Západně od zámku, na druhém břehu Bystřice, ve středu parkových cest, stojí budova, dnes sloužící jako výstavní prostor – pobočka karlovarské Galerie umění.

Velmi obsáhle na webu Památky a příroda Karlovarska:

Původní dřevěný objekt letohrádku nechal vystavět někdy ve čtyřicátých letech 17. století tehdejší vlastník zdejšího panství vévoda Julius Jindřich Sasko-Lauenburský podle návrhu neznámého architekta uprostřed severní části proslulé velkolepě koncipované rozsáhlé zámecké zahrady, založené po roce 1625 v duchu italských renesančních zásad, v sousedství místního zámku na jihozápadním okraji města Ostrov (Schlackenwerth). Jednalo se o centrální dřevěnou patrovou stavbu na čtvercovém půdorysu s osmibokým pavilónovým nástavcem v patře, završenou kupolovitou střechou s válcovou lucernou na vrcholu. V celé ploše centrální vnitřní haly osmibokého půdorysu, přístupné vstupy ze všech čtyř stran objektu, bývala situována v úrovni pod trojicí sestupujících stupňů osmiboká kašna, doplněná vodotrysky a fontánkami s figurální výzdobou. V nárožních prostorách přízemí se nacházela schodiště na ochoz v patře objektu s balustrádovým zábradlím. Z ochozu byly přístupné vnější balkóny trojúhelníkového půdorysu v nárožích objektu, Kupole bývala zdobena iluzivní perspektivní architektonickou malbou s motivem dalšího ochozu. Původní dřevěná stavba letohrádku však byla patrně poničena spolu s většinou první podoby zámecké zahrady během rozsáhlých povodní ve dnech 3. – 4. srpna 1661.

V letech 1673-1683 nechal vévoda Julius František Sasko-Lauenburský na místě původního dřevěného objektu vystavět podle návrhu významného barokního architekta a císařského vrchního stavebního mistra Abrahama Leuthnera z Prahy nový zděný raně barokní letohrádek, obyvatelný tzv. zahradní dům, nazývaný „der grosse Lusthausbaw in unteren Garten“ (velký letohrádek v dolní zahradě). Náklady na stavbu byly odhadnuty na 1.297 zlatých a 57 krejcarů. Základní kámen objektu byl položen v roce 1673. Samotná hrubá stavba letohrádku, kterou vedl zednický mistr Christoph Preiss, byla dokončena v roce 1679, do roku 1683 poté podle účtů ještě pokračovaly vnitřní úpravy objektu.

Potřebný materiál pro stavbu byl zprvu dodáván z toužimského lomu, po jeho vyčerpání byl od roku 1675 kámen dovážen z lomu u Vidžína a pískovec od vsi Trhomné na Plzeňsku, později, od roku 1679 pak také z lomu u Kamenné Hory. V roce 1677 bylo dovezeno 12 velkých kamenných bloků na výrobu čtyř vstupních portálů letohrádku z lomu u Vintířova.

Některé práce na objektu a jeho venkovní architektuře provedl od roku 1674 také kamenický mistr Adam Stillinger z Reichstatdtu, který však musel pro vysoké finanční požadavky roku 1678 Ostrov opustit. Kamenické práce na portálech, schodištích a kašně v centrální hale provedli kameníci Paul Pittner a Johann Georg Leitner. Podpěry po stranách kašny postupně v letech 1674-1683 vytvořili kameníci Peter Cophhäuser, Jacob Obermann, Bartl Bayer, Adam Trubrich, Peter Häuser a Johann Caspar Rossam. V roce 1679 pracovali kameničtí tovaryši Georg Mader a Andreas Corneli na tvorbě portálů vnitřních dveří, balustrád a mramorových podlah. Výzdobu místností vytvořil milánský štukatér Domenico Salize. Truhlářské práce na zařízení interiéru objektu provedli truhlářští mistři Matthes Möckel a Hans Georg Jöhl a jejich výzdobu truhlářský malíř Matheus Lang z Hroznětína. Zasklení okenních výplní a další sklářské práce zajistil v letech 1678-1679 pražský sklář Hans Caspar Wohler. Umělci a řemeslníci, kteří jsou připomínáni při stavbě letohrádku, získali rovněž několik zakázek na vytvoření parkových objektů v přilehlé zámecké zahradě.

