Zámek Teplice

Jižně od centra Teplic na okraji rozsáhlého parku stojí budova zámku, v níž dnes sídlí Regionální muzeum.
Na wiki:

Teplický zámek stojí na Zámeckém náměstí v Teplicích. Jeho areál vznikl složitým stavebním vývojem na místě středověkého kláštera přestavěného v 15. století na hrad. Od roku 1958 je chráněn jako kulturní památka ČR.

Ženský benediktýnský klášter v Teplicích založila mezi roky 1156 a 1164 královna Judita Durynská. Podle zprávy Kanovníka vyšehradského roku 1278 ho vyplenilo spojené braniborské, durynské a míšeňské vojsko, které se vracelo z bitvy na Moravském poli. Abatyše Alžběta musela z klášterního majetku prodat dvě vesnice, aby získala prostředky na opravu. Další dvě vesnice prodala v roce 1343 abatyše Perchta. Teprve ve druhé polovině 14. století se díky četným měšťanským a šlechtickým darům hospodářská situace kláštera zlepšila.

Významný zlom v dějinách kláštera způsobily husitské války. Podle některých zpráv byl již v roce 1421 vypálen husity, ale nadále existoval. Teprve v roce 1426 ho před bitvou u Ústí poškodilo míšeňské vojsko natolik, že z něj benediktýnky musely odejít. Právně sice nadále existoval, ale jeptišky natrvalo odešly do pražského kláštera svatého Jiří. Klášterního majetku se zmocnil husitský hejtman Jakoubek z Vřesovic, kterému císař Zikmund roku 1436 celá panství zastavil. Poslední zmínka o klášteru je z roku 1435.

Další majitelkou se stala královna Johana z Rožmitálu, která nechala klášterní areál přestavět na hrad výslovně zmíněný roku 1467. Po královnině smrti teplické panství zdědil syn Hynek z Poděbrad, za kterého se v roce 1478 uvádí Teplice jako „tvrz a město“. V roce 1482 se majiteli stali bratři Purkart, Kryštof a Felix Fictumové. Panství nakonec zůstalo Felixovi, po kterém jej získal Opl z Fictumu a ten Teplice vyměnil v roce 1508 s Albrechtem Libštejnským z Kolovrat. Mezi lety 1511–1524 hrad patřil Janovi a Albrechtovi z Valdštejna, kteří teplické panství dostali od krále Vladislava Jagellonského do dědičného držení. Po nich se o panství dělil Zikmund ze Smiřic s pány z Malcánu.

Malcánové rozdělené panství spojili a vzápětí ho prodali za 64 tisíc rýnských zlatých králi Ferdinandovi I. Během následujících let se panstvo rychle střídalo. Roku 1529 to byl Albrecht z Valdštejna, 1529–1530 Jáchym Malcán a od roku 1530 Zdeněk Lev z Rožmitálu, který zde jako hejtmana ustanovil Václava z Dobrovítova. Zdeňkův syn Adam z Rožmitálu prodal zámek, dvůr a město s vesnicemi Šimonu Třeštíkovi z Hyršova, po kterém je zdědila vdova Kateřina. Kateřina panství buď postoupila králi, nebo jej získal Šimonův bratr. V každém případě se od roku 1543 novým majitelem Teplic stal hejtman Pražského hradu a podkomoří Volf z Vřesovic.

Volf z Vřesovic zahájil přestavbu starého hradu na zámek a po smrti byl pohřben v zámecké kapli svatého Kříže. Panství po něm zdědil Bernart z Vřesovic, ale i on brzy zemřel, a majetku se proto chopily Volfovy dcery Anna a Magdaléna. V té době bylo panství velmi zadlužené, a přes prodej některých částí nedokázaly sestry shromáždit dostatek peněz k vyplacení věřitelů. Vystřídalo se zde několik majitelů a v roce 1585 teplické panství koupil Radslav starší Kinský z Vchynic († 1619), za kterého byl zámek výrazně přestavěn.

Radslavův synovec Vilém Kinský byl během stavovského povstání jedním z třiceti direktorů, ale protože při povstání nebyl příliš aktivní a později půjčil císaři peníze, nepřišel o majetek. Musel pouze přijmout katolickou víru, což odmítl, a odešel ze země. Majetek mu přesto zůstal. Do Teplic se krátce vrátil roku 1631 a při saském vpádu se ukrýval na Doubravské hoře, kterou ovládala císařská posádka, ale po jejím dobytí byl zajat. V Drážďanech se znovu přidal na stranu českých stavů a pokusil se pro ni získat také Albrechta z Valdštejna. Při jednání v Chebu roku 1634 byl spolu s ním zavražděn. Vzápětí mu byl zkonfiskován veškerý majetek, který se marně snažila zachránit jeho manželka Alžběta Trčková z Lípy.

