Kamenný most č. 155-007 přes Malši u Římova

Severovýchodně od Římova překračuje silnice č. 155 řeku Malši přes kamenný most.

Wiki:

Kamenný most u Římova je most přes Malši na silnici II. třídy číslo 155 mezi Římovem a Pašinovicemi, v katastrálním území Dolní Stropnice v Jihočeském kraji. Je zapsán v Ústředním seznamu kulturních památek ČR.

Most přemosťuje údolní nivu řeky Malše ve směru SV – JZ. Řeka protéká pod SV obloukem mostu, zbylé oblouky jsou inundační. Most je konstruován jako tříobloukový, kolmý, s horní mostovkou. Postaven byl z lomového kamene, lícní plochy opěr a pilířů jsou obloženy tesanými kamennými kvádry výšky 32 až 45 cm, nadezdívky a parapetní zídky jsou opatřeny hrubou cementovou omítkou. Délka mostu je 42,40 m, šířka 6,73 m, volná šířka 5,65 m, výška u oblouku s řečištěm 9,80 m, u inundačních oblouků 9,20 m a délka přemostění je 40,65 m.

Památkový katalog:

Kamenný tříobloukový most z roku 1869 vede přes řeku Malši mezi Římovem a Dolní Stropnicí. Most je zděný z lomového kamene, oblouky jsou mírně stlačené, most má plné parapetní zídky.

Most je svou osou situován SV – JZ. Přemosťuje údolní nivu řeky Malše. Ta protéká pod jeho SV obloukem, ostatní oblouky jsou inundační. Je konstruován jako kamenný, tříobloukový, kolmý, s horní mostovkou. Délka mostu je 42,40 m, šířka 6,73 m, volná šířka 5,65 m, výška u oblouku s řečištěm 9,80 m, u inundačních oblouků 9,20 m a délka přemostění je 40,65 m.

Most vystavěn z lomového kamene, lícní plochy opěr a pilířů obloženy tesanými kamennými kvádry výšky 32 až 45 cm, nadezdívky a parapetní zídky opatřeny hrubou cementovou omítkou. Oba střední návodní pilíře má čela s polokruhově upraveným zhlavím, předsazenými před čelo mostu, obloženými tesanými kvádry a završenými kamennou profilovanou římsou s kulovým vrchlíkem. Čela nadezdívek nad vrcholy kleneb z obou stran prostupují kamenné chrliče, osazené těsně nad dimenzí klenby. Oblouky obou kleneb jsou polokruhové, mírně stlačené, o světlosti 11,00 m. Dimenze klenby je 64 cm. Vrcholnice klenby je vodorovná, 1,40 m pod nynější niveletou, u obou JZ oblouků 5,40 m nad povrchem terénu nivy, u SV oblouku 6,00 m nad korytem řeky.

Most vrcholí po obou stranách zděnými zídkami, výšky 100 cm, šířky 50 cm, jež jsou v koruně obloženy kamennými tesanými deskami o síle 18 cm, širokými 54 cm, rozdílných délek, přesahujícími zdi na vnější straně cca o 4 cm. Konec severní zídky na východní straně (ve směru na Komařice) v délce cca 5 m byl v roce 2004 pobořen při nehodě nákladního automobilu a následně opět dozděn. Při opravě však nebylo dodrženo závazné stanovisko a při zdění bylo místo lomového kamene použito novodobých tvárnic. Zdivo bylo opatřeno adekvátní omítkou a jeho parapet obložen nově otesaným kamennými deskami.

Křídla mostu jsou šikmá, zděná z lomového kamene, jehož povrch je opatřen betonovým potěrem. Vozovka mostu je živičná, odvodněná do šesti chrličů. Na líci jihozápadní mostní opěry, 16 cm nad patou klenby, je vytesána výšková značka s datem 5.9.1888, ke které při velké vodě tento den vystoupila hladina vody.

