Zámek Chrámce

Dominantní stavbou obce Chrámce (místní část obce Skršín) je při silnici č. 15 stojící zámek.
Na wiki:

Chrámecký zámek je klasicistní zámek ve vsi Chrámce, která tvoří místní část obce Skršín v okrese Most. Zámek je v soukromém vlastnictví. Je zapsán na seznamu kulturních památek.

První písemná zmínka pochází z roku 1381, kdy zdejší vladyčí tvrz vlastnil Jan de Kystern sedící na Chrámcích. V roce 1408 a 1421 je jako majitel zmiňován Jíra Vchynský z Vchynic. V roce 1499 vlastnil Chrámce rod z Černčic. Pavel z Černčic odkázal v roce 1542 ves i s poplužním dvorem své manželce Anně Kateřině. V roce 1556 je ze stejného rodu jako dědička zmiňována Hedvika z Chrámců, která Chrámce přinesla věnem Pavlovi Šavelovi z Vlkové. Jejich dcera Anna Kateřina z Chrámců (provdaná Vřesovcová) nechala v letech 1570–1571 přestavět tvrz na renesanční zámek.

Roku 1603 byl majitelem Kašpar Rejský z Dubnice a po jeho smrti je zdědil roku 1615 jeho bratr Kryštof Rejský z Dubnice. V roce 1720 koupil Chrámce Jiří Oldřich Zessner ze Spitzenberka. Po jeho smrti v roce 1745 zdědil majetek jeho syn Johann Franz Zessner ze Spitzenberka, který byl vlastníkem ještě v roce 1762. V roce 1767 Chrámce prodal hraběti Josefu Leopoldu d’Elbeuf, který emigroval do Rakouska před Francouzskou revolucí. Tento majitel nechal v letech 1795–1805 postupně přestavět zámek do dnešní podoby. Renesanční jádro a zbytky gotické tvrze v přízemí zůstalo zachováno, ale první patro bylo zcela přestavěno v klasicistním duchu. V roce 1843 koupil statek a zámek svobodný pán Johann Maxmilian z Ehrenberku.

V roce 1864 se majitelem zámku stal hrabě Rudolf Chotek. V roce 1871 přešel na jeho syna Emericha Chotka a v roce 1881 na jeho druhého syna Rudolfa Chotka ml. Chrámecké hospodářství se stalo součástí jejich velkostatku Bělušice–Chrámce. Majitelé z rodu Chotků věnovali pozornost především výstavbě a rekonstrukci hospodářských objektů než vlastnímu zámku. Rozšířili park kolem celého zámku a oddělili tak hospodářský provoz od obytného zámku. Zbořili objekty překážející v založení parku a zbudovali špýchar, v němž byly soustředěny potřebné zemědělské provozy. V následujících téměř 100 letech nedošlo k zásadním stavebním zásahům ani na statku a ani v zámku. Zajišťovala se jen běžná údržba.

V roce 1888 se majiteli stali Carl a Marie Kurchbergerovi z Prahy. V roce 1898 získal na statku finanční spoluúčast Jan Rudolf Čermák a po něm jeho syn Jan Christián. Po okupaci Sudet byl zámek českým majitelům zabaven a převeden na Říšský poštovní úřad. V roce 1945 byli spolumajiteli hospodářství Jan Christián Čermák a Marie Chlupáčová, která svůj podíl zatížila dluhem a tak jej přenechala spolumajiteli. V roce 1949 byl statek znárodněn. Zámek využíval Státní statek Most jako rekreační objekt. V letech 1972–1974 prošel zámek celkovou rekonstrukcí. Ve velkém sále byla zničená freska nahrazena novou. Ve vstupní hale byl postaven krb na místě původního renesančního. Při rekonstrukce však došlo i ke škodám, jako bylo vybourání starých kachlových kamen a jejich nahrazení akumulačními kamny. 

Od roku 1994 se při restitucích vrátil původním majitelům, jejichž rodina od roku 1996 na přilehlém statku hospodaří v programu ekologického zemědělství. V letech 1997–1998 byla pořízena nová střecha. Opraveny byly po 40 letech i zámecké hodiny. Velkou rekonstrukcí prošel i špýchar.