Novým majitelem Teplic se 4. května 1634 stal císařský polní maršál Jan z Aldringenu, který ještě téhož roku zemřel v bitvě u Landshutu. Ve stejném roce zámek vyplenilo saské a švédské vojsko. Mezi dědici několikrát došlo k dělení majetku a teplické panství začala spravovat Janova sestra Anna, která se provdala za plukovníka Jeronýma de Clary. Veškerý majetek zdědil v roce 1666 jejich syn Jan, který spojil jména obou rodů. V držení Teplic se potom střídali jeho potomci: v letech 1700–1751 syn František Karel a po něm do roku 1788 syn František Václav povýšený císařem Josefem II. do knížecího stavu.

V letech 1787–1826 panství patřilo synovi Františka Václava Janu Nepomukovi z Clary-Aldringenu, za kterého bylo kromě jiných přestaveb upraveno průčelí v klasicistním a novogotickém slohu. Jan Nepomuk udržoval styky u císařského dvora. Teplické lázně často navštěvovali významní diplomaté, členové panovnických rodin a umělci, ke kterým patřili Johann Wolfgang von Goethe, Ludwig van Beethoven, Fryderyk Chopin nebo Giacomo Casanova. Od roku 1788 hostům sloužilo zámecké divadlo pro 268 diváků s empírovým vestibulem.

Teplice patřily Clary-Aldringenům až do května roku 1945. Ve správě panství a zámku se postupně vystřídali Karel Josef z Clary-Aldringenu (1775–1831), Edmund Mořic z Clary-Aldringenu (do roku 1894), Karel z Clary-Aldringenu (1844–1920), Siegmund z Clary-Aldringenu a naposledy Alfons z Clary-Aldringenu. Za jejich působení byly v zámku shromážděny umělecké sbírky s velkou knihovnou a samotný zámek byl opakovaně stavebně upravován.

V roce 1835 se na zámku setkali rakouský císař Ferdinand I., pruský král Fridrich Vilém III. a ruský car Mikuláš I., kteří přijeli do Čech u příležitosti odhalení památníku bitvy u Chlumce. Roku 1938 zde Alphons z Clary-Aldringenu hostil anglického diplomata Waltera Runcimana na jeho tzv. Runcimanově misi. Od roku 1947 v zámku sídlí teplické vlastivědné muzeum.

Z nejstarší románské fáze kláštera se z původního kláštera dochovalo do výše druhého patra zdivo východního zámeckého křídla. Stavebním průzkumem bylo odkryto kvádříkové zdivo a zjištěna zazděná sdružená okna nebo polokruhový portál. K románské budově byla na západní straně přistavěna renesanční budova s vlastní střechou a sgrafitem na fasádě. Na severní straně nádvoří stával klášterní kostel, jehož základy odkryl archeologický výzkum pod vedením Antonína Hejny. Zbytky trojlodní baziliky byly zakonzervovány a zpřístupněny jako park. Pod chrámem se nachází krypta uzavřená odsazenou půlkruhovou apsidou s oknem. Dochovala se část původních sloupů s krychlovými hlavicemi, které nesly zaniklou klenbu. O opevnění kláštera a podobě mladšího hradu nic nevíme, ale z vojenského hlediska pravděpodobně nešlo o příliš kvalitní objekt.

Na nejstarší východní křídlo v pravém úhlu navazuje jednopatrové jižní křídlo s klenutým přízemím. Zatímco zahradní průčelí je upravené v novogotickém stylu, nádvorní strana je klasicistní. Na straně nádvoří jsou v obou patrech arkády, v prvním patře zasklené. Arkádovou chodbu zdobí sgrafita a hřebínková klenba. Třetí stranu nádvoří tvoří střední trakt se zbytkem románského zdiva ve východní zdi. Jeho východní fasádu pokrývají jednoduchá sgrafita. Jižní průčelí je novogotické a k severním je připojena zámecká kaple.

Hlavní křídlo zámku se napojuje v pravém úhlu na střední trakt. Tvoří ho dvoupatrový palác s otevřenou arkádovou chodbou v přízemí jižní strany a se zasklenými arkádami v prvním a druhém patře. Patra jsou propojená pilastry, které podpírají kladí. Vrchol budovy lemuje korunní římsa, nad kterou se nachází vysoké kladí. Na severní straně obrácené do náměstí je vstupní portál umístěný ve středovém rizalitu. Po stranách portálu stojí dórské sloupy, které podpírají balkón. Obě nároží jsou zdůrazněná rizality s půlkruhovými okny v přízemí. Empírovou severní fasádu zdobí přízemní bosování a lizény. U bočních rizalitů jsou lizény bosované. Nad korunní římsou je vysoká atika, na které je na středovém rizalitu umístěna zdobená kartuš. Přízemní prostory jsou zaklenuté křížovými a valenými klenbami. V prvním patře se nachází patrový sál s rokokovými štuky a dochovaly se také dva pokoje s původním vybavením.