Zprovoznění dokončeného objektu proběhlo v létě roku 1684. Letohrádek sloužil k letnímu pobytu zdejší vrchnosti a také jako místo pro pořádání nejrůznějších slavností a banketů. V altánové nástavbě bývala umístěna soukromá alchymistická laboratoř vévody Julia Františka Sasko-Lauenburského. Na objekt letohrádku navazovala pravoúhlá komunikační síť cest zámeckou zahradou. Bezprostředně kolem letohrádku byl vytvořen parter borderií s bohatou ornamentální rostlinou dekorací.

V roce 1692 byla italským architektem Domenicem Egidiem Rossim nově upraveny interiéry letohrádku. Dodatečně byly přidány například čtyři grotty v přízemí centrální haly. Bohatá malířská a štuková výzdoba vnitřních prostor z devadesátých let 17. století je převážně dílem italských umělců, kteří tehdy působili u ostrovského dvora. Na výzdobě interiérů pravděpodobně pracovali dvorní malíři Paolo Manni a Lazaro Maria Sanguinetti a štukatéři Joahnn Peter Palliardi a Domenico Salize.

Díky následkům několika ničivých povodní z druhé poloviny 18. století a pozdější nedostatečné péči započala od počátku 19. století postupná přeměna vzácné okrasné zámecké zahrady na méně nákladný přírodně krajinářský anglický park. V průběhu 19. století následně poslední majitelé zdejšího zámku velkovévodové toskánští pronajali objekt letohrádku jako letní zámeckou restauraci. V době kolem roku 1910 nesla název „Parková restaurace arcivévody Josefa Ferdinanda“ (Erzherzoglich-joseph-Ferdinandeische Park-Restauration).

V roce 1945 byl po konci druhé světové války letohrádek majitelům zkonfiskován a převeden do majetku československého státu. V objektu poté sídlil klub Jáchymovských dolů či Okresní vojenská správa. Provedené poválečné adaptace a úpravy narušily původní stav budovy. Dne 3. května 1958 byl objekt letohrádku čp. 226 zapsán na státní seznam kulturních památek pod rejtř. č. 18023/4-972 v rámci zámeckého areálu v Ostrově.

V červnu roku 1961 založila skupina ostrovských nadšenců v letohrádku samostatnou Městskou galerii se zaměřením na českou a slovenskou moderní kresbu a grafiku 20. století a na poválečnou regionální tvorbu. Slavnostní otevření galerie proběhlo dne 25. června 1961. V roce 1967 zde byla následně zřízena pobočka Galerie umění v Karlových Varech. V letech 1972-1982 byla provedena rozsáhlá rekonstrukce zchátralého objektu, během které byla galerie uzavřena. V letech 1996-2000 poté přistoupilo město Ostrov k celkové rekonstrukci objektu letohrádku, během které byl rovněž opraven střešní krov včetně položení nové krytiny. Výstavní prostory Galerie Letohrádek dnes představují ve stálých expozicích české umění 20. století ve formě sbírek grafických listů a kreseb a v pravidelných krátkodobých výstavách rovněž autory převážně současné.

===

Raně barokní centrální patrová stavba na čtvercovém půdorysu o rozměrech 25,3 x 25,3 metru, krytá jehlancovou střechou s pálenou krytinou typu bobrovka a nízkými pultovými vikýři, s nasazenou altánovou vyhlídkovou nástavbou čtvercového půdorysu nad prostorem centrální haly, završenou valbovou střechou s pálenou krytinou typu bobrovka. Pětiosá průčelí objektu jsou na všech stranách prolomena shodnými středovými zdobenými obdélnými, polokruhově zakončenými kamennými portály původních vchodů se středovými klenáky a volutami. Vstupy v bočních průčelích jsou dnes zaslepeny velkými prosklenými okny.

