Zámek Bílina

Ve svahu východně od Mírového náměstí v Bílině stojí dominantní budova dnes nepřístupného zámku.
Na wiki:

Bílina je hrad přestavěný na barokní zámek ve stejnojmenném městě v okrese Teplice. Hrad vznikl již v první polovině 13. století a později přešel výraznou pozdně gotickou úpravou, ale jeho podobu zcela překryla barokní přestavba na konci 17. století. Od roku 1964 je chráněn jako kulturní památka.

V první polovině 13. století zaniklo přemyslovské správní hradiště, jehož pozůstatky se dochovaly na ostrožně nad zámkem, a jeho funkci převzal nový mostecký hrad. Bílinu v roce 1237 získal jako dědičné léno Ojíř z Friedberka († 1253), který pravděpodobně založil gotický hrad bergfritového typu. Před koncem 13. století zemřel jiný Ojíř z Frýdberka, jehož jediná dcera se okolo roku 1290 provdala za Albrechta ze Žeberka, který se roku 1295 stal vrchním zemským komořím. Před rokem 1322 hrad zdědila Albrechtova dcera Markéta, se kterou se oženil Ota z Bergova.

Páni z Bergova Bílinu na počátku 15. století prodali Jiříkovi z Janovic a od jeho bratrů ji v roce 1407 získal Albrecht z Koldic, který byl přívržencem krále Zikmunda Lucemburského. V roce 1421 proto bylo město s hradem dobyto pražským svazem a bílinským hejtmanem se stal Jakoubek z Vřesovic. Město potom držel až do konce roku 1436, kdy je předal Těmovi z Koldic. V roce 1502 hrad získal Děpolt z Lobkovic († 1527), který u krále Vladislava II. Jagellonského dosáhl zrušení bílinských manských povinností a nechal hrad výrazně přestavit.

Většinu 16. století byla Bílina rozdělena mezi různé příslušníky rodu Lobkoviců. Teprve v roce 1593 dokázal Oldřich Felix z Lobkovic († 1604) panství spojit do jediného celku. Po jeho smrti v roce 1604 panství přešlo na vdovu Annu (1557–1596) a po ní na jejich syna Viléma z Lobkovic († 1647). Vilémův syn Oldřich Adam z Lobkovic (1610–1649), který se stal nejvyšším mincmistrem Království českého, zemřel v roce 1649 a jeho manželka Anna rozená ze Šternberka († 1654) odkázala Bílinu Janu Rottalovi († 1674), svému druhému manželovi. Na panství však vznesl nárok Kryštof Ferdinand Popel z Lobkovic (1614–1658), který je potom získal v roce 1656. Jeho syn, Václav Ferdinand Popel z Lobkovic (1654–1697), povýšený v roce 1670 na říšského knížete, zahájil roku 1675 přestavbu hradu na barokní zámek. Stavbu v ceně téměř 25 000 rýnských zlatých podle návrhu italského architekta Giovanniho Pietra Tencally vedl Antonio della Porta.

Poslední majitelkou z větve Popelů z Lobkovic se stala Eleanora, dcera Václava Ferdinanda. Provdala se za roudnického knížete Filipa z Lobkovic a po její smrti došlo ke spojení bílinského a roudnického panství. Ve druhé polovině 19. století přestala být Bílina rodovým sídlem, ale na zámku zůstaly kanceláře lobkovických úřadů. Po znárodnění lobkovického majetku v roce 1945 se v zámku vystřídala armáda, bílinské vlastivědné muzeum a pracoviště archeologického odboru Krajského muzea v Teplicích.

Po roce 1989 byl zámek vrácen v restituci rodině Lobkoviců, ale později byl prodán soukromé společnosti.

Podobu původního gotického hradu neznáme. Byl pravděpodobně tvořen předhradím a hradním jádrem, ve kterém stál palác a okrouhlá Červená věž, patrně bergfrit. Z pozdně gotické přestavby v předhradí dosud stojí polookrouhlá bašta Manda a v budovách zámku zůstaly dvě místnosti zaklenuté sklípkovou a křížovou klenbou.