Poslední částí zámku je západní jednopatrové křídlo, které se v tupém úhlu napojuje na hlavní trakt. Uvnitř se nacházely stáje později upravené na klenutou výstavní síň a v jižní části je zámecké divadlo navržené J. A. Gieselem roku 1787. Původní výzdoba divadla se dochovala pouze v boční chodbě a samotné divadlo bylo přestavěné na knihovnu.

K zámku patří tzv. Kolostůjovy věžičky postavené v roce 1600 jako renesanční altán. Jeho budovu s obdélným půdorysem zastřešují dvě jehlancové střechy, ze kterých vybíhají štíhlé osmiboké jehlance kryté prejzy. Vedle altánu se nachází barokní dvouramenné schodiště, které spojuje zámek s parkem.

Zámek je kulturní památkou:

Rozsáhlý komplex tvoří zámek, zámecký park, rybníky a zahradní architektura. Počátek vývoje sahá do 12. století, kdy na místě vznikl klášter. Současná podoba zámku je dána klasicistní přestavbou z počátku 19. století.

V roce 1467 byla dokončena přestavba kláštera na hrad. Po požáru někdy v průběhu 15. století byla budova zvýšena, změnily se úrovně pater a na západní straně byl přistavěn nový trakt. K přestavbě na zámek došlo za Volfa z Vřesovic – kolem poloviny 16. století: zámek byl postaven na místě tvrze královny Johany a zámeckého kostela. Vznikl hlavní přízemní trakt zámku, v němž se již nacházel dvoupodlažní sál, byla přestavěna východní část komplexu, zvaná Starý zámek. Zámek byl dostavován za Jiřího Schönberga ze Schönbergu – v roce 1581 byl vystavěn „nový panský zámek“ (severní trakt zámku s východním křídlem). Za Radslava Vchynského bylo přestavěno nedokončené hlavní křídlo, vrcholně renesančně upraveny zámecké interiéry, postaveny arkády ve dvorním průčelí. Ve východním křídle starého zámku byl vystavěn pivovar. Jan Jiří Marek Clary-Aldringen nechal v druhé polovině 17. století zbořit západní křídlo a na jeho místě vystavět nové, v přízemí s rozsáhlými koňskými stájemi. František Václav Clary-Aldringen provedl úpravy vnitřního uspořádání prvního a druhého patra hlavního traktu. V roce 1797 byla postavena přístavba divadla a zhotoveno zadní průčelí s arkádovými chodbami, poté bylo klasicistně upraveno také hlavní průčelí a řada zámeckých interiérů.

Jádro areálu tvoří zámek čp. 517. Jde o rozsáhlou budovu, tvořenou pěti křídly, která se svým hlavním průčelím se obrací do Zámeckého náměstí. Na severovýchodě je k hlavnímu křídlu připojen zámecký kostel Povýšení sv. Kříže, jehož západní průčelí je situováno rovněž do náměstí. Jihovýchodně od kostela se nachází krypta se základy románské baziliky ženského benediktýnského kláštera, který byl nejstarší zástavbou na místě dnešního zámku. Na severovýchodním okraji areálu stojí úřednický dům čp. 518 a pavilón čp. 520, zvaný Kolostůjovy věžičky. Mezi nimi jsou schody, zvané Ptačí, které vedou do východní části zahrady a rovněž mřížový plot s branami, uzavírající nádvoří. K úřednickému domu je připojena drobná stavbička voliéry. Západně od budovy zámku se nachází zahradní a plesový dům čp. 525. Jižně a jihozápadně od zámku se rozkládá park. Jeho součástí jsou dva rybníky a řada drobných stavbiček a soch.

Jde o velmi hodnotný areál, jehož jádrem je budova zámku. Ta je cenným příkladem panského sídla s dlouhou a bohatou historií, mající počátek ve středověku. Obsahuje v sobě doklady postupných proměn od přestavby románsko-gotického ženského benediktýnského kláštera na hrad, přes výstavbu goticko-renesanční tvrze a další renesanční úpravy až k současné podobě, pocházející z vrcholně klasicistní stavební fáze. Zámek je rovněž jedním z dominantních prvků urbanistické struktury historického jádra města. Velmi hodnotný je také dochovaný doklad dřívější existence zmíněného kláštera, a to románská krypta se základy baziliky. Zámek doplňují další stavby a park s řadou drobných objektů, dokládající postupný vývoj zámeckého areálu. Celek je jednou z nejcennějších kulturních památek města Teplice.

zámek

Šlechtické sídlo se složitým stavebně-historickým vývojem, počínajícím u románsko-gotického ženského benediktinského kláštera, přes fázi goticko-renesanční šlechtické tvrze a renesančního šlechtického sídla, až k dnešní vrcholně klasicistní podobě.

