Hrad Winterstein (Saské Švýcarsko)

Jedním ze skalních hradů Saského Švýcarska byl hrad Winterstein zhruba na půli cesty mezi Winterbergem a Zeighausem.

Opravu náročný výstup po schodištích a žebřících na skalní plato na vrcholu pískovců, na nichž zůstaly jen nepatrné stopy, že tu snad kdysi cosi bývalo. A hlavně úžasné výhledy do širokého okolí.

Stejného jména je pár hradů i na našem území, takže něco najít v češtině není jednoduché, leč kdo hledá, najde:

Hrad vznikl na královském území snad již ve 13. stol., pravděpodobně k ochraně předpokládané stezky z Pirny do Žitavy. Němečtí historikové vyslovili i hypotézu, že Winterstein a další skalní hrady v okolí, byly stavěny narychlo českým králem Václavem I. r. 1241 jako útočiště za mongolského vpádu. V listině popisující hranici Míšeňského markrabství a Českého království se však Winterstein ještě neobjevuje. Nejspíš tedy dosud neexistoval. Zdejší purkrabí byl podřízen královskému purkrabímu v Pirně. První písemný doklad pochází až z r. 1379, kdy král Václav IV. zastavil okolí Pirny s hradem Wintersteinem Těmovi z Koldic. Ke zpětné výplatě došlo až v r. 1391. Následovaly další zástavy, a sice českým šlechticům Purkartu Strnadovi z Janovic a Janu z Vartenberka na Děčíně. Pravděpodobně spolu s Pirnou se Winterstein r. 1404 dostává do zástavního držení míšeňského markraběte Viléma I., neboť v l. 1406-1408 je na hrad dosazen markrabský hejtman z Techerwitz. Následující majetkové poměry jsou nejasné, navíc se musí brát v úvahu další hrad Winterstein v SV Čechách u Petrovic, zmiňovaný v pramenech jen jednou bez možnosti jasné historicko-geografické identifikace. Tak je sice k r. 1441 zmiňován jistý „Recak von“ či „zum Wintersteine“, lokalizace jeho sídla však není pro saský ani pro český Winterstein dostatečně prokázána. V 15. stol. hrad tvořil součást rozsáhlého majetku patřícího rodu Berků z Dubé. R. 1441 jej vykoupilo lužické Šestiměstí a o rok později hrad jako možné místo pozdějších vpádů do Saska zbořilo.

Původní jméno hradu se dochovalo dodnes, avšak na 300 let bylo zapomenuto a objevilo se až na konci 19. stol. na mapě Mathiase Oedera z r. 1592. Do té doby byl Winterstein nazýván jako Hinteres Raubschloss (Loupežnický hrad), podobně jako okolní hrady, a nikdo do té doby netušil, že se ve skutečnosti jedná právě o Winterstein.

Hrad byl vystavěn na osamocené, z dálky viditelné pískovcové skalní kupě. Stavební podobu a rozsah hradu určila dvojice strmých pískovcových bloků rozdělených úzkou puklinou. Hospodářská část hradu se nacházela na J straně skalního masivu na terase, zhruba v jedné třetině výšky hradní skály. Přístup byl zajištěn vstupní brankou v puklině chráněnou výše situovaným podsebitím. Ve skále vytesané schody nás podél skalní stěny dovedou na terasu předhradí s patrnými stopami po zástavbě. Předhradí bylo chráněno dřevěným obranným ochozem. Původní starší vstup se však nacházel o něco dále k V a vedl do vnitřku puklinové jeskyně zvané Klufthöhle. Ta byla uměle zvětšena a upravena pro obytné účely. V její zadní části se nacházela cisterna, do níž byla pomocí stříšek a rour sváděna dešťová voda. Na horní plošinu podobně jako dnes směřoval schodištní žebřík.

