weby pro nejsevernější čechy

Hrad Loket

This entry is part 39 of 59 in the series Hrady a tvrze

Na žulovém ostrohu nad řekou Ohří v chráněné krajinné oblasti Slavkovský les se rozkládá město Loket, jemuž dominuje hrad, založený již ve 12. století.

Název je údajně odvozen z faktu, že meandr řeky má tvar lidského lokte. No, já nevím, mám o anatomii trochu jiné představy. Nic to ale nemění na faktu, že opevněné město, mající až do roku 1835 jedinou společnou bránu s hradem, bylo nazýváno „klíčem ku Království českému“. Ve středověku se totiž říkalo, že kdo dobude Loket, dobude celé Česko. Hrad hrál důležitou roli při mnoha jednáních i bojích. Otec vlasti Karel IV. zařadil Loket po boku Karlštejna mezi sídla, která nesmějí být české koruně nikdy zcizena.

S parkováním tady vcelku není problém, i když parkujete někde na okraji, do centra to není daleko. Už kvůli úžasnému výhledu je ale nejlepší najít parkoviště před mostem T. G. Masaryka u benzínky – odtud máte řeku, přírodní amfiteátr a hrad jako na dlani. A taky na jeho městském konci naproti Infocentru najdete zdejší pivovar Svatý Florian. Před náměstím stačí odbočit kolem kostela sv. Václava, vystoupat po schůdcích a jste u pokladny (kde se nachází jeden z místních světeckých sloupů).

Po hradu se můžete pohybovat buď s průvodcem, nebo samostatně se zapůjčenými texty – já bych doporučil kombinaci. Průvodce vás provede tím nejvýznamnějším, přiblíží historii i stavební vývoj, upozorní na to nejdůležitější – a pak si klidně můžete courat samostatně. A k vidění je toho tady dost a dost a fotit se může bez jakýchkoli problémů.

Na nádvoří smírčí kříže, náhrobky i dělové koule, v interiéru historické sály, využívané i jako obřadní síň, v křídle pod věží zbrojnice, v markrabství jsou navrácené původní sbírky (cín, nábytek, církevní expozice) včetně „zkamenělého purkrabího“ – loketského meteoritu, v hejtmanství v přízemí porcelán z místních továren, v patře historický sál s freskami a odhalenými stavebními prvky. Je tu také několikapatrové vězení, upravené na působivou expozici útrpného práva, a nesmíme zapomenout na vyhlídku z 26 metrů vysoké románské čtvercové věže, která v útrobách skrývá draka.

Pokud vám po dlouhém chození vyhládne, na náměstí je to pár metrů. My jsme k naší plné spokojenosti vyzkoušeli kuchyni penzionu Atmosféra, včetně domácí citronády.

Hrad na počátku osmdesátých let 20. století

Z dob, kdy byl hrad uzavřen (přelom 70. a 80. let 20. století)

A teď trocha nudné historie z webových zdrojů:

Založení hradu se odhaduje podle nalezených románských prvků do 3. čtvrtiny 12. století, do doby vlády Vladislava I. Z této doby pochází i nejmenší rotunda v ČR, která byla odhalena v roce 1966 v severní části hradu v prostoru točitého schodiště, věž a část zdiva u věže.

Stavbu výrazně ovlivnil nedostatek prostoru na vyvýšené plošině, takže jednotlivé objekty musely být zbourány nebo se staly součástí pozdějších přestaveb. Dá se předpokládat, že k nejstarším objektům patřila i takzvaná skalní světnice, která byla spojena s věží. To umožňovalo přesun v případě nebezpečí do věže, jejíž jediný vchod byl ve výšce několika metrů nad zemí. Hrad byl po svém postavení oporou králi Václavovi I. proti jeho synu Přemyslovi. Když se však Přemysl stal sám králem, zřídil kolem Lokte léna, o která se staral jeho zástupce loketský purkrabí. Tato léna propůjčoval německým pánům a rytířům za vojenskou pomoc v kraji. Na základě privilegia vydaného Janem Lucemburským v roce 1341 měli leníci tyto statky v dědičném držení, ale bez práva odkazovat je nečlenům rodu.