Zámek na vyvýšeném skalním podloží je přirozenou dominantou obce. Stavba vybudovaná na skále nemá sklepení. Zámek je po přestavbách stavbou pozdně barokní, tedy v klasicistním slohu.

Nejstarší část zámku tvoří renesanční jádro tvořené čtyřmi místnostmi, zaklenuté klenbami a obvodové zdi, které mají šířku cca 120 cm. Ve vstupní síni jsou dva renesanční sloupy, které nesou nízké ploché klenby.

V patře se projevuje záměr otevřít obytný prostor slunci. Velká okna s nízkým parapetem až ke stropům byla obložena dřevěným ostěním, takže slunce obchází zámek během dne ze všech stran. Stropy pokojů byly ploché a vybaveny stropními fabiony. Veškeré pokoje jsou průchodné, což byl styl, který hrabě d’Elbeuf znal z Francie. V prvním patře byly malé pokoje, kabinety, jídelna a velký centrální salón vyzdobený stropní freskou se vstupem na balkón. Zde byly pokoje panstva, kdežto v přízemí byly užitkové prostory, kancelář a pokoje pro služebnictvo.

Prostory pod mansardovou střechou se využívaly rovněž k ubytování sloužících a jsou osvětleny střešními okny v podobě světlíků.

Zámek je volně stojící podélný objekt, jednopatrový s balkónem v prvním patře neseným dvěma kamennými krakorci a s pěti okenními osami. Objekt má mansardovou valbovou střechu. Uprostřed střechy vyrůstá šestiboká věžička s hodinami krytá cibulkou. Středový vstup do zámku s kamenným ostěním je ze zámecké zahrady.

Současný rozsah přilehlé zahrady je dán přestavbou areálu za hrabat Chotků, kteří jí také určili styl anglického parku. V západní části zahrady je soustředěna skupina starých stromů a keřů, které vytvářejí přírodní prostředí. Střed zahrady byl nově osázen při rekonstrukci v roce 1972. Pouze část zahrady na východní straně nese rys francouzské zahrady s uměle udržovanými záhony. Zámecká zahrada je obehnána mřížemi situovanými na nízkých zídkách a pochází z let 1900–1902. Do zámecké zahrady byla přemístěna socha Ecce homo z obce Saběnice.

Web Zámeckých sadů Chrámce:

Nejstarší zmínka o zámku je datována k roku 1381 kdy se jeho majitelem stal Jan Kystra. Tehdy to ještě byla tvrz. Z původní stavby je dochováno pouze přízemí kde byly restaurovány gotické “ cisterciánské“ klenby. Po roce 1800 se majitelé snažili uzpůsobit zámek svým představám a tak se celé první patro změnilo pod francouzským vlivem na sídlo klasicistního stylu.

Roku 1976 došlo k vnitřní renovaci prostor. Z této doby pochází také ve velkém sále i stropní malba ak. malíře Pospíšila- Život vinaře. V roce 1999 byla vyměněna střešní krytina, vyměněny okapy a opraveny věžní hodiny. V roce 2003 byla za dozoru památkového úřadu provedena rekonstrukce špýcharu (postaven 1815) spočívající ve výměně střešní krytiny, opravy fasády a výměně instalací. V této budově jsou soustředěny všechny technologické linky zpracování ovoce.

Zámek a špýchar je historicky chráněný dle klasifikace památka II. Zámek není volně přístupný k prohlídkám, pouze předběžném objednání.

Památkový katalog:

Zámecký areál je urbanistickou dominantou obce a významnou součástí její historie. Jde o příklad menšího pozdně barokního panského sídla s hospodářským zázemím, doplněným zahradou.