Během barokní přestavby zámek získal základ dochované podoby, kterou tvoří dlouhá jednopatrová budova ukončená dvěma věžemi. Do severní věže byly zahrnuty dvě pozdně gotické místnosti. V obou patrech zámecké budovy byly dvě řady pokojů, které oddělovala topná chodba. Jižní věž byla dokončena až po roce 1813, kdy v ní byly zřízeny úřednické byty. Při další přestavbě v roce 1837 byla postavena kaple a založen zámecký park a pod severní věží zřízena zimní zahrada. Ve velkém sále a přilehlých místnostech vzniklo muzeum, jehož hlavní součástí byla sbírka minerálů sestavená geologem F. A. Reussem.

Zámek je kulturní památkou:

Areál zámku je situován na návrší nad hlavním bílinským náměstím. Kromě vlastní budovy zámku ho tvoří provozní a hospodářské objekty a rovněž rozsáhlý park. 

Zámecký areál stojí na místě archeologické památkové rezervace (r. č. ÚSKP 1018), která je dokladem historického a stavebního vývoje od hradiště doby slovanské až po dobu barokní. Zahrnuje slovanské přemyslovské hradiště z konce 10. století a gotický hrad ze 13. století, přestavěný v 17. století na monumentální barokní zámek. Rozsáhlý areál byl vystavěn v letech 1675-1682 na místě staršího hradu z doby Václava I., který vznikl na původním slovanském hradišti. Autorem návrhu přestavby, kterou provedl G. O. Tencallo, byl Antonio della Porta.

Hlavním objektem areálu je barokní zámek čp. 98, umístěný vpravo od přístupové cesty. Postavený je na lichoběžníkovém půdorysu, doplněném v obou nárožích o patro vyššími věžemi. Ty mají téměř čtvercový půdorys a situované jsou na koso. Zámek je zasazený do terénu, takže zatímco na západě je třípodlažní (věže čtyřpodlažní), na protější straně je pouze přízemní. Fasády mají bohaté architektonické členění s různou výzdobou omítky a orámováním jednotlivých otvorů. Hlavní vstup je na východní straně a je dosažitelný po můstku. Hlavní část zámku má sedlovou střechu, nárožní věže valbovou. Na severní nárožní věž zámku se na jihovýchodě napojuje empírová zimní zahrada, postavená na protáhlém obdélném půdorysu. Její hlavní průčelí je z velké části prosklené, po stranách jsou otvory se zdobným orámováním, oddělené pilastry. Jihovýchodně od zámku jsou situované dva objekty areálu. Prvním z nich je mohutná hradební bašta, zvaná Manda, jejíž obdélný půdorys je zakončený půlkruhem. Zdobné je vstupní průčelí s lobkovickým erbem a bosáží, zbývající strany jsou prostého provedení. Bašta je pravděpodobně pozdně gotického původu. Blízko bašty stojí klasicistní objekt bývalé správní budovy. Její vstupní fasádu člení slepé arkády, ve středu je situován hlavní vstup, nad nímž se zvedá trojúhelný štít. V jižní části areálu stojí hospodářská budova čp. 110. Poměrně prostý objekt je členěn zejména jednotlivými otvory, z nichž dominují velká vrata. U vstupní brány do zámeckého areálu se nachází vrátnice čp. 104. Drobný jednopodlažní objekt má fasády členěné lizénami a nadokenními římsami. Výrazné jsou trojúhelné štíty ve středu vstupního průčelí a na bočních stranách. Jihovýchodně od zámku se rozkládá rozměrný přírodně krajinářský park, přecházející v lesní porosty. V jeho jihozápadní části je situován polygonální gloriet, nacházející se na vyhlídkovém místě.

Zámek je velmi cenným objektem, reprezentujícím postupný vývoj panského sídla od 17. století až do 20. století. Jeho barokní výraz se dochoval až do současnosti, avšak zámek obsahuje také relikty starších stavebních fází na tomto místě. Do současnosti se zachoval nejen ve hmotě a konstrukcích, ale také s prvky vnitřní architektonické a umělecko-řemeslné výbavy. Působivě se zde spojuje rané a vrcholné baroko s klasicismem a historismem. Panské sídlo doplňuje i hospodářské a provozní zázemí a také park. Díky svému situování nad historickým středem města je zámek rovněž výraznou krajinnou dominantou.

zámek

Protáhlé křídlo s nárožními, na koso postavenými věžemi, zděné a omítané. Umístěním na svahu vzniká rozdíl v počtu podlaží mezi průčelími ve středu i u věží. Uvnitř křídla je dvoutraktová dispozice, barokní křížové klenby a valené s výsečemi.

