Pamětní deska prvního předvedení televizního obrazu na Městském úřadu v Tanvaldu

Na fasádě domu čp. 350, v němž sídlí Městský úřad a knihovna, je vpravo od vchodu umístěna pamětní deska prvního předvedení televizního obrazu.
Nápis na desce:

V TANVALDĚ
BYL KONCEM ROKU 1947
VYVINUT A POPRVÉ VEŘEJNĚ
V ČSR PŘEDVEDEN
MODERNÍ TELEVIZNÍ OBRAZ

Na obecním webu zmínka:

V roce 1948 se v Tanvaldě uskutečnil první veřejný televizní přenos. Jako důstojné připomenutí této málo známé události, spojené se vznikem televize, byla odhalena pamětní deska, která je umístěna na administrativní budově čp. 350 v Krkonošské ulici.

iDNES:

6. května 2008 – Severočeský Tanvald si připomíná už 60 let televizního vysílání v českých zemích. Díky zdejšímu vývojářskému týmu mohli totiž v roce 1948 diváci zhlédnout první veřejné televizní přenosy. Česká televize se ale k výročí nehlásí. Podle ní se její historie začala psát až o pět let později.

Tanvald a Smržovka. Dvě města na severu Čech, která se mohou pochlubit nezpochybnitelným prvenstvím. Málokdo tuší, že právě zde se zrodil český televizní přenos, který dnes neodmyslitelně patří k našemu životu.

„Od prvního předvedení moderního televizního obrazu veřejnosti uplynulo 23. března šedesát let,“ řekl iDNES.cz Michal Bartoš ze Smržovky, který se dlouhodobě zabývá historií zdejšího televizní vývoje. Před šesti desetiletími proběhlo ve Vojenském technickém ústavu (VTÚ) v nedalekém Tanvaldu první zkušební televizní vysílání určené pro novináře, vysvětlil.

A další výročí se blíží. V květnu 1948 byla televize úspěšně předvedena během pražské výstavy o rozhlasové technice, v červenci už dokonce přenášela přenosy ze sokolského sletu.

Pražské Kavčí hory však jizerskohorskou historii dlouhodobě přehlížejí. Česká televize považuje za datum svého vzniku až 1. květen 1953, kdy začalo pravidelné zkušební vysílání. A tak zatímco Tanvaldští slaví šedesát let, v Praze si připomínají pouze 55. narozeniny.

Vývoj televizního vysílání spadá přitom ještě do válečných let. Do textilní továrny v Dolní Smržovce v Sudetech se totiž roku 1943 přestěhovala německá firma Fernseh A. G. Ta ve třicátých letech stála na špičce rozvoje televizní techniky v Evropě.

Během války se sice přeorientovala na úkoly vojenského charakteru, v druhé polovině roku 1944 se však část pracovníků začala neoficiálně zabývat poválečným zaváděním televizního vysílání.

Po válce, v dubnu 1945, uprchlo patnáct nejlepších odborníků podniku do Dolního Bavorska. Vlakem se pokusili odvézt i materiál s přístroji, většina vagonů však po osvobození zůstala na českém území a vrátila se do tanvaldského ústavu.

O smržovský podnik, který se mezitím přejmenoval na Televid, projevilo zájem i ministerstvo obrany a dočasně ho řídilo. Později se továrna stala vojenskou kořistí Sovětů, Československý stát se marně snažil zabránit tomu, aby Rusové odvezli zařízení podniku do SSSR. Neuspěl. Do konce roku 1945 bylo téměř veškeré zařízení naloženo na vagony a odvezeno spolu s částí odborných pracovníků do Sovětského svazu. Co se nepodařilo naložit, bylo vyházeno okny ven a zničeno.

Vývojem televize se od roku 1946 zabývali i v Tesle Pardubice. „Tam však zcela určitě nebyli tak daleko jako v Tanvaldu. Bylo to dáno tím, že v Tanvaldu byli lidé, kteří přišli do styku s vyspělou německou technikou, ale hlavně tady byly i některé součástky vhodné pro stavbu řetězce,“ myslí si Bartoš.

I přes poválečné komplikace výzkumný tým ve svém bádání pokračoval. Úspěch se dostavil poměrně brzy. Přesvědčit se o něm mohli jako první právě novináři v Tanvaldu.

Další – už ambicióznější – plány na sebe nenechaly čekat. Hned v květnu 1948 mohla být televize předvedena i v Praze na Mezinárodní výstavě rozhlasu. Kamera stála vedle Veletržního paláce a přenášela obraz do nedalekého provizorního televizního pavilonu. V potemnělých místnostech sledovali diváci první vysílání. To probíhalo třikrát denně vždy po dobu jedné hodiny.

Dalším úspěchem tanvaldské skupiny televizních techniků bylo bezchybné zajištění televizních přenosů ze slavností XI. všesokolského sletu v červenci 1948.

Na Strahovském stadionu byly připraveny tři kamery, reportáže ze sletu pak diváci sledovali v předváděcích místnostech v budově Československého rozhlasu, na Filmové výstavě a ve Všeobecné nemocnici.