Areál zámku čp. 14 se nachází v centru malé obce Chrámce, při průjezdní komunikaci. Tvoří ho vlastní budova zámku čp. 14, nacházející se na jižní straně areálu, dvě hospodářské budovy – na severu a severovýchodě, vzájemně k sobě situované kolmo – a zahrada, rozkládající se mezi zámkem a hospodářskými budovami. Areál na západě a východě vymezuje ohradní zeď, na jižní straně pak oplocení s bránou. Součástí areálu je také torzo sochy sv. Jana Nepomuckého, umístěné v současné době v budově zámku.

rozsahem menší venkovský zámecký areál je cenným příkladem drobného panského sídla, s ústřední zámeckou budovou (typově odpovídající spíše panskému domu) pozdně barokního vzhledu, avšak s dochovaným starším – renesančním – jádrem; situování ve středu obce z něj činí urbanistickou dominantu

zámek

Zámek reprezentuje typ jednoduššího pozdně barokního sídla, tvořícího výrazný urbanistický prvek, je v něm zachováno renesanční jádro. Menší patrová budova pod mansardovou střechou, krytou bobrovkami, má fasády členěné otvory v šambránách a římsami.

Zámek je patrová zděná stavba na obdélném půdorysu, s mělkými trojosými rizality uprostřed severního a jižního průčelí. Severní fasáda je pětiosá, členěná mezipatrovou a hlavní římsou a u obou nároží ještě průběžnými pilastry. Osy jsou rozmístěny symetricky. Toto členění se opakuje i na ostatních třech průčelích budovy. Severní fasáda má ve střední ose přízemí situován vstup – dvoukřídlé dřevěné dveře rámové konstrukce. Obě křídla mají tři čtvercová pole nad sebou, vyplněná zdobně vyřezávanými pásy na způsob perlovce. Podobně je ozdobena i lišta, kryjící spoj obou křídel. Vstupní otvor je lemován kamenným ostěním se zvýrazněným vnějším okrajem. Stojky mají jednoduché patky, hořejšek ostění se mírně zvlněně zvedá. Po obou stranách horní části jsou malé uši, uprostřed pak hlavní klenák. Ve zbývajících čtyřech osách přízemí jsou obdélná okna menších rozměrů. Jsou dřevěná dvoukřídlá, v líci. Křídla jsou rozdělena jednou vodorovnou příčlí na poloviny, kolem oken je široká profilovaná šambrána. Okna jsou zabezpečená vnitřní mříží z esovitě zprohýbaných prutů, pouze okno v ose první od západu má mříž z prutů vodorovných a svislých. V patře, odděleném římsou, se nacházejí ve všech osách okna stejného provedení. Jsou velká obdélná, ve špaletě, lemovaná profilovanou šambránou. Každé okno je dvoukřídlé dřevěné, s poutcem oddělenou horní části. Křídla člení dvě vodorovné příčle, hořejšek je pak rozdělen širokou příčlí svislou. Stěnu ukončuje profilovaná hlavní římsa. Trojosé východní průčelí má ve všech osách okna – stejná, jako na fasádě severní. Přízemní okna mají opět vnitřní mříž z esovitě zprohýbaných prutů. Shodně je provedeno i protějškové průčelí západní.

Jižní fasáda je řešena obdobně jako severní, s dvěma změnami. Ve střední ose přízemí (kde se na severní straně nachází vchod) je slepé okno a ve střední ose patra je pak francouzské okno – vstup na balkón. Jde o prodlouženou obdobu oken patra, kdy obě křídla člení čtyři vodorovné příčle. Balkón je poměrně malý, podlaha má půdorys zvlněně se rozšiřující na přední straně. Stejný tvar má i mřížové zábradlí, tvořené svislými pruty, spojenými vodorovnou příčlí v dolní čtvrtině. Nahoře jsou pruty vedeny do oblouku a spojené ozdobným motivem. Zhruba ve čtvrtině druhé shora se pak mezi pruty nachází pás oválných motivů, opět ozdobně spojovaných. Balkón spočívá na dvou poměrně masivních konzolách, které jsou na přední straně zdobené volutou (větší závit, zavinutý dovnitř, je nahoře, menší závit, zavinutý vně, je dole). Budova má mansardovou střechu s námětkem v obou částech, krytinou jsou bobrovky. Ve středu hřebene je zasazena šestiboká plechová zvonička. Na severní a jižní straně se ve střední stěně plné dolní části zvoničky nachází hodinový ciferník. Je zhruba čtvercového tvaru, černé barvy, s bílými římskými číslicemi a bílými ručičkami. Horní část zvoničky, oddělená nahoře i dole profilovanou římsou, má stěny z větší části volné. Otvor má obdélný tvar – dolní okraj z obou stran mírně stoupá do středního hrotu, nahoře se uprostřed zvedá do půlkruhu. Zvonička má cibulovitou střechu s vysokou štíhlou špičkou, na níž navazuje vysoký nástavec s makovicí. Ve střeše jsou dále tři zděné komíny. Na západním konci hřebene je komín nízký, v severní horní části střechy je – blíže východní strany – komín vysoký. Další vyšší komín se nachází na jižní straně střechy – poblíž hřebene, na východě. Na střechu je možné vstoupit několika výlezy. Dva, symetricky rozmístěné, jsou v dolní části severní strany střechy, další dva v části horní (jeden za vysokým komínem a druhý u hřebene, vlevo od zvoničky). Po jednom výlezu je ve středu dolní části východní a západní strany střechy. Další dva výlezy jsou symetricky rozmístěné v dolní části jižní strany střechy.