Zámek je zděná omítnutá budova lichoběžníkového půdorysu, doplněná v obou nárožích o patro vyššími věžemi téměř čtvercového půdorysu, situovanými na koso. Zasazená je do terénu, takže zatímco na západě je třípodlažní (věže čtyřpodlažní), na protější straně je pouze přízemní. Západní průčelí vlastního křídla je v horních dvou podlažích devatenáctiosé, v suterénu je os výrazně méně. Jeho horní část je opatřena kvádrovou bosáží, dolejšek je hladký. V ose deváté od severu je situován vstup, v osách osmé, jedenácté, dvanácté, čtrnácté a šestnácté od severu drobné obdélné okno. Přízemí člení rovněž kvádrová bosáž, avšak na rozdíl od dolní plastické je zde pouze naznačena v omítce. Ve všech osách jsou obdélná okna v šambráně, tvořené imitací kvádrů. Stěna prvního patra je členěna střídáním hladké a hrubé omítky, pod okny je obdélná diamantová bosa. Okenní šambrány mají hlavní klenák, nad okny je rovná profilovaná římsa. U jižní věže je v prvním patře ještě drobné okénko s obdobnou šambránou jako u velkých oken. Profilovanou hlavní římsu nesou volutovité konzoly. Pětiosé nárožní věže mají členění stěn stejné jako hlavní křídlo (vyšší patro opakuje provedení prvního patra). Suterén je bez omítky. Okna ve vyšších podlažích mají stejné šambrány jako v hlavní části. V přízemí je doplňuje rovná profilovaná nadokenní římsa, v prvním a druhém patře střídavě trojúhelný a segmentový fronton. V obou patrech jsou typy frontonů v jednotlivých osách vzájemně prohozené. V severní věži jsou výplně okenních otvorů rozdělené do osmi tabulek, otvory v osách přízemí první, třetí a páté od severu jsou zazděné. Čtyřosé severovýchodní průčelí severní věže je provedené podobně jako na stěně, navazující na hlavní křídlo zámku. Je však pouze dvoupodlažní, s vysokým soklem. Okna mají jednodušší šambrány a frontony u všech čtyř os jsou stejné – v dolním podlaží segmentové, v horním trojúhelné. U jižní věže je čtyřosá stěna jednodušší, hladce omítnutá. Člení ji průběžná plochá parapetní římsa, profilovaná římsa mezipatrová a nad ní ještě římsa plochá. V osách jsou stejná okna jako na členěné fasádě, avšak šambrána je prostší. Obdobně jsou provedené i pětiosé strany do nádvoří, přičemž k severnímu úseku se připojuje objekt bývalé zimní zahrady. Východní průčelí hlavního křídla člení pilastry, oddělující jednotlivé osy, diamantové bosy pod okny horního podlaží a pás kladí, rozdělený nad pilastry triglyfy. Nízké dolní podlaží osvětlují menší okna v šambráně s ušima, výše jsou okna podobného typu jako na protější straně. Zde je však bohatší šambrána s ušima s kapkou a nad okny rozeklaný trojúhelný fronton. Výrazným prvkem je vstup do zámku, přístupný po mostku. Dvoukřídlé dřevěné dveře rámové konstrukce člení tři obdélné výplně nad sebou. Na obou křídlech je madlo, obklopené bohatými ornamenty, podobné kování doplňuje zdobnou kliku na pravém křídle. Portál má stojky s širšími patkami a ušima s kapkou, nad překladem je nadsvětlík, rozdělený do čtyř tabulek (je o něco užší, než dveře). Orámování dveří i nadsvětlíků má profilovaný okraj, nahoře je ještě rozeklaný segmentový fronton. Hlavní křídlo zámku má sedlovou střechu, nárožní věže stanovou. Ve střechách jsou rozmístěna volská oka.

budova zimní zahrady

Přízemní obdélná, zděná a hladce omítaná pozdně empírová budova z let 1837-1840 svou polohou těsně přiléhá k severní věži zámku. Značná část zdí je prosklená a zdobená pilastry, střední partie je ukončena atikou s akroteriemi.