Komplex zámeckých budov vznikl přestavbou a přístavbou budov původního ženského benediktinského kláštera, založeného u teplých pramenů v polovině 12. století. Současná klasicistní podoba zámku pochází z přestavby na počátku 19. století. Při pohledu z náměstí levé, východní křídlo a na něj navazující jižní a západní křídlo uzavírají malé nádvoří – jde o budovy zámku, postavené na zbytcích budov klauzury kláštera kolem rajského dvora a přiléhající ke klášterní bazilice. Tato část je nazývána starým zámkem. Jako nový zámek je označován hlavní trakt do náměstí a v tupém úhlu navazující západní barokní křídlo s klasicistním divadélkem. Východní (románské) křídlo je upraveno v duchu romantizující gotiky. Skládá se ze dvou částí – původní románské budovy na východní straně a užší budovy, přistavěné v renesančním období po celé délce křídla. Hlavní východní průčelí je dvanáctiosé – v prvním a druhém patře, v přízemí je os méně a jejich rozmístění neodpovídá patrům. U nároží jsou lizény s bosáží, naznačenou v omítce. Střídají se zde pásy bez svislé stezky a se svislou stezkou. V levé ose přízemí je obdélný vstup, v osách druhé, třetí a páté zleva štěrbinové okénko. V ose čtvrté zleva je dřevěné okno v líci, nahoře zakončené do půlkruhu. V ose sedmé zleva, situované s výrazným odstupem, je zhruba čtvercový otvor, v němž je zasazeno kamenné okno. Jeho otvor je oválný, situovaný na šířku a rozšířený osmi půlkruhovými výběžky. V prvním patře jsou romantizující gotická hrotitá okna, v horní části s hrotitou šambránou (nerespektují osazení původních románských okének). Jsou dvojitá dřevěná, s vnějšími křídly, rozdělenými dvěma vodorovnými příčlemi, v líci. U oken v osách desáté až dvanácté zleva šambrána chybí. Na průčelí jsou přiznané starší drobné okenní otvory, situované výše než dnešní okna. Mezi osami druhou a třetí zleva je zazděný obdélný otvor, mezi osami třetí a čtvrtou zleva půlkruhově zakončený otvor se zbytkem masivního kamenného ostění. Podobné okno je i mezi osami sedmou a osmou zleva, zde je však nad půlkruhovým otvorem ostění rovné a dnešní otvor v líci stěny je obdélný. V druhém patře, odděleném římsou, jsou ve všech osách stejná okna – dvojitá dřevěná dvoukřídlá, s vnějšími křídly v líci. Rozdělují je tři vodorovné příčle, nahoře je samostatná dvoukřídlá část, rozdělená vodorovně na poloviny. Hořejšek oken lemuje profilovaná šambrána. Stěnu zakončuje hlavní římsa.

