weby pro nejsevernější čechy

Vodopád v údolí Lučního potoka

Místní a znalci se mi možná budou smát, ale mě, který zdejší krajinu přece jen ještě tolik nevstřebal, zabralo hledání dalšího vybraného cíle dva dny.

Když jsem tak zvažoval, kam se tady u nás v okolí podívat za něčím zajímavým, sešlo se víc faktorů. Přírodní útvary je vcelku obtížné odcizit, takže se mohu vyhnout označení za případného tipaře. Místo zimy je skoro jaro, navíc teď několik dnů pršelo, takže vody dost. V rodinném fotoarchivu máme fotky už z roku 2008, kdy tam byl zbytek rodiny a já ne. No a v neposlední řadě tam někde venku, stranou civilizace, není moc velká naděje potkat nějaké lidi.

Nicméně i vodopády jsou dneska předmětem sběratelského zájmu a lze o nich na internetu leccos najít. Poprvé jsem se tak spolehl na povšechné informace a domníval se, že prostě nemohu minout. Těsně vedle silnice, prý směrová šipka, údajná slyšitelnost… No, dopadlo to tak, že jsem z Křížového Buku došel až do Mlýnů, bez výsledku.

Proto jsem se nakonec rozhodl naučit zacházet s výdobytky civilizace. Bývali sice doby, kdy jsem si vystačil s turistickou mapou a buzolu jsem považoval za moderní zbytečnost, teď jsem ale svedl nakonec úspěšný boj s GPS navigací. Tudíž znovu. Auto opět nechávám na „parkovišti“ u hájenky na Křížovém Buku a vydávám se po silničce dolů. Tentokrát však, upozorněn navigací, zahlédnu po cca 15 minutách chůze vlevo v lese mostek na skoro neznatelné odbočce.

Po některými prameny zmiňované ceduli nikde v okolí ani stopa. Pro jistotu tedy fotím poměrně výrazný srom, u kterého je nutno odbočit. Dostávám se k mostku a čeká mě překvapení – vodopád není na Lučním potoce, ale na jeho přítoku! Když už se člověk dostane mezi stromy, je další cesta jasná a navíc i poměrně zachovalá – čeká mě další mostek a pod vodopádem dokonce lavička.

Nedovedu si představit, že je tenhle vodopád „umělý“, vypadá, jako kdyby tu byl odjakživa, i když všechny zdroje tvrdí, že ho tu v 19. století vybudoval turistický spolek (ve výšce se ovšem neshodnou, létá to od 6 do 9 metrů, nevím, jak bych to změřil). O to smutnější mi připadá, že sem dnes nevede absolutně žádné značení…

Ještě se vydrápat nahoru nad vodopád. Tady už po nějakých úpravách, natož po lavičkách, není ani stopy.

Vezměte tedy zavděk směsí fotek z různých foťáků, roků a ročních období – třeba vám, pokud jste stejně neznalí jako já, pomohou při cestě za padající vodou.

A pokud už se sem vypravíte, nezapomeňte se projít po nejbližším okolí, voda tu z výšky padá na více místech.

Tagy