Jde o jednopodlažní budovu, postavenou na protáhlém obdélném půdorysu. Její jihozápadní průčelí je třináctiosé. Středních sedm os je prosklených, oddělených pilastry s římsovou patkou i hlavicí, pod níž je pás s ornamentálním reliéfem. Střední trojosý úsek je vyšší, zasklení je rozdělené třemi svislými a sedmi vodorovnými příčlemi. Pilastry nesou architráv, nad nímž se zvedá nízká atika, směrem ke středu se mírně zvyšující. Atika je dole vymezena profilovanou římsou se zubořezem. Na její vrchol je posazená kamenná akroterie, doplněná dole dvěma volutami. Podobné, avšak pouze poloviční, jsou i akroterie na obou koncích atiky. Dvojice os po obou stranách středu jsou o jednu horní řadu nižší, pilastry mají pod hlavicí odlišný ornament. Krajní tři osy jsou na obou koncích provedené stejně. Zde je stěna plná, prolomená třemi otvory, které oddělují obdobné pilastry jako u nižších prosklených os. Ve střední ose se nachází vstup, lemovaný profilovanou šambránou. Dřevěné dvoukřídlé dveře člení čtyři výplně různého tvaru i výzdoby nad sebou. Nad vstupem je na stěně trojúhelný fronton. Podobná šambrána, jako u dveří, je i kolem oken vpravo a vlevo od vstupu. Ta jsou dřevěná, rozdělená v polovině do kříže – vzniklá pole člení vždy jedna tenká příčle vodorovná. Pod okny je parapetní římsa a vystouplé obdélné, na šířku orientované parapetní pole, vymezené po stranách lizénou. Nad okny je stejný fronton jako nad dveřmi. Pilastry nesou architráv, vodorovně rozdělený profilovanou římsou – společný vždy pro osy první až pátou z obou okrajů fasády. Jihovýchodní průčelí je bez otvorů, pouze s nárožními pilastry a stejným hořejškem jako u nižších úseků na jihozápadě. Severovýchodní strana je obdobou svého protějšku, pouze bez architektonického členění. Osy vpravo a vlevo od vyššího středu jsou zazděné a v trojosých krajních částech jsou ve všech osách okna. Vyšší střed budovy má sedlovou střechu o mírném sklonu, boční strany pak střechu rovnou.

Zimní zahrada, nacházející se v bezprostřední blízkosti zámku, je výraznou součástí prostoru před jeho hlavním průčelím. Empírová stavba je – kromě architektonických hodnot – rovněž dobovým dokladem způsobu života majitelů zámku v 19. století.

hradební bašta zv. Manda

Zděná budova na obdélném půdorysu s půlkruhovým závěrem má ve vstupním průčelí portál s lomeným obloukem, nad ním erb, ještě výše 2 střílny. Průčelí je nově upraveno omítkovou bosáží, pod kterou je lomové zdivo. Bašta má valbovou střechu s půlkuželem.

Bašta je zděná omítnutá budova, zasazená do terénu. Její západní průčelí je opatřeno bosáží, tvořenou střídavě pásy nižších a vyšších obdélných bos s hrubým povrchem (spáry jsou hladce omítnuté). Dole je vysoký sokl, obložený kamennými deskami. Uprostřed stěny je široký vstupní otvor, přístupný po přiloženém schodišti. Má tvar téměř tupého lomeného oblouku a jsou v něm umístěny dřevěné dvoukřídlé dveře s klasovitě kladenými prkny. Otvor lemuje profilovaný portál. Nad vstupem je do stěny zasazen kamenný lobkovický erb, výše po stranách od erbu jsou prolomena střílnová okénka ve tvaru kruhu s hrotem nahoře. Nad střílnami je profilovaný lomený oblouk podobného tvaru jako u vstupu. Na jižní straně je bašta dvoupodlažní a čtyřosá. Na její jihozápadní nároží pokračuje bosáž západní strany, sokl je zde protažen až k ose druhé od západu. Východní krajní osa je situována ve větším odstupu, než zbývající, ve všech osách se nacházejí obdélná dvoukřídlá dřevěná okna. V dolním podlaží jsou nižší, jejich křídla rozdělují dvě vodorovné příčle. Vyšší horní okna mají poutcem oddělený dvoudílný hořejšek, křídla rozděluje vodorovná příčle na poloviny. Stejná okna jsou umístěna i v ose, nacházející se v půlkruhovém závěru bašty. Obdobná okna jsou i na severní straně, kde jsou v horním podlaží dvě střílny. Blíže severozápadnímu nároží je stejná střílna jako na západě, vzdálenější střílna je obdélná. Bašta má valbovou střechu s půlkuželem nad závěrem, krytinou jsou bobrovky.