Jižní fasáda je trojosá, u nároží je opět stejná lizéna s bosáží. Vpravo a vlevo od střední osy je na stěně opěrák, v úrovni prvního a druhého patra situovaný na koso a sahající po celé výšce průčelí. V přízemí jsou hrotitá okna, otvor ve střední ose je zazděný. Okna v obou krajních osách jsou stejná – velmi široká a poměrně nízká. Jsou dvojitá dřevěná, s vnějšími křídly v líci. Tvoří je dvě dvoukřídlé části vedle sebe, jejichž křídla rozděluje vodorovná příčle na poloviny a oddělená horní část. Ta je rozdělena dřevěnými tvary – dvěma jeptiškami vedle sebe a kruhem ve cviklu mezi nimi. Mezi vnějšími a vnitřními částmi je vsazena mříž. Okna v prvním patře jsou nižší obdobou oken na východní straně – křídla mají pouze dvě tabulky, šambrána je stejná. V krajních osách je okno sdružené ze dvou, ve střední ose je pouze jedno. Stejné rozdělení je i u os v druhém patře, které odděluje římsa (přes opěráky neprobíhá). Okna v krajních osách jsou stejná jako na východě, šambránu mají společnou. Ve střední ose je v otvoru iluzivní malované okno, šambrána je stejná jako na východní straně. Průčelí završuje hlavní římsa. Protější severní stranu tvoří dvě části – dvojosá východní a jednoosá západní. Východní část má u nároží stejnou lizénu jako na východě. V přízemí je vlevo zazděný otvor, lemovaný kamennými kvádry, podobný, avšak vyšší je v pravé ose prvního patra. Ve druhém patře, odděleném římsou, jsou stejná sdružená okna jako na protější straně. Fasádu ukončuje hlavní římsa. Výrazně užší západní část severní strany je pokrytá sgrafitem, linkami imitujícím kvádrovou bosáž. V prvním a druhém patře je sdružené okno ve společné šambráně. Okno v prvním patře tvoří dvě nízké obdélné, na šířku orientované části, v druhém patře dvě podobná okna jako ve východní části, avšak zde umístěná v hluboké špaletě. Nad tímto oknem již bosáž není, místo ní je zde symetricky komponovaný sgrafitový ornament se stáčenými a rostlinnými motivy. Obě části severního průčelí sjednocuje stejně provedená hlavní římsa. Šestiosé západní průčelí je upraveno sgrafitovou výzdobou. V přízemí se nacházejí vstupy do prostor renesanční části východního křídla, v patře jsou dvojice sdružených obdélných oken. Dispozičně jde o trojtrakt se středovou chodbou, přízemím a mezipatrem (původní románská budova) a patrem (renesanční přístavba). Křídlo má dvojí krov, nesoucí dvě valbové střechy s podélným úžlabím a pálenou krytinou. Kolmo na něj navazuje jižní křídlo. Je jednotraktové, s přízemím sklenutým valenými klenbami s lunetami a s obslužnou komunikací – krytou pavlačí – na renesanční arkádě. Jižní průčelí je osmiosé, s dvojicemi sdružených obdélných oken. Arkádové severní průčelí (do nádvoří) nese krytou pavlač o šesti širokých obloucích, zasklených jednoduchým děleným oknem s vějířovitým klasicistním záklenkem. Pod arkádou se v přízemí po stranách nacházejí vstupy do vnitřních prostor, v pravé části je dochován zbytek gotického půlkruhového portálu. Průčelí arkád člení bosáž, na vnitřku arkády je sgrafito v omítce. Křídlo kryje sedlová střecha s betonovou taškovou krytinou. Navazující západní patrové křídlo (starého zámku) má jižní průčelí (do malého nádvoří) osmiosé. V patře jsou dvojice obdélných sdružených oken, v ose druhé zprava se nacházejí balkónové dveře. Na pravé straně přízemí je vnější stupňovité jednoramenné schodiště, umožňující přístup na pavlač patra jižního křídla. Ve střední ose je umístěn průjezd, vpravo od něj se nachází kvalitní kamenická práce nizozemských kameníků – portál s plastickou výzdobou zvířat a páskovou bosáží (za portálem je umístěna renesanční grotta). K portálu přiléhá neorenesanční balkon. K severní straně křídla se napojuje zámecký kostel Povýšení sv. Kříže. Přízemí křídla je sklenuto valenými klenbami s lunetami.

Kolmo navazující hlavní křídlo zámku je dvoupatrové, kryté vysokou valbovou střechou s betonovou taškovou krytinou. Při jižním průčelí je komunikační trakt – pavlačová chodba s arkádami. Hlavní, severní průčelí zámku (do náměstí) je osmnáctiosé, s nárožními dvouosými rizality, vydělenými pouze bosovanými pilastry ve štuku fasády prvního a druhého patra. Rizality jsou zakončeny trojúhelnými štíty, lehce vystupujícími nad mohutnou atiku. Středový rizalit – vydělený podobně jako nárožní – má v přízemí široký kamenný portál průjezdu s půlkruhovým záklenkem a představeným balkonem 1. patra, neseným dvojicí sloupů s kubickými hlavicemi. Sokl a přízemí jsou zdobené kvádrovou bosáží. Soklová římsa je zároveň průběžnou podokenní římsou přízemí, okna jsou bez šambrán. V bočních rizalitech jsou široká půlkruhová okna. Patro odděluje silná mezipatrová římsa. Okna v patře mají obdélné štukové šambrány s trojúhelnými frontony, okna druhého patra pouze štukové šambrány. Všechna okna jsou obdélná, špaletová, čtyřkřídlá, dělená na deset okenních tabulek. Mohutná atiková římsa nese v centrálních dvou osách nad portálem kamenicky provedený knížecí znak majitele (Clary-Aldringenů), položený na plášti s korunou a bočními ratolestmi. Západní boční průčelí hlavního traktu je čtyřosé, členění oken je stejné jako u hlavního průčelí. Jižní parkové průčelí hlavního traktu zámku se otevírá do velkého nádvoří propojeného se zámeckým parkem. Je desetiosé, střední dvě osy jsou sdružené. V přízemí se nachází portál průjezdu. Fasádu člení široké půlkruhové arkády s bosáží, rytmizované v prvním a druhém patře průběžnými toskánskými sloupy. Nahoře se nachází průběžná profilovaná římsa. Na pravé, východní straně přiléhá vystupující čtvercová věž, dnes snesená do úrovně druhého patra – o jedné okenní ose z každé strany. Vlevo od hlavního křídla je čtyřosá dvoupatrová část, členěná lizénami. Fasádu zakončuje atiková balustráda, která kryje západní hranolovou věž, přiléhající ze strany vnějšího západního průčelí. Věž je třípatrová, s jednou osou v každé straně. V prvním a druhém patře věže je jednoduché obdélné okno s šambránou, ve vrchním třetím patře sdružené třídílné okno s převýšeným středovým oknem s půlkruhovým záklenkem. Věž je kryta stanovou střechou se stožárem (dříve zde byl ještě i klasicizující dřevěný atikový nástavec, a to v letech 1817-1998).

