weby pro nejsevernější čechy

Bývalý vodní náhon u Mařeniček

This entry is part 2 of 26 in the series Mosty, lávky, viadukty, průrvy a vodní díla

U silnice mezi Mařenicemi a Trávníkem se skrývá pozapomenuté a chátrající vodní dílo, přivádějící kdysi vodu k bývalému Neumannově mlýnu na okraji Mařeniček.

Kdo tudy projíždí nebo prochází, povšimne si nanejvýš do svahu vsazeného reliéfu Krista, ale těžko uhádne, co skrývá samotný pískovcový blok, souběžný s tokem Hamerského potoka. A už vůbec ho dozajista nenapadne podívat se na opačnou stranu silnice, kde je jen loučka a pár stromů. K neuvěření, že tu kdysi býval záchytný rybník, z něhož voda kanálem pod silnicí protékala do 260 metrů dlouhého tunelu pískovcem až k mlýnu.

Je třeba jít od zmíněného reliéfu dál, postupně se odhalí průhledy do tunelu a na konci cesty to, co z mlýna zbylo. Tunel láká, ale musím se přiklonit k názorům, které varují před jeho průzkumem zevnitř. Už nahlédnutím dovnitř je totiž jasná skutečnost, že skála není příliš pevná. Jsou vidět nejrůznější závaly a řícení. Proto není vhodné riskovat, že by se exkurze mohla změnit v záchrannou akci. Stačí se jen dívat a žasnout.

Neumannův mlýn stával na severozápadním okraji Mařeniček po levé straně silničky, vedoucí do Naděje a Antonínova Údolí. V roce 1735 jej postavil Josef Pech, podle něhož se také původně nazýval „Pechmühle„, ale roku 1897 v něm už působil Josef Neumann. V roce 1927 mlýn zcela vyhořel a později už nebyl obnoven.

Dodnes se z něj dochovaly jen nevelké zbytky zdí, ve skále vytesané hospodářské místnosti a 260 m dlouhý náhon, přivádějící sem v minulosti vodu z Hamerského potoka. Náhon začínal u dnes již zaniklého rybníčku nad silnicí z Trávníku do Mařenic, odkud vedl asi 50 m otevřeným korytem k silnici, kterou podcházel a za ní pokračoval ve skále raženou chodbou, vedenou několika zákruty až k bývalému mlýnu. Asi 1 m široký a 1,5 – 2 m vysoký tunel osvětluje několik bočních otvorů, z nichž první je asi 50 m od silnice ve skále s vytesanou nikou a lidovým reliéfem Ukřižování. Přibližně uprostřed odbočuje z tunelu krátký jalový náhon, kterým se voda v případě potřeby přepouštěla zpět do Hamerského potoka. Ve druhé polovině chodby jsou vyraženy ještě dva prosvětlovací otvory a asi 20 m za druhým z nich je vytesáno datum 9. dubna 1843. Tunel končí v prostoru bývalého mlýna.

Podrobná historie mlýna:

Mlýn s jedním složením byl vybudován v rámci doplnění sítě mlýnů v severní části zákupského panství v roce 1735. Jeho stavitelem byl Josef Pech, podle kterého dostal název. V době svého vzniku spadal pod obec Trávník s čp. 52. Byl založen na místě starší selské usedlosti a vrchnosti byl za povolení stavby odveden poplatek 50 zl., který pak byl placen pravidelně každý rok. Jako u jediného mlýna na Cvikovsku nebyly zde žádné další poplatky v naturáliích. O mleče se dělil s mlýny v Naději (čp. 34) a Mařeničkách (čp. 6).

Tereziánský katastr (uzavřen k roku 1757) uvádí zde mlýn o jedno kole na stálé vodě.

Dalším držitelem byl nevlastní syn Josefa Pecha Hans Christoph, který za mlýn zaplatil 1000 zl., po jeho smrti v roce 1765 následoval jeho syn Anton, který za něj zaplatil stejnou cenu. V roce 1790 přešel mlýn na jeho dceru Rossinu a jejího manžela Josefa Reisse opět za 1000 zlatých.

V roce 1802 mlýn koupil mlynář Josef Göttlich ze „Stadtmühle“ ve Cvikově (čp. 62) za 6000 zl. a poté v roce 1839 Anton Pohl za 2400 zl. konvenční měny.

V roce 1843 na mapách stabilního katastru se mlýn objevuji již na katastrálním území obce Mařeničky na st. p. č. 6, ale stále ještě pod starým čp. 52. Začátek vodního díla severně od dnešní silnice patřil i nadále k obci Trávník. Náhon nemá dodnes samostatný pozemek, což je pravděpodobně dáno existencí skalního tunelu – převážně otevřená část odpadového kanálu je vyznačena jako vodní tok.

V roce 1858 byl majitelem Franz Kreibich. Vodní kniha po roce 1870 uvádí mlýn již pod novým čp. 65, nadále v majetku Franze Kreibicha, se dvěma mlecími a jedním špicovacím složením, vodním kolem na vrchní vodu o průměru 5,95 m (předchozí kolo mělo průměr 3 m).V roce 1874 došlo k normování vodního díla, cejch ze železné skoby s nápisem „F.K.1874“ byl usazen na skále před mlýnem.