Bašta, pravděpodobně pozdně gotického původu, je dobře dochovaným dokladem fortifikace v období před výstavbou dnešního zámku. Zároveň je výrazným prvkem prostoru před hlavním průčelím zámku.

bývalá správní budova

Protáhlá přízemní budova s trojúhelným štítem má uprostřed rizalit, lemovaný bosovanými pásy. Ve středu má vysoký, půlkruhově zaklenutý vchod, další dva jsou při okraji stavby. Valbovou střechu kryjí bobrovky.

Jednopodlažní zděný omítnutý objekt je postavený na obdélném půdorysu. Před jeho sedmnáctiosým severozápadním průčelím se nachází terasa, z níž je tato strana budovy přístupná. Ve střední ose, k níž vede jedno ze tří schodišť terasy, je umístěn vysoký půlkruhově zakončený vstupní otvor. V něm jsou zasazeny dvoukřídlé dřevěné dveře, jejichž křídla jsou členěna stejným třemi obdélnými výplněmi nad sebou. Profilovaný poutec vymezuje horní půlkruhový nadsvětlík, rozdělený třemi sluncovitými příčlemi. Tento střední úsek stěny, který je lehce vystupujícím rizalitem, je po stranách vymezený lizénou s pásovou bosáží. Nahoře se zvedá trojúhelný štít, v jehož středu je oválné, na výšku orientované okénko. Podobné vstupy jsou i v osách druhé zprava a zleva. Před nimi je terasa ukončena a zde lze na ni vystoupit po bočních schodištích. Dvouosé úseky po obou stranách středního rizalitu člení lizénový rám, zbývající části slepé arkády. Kromě vstupů jsou ve všech osách stejná okna – dvojitá dvoukřídlá dřevěná, s vnějšími křídly rozdělenými vodorovnou příčlí na poloviny a s dvoudílnou horní částí. Protější průčelí je prosté, členěné pouze jednotlivými otvory. Budova má valbovou střechu, krytou bobrovkami, v níž jsou rozmístěna volská oka.

Bývalá správní budova je součástí provozního zázemí zámku, dokládá tak způsob života a hospodaření v panských sídlech v období první poloviny 19. století a rovněž úpravy areálu v tomto období.

zámecký park

Přírodně krajinářský park rozkládající se za barokním zámkem. Území vyhlášeno archeologickou rezervací kvůli nálezům slovanského hradiště. Pískovcové cesty, 3 louky. Vazba na empírovou zimní zahradu. Přechází v lesní porosty navazujících 2 údolí.

Přírodně krajinářský park byl založen souběžně se stavebními úpravami zámku v letech 1833-37 a rozkládá se na hřebeni východním směrem za barokním zámkem. Dispozice parku byla rozvinuta v návaznosti na empírovou zimní zahradu z roku 1840, která přiléhá v severní části k hlavní budově zámku. Parkové úpravy přechází v lesní porosty navazujících dvou údolí. Přírodně krajinářský park byl definován třemi parkovými loukami, systémem mlatových cest a komponovanými výsadbami dřevin s výhledy na město, zámek a okolní krajinu – dodnes se dochoval vyhlídkový gloriet na jižním svahu Žižkova údolí s výhledem na Bořeň. Ve skladbě dřevin převažují listnaté stromy (soupis z roku 1984 uvádí 41 druhů listnáčů a 12 druhů jehličnanů).

Park je významnou součástí zámeckého areálu, dokládající způsob života zdejší šlechty. Jde o příklad přírodně krajinářského parku z druhé třetiny 19. století, představujícího oddechové zázemí panského sídla.

bývalá vrátnice

Přízemní obdélný, zděný a hladce omítaný domek je postaven kolmo ke kovové bráně, uzavírající vstup do zámeckého areálu. Průčelí člení lizénové rámy a otvory v šambránách, sedlovou střechu kryjí bobrovky.

