weby pro nejsevernější čechy

Hrad Blansko

This entry is part 2 of 68 in the series Hrady a tvrze

Nedaleko Ústí nad Labem, mezi obcemi Ryjice, Mírkov a Blansko se nachází zřícenina hradu, nesoucího shodné jméno jako třetí jmenovaná obec, o niž se od roku 2007 stará Spolek pro záchranu hradu Blansko.

Nejjednodušší info zní:

Pozůstatky středověkého sídla, které bylo zbudováno na sklonku 14. století pány z Vartenberka. Hrad svou rezidenční funkci plnil do konce 16. století, v důsledku třicetileté války byl zničen a postupně chátral. Dodnes se z památkově chráněného objektu dochovaly relikty obvodových zdí paláce, věže a bašty.

Přímo na hrad vedou dvě turistické značky v souběhu – žlutá a zelená. Žlutá buď od Slavošova a Lipové přes Blansko, nebo z Krásného Března přes Žežice. Zelená pak začíná v Povrlech a jde přes Mírkov, nebo z opačné strany z Neštěmic přes Ryjice. Já přicházel od Mírkova a z této pozvolné strany dlouho hrad není vidět – když jsem pak kroužil kolem Ryjic, je z této strany zdaleka viditelnou dominantou.

Už pohled zdáli dává tušit, že tahle zřícenina není žádné ořezávátko. Rozloha hradního areálu překvapí, a byť se z vnitřní zástavby příliš nedochovalo, je nač se tu dívat. Na každém kroku je vidět pečlivá práce spolku – udržované prostranství, opravené a dozděné hradby, dvě nové vyhlídky. A infotabule, poskytující představu, jak to tu vypadalo v dobách největší slávy.

Info s pomocí internetu a knih:

August Sedláček: Hrady a zámky království českého díl 14., str. 323-326; (Praha 1923)
Tomáš Durdík: Encyklopedie českých hradů, str. 61-62; (Libri Praha 1995)
Tomáš Durdík: Encyklopedie českých hradů, str. 61-62; (Libri Praha 1998)
Tomáš Durdík: Ilustrovaná encyklopedie českých hradů, str. 66-67; (Praha 2000)
Tomáš Durdík: Ilustrovaná encyklopedie českých hradů – dodatky, str. 12; (Praha 2002)
Jiří Úlovec: Hrady, zámky a tvrze na Ústecku, str. 9-20; (Ústí nad Labem 2002)
Rudolf Anděl, Jan Kabíček: Hrady a zámky severočeského kraje, str. 152-153 (Severočeské krajské nakladatelství 1962)
Jaroslav Kocourek: Severní Čechy – obrazový vlastivědný průvodce (freytag & berndt Praha 2002)
kolektiv: Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku III. – Severní Čechy, str. 46 (Svoboda Praha 1984)
Dobroslava Menclová: České hrady, díl druhý, str. 291 (Odeon – nakladatelství krásné literatury a umění Praha 1972)

Blansko (německy Blankenstein) je zřícenina hradu, která se nalézá na stejnojmenném kopci v nadmořské výšce 545 metrů, severovýchodně od Ústí nad Labem na katastru vesnice Mírkov. Hrad je chráněn jako kulturní památka České republiky.

Oblast byla pravděpodobně osídlena již ve druhé polovině 13. století, i když první zmínky o hradu pocházejí až z roku 1401. Místo, kde hrad nyní stojí, patřilo před rokem 1393 pánům z Lungvic. V devadesátých letech 13. století dospěly děti děčínského pána Jana Gasta z Vartenberka, pána na Děčíně a Střekově (zemřel 1383). Když se roku 1392 dělili o majetek, druhorozený syn Václav získal vsi Neštěmice a Povrly. Poté získal zřejmě koupí od bratrů z Lungvic jejich hrad Mojžíř. Protože neměl vlastní sídlo a skromný hrad Mojžíř nevyhovoval mocenským ambicím, rozhodl se pro stavbu nového hradu v Mojžířském panství. Stavba rychle pokračovala a tak se už roku 1401 Václav z Vartenberka píše jako „Waczla von Wartenberg, herre off dem Blangkenstein“ (tj. pán na Blansku). Název vznikl složením německých slov BLANK = bělostný, čistý a STEIN = skála. Tedy čistá, či v přeneseném významu slova holá, nezarostlá skála. Český název byl odvozen buď z názvu německého, nebo pochází od slova BLANA, tedy (mimo jiné) vlhká louka nebo pastvina, což odpovídá blízkému okolí hradu.

