Národní zemědělské muzeum Ohrada (Muzeum lesnictví, myslivosti a rybářství)

Nevím, možná tam studenti Střední lesnické školy a Střední odborné školy sociální ve Šluknově jezdí, možná ne, ale expozice Muzea lesnictví, myslivosti a rybářství na zámku Ohrada u Hluboké nad Vltavou určitě za vidění stojí a mohla by (nejen) pro ně být naučným výletem.

Pro mne byla návštěva původně loveckého zámku příjemným bonusem, protože vstupenka do ZOO Hluboká, která se zámkem těsně sousedí, platila i pro vstup do zdejšího muzea – pobočky Národního zemědělského muzea Praha. Z toho důvodu bylo lze jen doporučit návštěvu místa v sezóně od dubna do října, protože tak dostanete „dva v jednom“ – přes zimu je zámek nepřístupný. Společné vstupné bylo po čase zrušeno, pak na chvíli opět obnoveno, aktuálně (2023) platí, že NZM Ohrada má samostatnou vstupenku a ZOO též.

Z původního vybavení se moc nezachovalo. Ovšem není to jen vinou „hospodaření“ minulého režimu – zdejší muzeum totiž patří k nejstarším na našem území, otevřeno pro veřejnost bylo už 15. září 1842 (v Čechách je starší jen Národní muzeum v Praze). Zámek tak zamýšleným šlechtickým radovánkám příliš dlouho nesloužil. Lazaret, ubytovny… Muzejní specializace krystalizovala postupně, v návaznosti na původní účel zámku. V novověku se sem přesunula řada dalších sbírek, např. z Konopiště, Brna či Kačiny. Vznikaly tak další expozice – 1965: české puškařství, 1966: Sallačova sbírka, 1972: vývoj lesnictví, 1977: vývoj rybářství.

Přístupná je část přízemí (rybářství) a 1. patro zámku. Oficiálně jde o expozice Lesnictví (o životě lesa, pěstování lesních porostů a vývoji těžby a dopravy dřeva) a Myslivost (vývoj české myslivosti; součástí je kolekce historických chladných a palných zbraní), což je ale popis velestručný a až nemístně skromný. K vidění je toho spousta – trofeje, mezi nimiž je mnoho unikátů, a hlavně již zmíněná Sallačova sbírka paroží jelenovitých z celého světa. Spousta nářadí, přístrojů, modelů. Ač je nedaleko samostatné Vorařské muzeum Purkarec, je toho tady o dopravě dřeva po vodě taky dost. I modely milířů či popis výroby kolomazi a dehtu. Spousta vycpanin (poslední medvěd, poslední vlk), samostatná expozice sokolnictví nebo část věnovaná loveckým psům.

No a pokud vás neláká nic z toho, za samostatnou kapitolu stojí zdejší hlavní sál. Prostora přes dvě patra, se stropem zdobeným freskou Georga Werleho z roku 1715, spoustou trofejí a nábytkem z paroží, expozicí puškařství a takovou perličkou, jakou je kruhový koberec z kožichů 48 lišek… A já musím přiznat, že už dlouho jsem si nezašoupal nikde klasickými zámeckými papučemi.