Původně panské sídlo, po roce 1945 využíván k bydlení a k administrativním účelům (nejprve pro JZD, poté pro státní statek), od roku 1986 pak k reprezentačnímu účelu, od roku 1994 užíván k bydlení (objekt byl vrácen v restituci).

brána

Bránu tvoří dva vysoké členité hranolové pilíře a zdobná dvoukřídlá mřížová vrata, nahoře zakončená do oblouku. Brána, nacházející se v jižní části oplocení, vede do zámecké zahrady. Je výrazným prvkem vnějšího vzhledu zámeckého areálu.

Pilířová brána je součástí oplocení na jižní straně zámeckého areálu. Nachází se u průjezdní komunikace, jihozápadně od budovy zámku čp. 14. Bránu tvoří dva mohutné vysoké hranolové pilíře a mřížová vrata. Oba pilíře jsou provedeny shodně, se zdobenou přední stranou a bočními stranami. Půdorys pilířů je zubovitý, neboť střed přední i zadní stěny je předstupující. Sokl pilíře, dosahující výšky podezdívky oplocení, je bez výzdoby. Nároží obou částí pilíře jsou opatřena lineární bosáží. Pilíř má také vyvýšenou horní část – v šíři předstupujícího středu přední a zadní stěny. Širší část pilíře se k tomuto hořejšku, zakončenému do oblouku, napojuje zužujícím se náběhem. Pod jeho přesahující dolní římsou se nachází vystouplý pás, pod kterým je na každé straně dvojice kapek. Užší horní část pilíře má na přední stěně mělkou, půlkruhově zakončenou niku, lemovanou profilovanou šambránou. Pod dolní římsou niky jsou opět kapky – na každé straně tři. Zbývající plocha přední stěny má lineární bosáž, která přechází i na stěny boční. Horní část pilíře završuje obloukovitý architektonický článek, směrem k bráně se zvyšující a po stranách volutovitě zatočený. Mezi pilíři jsou umístěna dvoukřídlá mřížová vrata, nahoře obloukovitého tvaru. Jejich provedení je podobné, jako mají mřížová pole této části oplocení. Základ tvoří svislé pruty, nahoře paličkovitě zakončené. V dolní třetině jsou doplněné vždy dvěma tenčími pruty po stranách, nahoře a dole zakončenými do voluty. Dole jsou dva vodorovné pruty, dolní třetinu pak odděluje další prut – o něco silnější a uprostřed se zvedající do motivu, podobnému vlaštovčímu ocasu. Nahoře jsou pak dva zdvojené pruty, sledující horní oblouk. Spodní je uprostřed stočen do půlkruhu (obě křídla tak společně vytvářejí kruh) a nahoře pak do voluty. Pod dolním z těchto dvou prutů jsou u prutů svislých tenké volutovité motivy. V partii mezi oběma horními zdvojenými pruty jsou pak vedle svislých prutů vždy ještě další tenké pruty – po jednom na každé straně. Pod horním zdvojeným prutem jsou tenké motivy půlobloučků. Na pravém křídle vrat (stojíc vně brány) je kovaná klika.

ohradní zeď

Zděná omítnutá zeď má korunu zdiva krytou cihlami. Vymezuje zámecký areál na západě, východě a v jihovýchodní části.

