Pamětní deska Walthera Hensela na vile Landhaus v ulici Pod Doubravkou v Teplicích

Na fasádě vlevo od vstupu do vily Landhaus v ulici Pod Doubravkou v Teplicích je umístěna pamětní deska Walthera Hensela.
Na desce pod reliéfní bustou nápis:

ZDE ŽIL V LETECH
1933-1945
W. HENSEL
MUZIKOLOG
* 1887 † 1956

Pod nápisem notová osnova.

Walter Hensel:

Walther Hensel (narozen jako Julius Janiczek; 8. září 1887 – 5. září 1956) byl německý muzikolog, hudební pedagog, který se věnoval výzkumu a pěstování lidových písní.

Narodil v Moravské Třebové v Rakousku-Uhersku, studoval německý jazyk a literaturu a hudební vědu ve Vídni, Freiburgu/Švýcarsku a v Praze.

V letech 1924 – 1938 vyučoval hudební předměty na školách v Praze, Dortmundu, Stuttgardu. V roce 1938 se usadil v Teplicích. Získal státní zakázku na výzkum německých a slovanských lidových písní na území Čech a Moravy.

V letech 1946-1950 pracoval Hensel jako vědecký poradce v Městské knihovně v Mnichově. Krátce před svou smrtí v Mnichově ve věku 68 let byl vyznamenán cenou Sudetendeutscher Kulturpreis.

V Göppingenu je po Waltheru Henselovi pojmenována základní a střední škola.

Podrobněji:

HENSEL, Walther (vl. jm. Janiczek, Julius), * 8. 9. 1887 Moravská Třebová, † 5. 9. 1956 Mnichov (Německo), hudební pedagog, organizátor hudebního života

Rodina původně pocházela z jihomoravských Pasohlávek. Otec Josef Janiczek byl hudebník, jako učitel hudby se v Moravské Třebové uplatnil i H. bratr Johann Baptist Janiczek. H. navštěvoval gymnázium v rodišti, kde 1906 maturoval. Tehdy se díky matce a svému učiteli Franzi Spinovi (později ministr několika vlád ČSR) začal zajímat o německou kulturu Hřebečska, a zvláště o lidovou píseň. Vystudoval moderní filologii; hudební vzdělání získal na univerzitách ve Vídni, ve švýcarském Fribourgu a v Praze, kde byl žákem Guida Adlera a Heinricha Rietsche. 1911 promoval ve Fribourgu po obhajobě disertace Der Vokalismus der Mundarten in der Schönhengster Sprachinsel (Nářeční vokalismus v hřebečském jazykovém ostrově). Začal působit v Praze na německé univerzitě, 1912 složil učitelskou zkoušku z němčiny, francouzštiny a hudební nauky a 1913–20 vyučoval na německé obchodní akademii. Jméno si změnil 1920 (křestní jméno přijal podle minnesängra Walthera von der Vogelweide, příjmení je německým překladem jeho původního). Od 1911 působil v německém mládežnickém hnutí Wandervogel a dalších spolcích, které se věnovaly oživení německých lidových tradic v českých zemích, a to zvláště lidové písně.

V tomto úsilí mu byla nápomocna jeho první manželka Olga Adeleová, roz. Pokorná (* 17. 4. 1885 Terezín, † 20. 9. 1977 Stuttgart, Německo), dcera rakouského důstojníka. V Praze, kde se 1912 s H. seznámila, působila jako koncertní pěvkyně, učitelka zpěvu a spoluzakladatelka pražských koncertů pro mládež. Po rozvodu 1938 odešla do Německa a učila ve Stuttgartu.

Od 1922 byl H. členem státního ústavu pro lidovou píseň a členem Německé akademie věd v Praze. 1923–34 vydával časopis věnovaný lidové písni Finkensteiner Blätter. 1925 přesídlil do Německa, v Dortmundu čtyři roky vedl na konzervatoři oddělení pro mládež, 1930–38 řídil hudební školu ve Stuttgartu. 1938 se vrátil do ČSR, žil postupně v Liberci, Praze a v Teplicích. Po konci druhé světové války byl odsunut do Německa, nejdříve do bavorského Landshutu, závěr života strávil v Mnichově, kde pracoval jako poradce městské knihovny v archivu lidové písně. 1956 byl oceněn Sudetoněmeckou kulturní cenou. V Moravské Třebové byla v devadesátých letech 20. století založena česko-německá společnost vzájemného porozumění a usmíření, která do 2015 nesla jeho jméno a usilovala o zachování kultury německé menšiny v českých zemích. Pamětní deska byla H. odhalena v Teplicích (na vile Landhaus, Pod Doubravkou 6).