Ve 2. polovině 14. století byla přistavěna budova markrabství. Po roce 1412 pak i budova hejtmanství.Za vlády Lucemburků vzniklo i jádro severního paláce. Lucemburkové měli vůbec hrad ve velké oblibě. Několikrát zde pobývala Eliška Přemyslovna se svými dětmi, zvláště v neklidných dobách nebo v době konfliktů mezi ní a Janem Lucemburským. V roce 1319 došlo k poslední roztržce. Král zbavil Elišku vlivu na děti a odeslal ji do Mělníka. Děti zde pak byly dva měsíce „vězněny“, mezi nimi i pozdější císař Karel IV., který zde viděl svou matku naposledy.

V dospělém věku Karel IV. pobýval na hradě několikrát. Obnovil městu některá privilegia a pomohl také obnově po požáru. Jeho syn Václav IV. na hradě strávil tříměsíční líbánky se svoji druhou manželkou Sofií, krásnou bavorskou princeznou.

V době husitských válek byl purkrabím Půta z Limburku, který řídil obranu celého kraje proti husitům. V letech 1421,1427 a 1429 se husité pokoušeli hrad dobýt, ovšem bez úspěchu.

Další Lucemburk, císař Zikmund, zastavil hrad, když potřeboval peníze, společně s městem, Andělskou horu, městem Ostrov a hroznětínským, falknovským a hartenberským panstvím nejprve Půtovi z Illburka a pak v roce 1434 svému kancléři Kašparu Šlikovi. Po smrti Kašparova syna Matěje roku 1487 došlo k dvojímu dělení šlikovských panství mezi syny Mikuláše, Kašpara a Jeronýma 1487 a 1489. Šlikové pak měli hrad v držení 110 let. Do této doby spadají další přestavby. Do popředí se dostávají vlivy renesance a hlavně touha po pohodlném, representativním sídle. Je dostavěn severní palác, kaple a velké sálové prostory v 1. patře ve východním křídle, hospodářské budovy, hejtmanský dům, palác s gotickým arkýřem, kde se nacházejí cenné gotické fresky nebo bastion s přilehlými křídly. Východní bašta je přestavěna na rodový archiv.

Majetek byl Šlikům zabaven za jejich účast v odboji proti Ferdinandu Habsburskému, když ve šmalkaldské válce (1546 – 1547) prohráli. V roce 1551 propůjčil Ferdinand I. Habsburský Loket s purkrabstvím pánům z Plavna, ale pro jejich špatné hospodaření jim v r. 1562 Loket odebral a propůjčil ho loketským měšťanům. Po třicetileté válce (město i hrad vyplenili Švédové) došlo k úpadku a roku 1714 byl Loketský kraj připojen k Žatecku – obnoven byl až roku 1751. Hrad se stal v období 1795-1822 vězením, které svému účelu nakonec sloužilo až do roku 1948. Vězení se nacházelo v budově velkého bastionu, severního paláce a části východního křídla. Mělo dvě patra v podzemí, jedno na úrovni terénu a dvě nad zemí.

Významnější stavební úpravy nastaly až na začátku 19. století. S tím bylo spojeno bourání částí hradu, které nebylo možné snadno opravit – zanikla skalní světnice, třetí podlaží šlikovského zámku bylo strženo, zaniklo nádvorní křídlo a kuchyňský dům. Při přestavbě se změnila i příjezdová cesta do hradu.

V roce 1907 vzniká v markraběcím domě muzeum. Je zde umístěna především sbírka porcelánu.

V letech 1972 – 1993 probíhá boj s dřevomorkou a rozsáhlé rekonstrukce, hrad je uzavřen. Od roku 1993 je hrad celoročně přístupný.

Series Navigation<< Hrad Kunětická HoraSkalní hrad Šauenštejn >>
Tagy