Ohradní zeď se nachází na západní a východní straně a v jihovýchodní části areálu. Je zděná, omítnutá, koruna zdiva je zešikmená – vnějším směrem. Korunu kryjí svisle kladené cihly, v některých úsecích zdi omítnuté.

hospodářská budova I.

Hospodářská budova I., pocházející z druhé poloviny 19. století, je součástí hospodářského zázemí zámku. Je to přízemní zděná stavba obdélného protáhlého půdorysu, jejíž fasády člení lizénové rámy, sedlovou střechu kryjí drážkové tašky.

Hospodářská budova I. je zděný přízemní objekt na protáhlém obdélném půdorysu. Zasazen je do nestejně vysokého terénu, stoupajícího západním směrem. Na východě se k objektu napojuje kolmo situovaná hospodářská budova II. Jedenáctiosé jižní průčelí člení vpadlá pole, oddělená svislými širokými lizénami. Společně tvoří orámování okenních os, zatímco osy se vstupy jsou v líci. Vpadlá pole chybí také u os první a druhé od západu (zleva). Většinu os vyplňují okna stejného provedení. Nacházejí se v osách první, druhé, třetí, čtvrté, šesté, sedmé, osmé, desáté a jedenácté od západu. Okna jsou zhruba čtvercového tvaru, dřevěná dvoukřídlá, v mělké špaletě, ze tří stran lemovaná profilovanou šambránou (chybí pod okny). V ose čtvrté od západu se nachází široký vstupní otvor v podobné šambráně, jaká je kolem oken. V otvoru jsou široké čtyřkřídlé dřevěné prosklené dveře rámové konstrukce. Každé křídlo tvoří tři výplně nad sebou, zasklené a na vnější straně zdobené vždy čtyřmi tyčkami, vyřezávanými na způsob perlovce (stejný dekor mají vždy obě vnější a obě vnitřní tyčky). V ose třetí od východu je další vstup – široká dvoukřídlá dřevěná vrata, bez šambrány. Obdobně je řešeno i protějškové severní průčelí, včetně rozmístění otvorů. Okna jsou stejná, jako na jižní straně, jen v ose druhé od západu je otvor vyplněn skleněnými cihlami. Vstup v ose čtvrté od západu jsou novodobé jednokřídlé dveře – původní otvor byl pravděpodobně zúžen, lemuje ho šambrána. Druhý vstup, v ose třetí od východu, jsou široká dvoukřídlá dřevěná vrata. Zápraží v úseku od osy třetí od východu po osu pátou od východu kryje pultová plechová střecha, podepřená dvěma hranolovými sloupky. Boční západní průčelí je členěné pouze soklem a dvěma obdélnými, na šířku orientovanými vpadlými poli – bez otvorů. Sedlovou střechu kryjí drážkové tašky.

Foto ->

hospodářská budova II.

Hospodářská budova II., postavená v druhé polovině 19. století, spoluvytváří hospodářské zázemí zámku. Zděná omítnutá stavba je zasazená do stoupajícího terénu. Fasády člení otvory v šambránách a římsy, polovalbovou střechu kryjí tašky.

