weby pro nejsevernější čechy

Skalní hrad a poustevna Sloup v Čechách

Ten, kdo přijíždí do Sloupu v Čechách, určitě sem nemíří za mariánským sloupem či jen za výšlapem na rozhlednu Na Stráži – místním turistickým lákadlem je skalní hrad a poustevna. Ovšem situace je poněkud komplikovaná – zatímco staré materiály (třeba kniha Hrady a zámky Libereckého kraje) a ještě i dnes většina na webu dohledatelných materiálů jednoznačně hovoří o skalním hradu, novější poznatky přiznávají, že vlastně o přítomnosti regulérního hradu na 30 metrů vysokém, 100 metrů dlouhém a 60 metrů širokém pískovcovém suku nic nesvědčí. Nejspíše tu bylo umístěno jen nouzové útočiště a hrad byl někde úplně jinde – pozici na plošině totiž nedokladují ani archeologické nálezy, ani písemné prameny…

To ovšem nic nemění na impozantnosti a kráse tohoto místa, kde jsou dnes k vidění především prostory vzniklé koncem 17. století, kdy se Ferdinand Hroznata z Kokořova s náboženským zanícením pustil v roce 1690 do rozsáhlé přestavby se záměrem vybudovat poutní místo s klášterem. Po jeho smrti byl velkorysý plán redukován na poustevnu, kterou v osmnáctém století obývalo šest poustevníků, a která skále dala nové jméno Poustevnický kámen (Einsiedlerstein). Od roku 1827 se památka otevřela veřejnosti.

Samotný hrad, stojící nejspíš na severovýchodním úpatí skály a chráněný rybníky a bažinami, postavili zřejmě ve 13. století Ronovci (zmiňován je roku 1290 Čeněk z Ojvína) a brzy se jej ujala jejich příbuzenská větev pánů Berků z Dubé. Drželi jej jen do roku 1412, kdy zadlužený Hynek Hlaváč z Dubé prodal hrad s dvorem a s vesnicemi Sloup a Radvanec nepříliš zámožnému hornolužickému šlechtici Hanuši Velflovi z Varnsdorfu.

Ke konci období husitských válek (uvádí se rok 1427) se na hradě usídlil loupeživý rytíř Mikeš (či Mikuláš) Pancíř ze Smojna. Sice lužická města informoval o pohybu husitských vojsk, zároveň ale pod ochranou pánů z Vartenberka podnikal loupeživé výpravy do Lužice. Na jaře 1444 odvetná výprava vojska z Lužice (snad až 9 000 mužů) oblehla hrad, nejspíše ale dobyt nebyl, byť lužické prameny popisují vyplenění hradu i širšího okolí. Mikeš se nevzdával a účastnil se odvetného a neúspěšného tažení na Žitavy. O rok později proto další výprava, tentokrát posílena litoměřickou krajskou hotovostí, vedenou hejtmanem Janem ze Smiřic, hrad znovu oblehla, obránce nechala vyhladovět a nakonec jej vypálila. Mikeš sice Lužičanům slíbil, že hrad neobnoví. Když vojska odešla, během tří let hrad obnovil a ve svých loupeživých výpravách okolím pokračoval. Roku 1455 jej předal svým synům.

Na počátku roku 1471 jej koupili znovu Berkové z Dubé. V jejich majetku zůstal až do počátku 17. století. Již v roce 1562 je zmiňován tzv. Nový dům, který pod skálou vystavěl patrně Zikmund Berka z Dubé, a roku 1596 si Adam Berka z Dubé postavil v prostoru tehdejšího dvora severně od skály nový pohodlnější zámeček. Jeho hrázděná budova tu stála až do 15. září 1880, kdy vyhořela.

Po smrti Adama Berky 13. července 1607 zdědila jeho majetek vdova Anna, která se o dva roky později znovu provdala za Jana Abrahama ze Salhausenu. Roku 1617 panství převzal Janův bratr Volf, jehož majetek však byl po bělohorské porážce zkonfiskován. V květnu 1623 Sloup koupil Zdeněk Lev Libštejnský z Kolovrat, za jehož držení krajem několikrát protahovala rakouská i cizí vojska. Za třicetileté války byl také Sloupský hrad obsazen nevelkou posádkou, ale švédský generál J. Banér jej v roce 1639 oblehl, dobyl a vypálil. Zničený hrad pak už nebyl obnoven.

A to už se pomalu dostáváme k již řečenému, kdy snaha vybudovat zde poutní místo (sídlo kapucínů) vzhled skály změnila a bylo vytesáno mnoho nových prostor a původní dispozice byla zcela změněna. Nové vstupní schodiště, křížová cesta, cely mnichů, barokní kostel (tady se přes léto konají koncerty při svíčkách) korunovaný později typickou „lucernou“ (zdaleka viditelným altánem). Ač žádná z dochovaných prostor není vyzdobena exponáty (snad s výjimkou Getsemanské zahrady), vůbec to nevadí. K vidění je toho i tak dost. Můžete při návštěvě využít občasných hromadných exkurzí s průvodcem, nebo zakoupit některou z brožur v pokladně a procházet se volně.

Z berkovského zámečku pod hradem do dnešních dnů zůstaly jen renesanční brány, zchátralá stavba byla stržena v padesátých letech 20. století.

Malé lákadlo na v textu zmiňované letní koncerty při svíčkách v hradním kostelíku:

Tagy