Most u Římova neměl pouze charakter místní komunikace, neboť byl součástí důležité silnice z Třeboně přes Ledenice, Komařice a Římov až k holkovské stanici koněspřežky. Na místě staršího, pravděpodobně zcela dřevěného mostu byla v roce 1852 postavena nová pevná mostní konstrukce s jedním středním a dvěma nábřežními kamennými pilíři a dřevěnou mostovkou zřízenou „ze silných dřev na způsob klenutí“. Provedení stavby měli pronajato pekař Jirka a hostinský Martin Šteffl, oba z blízkého Holkova. Vystavěním pilířů pověřili římovského zedníka Jana Čoučeru, tesařskou práci provedl nejmenovaný tesař z Komařic. Náklady na zřízení mostu dosáhly částky 4.000 zlatých. Na levém břehu došlo zároveň k navezení 27 sáhů (51 m) dlouhého náspu, po kterém vedla příjezdová komunikace; zeminu z protějšího pravého břehu navezl za 400 zlatých hostinský Jan Smudek. Na zřízení mostu přispívaly všechny okresy, jimiž probíhala třeboňsko-holkovská silnice: českobudějovický, lišovský a trhovosvinenský.

Po pouhých dvanácti letech své existence vykazoval most značné poškození, takže se začalo uvažovat o jeho nahrazení mostem kamenným. V prosinci 1864 vypracoval Jan Čoučera plán, podle něhož by měl most mít čtyři kamenné oblouky – dva prostřední o rozpětí 10 m a dva krajní s rozpětím 4,5 m. Roku 1865 převzalo most do své správy nově ostavené okresní zastupitelstvo v Českých Budějovicích a zintensivnilo jednání o jeho přestavbě. Z ledna 1866 pochází další projekt, vyhotovený stavitelem Emanuelem Löbem z českobudějovického okresního stavebního úřadu, jenž navrhoval rovněž 4 oblouky; měly mít ovšem shodné rozpětí 7,9 m. Pravděpodobně současný návrh Mathiase Erdmanna počítal s pouhými dvěma oblouky o rozpětí 17,5 m. V roce 1868 se most nacházel v takovém stavu, že jeho přestavba byla prohlášena za nevyhnutelnou. Na jaře 1869 okresní výbor po místním šetření nařídil uzavření chatrného mostu pro těžké povozy, které měly nadále jezdit přes České Budějovice. Z tohoto důvodu byl také most opatřen závorou a sejmuto několik mostnic. Opakovaně se však objevil případ nedodržení tohoto zákazu – došlo k násilnému porušení závory a položení mostnic zpět. Konečně během léta 1869 byl zřízen nový kamenný most, jehož stavbu zadalo českobudějovické okresní zastupitelstvo Matěji Soukupovi z Mirkovic, který ji provedl za necelých 8.000 zlatých. Přes most se začalo jezdit 1. října 1869 a římovský kronikář o něm poznamenal, že „jest dobře dělán, krásně postavený tak, že není hned nablízku takového“. V roce 1870 byla u mostu zřízena závora, u které se pak až do počátku 20. století vybíralo mýto.

Kamenný klenutý most, postavený roku 1869 na katastru obce Dolní Stropnice, s umístěním poblíže obce Římov a přemosťující údolní nivu řeky Malše, je velmi hodnotný a autenticky dochovaným příkladem dopravní technické stavby, která dokládá architektonické kvality, stavební a konstrukční technologie a je důležitým pramenem pro dokumentaci vývoje tohoto druhu staveb v jihočeském regionu. Reprezentuje dynamičnost a technickou vyspělost, s jakou se tato část regionu rozvíjela v průběhu 19. stol. Velmi cenné je dochování záznamů o jeho stavbě i s datací. Dokumentace a interpretace poznatků o kamenných mostech obecně je tak dalším důležitým a bezesporu velmi cenným přínosem k poznání osídlení a vývoje komunikačních tras v jižních Čechách. Most velmi dobře zapadá a doplňuje krajinu. Představuje doklad řemeslné dovednosti a zručnosti našich předků, včetně jejich estetického cítění.