Vrcholová plošina o rozměrech cca 110 x 35 m naznačuje neúplné využití pro stavbu jádra hradu. Západní část skalní plošiny nevykazuje stopy žádné zástavby. Oproti tomu ve V části je několik stop po dřevěných konstrukcích v podobě pěti úseků základových žlabů. Jedinou vyzděnou stavbou celého hradu je základové zdivo čtyřhranné věže. Ta svými rozměry dosahuje velikosti 8 x 5,5 m. Pod věží se nachází sklep vysekaný ve skále s otvorem ve stropě ústícím do přízemí věže. Nad skalní průrvou se nacházela patrně menší obdélná budova z hrázděného zdiva, kontrolující vstup. K Wintersteinu patřila i předsunutá strážní skála Wartburg, cca 300 m Z od hradu a lokalita Bärenfang s 2 m hlubokým podvalím, které bývalo považováno za past na medvědy, odtud její současný název.

Dokonce i na wiki:

Winterstein, nazývaný také Hinteres Raubschloss nebo Raubstein (v překladu z němčiny Loupežnický hrad nebo Loupežnický kámen), je pískovcový skalní masiv, vrch v Národním parku Saské Švýcarsko na území spolku obcí Bad Schandau (Verwaltungsgemeinschaft Bad Schandau) v německé spolkové zemi Sasko. Na vrcholu Wintersteinu se nacházejí pozůstatky stejnojmenného skalního hradu.

Winterstein se nachází na katastrálním území Ostrau v neobydlené části Großer Zschand, nejdelšího bezvodého údolí v Saském Švýcarsku. Geomorfologicky tato oblast náleží do saské části Děčínské vrchoviny (Labských pískovců). Asi 150 metrů jižněji od Wintersteinu se nacházejí skály Bärfangwänden (Bärfangwarte, Bärfangkegel), které převyšují Winterstein o 30 metrů. Západně se rozprostírá bezvodé údolí Kleiner Zschand, nad jehož okraji se zvedají vrcholy Großer Winterberg a Kleiner Winterberg. Při jižním okraji Winterbergu, oddělená pouze úzkou skalní průrvou, se nachází mohutná skalní věž Wintersteinwächter, která je vyhledávanou horolezeckou lokalitou s vyznačenými lezeckými cestami.

Z geologického hlediska se jedná o oblast mořských sedimentů o mocnosti až 400 metrů, pocházejících z druhohorního křídového období. Rozměry základny svědeckého vrchu, který je pozůstatkem rozsáhlejšího pískovcového masivu, jsou zhruba 120 x 50 metrů. Jeho vnější kolmé skalní stěny jsou vysoké 90 až 100 metrů, uvnitř skály se nachází puklinová jeskyně Klufthöhle, kterou vede cesta vzhůru skalním komínem na vrcholovou plošinu.

Středověký skalní hrad patřil k největším objektům tohoto druhu v oblasti Saského Švýcarska, avšak o jeho vzniku neexistují konkrétní písemné doklady. Předpokládá se, že byl vybudován ve 13. století Berky z Dubé jako strážní hrad při obchodní stezce, která vedla z Bad Schandau, respektive z Postelwitz až do Žitavy, jak tomu napovídá datování středověké keramiky, nalezené v tomto místě. (Existence této obchodní stezky však byla historiky později zpochybněna).

Jiná hypotéza předkládá teorii, že hrad nechal zbudovat král Václav I. kolem roku 1241 při opevňování českého území během mongolského vpádu do Evropy. První písemná zmínka je až z roku 1379, kdy český král Václav IV. dal hrad do zástavy svému komořímu Těmovi z Koldiců (Thimo von Colditz). Podle dobových pramenů hrad přestal být využíván již po roce 1450. K hradnímu opevnění náležela i strážní hláska na 200 metrů vzdálené skále zvané Wartburg, která je nyní rovněž součástí zdejší horolezecké skalní oblasti. Asi 400 metrů severozápadně od Wintersteinu je místo zvané Bärenfanggrube, kde jsou patrné pozůstatky místnosti, zatesané do skály.