Dalším majitelem byl Augustin Mitter a nejpozději od roku 1897 Josef Neumann, po kterém dostal mlýn své druhé jméno.

V roce 1924 byla schválena přestavba na Francisovu turbínu, ve stejném roce byla také zkolaudována. Dokumentaci vypracovala strojírna Ing. E. Knirsch z Potočné (dnes součást Desné na Tanvaldsku). Turbína byla umístěna do staré lednice po vodním kole. Výkon byl 6,6 HP, spád 6 m a max. hltnost 110 l/s. V té době je mlýn popisován jako válcový, to znamená s modernizovaným a doplněným vybavením, které muselo být instalováno již před turbínou (je uvedeno, že „nebylo změněno“).

V roce 1927 mlýn zcela vyhořel. V roce 1929 si nový majitel Adolf Pilp (psáno také Filp) z Prahy s manželkou Marií podali žádost ke schválení výstavby nového mlýna a pily. Záměr předpokládal použití dvou válcových stolic a zřízení výrobny dřevité vlny. Pohon měla zajistit původní turbína o výkonu 6,5 HP, která by byla doplněná o další turbínu s výkonem 7 HP. Ze záměru však sešlo.

V následujícím roce si podala Anna Mitterová novou žádost o zřízení výrobny dřevité vlny. Ve zdůvodnění uvádí, že ve vyhořelém mlýně se dochovala turbína. Ani tato přestavba nebyla realizována.

V roce 1938 oznamuje další majitelka Berta Palme, že pro obnovení vodního díla nejsou prostředky. Zvažovalo se využití náhonu pro níže položenou pilu čp. 66.

Usedlost tvořily 4 budovy označené jako spalné, tedy pravděpodobně dřevěné. Hlavní budova byla umístěna na konci skalního náhonu, měla lichoběžníkový půdorys s přístavbou. Na ni podél náhonu navazoval objekt s půdorysem L a směrem k potoku stály dvě menší obdélné stavby hospodářského účelu (nejspíše stodola a chlévy).

Vodní dílo se nachází na Hamerském potoce na styku katastru obcí Trávník, Naděje, Mařenice a Mařeničky.

Náhon odbočoval z Hamerského potoka nad silnicí z Trávníku do Mařenic u jezu doprava. Jez byl umístěn necelých 6,5 m pod odpadem z vodního díla čp. 204 v Mařenicích a byl vklíněn mezi pozemky náležející k čp. 136 v Mařenicích a čp. 1 v Naději. Koruna jezu s dřevěným prahem měla délku 2 m. Některé prameny uvádějí také na začátku náhonu malý, dnes již zaniklý rybníček. Dochováno je jak torzi jezu se stavidlem, tak mohutná hráz rybníka. Náhon vedl nejprve otevřeným korytem, kopírujícím hranu mělkého údolí. Břehy měl zpevněné na sucho kladeným zdivem z pískovcových kvádrů.

Před silnicí Mařenice – Trávník bylo těleso náhonu přikryto kamennými deskami, podcházelo silnici a ústilo do 260 m dlouhého skalního tunelu s tesaným profilem, který se k vrcholu mírně zužuje a má nízké segmentové ukončení. Tunel je asi 0,7-1 m široký a 1,5 – 2 m vysoký, po trase ho prosvětluje několik bočních otvorů. Asi po jedné čtvrtině se profil rozšiřuje a ve dvou třetinách délky je jalový přepad. Trasa je vedena klikatě a je doplněna na třech místech směrem k potoku přisvětlovacími otvory, které vystupují nad terén přiléhající ke skalnímu masivu. Směrem k ústí se profil tunelu zvětšuje. Za posledním přisvětlovacím otvorem je v levé stěně vytesán nápis „18 A. D. A R 43“. Tunel končí v prostoru bývalého mlýna.

Na konci tunelu jsou dráže se zbytky malty pro osazení stavidla. Odtud pokračoval tok vody patrně dřevěnými vantroky na podezdívce a ústil po pár metrech do lednice. Z ní je zachována zadní strana se zazdívkou otvoru pro zhlaví hřídele. Za lednicí je zachován velký segmentově zaklenutý kanál stavěný v celém rozsahu z pečlivě opracovaných kvádrů. Původní lomové zdivo bylo u vantrok i lednice v mladších dobách doplněno cihlami a betonem. Shodnou podobu mají torza obvodových stěn mlýna, který zadní stěnou přiléhal k lednici. Čitelný je zde obvod velké místnosti, která nepochybně byla mlýnicí.

Obytnou část mlýna nelze dle stop v terénu rekonstruovat. Další přilehlá prostora má kamenné valené klenby. Mladší úpravy jsou i zde odlišitelné použitím cihelného zdiva. Ve skalní stěně je zapuštěna řada hospodářských místností. 

Odtokový kanál se odtud vracel zpět do Hamerského potoka.

V publikaci Technická zařízení na vodní pohon na Cvikovsku je vodnímu dílu věnován prostor stran 137 až 139. Části textu byly užity na různých webech v předchozích citacích, chybějící doplněno podle knihy.

Series Navigation<< Poštovní most v MimoniBývalý vodní náhon u Antonínova údolí >>
Tagy