Vrátnice je menší jednopodlažní budova, zasazená do terénu. Postavená je na obdélném půdorysu s rizalitem ve středu jihovýchodního průčelí. Jeho dolní část chrání sokl, jednotlivé úseky fasády člení lizénový rám. Ve středním rizalitu se nachází vstup – dřevěné dvoukřídlé dveře, zdobené vystouplými obdélnými zrcadly s dovnitř vykrojenými rohy (levé křídlo je poloviční šířky, než pravé). Ke vstupu vedou dva cihelné schody. Otvor lemuje šambrána, nad ním je profilovaná římsa, která se po stranách dvakrát zalamuje. Stěna vrcholí trojúhelným štítem, v jehož středu je zasazené poměrně velké sdružené okno. Tvoří ho dvě půlkruhově zakončená okna v šambráně, dole spojená vysokou parapetní římsou. Po obou stranách rizalitu se nachází jednoosý úsek s oknem. Obě okna jsou stejná – novodobá dřevěná trojdílná, s částmi rozdělenými vždy dvěma vodorovnými příčlemi. Otvor lemuje šambrána a parapetní římsa, nad ním je stejná římsa jako nad vstupem. Jednoosé severovýchodní průčelí má v dolní části vysoký sokl, člení ho lizénový rám. Okno je stejné jako na jihovýchodě a obdobně orámované. Stěnu zakončuje trojúhelný štít se stejným sdruženým oknem jako v rizalitu jihovýchodní strany. Takový štít završuje i protější stranu, jejíž většinu zakrývá připojená přístavba (ta není kulturní památka). Sedlové střechy kryje bobrovka.

Vrátnice je součástí provozního zázemí panského sídla. Drobná stavba, která měla v minulosti důležitou funkci, je zároveň dokladem úprav areálu v druhé polovině 19. století.

gloriet

Drobná stavbička glorietu, postavená na vyhlídkovém místě, je architektonickým doplňkem zámeckého parku.

Gloriet je zděný polygonální objekt, zasazený do terénu. Jeho spodní část je postavená z převážně kamenného zdiva, horní je cihelná a omítnutá (omítka dnes zejména na vnějších stranách ve velké míře chybí). Spodní partie obsahuje okenní a vstupní otvor, strop dnes chybí. Osmiboká horní vyhlídková část má v jednotlivých stěnách velký obdélný otvor, sahající téměř po celé výši a šíři stěn. Kolem otvorů je pozůstatek bosáže, naznačující linkami v omítce klenáky, po stranách pak kvádry. Horní úsek člení římsy, koruna zdiva je rovná. Střecha chybí.

Gloriet je drobnou stavbou, tvořící původně významnou součást zámeckého parku. Jde o doklad způsobu života a oddychu majitelů zámku a zároveň vývoje architektury zahradních a parkových staveb v 19. století.

hospodářský objekt 110

Přízemní obdélný, zděný a hladce omítaný objekt hospodářského typu má sedlovou střechu s velkým střešním vikýřem s pálenou krytinou. Poměrně prostá budova bez většího členění se nachází jižně od zámku čp. 98.

Jde o jednopodlažní budovu, postavenou na obdélném půdorysu – s přístavkem u obou bočních průčelí. Severovýchodní strana objektu má v dolní části sokl. Na levé straně se nachází stěna přístavku, v níž je větrací otvor. Vpravo následuje hlavní část budovy, v níž jsou v levé a střední partii tři široké otvory pro dvoukřídlá prkenná vrata. Směrem doprava jsou dvě okna, z nichž levé je výrazně menší. Severozápadní strana má vlevo dva otvory pro obdobná vrata jako na severovýchodě. Levá z nich sahají až pod střechu, pravá jsou výrazně nižší – nad těmi je nadsvětlík, vyplněný skleněnými cihlami. Vpravo se nachází druhý přístavek k objektu. Jeho severovýchodní strana je bez otvorů, v severozápadní jsou vlevo dvě dosti velká okna. V pravé ose je umístěn vstup – jednokřídlé dveře rámové konstrukce. Kolem otvoru je profilovaná šambrána, nahoře zakončená do segmentového oblouku. Budova má valbovou střechu, krytou taškami. V její severovýchodní straně je umístěn velký zděný vikýř. Vpředu má podávací otvor, krytý dvířky, ukončuje ho sedlová střecha.

Jde o součást provozního a hospodářského zázemí zámku, dokládající způsob života a hospodaření v panských sídlech v období první poloviny 19. století a rovněž úpravy areálu v tomto období.

trafostanice

Plechová distribuční kiosková trafostanice Bílina byla postavena v roce 1897 firmou AEG jako součást městské rozvodné sítě zásobované elektřinou z Lobkowiczké elektrárny v areálu pivovaru.