Stěny objektu jsou otevřeny obdélnými okny s pravoúhle zalamovanými kamennými šambránami s uchy, v krajních a středové ose zdvojenými. Okna přízemí jsou doplněna rovnými suprafenstrami, středové okno v patře je doplněno prolomeným trojúhelníkovým plastickým frontonem. V plochách nad okny jsou situovány obdélné výplně s diamantovým motivem. Mezi jednotlivými okenními osami probíhá pilastrový řád, v přízemí s plastickými pilastry bosovanými, vynášejícími profilovanou mezipatrovou římsu, v patře hladkými s toskánskými hlavicemi, vynášejícími profilovanou korunní římsu pod střechou. Římsa je doprovázena jednoduchým vlysem s triglyfy.

Trojosé stěny altánové nástavby, členěné lizénovými rámci, jsou prolomeny obdélnými okny s pravoúhle zalamovanými kamennými šambránami s uchy. Střecha nástavby je doplněna šesticí vysokých hranolových komínů, dělených plastickými pásy a završených zdobenými kvádrovými hlavicemi.

Ve středu vnitřního prostoru objektu s raně barokní dispozicí je v křížení čtyř širokých, polokruhově završených průjezdů situována centrální hala čtvercového půdorysu o rozměrech 11,5 x 11,5 metru se zkosenými nárožími dotvářejícími prostor do podoby pravidelného osmiúhelníku, otevřená čtvercovým průhledem do patra, završeným klášterní klenbou. Klenba je zdobena vrcholně barokní bohatou iluzivní perspektivní architektonickou freskou s bohy v oblacích na vrcholu, navazující na výmalbu v horní části stěn s alegorickými postavami v nikách mezi iluzivně zdobenými ostěními oken.

Ve zkosených nárožích přízemí haly jsou situovány výklenky v podobě grott s kašnami a stěnami členěnými nikami, zdobené vykládaným ornamentálním a zoomorfním oblázkovým dekorem. Nad nimi jsou v patře řešeny balkony s kuželkovou balustrádou, procházející do jednotlivých místností. Uprostřed centrální haly bývala původně umístěna osmiboká kamenná kašna obklopená schodištěm osmibokého půdorysu. V nárožních prostorách přízemí jsou situována schodiště do patra objektu a bývalé provozní místnosti, kuchyně a jídelna, sklenuté neckovými klenbami se štukovou výzdobou.

Ve většině plochostropých místností patra jsou vyvedeny architektonické nástropní fresky doplněné malovaným rostlinným ornamentem. V patře byl situován pokoj vévodkyně s komorou a dalším malým pokojem, dámský pokoj, knížecí deskový pokoj, malý pokoj vévody atd. Prostor vyhlídkového altánu nad centrální halou je zaklenut hladkou zrcadlovou klenbou. Vstupní otvory ve většině místností jsou doplněny pravoúhlými portály s kapkami. Bohatá malířská a štuková výzdoba interiéru objektu z devadesátých let 17. století je převážně dílem italských umělců, kteří tehdy působili u ostrovského dvora.

O letohrádku na webu galerie:

Budova Letohrádku je historickou památkou, jednou z nejlépe zachovaných v Ostrově, součástí velkého barokního areálu /zámek, palác princů, bývalý piaristický klášter se třemi kaplemi, zámecký park/, kterým původní, středověké jádro města obohatilo 17. a počátek 18. století. Od roku 1625 patřilo ostrovské panství vévodům sasko-lauenburským, původem ze severního Německa, kteří patřili k okruhu cizí, pobělohorské šlechty. Jejich stavební činnost v Ostrově směřovala k zřízení reprezentativní rodové rezidence. Přestavbu a přístavbu starého zámku hrabat Šliků /1434-1585/ provázelo založení velkoryse koncipované zámecké zahrady, po roce 1666 následoval areál piaristické koleje, letohrádek a palác princů.

