Duchcovský viadukt

Na jihovýchodním okraji Duchcova se na dnes slepé koleji nachází Duchcovský viadukt, proslavený nikoli jako technická památka, ale místo dějinné, politické.

Na místo vede velmi dlouhá odbočka žluté turistické značky , mířící z města na Liptickou vyhlídku, nebo místní naučná stezka Ve stopách historie a G. Casanovy. Přístup k samotnému, dnes  tak trochu opomíjenému a „potlačovanému“ pamětnímu místu, ač na směrovkách označenému, je problematický. Značka zájemce přivede do areálu, odkud je sice viadukt vidět, ale jen přes drátěný plot s uzamčenou branou… Je třeba najít místa, kde plot chybí, protáhnout se na opačnou stranu a ne zrovna přívětivou krajinou plnou odpadků pod bývalým náspem se dostat přímo k viaduktu. Nebo se nespoléhat na značení a třeba z ulice Svatopluka Čecha obejít bytové domy do svahu a přijít k viaduktu po kolejích na náspu…

Městský web velmi stručně:

Původně tzv. Ledvický viadukt v místě přemostění železnice nad silnicí mezi Duchcovem a Ledvicemi. Dne 3.2.1931 zde došlo k tragické srážce demonstrujících dělníků a četnictva, která měla za následek čtyři smrtelně zraněné dělníky. V centru města je vybudován pomník, který na tuto událost odkazuje.

Most býval kulturní památkou (kulturní památka rejst. č. ÚSKP 43423/5-3 od 3. 5. 1958, národní kulturní památka rejst. č. ÚSKP 449 v období 30. 3. 1962 – 15. 11. 1995):

Technická stavba železničního přemostění bývalé pozemní komunikace z 2. pol. 19. st. Stavba betonová, vnější zdivo s kamenným pláštěm v pravidelné řádkové vazbě, v nároží armování rozměrnými kamennými bloky. Na zdivu kamenná deska s pamětním nápisem.

Železniční most se nachází na staré trati Ústí nad Labem-Chomutov za nádražím při původní silnici vedoucí do Ledvic. V náspu železniční trati byl původně valeně klenutý kamenný viadukt, později rekonstruovaný a místo klenby byly osazeny železobetonové nosníky. Most však proslul jiným způsobem – střelbou četníků do nezaměstnaných při tzv. hladovém pochodu (4. 2. 1931), při níž byli 4 účastníci zabiti a řada zraněna. Díky masivní komunistické propagandě vstoupil incident u Duchcovského viaduktu do povědomí jako „skutečný“ obraz buržoazní První republiky.

V roce 1954 byl v jeho blízkosti vztyčen památník s bronzovými deskami a sochařskou výzdobou od akademického sochaře Karla Lercha (Památník duchcovského viaduktu). Památník se zde nacházel až do roku 1989, kdy byl přenesen na stávající místo na okraji zámecké zahrady, asi 1 km od místa neštěstí. V roce 1995 byl viaduktu odebrán statut národní památky.

Technická stavba železničního přemostění bývalé pozemní komunikace ve směru Duchcov -Ledvice (dříve označován jako tzv. Ledvický viadukt). Stavba v horizontální části železobetonová, vnější svislé zdivo s kamenným pláštěm v pravidelné řádkové vazbě, pouze na severní straně v části od města je zdivo lomové, v nároží armování rozměrnými pískovcovými bloky. Dlažba silniční komunikace v podjezdu z žulových kostek.

• po 1869 – vznik (dopravní stavba)
• 20. l. 20. stol. – úprava (nahrazení klenby železobetonovým překladem)
• 4. 2. 1931 – úmrtí významné osobnosti (zastřelení čtyř dělníků)
• 1971 – úprava (pamětní deska), kameník: Mrázek Josef

Původní evidenční list památky:

Železniční viadukt na staré trati č. 13 (Ústí nad Labem-Chomutov) za nádražím v Duchcově ve směru na Chomutov přes silnici původně vedoucí do Levic a Bíliny. V náspu žeezniční tarti původně valeně zaklenutý kamenný viadukt, který byl nověji upraven. Místo valené klenby byly na boční pilíře osazeny železobetonové překlady.

Silnice podcházející trať se za viaduktem ve směru na Ledvice lomila v ostré zatáčce, téměř pravoúhlé.

V roce 1954 byl na prostranství, kde došlo ke střelbě, vybudován park s pomníkem Karla Lerha. V souvislosti s rozšiřováním těžby a skrývky dolu Julius Fučík došlo ke zrušení silnice i trati. Pomník byl v roce 193 přemístěn na okraj zámecké zahrady do středu města. Viadukt, který má své ochranné pásmo, byl ponechán na svém místě. V roce 1971 při 40. výročí událostí u Duchcovského viaduktu, byla na stěně umístěna pamětní deska.

Z dalších zdrojů:

Původní zřejmě klenutý most, kterým tratě Ústí nad Labem – Chomutov a Duchcov – Světec přecházely silnici Duchcov – Ledvice, byl v rámci modernizace duchcovské železniční stanice ve II. polovině 20. let 20. století nahrazen novým tříkolejným objektem, jehož mostovku tvoří zabetonované ocelové nosníky.

Několik let po jeho dokončení došlo dne 4. 2. 1931 v blízkosti mostu k tragédii: komunistický senátor Petr Stránský vyprovokoval srocení nezaměstnaných z obcí jižně a východně od Duchcova (Ledvice, Želénky, Zabrušany), kteří se snažili dostat do města, kde chtěli demonstrovat před okresním úřadem a to přesto, že okresní hejtman jim z obavy o bezpečnost ve městě zakázal do Duchcova vstup. Viadukt a sousedící poměrně vysoké náspy využila četnická jednotka, která měla za úkol splnění zákazu zajistit.

Senátor Stránský po příchodu čela průvodu k četníkům začal tyto slovně i fyzicky napadat a vybízel dav k podobnému počínání. Četníci se v důvodném pocitu ohrožení vlastního života snažili dav zastavit střelbou. Vzhledem k nepřehledné situaci došlo bohužel k zastřelení jednoho z demonstrantů a těžkým zraněním tří dalších, kteří krátce nato zemřeli. Řada dalších osob, včetně iniciátora celé tragédie Stránského, byla zatčena. Imunitní výbor Senátu Národního shromáždění Republiky Československé navrhl hned následujícího dne prodloužení vazby Petra Stránského. Ten byl nakonec poměrně rychle odsouzen za několik trestných činů k nepodmíněnému trestu.

Nešťastná událost byla od počátku zneužívána komunistickou propagandou proti demokratickému zřízení Republiky, což pokračuje dodnes.

Most samotný sloužil železniční dopravě do roku 1967, kdy byla trať v úseku Oldřichov u Duchcova – Most nahrazena přeložkou přes Bílinu a původní duchcovské nádraží se stalo koncovou stanicí místních nákladních vlaků. Dnes na něm leží pouze jedna, zřejmě prakticky nevyužívaná výtažná kolej, která končí několik metrů za mostem. Tragédii z roku 1931 dodnes připomíná pamětní deska i dobové ideologii poplatný památník na křižovatce před gymnasiem. V lidovém podání viadukt svým významem „památky dělnického a revolučního hnutí“ zachránil většinu města před zánikem, kterému mělo podlehnout kvůli hnědému uhlí na přelomu 50. a 60. let 20. století.