Trafostanice obsahovala ve svém základu transformátor vysokého napětí, nad ním byla rozvodná deska nízkého napětí. Elektrický proud vysokého napětí byl do trafostanice přiveden kabelovým rozvodem.

Původní evidenční list památky:

Zámek spolu s baštou zvanou Manda, bytovým přízemním objektem na nádvoří a kočárovnou, se zámeckým parkem, v němž je situována archeologická reservace (slovanské hradiště).

Zámek: Protáhlé křídlo s nárožními, na koso postavenými bastiony, zděné a omítané. Umístěním na svahu vzniká rozdíl v počtu podlaží mezi západním a východním průčelím ve středu i u bastionů. Patrové západní průčelí s 19 okenními osami je na vysokém soklu z kvádrů. Nad oblounovou římsou ploše bosované přízemí s obdélnými okny v kamenných, bosovaných ostěních. V patře odděleném pásovou římsou, mezi okny, obdélné plochy. Obdélná okna v rámech s klenákem v nadpraží i po stranách, splávkové římsy, parapety s diamantovou bosáží. Ve vlysu se mezi volutovými konsolami střídají festony a diamantová bosáž. Východní průčelí vlivem terénu je jen přízemní. Jeho 17 os s vchody po stranách a uprostřed rozčleněno pilastrovým řádem. Vysoká obdélná okna v rámech s uchy s roztrženými, střídavě segmentovými a trojúhelnými suprafenestrami. Obdobné i u vchodů. Ve vlysu triglyfy a festony. Čtvercové bastiony přesahují o 1 patro, jehož fasáda podélná s pěti a příčná s čtyřmi okenními osami navazují na západní průčelí středu. Podstatným rozdílem jsou střídavě trojúhelné a segmentové suprafenestrové římsy. Uvnitř křídla dvoutraktová dispozice. V přízemí barokní křížové klenby a valené klenby s lunetami. V patře zrcadlové klenby se štukovou výzdobou. Ústřední sál s dvěma krby a vchody s orientálními poprsími v supraportech. Dnešní zámek pole plánů G. P. Tencally z r. 1675 postaven v l. 1675-82 Ant. della Porta na místě středověkého hradu, z něhož byla použita i část zdiva (prostor se sklípkovou klenbou). Jižní věžní křídlo upraveno v l. 1833-37.

Slovanské hradiště, které je archeologickou rezervací, v zámeckém parku nad nynějším zámkem, bylo připomínáno Kosmou k l. 1040-61 a i v zakládací listině litoměřické kapituly z r. 1057. Původní hrad byl jedním z knížecích hradů správních, chránících i hranici státu.

Doplňkový evidenční list:

Manda – čp. 99/9
V podstatě obdélný půdorys s obdélným závěrem. V průčelí portál s lomeným obloukem, nad ním erb, ještě výše 2 střílny. Nová úprava průčelí omítkovou bosáží, pod kterou lomové zdivo. Valeně sklenuté přízemí. Valbová střecha.

Bytový přízemní objekt (dům pro zaměstnance)
Protáhlé přízemní stavení se 17ti osami. Uprostřed risalit, lemovaný bosovanými pásy, s trojúhelným štítem. Zde vysoký půlkruhově zaklenutý vchod, další 2 při okraji stavby. Po stranách risalitu široké obdélné rámy v šíři 2 os, další části fasády člení liché arkády. Valbová střecha. Vzadu kočárovna.

Původní evidenční list památky – park:

Za barokním zámkem, který se tyčí nad náměstím, se rozkládá přírodně krajinářský park, jehož území je též vyhlášeno archeologickou rezervací (slovanské hradiště).

V parku pískované cesty, tři hlavní parkové louky. Výhledy na město, zámek a do okolí.

Ve vazbě na empírovou zimní zahradu (r. 1840) upraveno sadovnicky zámecké nádvoří; z tohoto období zůstalo několik vzrostlých stromů. Park přechází v lesní porosty navazujících dvou údolí.

Vlastník Krajské muzeum Teplice, užívá Státní statek Teplice.

Doklad úprav přírodního parku 19. stol. ve vazbě na barokní stavbu a krajinářské úpravy okolí. Park v současné době zanedbaný, ačkoli byl v letech 1971-3 obnoven. Nevhodně předělen drátěným plotem. Obnovit formou intenzivní péče. Volně přístupný, svévolně devastovaný, bez údržby.