V tupém úhlu navazující západní barokní křídlo je dvoutraktové, s chodbou při západní straně. Jeho východní průčelí je osmiosé, s obdélnými okny se štukovými šambránami. Mezipatrová římsa odděluje první patro, členěné plochými obdélnými pilastry, průběžnou podokenní římsou a mezipatrovou římsou. Západní průčelí je desetiosé, v patře šestiosé, s jednosým hranolovým rizalitem v pravé, jižní části (tzv. Hláska – vertikální komunikace). V přízemí ve čtvrté ose zleva se nachází vstup do velké prostory, sklenuté stlačenou klenbou s lunetami s rozponem na celou šíři křídla (bývalá konírna a kočárovna). Mezi vstupem a dalšími okny je osm masivních opěrných pilířů (po stranách vchodu nesou stříšku). Křídlo je kryto sedlovou střechou s betonovou krytinou. Přímo na něj navazuje širší přístavba tzv. Domu komedií – zámeckého divadla. Jeho východní, nádvorní průčelí je osmiosé, s průjezdem v druhé ose zprava. Členění fasády je stejné jako na západě, jen ještě s festony v suprafenestrách oken v patře. Západní průčelí je osmiosé – včetně rizalitu (v 1. a 2. ose) a průjezdu (v 5. a 6. ose). Jižní fasáda se schodištěm z patra (kde se nachází původně foyer zámeckého divadla, dnes obřadní síň) otevírá do parku. Antikizující průčelí se středním rizalitem o třech osách, v nichž jsou oblouková francouzská okna, člení čtyři dórské sloupy. Nesou pravoúhlé kladí s triglyfy a trojúhelný štít se štukovou výzdobou tympanonu, předstupující před mohutnou atiku. Po stranách středového rizalitu jsou na stěnách festony. Tato část zámku je kryta valbovou střechou s betonovou taškovou krytinou.

Zámek je velmi cenným příkladem panského sídla s dlouhou a bohatou historií, mající počátek ve středověku. Obsahuje v sobě doklady postupných proměn od přestavby románsko-gotického ženského benediktinského kláštera na hrad, přes výstavbu goticko-renesanční tvrze a další renesanční úpravy až k současné podobě, pocházející z vrcholně klasicistní stavební fáze. Zámek je rovněž jedním z dominantních prvků urbanistické struktury historického jádra města.

Další prvky zámeckého areálu:

krypta se základy baziliky
socha Erató
pavilón, zvaný Kolostůjovy věžičky
schody, zvané Ptačí
mřížový plot s branami
opěrná zeď s balustrádou a zamřížovanými okny
kostel Povýšení sv. Kříže
klášterní studna
úřednický dům
voliéra
opěrná zeď s balustrádou
zahradní a plesový dům
park
chrámek, zvaný Apolónův
kruhový pavilón
mostek
socha sv. Jana Nepomuckého
sloup se sochou sv. Barbory
kamenné zábradlí s mřížemi
dekorativní váza I.
dekorativní váza II.
dekorativní váza III.
dekorativní váza IV.
busta Ludwiga van Beethovena
sloup Panny Marie
přístavní pavilón
sousoší puttů
ohradní zeď
kašna
Horní rybník s ostrůvkem
Dolní rybník s ostrůvkem
hospodářský dvůr

Původní evidenční list památky:

Volné seskupení vzájemně spoj. budov na půdorysu obrác. hranatého „S“. Nejstarší vých. křídlo se zachovalým rom. zdivem pod omítkou, s připlent. pseudogot. fasádou je dvoupatr. s 12 osami. Střecha valbová. Ve zdivu zachov. zaomít. rom. okna a portály. K záp. stěně budovy přistavěna po celé délce 1.p., stejně vys. budova ze 16.st., se shodnou úpravou fasády a se stopami renes. sgrafit pod omítkou. K těmto budovám v prav. úhlu přiléhá již. křídlo, bytové, do parku se shod. pseudogot. fasádou o 6 osách, vždy po dvojicích sdruž. oken. Z nádvoří klasic. fasáda s arkád. chodbou v příz. uzavřenou dodat. zdivem s prolom. okny, v patře vysklenutou. V přízemí místnosti klenuté, v p. plochostropé. Střední trakt: z parku pseudogot. fasáda, jednopatr. se 6 osami. Z mal. nádvoří nečleň. fasáda, pod omítkou stopy sgrafit. K příz. části sev. poloviny připlent. kamenická výzdoba, dovez. z Itálie, s reliéfy zvěře v supraportech. V příz. klenuté místnosti a pův. grotta. V p. v již. konci pod omítkou renes. fresky, v sev. sál s trám.malov. stropem ze 16. st. Ve zdivu sondami zjištěny stopy román. zdiva. Hlav. stře. 2patr. takt o 9 osách se sdruž. okny. Jeho průčelí z nádvoří: v přízemí arkádová otevř. chodba-bosovaná omítka. Příz. od p. odděleno římsou. V patře vyzď. arkád chodby s průběž. pilastry mezi oblouky, propoj. obě patra. Nad hlad. vlysem zubořez. římsa a kladí. Z nám. 2patrová fasáda o 18 osách s 2 boč. a 1 střed. risalitem. Bos. přízemí odděluj od 1. p. poprs. římsa. Patra propojují na okrajích risalitů liseny, na bocích ris. bosované. Nad 2. p. vys. attika ve střed. risalitu s boh. kartuší, u boč. risalitů je attika postoupena trojúh. štíty v šíři boč. ris. Vjezd. portál segmentem zaklenutý, rámov. 2 dor. sloup, nesoucími v patře balkon s litin. zábradlím. Na koncích stř. traktu věže, z nichž je pně vyvinuta jen západní. V přízemí hřebín. kříž. klenby, patro plochostropé. Záp. křídlo 12 osách jednopatrové čleň. pilastry mezi jednotliv. okny, na sad. průčelí se slun. hodinami. Průčelí do ul. nov upraveno po r. 1945, chybně. K tomuto křídlu s býv. konírnami přistavěno v ose v r. 1878 zámecké divadlo. Jeho budova má rozšíř. půdorys zužujícím se v závěru do vstup. haly a pl. zdob. motivem ant. chrámu. Široké schodiště vede na terasu s litin. zábradlím před vstupy do haly. Boč. fasáda členěna shodně s fasádou záp. křídla, jen nad okny v patře použit motiv festonu. V příz. 2 vjezd. portály. V budově zach. pův. divadelní chodba a schodiště.

Na malém nádvoří vykopávky pův. trojlod román. basiliky. Pod úrovní terénu rozvaliny krypty rom. kláštera (basiliky) s polokruh. závěrem, se zachov. obvod. zdivem, z přites. kvádříků, se stojícími podpěr. sloupy ve 2 pořadích, s krych. hlavicemi, se zachov. schodištěm a dalším základovým zdivem basiliky.

Pův. román. kášter založ. v l. 1158-64 čes. král. Juditou, pobořen r. 1426. Před r. 147 přestav. na renes. tvr. Dostavba a přestavba tvrzi na zámek mezi léty 585-1634. Trakt zámec. divadla dostavěn r. 1787 podle plánů arch. Giesla za součinnosti Theila a Castlliho.

Web muzea:

K založení teplického kláštera došlo okolo roku 1164 na popud královny Judity. Od samého počátku byl koncipován jako ženský benediktinský klášter. První velkou pohromu pocítil v roce 1278, kdy jej zpustošila saská a braniborská vojska, vracející se z bitvy na Moravském poli. V období husitských válek klášter postupně upadal, až byl nakonec benediktinskými řeholnicemi zcela opuštěn.

Za královny Johany z Rožmitálu se z pustého kláštera stalo panské sídlo, které se v souladu s proměnlivými dobovými požadavky pozvolna měnilo do zámecké podoby. O tuto přeměnu se přičinil zejména Volf z Vřesovic či významný šlechtický rod Kinských. Nejpodstatnější zásluhu měl bezesporu rod Clary-Aldringenů, který zámek vlastnil od roku 1634 do roku 1945. Za jejich držení proběhly na přelomu 18. a 19. století zásadní přestavby a zámek získal dnešní klasicistní podobu.

Regionální muzeum v prostorách bývalého kláštera a zámku sídlí od roku 1947. Se zámeckou budovou je spjat i samotný vznik muzea, neboť v roce 1894 v ní proběhlo zakládající shromáždění Teplické muzejní společnosti.

Kromě historických zámeckých interiérů se v teplickém zámku nachází muzejní expozice z oblasti paleontologie, archeologie, zoologie, mineralogie, keramiky, porcelánu, skla, lázeňství a gotického a barokního umění. Je možné zhlédnout sbírku historických hodin, mincovní kabinet nebo navštívit bohatě vybavenou muzejní knihovnu a řadu zajímavých výstav. V jižním křídle zámeckého komplexu, které je pozůstatkem původního kláštera, je situována románská expozice (vedle románské krypty a zbytku klášterní baziliky).