Václav z Vartenberka byl stoupencem Zikmunda Lucemburského a proto byl hrad v roce 1402 dobyt vojskem přívrženců krále Václava IV. v čele s Prokopem, markrabím moravským. Ale již v červnu téhož roku jej dobyl Zikmund, když použil svého zajatého bratrance Prokopa jako živý štít.

Václav z Vartenberka tak získal hrad po dohodě krále s panstvem v létě téhož roku zpět a držel ho až do své smrti (pravděpodobně roku 1407). Roku 1405 uzavřel smlouvu s míšeňským markrabětem Vilémem a stal se jeho spojencem. Dokonce mu otevřel svůj hrad. Markrabě získal právo vydržovat si na hradě Blansko na své náklady vlastní vojenskou posádku a mohl hrad používat jako vojenskou základnu proti komukoliv, kromě českého krále. Hrad i celé panství samozřejmě zůstalo majetkem Václava z Vartenberka, který zde nadále bydlel.

Václav měl syna Jana, ale ten nebyl v době Václavovy smrti ještě plnoletý a tak majetek spravovala vdova Markéta s poručníky. Situace využil míšeňský markrabě, odpůrce Václava IV., a vyslal na Blansko posádku v čele s Gotzem z Karrasu. Roku 1416 proto hrad dobylo královské vojsko vedené Mikulášem Chudým z Újezda a Lobkovic a hrad se tak stal královským majetkem.

Roku 1417 král hrad zastavil svému oblíbenci z řad nižší šlechty Bohuši (Bohuslavovi) ze Zvěřince. Ten ho roku 1420 vyměnil s králem Zikmundem Lucemburským za řepínský statek poblíž Mělníka. Roku 1421 zadlužený král obratem Blansko za 2000 kop grošů zapsal Blansko jako léno německému šlechtici Albrechtu Schenkovi z Landsbergu (Šenkovi z Landsberka). Ten ho s celým příslušenstvím roku 1424 zastavil (s povolením krále Zikmunda) míšeňskému markraběti a nově i saskému vévodovi a kurfiřtovi Svaté říše římské Fridrichovi. To znamenalo další posílení míšeňského vlivu na české straně Krušných hor, kde vévodové již delší dobu získávali do zástavy různé hrady a města (např. Rýzmburk, Ústí nad Labem, Most) a vkládali do nich své posádky.

Posádka hrad ovládala až do roku 1426, kdy se hradu zmocnil bývalý katolík Zikmund Děčínský z Vartenberka poté, co přešel po bitvě „Na Běhání“ u Ústí a porážce saských křižáků pod vedením knížete Fridricha (16. června) na stranu husitů. 17. června 1426 přitáhl Zikmund s oddílem před hrad Blansko a požádal o vpuštění. Poté, co byl jako pán známý svým pevně protihusitským postojem vpuštěn, zajal ihned velitele Konráda a zbytek posádky. Ty, kteří se bránili, nechal zabít.

Krátce poté byl Zikmund zajat svým strýcem Janem z Ralska a byl vězněn na Ralsku, takže panství spravoval jeho bratr Jan Děčínský, který ustanovil purkrabím Hynka z Chotěšova. Zikmund byl ze zajetí propuštěn nejpozději začátkem roku 1427, jelikož 27. května toho roku dosadil faráře ke kostelu v Komoníně. Bratři Zikmund a Jan drželi svá panství asi společně, ale hlavou rodu byl jasně Zikmund. Byl velmi obávaným válečníkem, který vedl boje s husity, Sasy a Lužičany. Roku 1435 spravoval hrad Blansko samostatně jeho bratr Jan Děčínský.

Po Zikmundově smrti (1439?) došlo k přerozdělení rodového majetku. Na hradě Blansko se usídlil jiný Jan z Vartenberka, zvaný Blankenštejn. Byl to také velmi schopný a obávaný válečník s mnoha zkušenostmi z bojů v Sasku a Lužici, kde mu kdysi přezdívali dokonce „Ranař“. Nejpravděpodobněji to byl syn Václava z Vartenberka, ale současně s ním se psal na hradě též Zikmundův strýc Jan. Další Jan byl Zikmundův bratr a poprvé se s ním setkáváme 20. května 1435, kdy podával faráře k mojžířskému kostelu.

Vartenberkové se dostali do dlouholetých válek se saskými vévody a lužickými městy. Po velikonocích 20. dubna 1441 byl hrad Blansko obležen koaličním vojskem saských vévodů a lužického šestiměstí, ale odolal mu. Obě válčící strany uzavřely mír, který však byl často přerušován novými vzájemnými útoky. Jan Blankenštejn byl nakonec donucen k nevýhodnému prodeji dvou svých dalších pohraničních hradů, z nichž vedl své nájezdy. V Čechách byl ale uznáván, byl hejtmanem litoměřického landfrýdu a přísedícím zemského soudu.

Boje vzplanuly nanovo v roce 1452, vedly k vpádům a plenění v Sasku i na Ústecku a hrad Blansko byl tehdy střediskem všech akcí Jana z Vartenberka proti saským knížatům. V letech 1454 až 1462 se ale Jan zúčastnil na straně řádů německých rytířů války s polským králem.

Po jeho smrti (někdy před rokem 1469) nastalo dlouhé období sporů o hrad. Vrchní práva měl král Vladislav Jagellonský a ucházela se o něj vdova po Janovi Blankenštejnovi Anna rozená z Dubé, Blankenštejnova dcera Kateřina (později vdaná za Jindřicha Krakovského z Kolovrat), Blankenštejnovi nejbližší mužští příbuzní bratři Zikmund a Kryštof Děčínští z Vartenberka a nájemci panství Mikuláš a Hanuš, rytíři z Kekeřic. Anna se nejpozději roku 1472 znovu provdala, tentokráte za Mikuláše z Hermsdorfu.

V letech 1478-1483 držel hrad Jindřich z Rabštejna, ale kvůli přetrvávajícím sporům jej prodal raději zmíněnému Mikulášovi z Hermsdorfu. Mikuláš přijal (neznámo kdy) na panství svého bratra Kryštofa. Mikuláš zemřel někdy po roce 1489 a Blansko přešlo na Kryštofa, který zemřel krátce po roce 1495. Majetek přešel na jeho syna Kryštofa mladšího. Ten prodal Blansko roku 1503 Volfartu Planknárovi z Kynšperka.

Volfart se roku 1505 účastnil zemské hotovosti při tažení proti Šlikům na Loket. Blansko prodal patrně roku 1517 Janovi Březenskému z Vartenberka (synovi Jiřího z Vartenberka na Velkém Březně, vnukovi Jana Děčínského, který na Blansku sídlil v roce 1435). Jeho dcera Ludmila byla provdána za saského šlechtice Rudolfa z Bünau. A právě ten koupil v letech 1526/1527 se svým otcem Heinrichem (Jindřichem) a bratrem Günterem celé panství Blansko za 6250 kop českých grošů.

S pány z Bünau vstoupil do dějin Blanska rod, který ho držel až do Bílé hory. Jindřich zemřel již následujícího roku 1528 a majetek přešel na jeho syny Rudolfa a Gyntera. Blansko získal Rudolf, ale ten zemřel 1534 a tak Blansko přešlo na Gyntera, který zemřel před rokem 1543. Hrad poté přešel do rukou „nedospělých z Bynu“, kteří však nejsou známi. Konečně roku 1552 prodal hrad Jindřich mladší Jindřichovi staršímu z Bünau na Děčíně, pánu na saském hradě Weesenstein, kde trvale žil. Na Blansku jej zastupoval hejtman Günter z Bünau, který ovšem již roku 1566 sídlil na nově vystavěném zámku v Krásném Březně (dnes tzv. „starý zámek“). Po Jindřichově smrti roku 1570 přešel majetek na jeho jediného syna Rudolfa. Rudolf si nechal vystavět ve Velkém Březně nový zámek a na hradě již nesídlil. Jelikož neměl žádné potomky, odkázal majetek synům svého bratra Jindřichovi a Gynterovi. Rudolf zemřel roku 1622 a majetek přešel na Gyntera (Güntera).

Hrad sám byl během 16. století ještě obýván, a pokud tam nesídlil majitel sám, žil zde hejtman panství, k němuž patřily v roce 1584 vsi Krásné Březno, Blansko, Neštěmice, Mojžíř, Veselí, Lysá, Ryjice, Mírkov, Neštědice, Mnichov, Povrly, Arnultovice, Lipová a Čermná. V průběhu druhé poloviny 16. století se však sídlem vrchnosti stával stále častěji nový zámek v Krásném Březně a hrad Blansko byl jen udržován.

Po roce 1585 hrad prošel renesanční úpravou opevnění a hradní brány (místo původní cesty přes padací most byla otevřena nová brána s bastionem). Z roku 1608 se dochovala zpráva, že na hradě byli drženi vězňové, o jejichž stravování se musel starat šenkýř pod hradem Georg Focke starší se svým synem.

Ani třicetiletá válka neznamenala pro Blansko návrat k někdejší válečné slávě. Gynter (Günter) z Bünau nevystoupil proti Ferdinandovi II. a neztratil tak pobělohorskými konfiskacemi svůj majetek v Čechách, protireformačnímu tlaku se však nechtěl podvolit. Prodal proto panství Blansko v roce 1628 Kryštofovi Šimonovi z Thunu na Děčíně za 66 tisíc zlatých. Ten hrad připojil ke krásnobřezenskému panství a Blansko nebylo dále vůbec udržováno.

Hrad se postupně rozpadal a během třicetileté války zcela zpustl. Do dnešní doby z něho zůstaly zbytky hradebních zdí, obou bašt a čtyřhranné věže s klenutou místností. V letech druhé světové války byla zřícenina poškozena nešťastnými zásahy při neodborných opravách. Někdejší obytné a hospodářské budovy se zřítily, kamene z nich bylo užito k úpravě nádvoří a přístupu do něho. Trosky palácových zdí byly strženy a urovnány na vyvýšenou terasu. Zbořena byla i bašta nad vstupní branou.

Na počátku 21. století byl hrad v majetku společnosti Lesy ČR, od které je získala obec Ryjice. Od té doby probíhají práce s cílem zabezpečit dochované pozůstatky zdiva, které by měly být dokončeny do roku 2020.

Základnu tvoří mohutný čedičový suk vybíhající více než 200 m nad okolní krajinu (550 m n. m.), jenž poskytl prostor 80 x 45 m, protáhlý v severojižním směru v nepravidelný mnohoúhelník. Cesta ke hradu vedla nejprve do podhradí, kde byla brána ve vnějším opevnění, z něhož se již nic nezachovalo. Pak pokračovala podél hradební zdi na vysoké skále. Tato jihovýchodní strana hradu byla zpevněna mohutnou (dnes zaniklou) půlkruhovou baštou, vystupující z úrovně hradeb a umožňující ostřelování celé jihovýchodní fronty hradu a cesty až k vlastní hradní bráně, která byla vzdálena asi 45 m od zmíněné bašty. Brána se opírala o dvě skaliska a byla zabezpečena příkopem s padacím mostem a další baštou. Po několika metrech byla další brána, jíž se vcházelo do nepravidelně oválného hradního nádvoří. Na jeho východní straně stávala obytná budova o třech větších místnostech, další stavení stávala na severní straně. Mezi paláci se na severovýchodní straně nachází druhá dodnes dochovaná (dovnitř otevřená) bašta. Hradební zeď byla na západní straně zpevněna čtyřhrannou cisternovou věží (vchod k podzemní studni), vystupující rovněž z úrovně hradební fronty. Hradby měly sílu cca 2 metry, zřejmě byly bez střílen a obepínaly celý hrad s výjimkou jihovýchodní části u vstupu.

V tomto rozsahu byl hrad Blansko postaven někdy na sklonku 14 století, původní podoba hradu není známa. Době vzniku odpovídá i zmíněný způsob ochrany hradeb vysunutými baštami a věžemi. Charakter opevnění sice ukazuje na vznik až v době husitských válek (umožňuje aktivní dělostřeleckou ochranu), ale určitá bezradnost v situování bašt je známkou značného stáří – zřejmě se jedná o velmi raný pokusy o aktivní obranu, protože rozmístění bašt umožňuje jen částečné flankování přilehlých hradeb.

Relikt, považovaný za renesanční bastion, je ve skutečnosti pozůstatkem mostnice, na kterou navazovala dřevěná část mostu ke čtverhranné branské věži. Nové výzkumy dokládají, že hradní areál byl dvojdílný a vlastním jádrem byla asi o pět metrů vyvýšená plocha, kde se podle starších plánů nacházel trojprostorový palác. Dnes se zde nachází vyhlídková plošina.

Na nejvyšším místě hradu byl v roce 1931 postaven vyhlídkový objekt, v jehož přízemí se nachází valeně zaklenutý prostor, který sloužil jako turistický přístřešek pro případ nepříznivého počasí.

Více tipů na výlet naleznete na stránkách České středohoří

Rozhlas ->, televize ->

Series Navigation<< Hrad Větrov (Winterstein)Hrad Mojžíř >>
Tagy