Letohrádek, postavený v letech 1673 – 1679 podle návrhu pražského stavitele Abrahama Leuthnera, byl centrem tehdy proslulé zámecké zahrady, manýristické zahradní kompozice na rozloze asi 12 hektarů, postupně rozšiřované a doplňované. Řada zahradních staveb, sochařských a hlavně vodních děl tu prozrazovala vzory slavných, především italských zahrad své doby. Do své Topografie /1650/ Ostrov zařadil rytec Mathäus Merian, psal o něm i očitý svědek Bohuslav Balbín. Časté povodně a pozdější nedostatek péče uspíšily v 2. polovině 18. století zánik tohoto vzácného díla. Pozdější úpravy ve stylu přírodního parku, v podstatě i dnešní stav, lze datovat počátkem 19.století. Letohrádek sloužil k letnímu pobytu majitelů a jako místo slavností, ve věži byla alchymistická laboratoř posledního sasko-lauenburského pána.

Interiéry vyzdobili v 90. letech 17. století především Italové, kteří tehdy působili u ostrovského dvora – pravděpodobně malíři Paolo Manni a Lazaro Maria Sanguinetti a štukatéři Joahnn Peter Palliardi a Domenico Salize. Fresky na stropě a stěnách haly dokládají znalost italských vzorů, jak ve výtvarném podání, tak v obsahu /kosmologické symboly, alegorie/. Dodatečně byly přidány i čtyři grotty, poplatné dobovým tendencím.

V 19. století poslední majitelé panství, velkovévodové z Toskány, pronajali letohrádek jako letní restauraci.

V roce 1961 založená, původně městská galerie soustředila svou sbírkotvornou a výstavní činnost na českou a slovenskou kresbu a grafiku 20.století a na poválečnou regionální tvorbu. V tom smyslu se také spojily karlovarské a ostrovské fondy.

Galerie umění v Karlových Varech má od roku 1967 pobočku – raně barokní letohrádek v zámeckém parku v Ostrově.

Poválečné úpravy /klub Jáchymovských dolů, Okresní vojenská správa/, které narušily původní stav, byly odstraněny rekonstrukcí v letech 1972-1982.

Informační středisko Ostrov:

Raně barokní letní sídlo dal postavit majitel panství Julius František, vévoda sasko-lauenburský (1641–1689) v letech 1673–1683 podle návrhu pražského stavitele Abrahama Leuthnera na místě původní dřevěné stavby. Dispozice budovy, stejně jako její fresková a štuková výzdoba prozrazuje vliv italského umění. Iluzivní fresková malba Letohrádku vznikla v 90. letech 17. století. Její autorství je připisováno italským mistrům, kteří na dvoře působili (architekt a malíř Domenico Egidius Rossi, malíři Lazaro Maria Sanguinetti a Paolo Manni).

Alegorické postavy a antická božstva oslavovala výjimečné vojenské a vladařské schopnosti jednoho z význačných majitelů ostrovského panství Ludwiga Wilhelma, markraběte bádenského. Vojevůdce nazývaný vzhledem ke svým vítězstvím nad tureckými vojsky v Podunají „Türkenlouis“, se proslavil svým podílem na záchraně evropského křesťanství před tureckou agresí. Markrabě bádenský se roku 1690 oženil s poslední sasko-lauenburskou princeznou Franziskou Sibyllou Augustou.

Dnes sídlí v ostrovském Letohrádku pobočka karlovarské Galerie umění Karlovy Vary, která v rámci krátkodobých výstav prezentuje tvorbu českých umělců převážně z 1. poloviny 20. století. Mimo výstav pořádá galerie také různé zajímavé workshopy. K aktuálním výstavám a historii objektu jsou připraveny pro návštěvníky komentované prohlídky.

Letohrádek Ostrov je místem, kde se odehrávají nejen výstavy současného umění, ale je zároveň otevřeným prostorem pro setkávání a tvůrčí činnost. Každoročně organizuje řadu doprovodných aktivit. K výstavám připravuje animační programy pro školní skupiny, ve kterých se snaží přiblížit dětem současné výtvarné umění. K hlavním akcím pořádaných pro veřejnost patří Zahradní slavnost, která každoročně probíhá v květnu, Historický piknik, který se koná v červenci a Umělecké sympózium, jenž se koná v září.