Stavební historie teplického zámku:

Na architektuře zámeckého areálu se odrazily stavební slohy počínaje románským až po historismy 19. století. Začátek výstavby spadá do 2. poloviny 12. století, kdy královna Judita založila „u vod teplých“ klášter benediktinek s kostelem zasvěceným Janu Křtiteli. Kolem kláštera se rozkládala vesnice a z ní nebo vedle ní se vyvinulo na konci 13. nebo na začátku 14. století město Teplice.

Za husitských válek byl klášter poškozen, jeho majetků se zmocnil husitský hejtman Jakoubek z Vřesovic a řeholnice odtud ve 30. letech 15. století odešly. V 60. letech 15. století král Jiří z Poděbrad převedl klášterní panství na svou manželku Johanu z Rožmitálu a budovy kláštera byly přeměněny na její opevněné sídlo, uváděné v pramenech jako hrad, zámek či tvrz. Po smrti královny Johany se držitelé rychle střídali a větší stavební činnost nastala až v době Volfa z Vřesovic, nejvyššího písaře Království českého, hejtmana pražského Hradu a prezidenta české komory, který držel Teplice v letech 1543-1569. Z této goticko-renesanční fáze zůstala přízemní část hlavní budovy s průjezdem a kamenným portálem, spodní část západní věže a zámecký kostel, v němž byl Volf v roce 1569 pochován.

Od roku 1585 držel Teplice rod Vchynských. V době jejich vlády byla dokončena stavba hlavního traktu a doplněna arkádami. Tato budova se nazývala nový zámek, zatímco přestavěnou východní, jižní a západní budovu někdejšího kláštera vytvářející vnitřní nádvoří, jmenují písemné prameny starým zámkem. Nároží nového zámku zesilovaly věže s báněmi. V té době již stálo západní křídlo hlavního traktu vybíhající do parku. Na východním okraji zámeckého areálu kolem roku 1600 vznikl lusthaus zvaný Kolostujovy věžičky. Po smrti posledního českého majitele Teplic Viléma Vchynského, zabitého v roce 1634 spolu s Albrechtem z Valdštejna v Chebu, získal panství císařský maršál Jan Aldringen. Za jeho nástupců Clary-Aldringenů ve druhé polovině 17. století začala barokní přestavba zámku, při níž bylo strženo starší západní křídlo a místo něho postavena Nová budova, v jejímž přízemí byly koňské stáje. Panský stavitel Christian Lagler postavil v první třetině 18. století v těsném sousedství zámku Zahradní dům (dnes je v něm galerie a obřadní a koncertní síň) a jeho dílem je patrně i barokní voliéra se zahradním schodištěm u Kolostujových věžiček.

Zásadní přestavba zámku v duchu pozdního baroka začala v roce 1751 a podstatně změnila vnitřní dispozice prvního a druhého patra hlavní budovy. Další fáze započatá v roce 1787 má už klasicistní ráz. K pravému západnímu křídlu (Nové budově) bylo přistavěno v letech 1787-1789 divadlo a zahradní salón, k němuž vedlo z parku dekorativní schodiště. Stavební úpravy na přelomu 18. a 19. století dodaly parkovému průčelí hlavní budovy monumentální vzhled zesílením arkád v přízemí, takže vznikly mohutné sokly, z nichž vybíhají vysoké pilastry toskánského řádu. Povrch průčelí byl upraven bosáží. Nová fasáda směrem do náměstí získala jednoduchý klasicistní vzhled. Zámecký kostel a rovněž jižní a východní budovu starého zámku pozměnily úpravy v duchu romantizující gotiky.

V roce 1817 byla přestavěna barokní kopule západní věže na klasicistní a východní věž byla snížena na dnešní stav. Historizující úpravy započaté na konci 19. století zasáhly interiéry prvního patra prolomením arkád do sousedních prostorů a taktéž vnitřní nádvoří, kde byla zřízena terasa a opěrná zeď s balustrádou. V letech 1929-1931 bylo přestavěno zámecké divadlo na obytné místnosti a knihovnu.

Uvnitř zámeckých budov jsou dodnes dochovány hodnotné interiéry jako např. sál s malovaným kazetovým stropem, rokokový sál s bohatou štukovou výzdobou provedenou francouzskými řemeslníky v roce 1772 či pokoje s rokokovým, empirovým a biedermeierovským vybavením. Tyto prostory kdysi byly svědkem soukromých návštěv i politických schůzek evropských panovníků a bohatého společenského života, jemuž dodávali lesku kníže Charles de Ligne, Giacomo Casanova, Johann Wolfgang Goethe, Fryderyk Chopin, Franz Liszt a další. Sídlem Clary-Aldringenů byl zámek do začátku května 1945, pak se poslední soukromý majitel JUDr. Alfons Clary-Aldringen a členové jeho rodiny po různých peripetiích usadili v Německu, v Itálii a v USA.

V roce 1947 dostalo zámeckou budovu do užívání muzeum v Teplicích.

Mgr. Jitka Budinská