Původní evidenční list památky:

Kamenný silniční most na silnici č.155 směr Římov – Strážkovice přemosťuje údolní nivu reky Malše. Koryto řeky prochází pod severovýchodním obloukem. Most směrovaný SV-DZ, délky 42,4 m a užitné šířky 5,65 m z tesaných kamenných kvádrů (průměrná výška kvádrů je od 32 do 45 cm) má tři klenební pole o světlosti 11 m s oblouky mírně stlačenými, s vrcholnicí 5,4 m nad povrchem terénu nivy a 1,4 m pod nynějším živičným krytem vozovky.

Dimenze klenby u všech tří oblouků je 64 cm. Konstrukce krovu je kolmá, s horní mostovkou, dvěma krajními podpěrami s šikmými křídly s obetonovaným povrchem (původně mohla být křídla obložena kamenem) a dvěma návodními pilíři s polokruhově upravenými zhlavími obloženými tesanými kvádry a v horní části završenými kamenným vrchlíkem s profilovanou římsou.

Most vrcholí po obou stranách nad vozovkou kamennou zídkou 1 m vysokou a 54 cm silnou, s parapetem obloženým kamen. deskami 18 cm silnými. Vozovka je odvodněna do čel mostu třemi kamennými chrliči po obou stranách mostu. Čelo mostu do 2/3 shora a líc klenebních oblouků (kromě nárožních kvádrů) jsou omítnuta hrubou omítkou. Viditelné kvádrové zdivo má pravidelnou vazbu.

Na líci jihozápadní mostní podpěry 16 cm nad patkou klenby je do kamene vytesána výšková značka s datem 5.9.1888, ke které při velké vodě vystoupila výška hladiny. Založení mostu není zřejmé. Časové určení: 19. století.

Infotabule na místě:

O opravě v roce 2019 Českobudějovický Deník:

8. 8. 2019 – Památkově chráněný most přes Malši u Římova se měl po velké opravě, kterou financoval Jihočeský kraj, otevírat původně na konci srpna. Silnici nad řekou ale uvedou do provozu mnohem dříve. Pro spoustu řidičů to bude znamenat konec zdlouhavých objížděk.

Podle Hany Brožkové z oddělení informací krajského úřadu byly práce oproti harmonogramu zkráceny a zítra se koná kontrolní prohlídka. „Následně bude most uveden do předčasného užívání,“ uvedla Hana Brožková pro Deník. Podle stavbyvedoucího Jana Pelikána byly nad očekávaný rámec obnoveny třeba dávno zapomenuté a zazděné odvody dešťové vody z vozovky. V bílé barvě nyní most září jako pohádková stavba. Práce se týkaly komunikace, izolací, kleneb i zdí.

Důležité slovo měli památkáři. Ze šesti variant například vybírali společně se stavbaři, jakým způsobem se bude vnějškově upravovat omítka na mostě.

Vrty pro demoliční nálože byly jedním z překvapení, která čekala na stavbaře při rekonstrukci mostu přes Malši u Římova. Podle stavbyvedoucího Jana Pelikána vznikly dutiny v průběhu 2. světové války nebo možná po ní. Takzvaná stálá zařízení byla na pilířích a podobné prostory byly připravené i na začátku a konci mostu. Teď je sice armáda chtěla vidět, ale protože už jsou pro ni nepotřebná, byla naplněna injektážní hmotou.

Velká oprava památkově chráněného mostu znamenala i jinak návrat v čase. Třeba barvu a způsob svrchní úpravy omítek určovali nejen stavebníci. Podle Václava Hájka z budějovického pracoviště Národního památkového ústavu byl hlavním vodítkem při volbě nejlepší varianty nález vrstvy, která byla odhalena po sejmutí novodobých omítek z 20. a 21. století.