Stálá expozice unikátní sbírky porcelánu ze Střední uměleckoprůmyslové školy v Karlových Varech mapuje období od počátků 19. století do 2. poloviny 20. století. Výstava prezentuje produkci významných porcelánek v regionu – například Horní Slavkov, Chodov, Loket, Březová, Klášterec nad Ohří, Ostrov a další, představuje také ukázky světové produkce – například Královská porcelánka v Kodani, Míšeň, Německo, Japonsko, Čína. K vidění je užitý, ale i figurální porcelán.

Letohrádek je kulturní památkou jako součást zámeckého areálu:

Budova letohrádku vystavěná v letech 1674-1683.

Volně stojící zděná jednopatrová budova na obdélném půdorysu s ústředním hranolovým podstavcem ve výši jednoho patra. Hlavní průčelí má pět okenních os – krajní a střední okna jsou sdružená. V šíři tří os je ve středu zvýrazněn rizalit. Průčelí člení v rizalitu čtyři pilastry v přízemí bosované, v patře hladké. Nárožní pilastry jsou řešeny shodně. Dále jej člení profilovaná kordonová římsa a patro ukončuje kládí s vysazenou profilovanou římsou a vlysem tvořeným triglfy. Plochy stěny mají nad okny vpadlinu s plastickým motivem diamantování. Portál je osový, zaklenutý stlačeným obloukem. Má kamenné ostění s nárožními uchy a v záklenku s motivem závěsného šátku. Okna v přízemí jsou zasazena v kamenných profilovaných ostěních se zvýrazněným klenákem v ose a nadokenní římsou. Okna v patře mají kamenné ostění s nárožními uchy. Střední sdružené okno má v horním ostění závěsný šátek a nad oknem rozlomenou trojitou římsu. Nástavec je členěn 3×3 okenními osami. Jeho fasáda je členěna lisénovými rámy. Okna mají kamenné ostění s nárožními uchy a kapkami. Střecha objektu je valbová, na nástavci stanová. Střešní krytina je skládaná pálená.

Původní evidenční list památky:

Volně stojící, zděná, omítaná jednopatrová budova na obdélném půdorysu s ústředním hranolovým nástavcem ve výši jednoho patra. Hlavní průčelí o 5 oken. osách – krajní a střední sdružené se středním zvýrazněným rizalitem v šíři 3 os. Fasádu člení v risalitu 4 pilastry, v přízemí bosované, v patře hladké, a nárožní pilastry shodně řešené, profilovaná kordonová římsa a patro ukončuje kladí s vysazenou profilovanou římsou s vlysem zdobeným triglify. Plochy stěny mají nad okny vpadlinu s plastickým motivem diamantování. Portál osový, zaklenutý stlačeným obloukem. Má kamenné ostění s nárožními uchy a v záklenku s motivem závěsného šátku. Okna v přízemí jsou zasazena v kamenných profilovaných ostěních se zvýrazněným klenákem v ose a nadokenní římsou. Okna v patře mají kamenné ostění s nárožními uchy. Střední sdružené okno má v horním ostění závěsný šátek a nad oknem rozlomenou troj. římsu. Nástavec člení (o 3×3 ok. osách) lisénové rámy. Okna mají kamenné ostění s nárožními uchy a kapkami. Střecha valbová, nástavec stanová, krytá taškami. Vnitřní uspořádání vychází z ústředního sálu ve výšce celé budovy. Je na půdorysu oktagonu. V sešikmených stěnách jsou v přízemí prolomeny niky, jejichž zasní stěna je členěna dalšími 3 nikami. V patře nad nikami balustrádové zábradlí. V patře na stěnách malováno v nikách 8 alegorických postav, stěny nástavce mají ilusivní architekturu s neckovou klenbou a freskou, jež zobrazuje průhled do volného nebe s antickými bohy. Další místnosti vesměs valeně klenuty a zdobeny štukem.