„I při velké oblačnosti a za deště, při malé intenzitě osvětlení se přece dosáhlo uspokojivých obrazů. Zájem veřejnosti v Praze byl značný, a tak se u přijímačů vystřídalo denně 20 až 30 tisíc lidí,“ vzpomínal později vedoucí celého projektu Vladislav Bubeník.

I přes slibný start byl však výzkum zastaven. „Na jaře 1949 práce na televizi v Tanvaldu zcela končí, VTÚ se stěhuje do Prahy a slučuje se s vývojovým oddělením Tesly do Výzkumného ústavu vakuové techniky,“ řekl iDNES.cz Bartoš.

Tanvald si přesto dodnes úspěchu zdejších vývojářů váží. Jejich přínos před dvěma lety ocenil odhalením pamětní desky. Letos plánuje uspořádat výstavu v rámci zdejšího amatérského filmového festivalu. Výročí, která by Českou televizi mohla zajímat, se však na Kavčích horách setkala s nezájmem.

„Rada města Tanvald rozhodla zhotovit pamětní desku u příležitosti prvního veřejného vysílání televizního obrazu, které se uskutečnilo v Tanvaldě,“ napsal už v roce 2004 České televizi starosta města Petr Polák a Českou televizi požádal o podporu.

Na dopis dodnes nedostal odpověď. Stejně jako na druhou urgenci, kterou Tanvaldští adresovali přímo generálnímu řediteli Jiřímu Janečkovi.

„Českou televizi jsme tehdy oslovili, zda by se v tom nechtěla angažovat. Ale zájem nebyl a od té doby jsme s nimi nehovořili,“ potvrdil iDNES.cz starosta.

Česká televize ústy mluvčího Ladislava Štichy tvrdí, že dopisy byly příliš obecné. „Není z nich patrné, jakou aktivitu či co by si představitelé Tanvaldu ze strany České televize přáli,“ řekl iDNES.cz Šticha.

„První dopis byl předán regionálnímu zpravodajství jako námět na reportáž. Na tyto námětové dopisy ovšem skutečně není možné odpovídat, protože jich do ČT chodí desítky denně,“ vysvětlil mluvčí.

Proč ČT mlčí, Tanvaldští netuší. „Neumím si to vysvětlit. Je to docela zajímavé výročí, proč televize nereaguje, nevím,“ tvrdí Polák.

„Působí to na mne tak, že Česká televize se k tomuto období nechce hlásit,“ řekl iDNES.cz Bartoš. „Vývoj televize v letech 1945-48 probíhal s pomocí německých součástek pod vedením vojáků. Televize po roce 1951 je víceméně civilním projektem lidí z Tesly na českých součástkách. Dějiny české televize píší ti druzí,“ vysvětlil možnou přezíravost ČT k tanvaldským počátkům.

Možná sehrál svoji roli tehdy už potřebný správný politický názor konkurenční vývojářské skupiny.

Podle Štichy je však Česká televize o aktivitách v Tanvaldu informována. „Rozhodně nechce tomuto městu upírat jeho stopu v historii vysílání. Přesto si troufnu tvrdit, že skutečné televizní vysílání začalo až před pětapadesáti lety,“ namítl Šticha.

Televize podle něj přemýšlí, jak prezentaci pro Tanvald významné události podpořit. „Určitě bychom chtěli tento mezník doplnit do historie ČST a ČT na našich webových stránkách,“ dodal. Ty totiž dosud o tanvaldských počátcích vysílání mlčí.

Česká televize:

3. 10. 2008 – Málokdo ví, že vůbec první televizní vysílání v Československu, tehdy ještě zkušební přenos, se uskutečnilo v Tanvaldu na Jablonecku. Výstava, která začátky vysílání mapuje, se jmenuje Cesta do pravěku televizní skříňky a je k vidění v tanvaldském kině.

Televizní vysílání začalo v Československu 1. květena 1953. Vůbec první televizní přenos se ale uskutečnil o celých 5 let dříve v tanvaldském hostinci U Müllerů. „Vysílalo se přes ulici z výzkumného ústavu, z fabriky, do hostince,“ uvedla Ludmila Abrahamová z kulturní kanceláře, MÚ Tanvald.

Pro celé město to byla obrovská událost. „Tak jsem poprvé viděl obrazovku a koukal jsem, zrovna tam někdo hrál na kytaru a zpíval a pak se tam mluvilo. Samo sebou to bylo zajímavé překvapení,“ vzpomíná pamětník přenosu Jaroslav Rýdl.

Německá firma Fernseh, která se zabývala televizním výzkumem, se přestěhovala do Tanvaldu kvůli bombardování. V jejich stopách šla po válce skupina nadšenců, až přišel 27. březen 1948 a první televizní přenos.

Historii televizního vysílání mapuje v tanvaldském kině Jas zhruba dvacítka informačních tabulí. Sběratelé zapůjčili i šedesát let staré televizní přijímače. „Máme tady první televizor z roku 1953 a je tu průřez televizory až do osmdesátých let,“ říká k tomu Veronika Hošková z Informačního centra Tanvald.

Televizní výstava probíhá v rámci filmové soutěže Humor v amatérském filmu, HAF 2008. Historické televizní přijímače budou k vidění ještě v sobotu.