Hospodářská budova II. je zděný objekt na protáhlém obdélném půdorysu. Zasazen je do nestejně vysokého terénu, klesajícího jihovýchodním směrem, část objektu je tak dvoupodlažní a část trojpodlažní – se suterénem. Západní průčelí je v přízemí jedenáctiosé, v patře pětiosé. Osy jsou rozmístěny vesměs nesymetricky, a to jak ve vztahu mezi podlažími, tak i v jednotlivém podlaží. Otvory lemuje profilovaná šambrána – kolem oken širší, než kolem dveřních otvorů. Dolní část západní stěny chrání sokl, který se směrem k jihu – díky terénu – zvyšuje. Na jižním konci budovy se tak nachází i suterén, v němž je umístěno dvoukřídlé dřevěné okno. V přízemí je v ose první od jihu (zprava) podobné, avšak větší okno, v ose druhé od jihu je menší obdélné okno – jednokřídlé dřevěné, rozdělené dvěma vodorovnými příčlemi. Okno je umístěno vedle jednokřídlých dveří ve špaletě, nacházejících se v ose třetí od jihu. Ke vchodu vede jednoramenné schodiště – poměrně široké, devítistupňové, po stranách ohraničené zídkami. V dolní části zídky je hranolový sloupek, ukončený zužujícím se architektonickým článkem. Od sloupku vede k horní části zídky zábradlí, tvořené třemi kovovými trubkami nad sebou. V ose čtvrté a páté od jihu jsou okna stejná, jako v ose první od jihu. Následují dvoje novodobé jednokřídlé dveře ve špaletě a v ose osmé od jihu opět stejné okno, jako v krajní jižní ose. Osu devátou od jihu tvoří jednokřídlé novodobé dveře ve špaletě a osu desátou a jedenáctou od jihu malá čtvercová dřevěná okénka ve špaletě. Nad přízemím se nachází polopatro, oddělené plochou římsou. Zde je v ose první od jihu malé obdélné, na šířku orientované okénko v hluboké špaletě. Je jednokřídlé, nečleněné, zvnějšku chráněné jednoduchou mříží. Stejné okno je i v ose druhé od jihu. V následující ose je obdélný podávací otvor, nahoře zakončený segmentovým obloukem. V ose čtvrté od jihu je stejné okénko, jako v krajní ose jižní, v ose páté od jihu je pak další podávací otvor. Je vyšší, než otvor v ose třetí od jihu – sahá až do hlavní římsy. Má obdélný tvar, nahoře s mírným segmentovým obloukem. V otvoru jsou jednokřídlé železné dveře, rozdělené vodorovným páskem na poloviny – každá z nich je ještě členěna diagonálně vedenými páskami s ozdobným květovým motivem v místě křížení. Fasáda je ukončena profilovanou hlavní římsou.

Jednoosé jižní průčelí má v dolní části sokl. V suterénu jsou široká dvoukřídlá vrata, lemovaná profilovanou šambránou, sahající k soklu. V přízemí je čtvercové okno ve špaletě, dvoukřídlé dřevěné, v profilované šambráně. Vyšší část stěny odděluje plochá římsa. V úrovni polopatra je zde sdružené okno, tvořené na šířku orientovanými jednokřídlými okénky v šambráně, chráněnými vnější mříží. Stěna je zakončená lichoběžníkovým štítem, lemovaným římsou. Ve štítu se nachází obdobný okenní otvor, jako je v polopatře, avšak výplně jsou novodobé, bez mříží a chybí střední zděný sloupek mezi okny. Východní průčelí má díky nižšímu terénu suterénní podlaží v celé šíři stěny. Jednotlivé osy jsou rozmístěny víceméně symetricky. Suterén je osmiosý (severní část stěny je zakrytá přístavbou novodobé jednopodlažní haly). V osách první, druhé a tří od jihu (zleva) jsou čtvercová okna ve špaletě, lemovaná šambránou. V ose páté od jihu je široký vstupní otvor v profilované šambráně. V otvoru jsou dvoukřídlá železná vrata – větší obdoba podávacích dveří na západní straně budovy. Každé křídlo je rozděleno vodorovnou páskou na třetiny a takto vzniklá pole pak ještě dvěma diagonálními páskami. Místo jejich protnutí je ozdobeno motivem květu. Střední pole mají uprostřed vyříznutý poměrně velký, na výšku orientovaný otvor oválného tvaru – ve střední části rozšířeného. V ose šesté od jihu je stejné okno, jako v krajních jižních osách a v následující ose pak stejná vrata, jako v ose čtvrté od jihu. Další osa jako taková chybí, nahrazena je dvěma kruhovými větracími otvory. V ose osmé od jihu je o něco vyšší obdoba dříve popsaných železných vrat. Přízemí východní fasády je desetiosé. Ve všech osách jsou okna obdobná, jako v přízemí, okenní otvor v ose druhé od severu je vyplněný skleněnými cihlami. Úroveň polopatra je oddělená plochou římsou. Zde jsou v osách první až sedmé od jihu na šířku orientovaná okénka ve špaletě, lemovaná šambránou a zabezpečená jednoduchou vnější mříží. V severní části objektu (tj. v osách přízemí osmé až desáté od jihu) již otvory nejsou.