Rovněž není přesně známo, odkdy začal být masiv Wintersteinu využíván turisticky a horolezecky, určité zprávy v tomto směru však existují z počátku 19. století. Na přelomu 18. a 19. století se místo stalo také předmětem zájmu německých romantických malířů. Prvním známým zobrazením Wintersteinu je mědiryt Adriana Zingga, datovaný pravděpodobně do roku 1790. První fotografie Wintersteinu pořídil fotograf Hermann Krone v roce 1855. Na jeho dalších snímcích z roku 1885 je vidět dřevěný žebřík, podobný tomu z Zinggova obrazu, díky kterému bylo možno vystoupit na vrcholovou plošinu skály. První zaznamenaný horolezecký výstup na Winterstein se uskutečnil v roce 1921.

Po skončení druhé světové války byl žebřík zchátralý a nebezpečný, proto jej členové klubu Wanderlust 1896 z Drážďan, nejstaršího horolezeckého a turistického klubu v Sasku, museli v roce 1948 odstranit. Zároveň byl Winterstein oficiálně zařazen mezi saské horolezecké skalní oblasti a bylo zde vyznačeno 19 lezeckých cest. V roce 1952 členové spolku Naturfreunde z Bad Schandau zde postavili nový žebřík, umožňující turistům přístup na vrchol. Tato přístupová cesta pak byla rekonstruována a obnovena v 90. letech 20. století.

Podél jižního úpatí Wintersteinu vede červeně značená turistická cesta Königsweg roklí, zvanou Raubsteiner Schlüchte. Významná saská turistická trasa Malířská cesta prochází mezi skalami asi 500 metrů jižněji. Pod skalami je turistický rozcestník a informační tabule. Bez použití horolezeckého vybavení je na vrchol skal k pozůstatkům středověkého hradu výstup možný jen po kamenných schodech a posléze po dlouhém kovovém žebříku, umístěném v jeskyni Klufthöhle.

Česky (kouzelně česky) na webu Saského Švýcarska:

Volně stojící skalnatý ostroh v Hintere Sächsische Schweiz se zbytky středověkého hradního komplexu. Zámek Winterstein se nachází v zadní části Národního parku Saské Švýcarsko a je známý také pod názvem Hinteres Raubschloss. Jedná se o volně stojící pískovcovou skálu se stopami dřívějších staveb.

Ve středověku se na vrcholu nacházelo malé opevnění. Dodnes jsou zde patrné do skály vytesané schody, ložiska trámů a zbytky zdí. Tyto pozůstatky patří k několika málo dochovaným příkladům využití středověkého hradu v Labských pískovcích. 

Výstup vede po úzkých cestičkách, kovových žebřících a obnažených skalních hranách. Stezky jsou nezajištěné a vyžadují absolutní jistotu a hlavu pro výšky. Po dosažení vrcholu se vám naskytne rozsáhlý výhled na Großer Zschand a nezastavěnou lesnatou krajinu národního parku. Zejména díky poloze na izolované skalnaté plošině je toto místo obzvláště působivé. Vyhlídka na vrcholku se nachází na vrcholku, který se nachází na okraji hory.

A ještě jednou:

Na těžko přístupném Wintersteinu, vysoko na skále nad údolím, kdysi stával hradní komplex. Komplex byl zručně vytesán ze dřeva. Pozůstatky středověkého skalního hradu lze na vrcholu nalézt dodnes, například cisternu na vodu a trámové odrazy.

Německý web o hradech:

Skalní stěna byla volně pokryta hrázděnými budovami. Na vrcholu se nacházelo několik budov a obytná věž se sklepem. Přírodní vlastnosti skály byly optimálně využity k zabezpečení komplexu. U vchodu byla postavena skalní schodiště a strážní stanoviště. Po jihovýchodní a východní straně se v polovině výšky táhla zhruba 100 metrů dlouhá hradební chodba.

Přístup na plošinu byl přes štěrbinovou jeskyni, která také obsahovala cisternu pro zásobování vodou. Z budov se dochovaly pouze otvory pro trámy a podpěry vytesané do skály.

Z původně dřevěného hradu toho zbylo minimum, kvůli tomu se sem škrábat nevyplatí. Ale rozhled za to vážně stojí.