Stavebníci pak na mostě vytvořili šest „vzorků“ upravených různou technikou. Jako nejbližší původní technologii nakonec bylo vybrána úprava pouhou zednickou lžící. „Upuštěno třeba bylo od hlazení malty dřevěným hladítkem nebo štukování,“ zmínil Václav Hájek. Jako barva nejbližší pravděpodobnému originálu v době stavby (před rokem 1869) byl vybrán pískový okr. „Byl to nadstandardní přístup, se kterým jsem se moc nesetkal, vzácná spolupráce,“ komentoval ještě postoj stavebníků Václav Hájek.

Akce vyjde Jihočeský kraj na necelých devět milionů korun. Na izolace je použita hmota, která se třeba dává i v Anglii. Na vrchol mostních zdí se jako kryt vrátily kamenné desky. „Tohle má smysl dělat, obnovit, co naši předci postavili bez techniky,“ říká k ne úplně obvyklé zakázce Jan Pelikán a dodává, že jako doplněk mostu v nových časech by se hodila cyklostezka podél Malše.

Zkušební provoz na opraveném mostu by mohl začít v pátek odpoledne po kontrolní prohlídce. Nosnost mostu před opravou byla 13 tun, nyní bude normální provozní zatíženost činit 22 tun.

O rekonstrukci:

Kamenný most u jihočeského Římova postavili tamější řemeslníci už v roce 1869. Pod náporem automobilové a nákladní dopravy však postupně chátral. Vloni na jaře proto začala rekonstrukce, při níž bylo nutné most opravit, ale zachovat přitom jeho historický ráz.

14. května 2020 – Na místě kamenného mostu dříve stával most částečně dřevěný. V roce 1868 byl však v naprosto havarijním stavu, a proto byla nařízena jeho přestavba. O rok později už na místě stál most z lomového kamene. Zdivo bylo opatřeno adekvátní omítkou a jeho parapet obložen nově otesanými kamennými deskami. Povrch samotného mostu vyztužili dělníci betonovým potěrem. Celkem má most tři oblouky a prostředním z nich protéká řeka Malše.

Stávající most sloužil jako hlavní komunikace pro osobní a nákladní auta padesát let, a kromě toho se na něm podepsaly také povětrnostní podmínky oblasti. Vloni na jaře proto začaly přípravné práce na jeho rekonstrukci. Výběrové řízení vyhrála společnost K-building, která s firmou MAPEI pravidelně spolupracuje.

Výzva to pro MAPEI byla zejména z hlediska použitých materiálů – římovský most je totiž památkově chráněný. Hlavním cílem proto bylo vybrat kvalitní a moderní materiály, které jsou zároveň v souladu s charakterem historické renovace stavby. Veškeré vzorky tak musely projít schválením památkového ústavu.

Rekonstrukce začala odstraněním asfaltu a otlučením poškozeného kamene z boků mostu. Kvůli dodržení historického rázu stavby nebylo možné, aby materiály obsahovaly cement, proto jsme boky mostu vyztužili speciálním bezcementovým sanačním systémem MAPE-ANTIQUE . Právě tento materiál se díky svému složení z odolné stěrky na bázi vápna a Eco pucolánu používá i na opravy historicky a umělecky hodnotných staveb. V České republice byl tento sanační systém použitý na opravu Karlova mostu, své stopy ale zanechal i na italské opeře La scala.

Nosná konstrukce mostu v místech, kde dochází ke střetu s řekou, byla opatřena zátěžovou sanační maltou MAPEGROUT T60 se skelnými vláky a kontrolovaným smršťováním. Aby se životnost mostu prodloužila co nejdéle, použili jsme také speciální difúzní silikátové nátěry SILEXCOLOR PITTURA , které odolávají agresivním chemickým látkám, UV záření i stárnutí. Výztuže mostu byly ošetřeny nano nátěry a položen byl také stabilizační beton a nový asfalt. Díky kvalitním materiálům, koordinaci s památkáři a dodržování doporučených postupů ze strany K-building tak nyní u Římova stojí most, který je moderní, funkční, bezpečný a skvěle zapadající do okolní krajiny.

V roce 2021 zřejmě oprava mostu soutěžila o Cenu inženýrské komory ->