Jednoosé severní průčelí je bez architektonického členění. V dolní části stěny, blíže severozápadnímu nároží, je umístěn otvor s ventilační mřížkou. V úrovni přízemí se v ose fasády nachází stejné okno, jako v přízemí východní strany budovy. Zabezpečené je novodobou vnější mříží. Na severozápadě se k objektu napojuje kolmo situovaná hospodářská budova I, a to tak, že je viditelná část západního průčelí hospodářské budovy II. Západní stěna je bez architektonického členění a bez otvorů. Objekt má polovalbovou střechu, krytou taškami vlnovkami. Na východní straně, blízko hřebene, jsou ve střeše zasazené dva zděné komíny – jeden blíže jižní straně, druhý zhruba uprostřed. Ve střeše jsou také výlezy na střechu – na západní straně čtyři, symetricky rozmístěné, na východní straně dva, umístěné u hřebene – u komínů, směrem ke středu střechy.

Foto ->

torzo sochy sv. Jana Nepomuckého

Přesné původní umístění sochy sv. Jana Nepomuckého, pocházející z první třetiny 18. století, není známo. Socha byla v minulosti značně poškozená, takže z ní zůstalo pouze torzo, nacházející se dnes v interiéru zámku čp. 14.

Torzo sochy sv. Jana Nepomuckého tvoří sokl a vlastní torzo sochy světce. Sokl má mírně konvex-konkávní tvar, ukončuje ho horní římsa. Torzo sochy sv. Jana Nepomuckého tvoří zbytek jádra kamene ve střední a dolní partii a více zachovaná část horní. Zde je levá světcova paže, ohnutá v lokti – ruka s roztaženými prsty přidržuje za spodní část kruficix, opřený o Janovo levé rameno. Paži kryje kratší pláštěnka, jejíž dolní okraj zdobí kožešinové střapečky. Krucifix je poměrně masivní, korpus drobnější. Světec má krátký vlnitý plnovous, polodlouhé vlnité vlasy, sčesané z čela, na čele jsou viditelné vodorovné vrásky. Hlava je nakloněna k levému rameni, oči hledí na krucifix. V zadní partii je patrná pláštěnka s kapucí, jinak je zadní část napojena na nově zhotovený vysoký hranolový sokl, činící oporu pro torzo sochy. Materiál – opuka, rozměry: torzo sochy – výška cca 170 cm, šířka 70 cm, hloubka 50 cm, sokl – výška 95 cm, šířka 60 cm, hloubka 60 cm.

Dnes jde již jen o torzo původní kvalitní barokní sochy.

Socha byla restaurována v období 12. 2007 – 6. 2009 Janem Vodáčkem

Foto ->

zahrada

Zahrada, situovaná ve stoupajícím terénu, představuje oddechové zázemí obyvatel zámku. Tvoří ji travnatý porost, doplněný keři a listnatými i jehličnatými stromy. Ve východní části zahrady je několik teras, na západě kruhový bazén s terasou.

Zahrada se rozkládá mezi zámkem čp. 14 a hospodářskými budovami, tj. severně a severozápadně od zámku, ve stoupajícím terénu. Původně byla její rozloha o něco menší, jak nasvědčuje mapa stabilního katastru z roku 1843. Ve srovnání s dnešním rozsahem je patrné, že byla rozšířena severním a východním směrem. Zahradu tvoří travnatý porost, doplněný listnatými i jehličnatými stromy a keři. Mezi stromy jsou jasan, duby, lípa, topoly, stříbrné smrky, borovice, jalovce, cypřiše. Zahradu protínají cesty, vedoucí od jižního konce k severu. Na východní straně, mezi cestou a zdí, která zde zahradu ohraničuje, je několik teras, sledujících terén. Západně od budovy zámku čp. 14 se v zahradě nachází kruhový bazén, vzadu a po stranách obklopený nízkou terasou s vázami.

Evidenční list památky: