weby pro nejsevernější čechy

Veleňské kaskády

This entry is part 17 of 41 in the series Vodopády

Na bezejmenném potůčku, protékajícím roklí mezi Malou Velení a Velkou Velení, je řada kaskád a malých vodopádů.

Web o vodopádech popisuje na toku 5 zaznamenáníhodných míst směrem od Velké Veleně po proudu. Já postupoval od Ploučnice proti proudu, a těch fotogenických a zajímavých lokalit jsem objevil „neúrekom“, byť se mi s trochou úsilí na pořízených obrázcích podařilo oněch pět nakonec identifikovat.

Po celou cestu podél koryta a následně přímo jím jsem nemohl přehlédnout, že potok byl (je?) zřejmě užíván buď průmyslově, nebo vodárensky. Na mnoha místech v terénu úpravy, zídky kolem břehů, upravené stěny v korytu. V jednom z předělů rokle do skály plechové dveře s nápisem Vodní zdroj, o kus dál ve skále mříž. Na mnoha místech nad povrch vystupující roura. A přes panující sucho alespoň nějaká voda, byť proti fotodokumentaci na výše zmíněném webu je to bída. Hlavně ale v horní části obtížně schůdný terén – vývraty, kmeny navrstvené přes sebe, větve ucpávající koryto a měnící vzhled hledaných míst…

Silnice z Malé Veleně se do kopce kroutí, v první zatáčce jsem ji opustil a vydal se podél potoka. V mapy.cz ani ťuk, ale je tu vyasfaltovaný povrch mezi domy. Koryto vyzděné, s mnoha přepady. Až poměrně daleko se domy vytratí, kvalita cesty se zhorší, ale stále lze pohodlně postupovat dál. Ve svahu lze pozorovat výše zmíněné terénní úpravy. Voda se proplétá mezi kamením, sem tam je menší přepad nebo kaskáda. Z cesty je snadné přejít do koryta a zase zpátky. Najednou ale cesta končí, stejně jako široké údolí. Vlevo ho zavírá skála s již zmíněnými plechovými vraty, vpravo odhalená hlína – jako kdyby část svahu před nedávnem sjela dolů.

Tady už nezbývá, než vkročit přímo do koryta a šlapat dál. Další kaskády, přelivy, přepady. Sem tam cosi jako tůňka, ale také místa, kde je v korytě sucho. Další prahy a kaskády. Zelený mokrý mech, překážející popadané kmeny. Až po poměrně dlouhém úseku se konečně dostávám k místu, které je na webu popsáno jako poslední. Dva metry výška, dvě vodní cesty. Kámen nad nižší částí je k nepoznání, zarostl mechem, vyšší část je zase částečně blokována řadou větví, které se zachytily za balvan, ležící dole pod přepadem v korytě. Překonám skalní práh a situace se opakuje.

Najednou se rokle prosvětluje, rozšiřuje. Svahy porostlé zelení, stromy na chvíli mizí. Další postup je „světlejší“, stěny rokle jsou pozvolnější a ne tak skalnaté. Ovšem spadaných stromů neubývá, mnohdy přes ně není pořádně vidět do koryta. Takže když se ocitám u další dvojkaskády (výše 2,2 a 2 metry), bezpečně na fotkách identifikuji jen tu výše položenou, hlavně podle nad vodou vedoucí roury. Vodopádek je klestím celý ucpaný. Spodní kaskáda zřejmě zmizela pod nakupeným dřevem.

Dál. Kameny, kmeny, kaskády. A najednou začíná být jasné, že se blíží závěr – rokle se rozevírá a je vidět domy Velké Veleně. A tady čeká největší překvapení – voda tu stéká po třímetrovém balvanu pod úhlem 40°. A jen o kousek výš je poslední (první) vodopád o výšce 1,5 metru. Jsem na konci. Nebo vlastně na začátku, jen o kousek výš se sbíhá několik přítoků, aby vytvořilo tenhle potok.

Další tipy na výlet najdete na stránkách Brána do Čech




Series Navigation<< Tambušské vodopádyHartmanův vodopád >>
Tagy