weby pro nejsevernější čechy

Hrad Bradlec

This entry is part 5 of 80 in the series Hrady a tvrze

Nedaleko mnohem navštěvovanějších zřícenin hradu Kumburk se v lesích u křižovatky turistických cest nachází pozůstatky hradu Bradlec.

Skryt uprostřed vzrostlých stromů, daleko méně pohodlněji přístupný než jeho soused, a přesto vyrážející dech. Je ovšem třeba nejen zamířit k místnímu ikonickému místu, „vratům“ ve zdi bývalé věže, ale obejít celý pahorek po prošlapané pěšině kolem dokola. Pohled na zdivo z obřích pískovcových kvádrů na skalách čedičových varhan je totiž fascinující.

Další překvapení následuje uvnitř areálu při pohledu na na obrázek rekonstrukce. Těžko se porovnat s tím, že v místech, kde stojí jediná zeď na jakési ostrožně, bývalo nádvoří s mnoha dalšími stavbami – dnes tu zeje slušně hluboká díra. Kde je všechen ten stavební materiál a terén? Úžasný je také detailní pohled na zbývající stěny paláce – jsou totiž z vrstev. Vnitřek stěny je zřejmě ze zdejšího čediče a vnější stěna je obložena pečlivě přitesaným pískovcem. Předpokládám, že vnitřní stěny kdysi vypadaly také tak.

Přímo na hrad žádná značená cesta nevede, pod kopcem jsou jen směrovky. Kolem hradu vedou ale hned tři barvy – zelená tu dokonce začíná. Z téže strany jde žlutá, mezi Syřenovem a Újezdcem, opačnou stranu kopce obchází modré ze Syřenova do Železnice. Pěšinu vzhůru od rozcestí žluté a zelené nelze přehlédnout, výstup je sice krátký, ale místy docela krkolomný.

O hrad, který je v majetku obce Syřenov, se stará Sdružení pro záchranu hradu Kumburku.

Hrad je kulturní památkou ->

Tipy na výlet v Českém Středohoří

Historické okénko z dostupných zdrojů na internetu, z knih a informací přímo na hradě:

Na zalesněném čedičovém vrcholu v nadmořské výšce 542 metrů nad Újezdcem na katastru obce Syřenov v okrese Semily v Libereckém kraji naleznete poměrně rozsáhlé zbytky hradu ze 13. století. Stavba využívala přirozené obrany skalních suků, mezi kterými se vlastní hrad nacházel. Hrad byl dobyt za husitských válek, střídal majitele, až v 16. století je uváděn jako pustý.

Hrad dostal své jméno od bradla, na kterém byl postaven. Je to dvacet metrů vysoká čedičová skála, skalní ostroh či bradlo, jak se dřív říkalo.

Zříceninu hradu s protáhlou úzkou dispozicí dodnes dokládají zejména zbytky čtyřhranné věže, relikty původně klenutých obytných prostor a paláce oblého půdorysu s polokruhovitou baštou a okolní valy. Nejzajímavější je „okno“ ve věži. To představuje vchod, který se díky zvětrávání změnil do dnešního tvaru. Hrad byl vystavěn pravděpodobně ve dvou fázích.

Jádro hradu má zhruba lichoběžníkový tvar. V jeho nároží stála na vysokém vrcholu čtverhranná obytná věž, postavená z lomového kamene. K té z obou stran přiléhaly valeně klenuté stavby. Dnes z ní stojí jen tři obvodní zdi, uzavírající část interiéru  s vysokým přízemím a ústupkem pro podlahu pobořeného prvního patra. Dnes silně zvětšené dveře spojovaly věěž se stejně širokým sousedním stavením, zaujímajícím zbytek úzkého bradla – zachoval se jen nepatrný zbytek zdi. Od věže vedla ohradní zeď až k druhému bradlu.

Na protilehlé straně nádvoří se nacházel hradní palác s oblým vnějším obrysem, z tohoto obrysu vystupovala bašta polokruhovitého tvaru. Tato část hradu je na rozdíl od zbytku, který je z lomového kamene, vystavěna z pískovcových kvádrů. Mezi palácem a věží  bylo k jižní stěně přistavěno užší křídlo, z něhož se dochovaly jen ve spodní části zdi otvory po stropních trámech. Palác nebyl vysoký, patrně jen přízemí a jedno patro, vyložené na podvalku římsy.

Předhradí je dochováno jen velmi fragmentárně, obklopovalo hrad ze tří stran. Opevněno bylo snad jen příkopem a valem, zpevněným na vrcholu zdá z nasucho kladeného kamene.

Zdejší terén byl pro založení hradu velmi příhodný. Na kopci jsou dva mohutné čedičové sloupy spojené na jižní straně úzkým obloukovitým hřebenem. Uprostřed tohoto prostoru vznikla malá kotlina otevřená k severu. Ze tří stran bylo bezpečné přírodní opevnění, jen od jihu musel být povlovnější svah zabezpečen příkopy a valy (viz popis předhradí).

K hradu byl přístup od západu cestou, která vedla pod severní stranou hradu, točila se pod baštou na převislé skále, podél jižní hradební zdi vstoupila do předhradí, které ze tří stran obklopovalo vnitřní hrad. Příchozí musel projít celé toto předhradí kolem velké věže a teprve pak mohl vstoupit ze severní strany do hradního nádvoří. Na pravém vrcholu se vypínala vysoká hranolovitá strážní věž, z níž stojí již jen zříceniny tří obvodových zdí; na její severní straně stávala obytná budova, z níž zbyl pouze sklípek. Od věže vedla hradební zeď k levému vrcholu, na kterém býval hlavní palác. Na jihovýchodní straně se k němu přimykala půlkruhová bašta. Z hradního sklepení snad vycházela tajná chodba směrem ke Kumburku. Hrad byl velmi pevný, ale jeho dějiny jsou poměrně krátké.

Od severovýchodu hrad bránila malá polokruhová věž, vysunutá před palácem na čedičovém převisu. Zajímavostí věže je, že zřejmě z obranných důvodů nebylo zdivo v základu vetknuto do hradební zdi – po případném zborcení věže nepřátelskou palbou by tak hradby zůstaly netknuté – stavebního řešení si pozorný návštěvník může všimnout dodnes.

Na jihovýchodní straně hřebene nalezneme zachovalou zeď hlavního paláce, vystavěnou z opracovaných kvádrů, takzvaných štuk. Ta je v současnosti nejzachovalejší částí hradu. Po ochozu se pak dalo přecházet od malé věže k té velké. Velká věž, z níž se do dnešních dnů dochovalo jen torzo, byla dle dochovaných stop ve zdivu alespoň třípatrová, vcházelo se do ní dveřmi v přízemí, pod nímž se nacházely sklepy. Dá se předpokládat (podle dochovaných otvorů ve zdech), že vnitřek byl dřevěný a v patrech se nacházely pravděpodobně obytné prostory majitelů hradu.

Hrad leží v nadmořské výšce 547 metrů nad mořem a tak z věže měli strážci hradu velký přehled o dění v okolí. V současné době se z věže zachovalo již jen torzo a i když otvor ve zdi věže vypadá jako velká brána, šlo původně jen o jednoduché přístupové dveře, na nichž později zub času vykonal své. Celý obranný komplex hradu byl uzavřen od západu vysokou hradební zdí, po které se do dnešní doby nezachovalo vůbec nic. Byla stržena a kámen použit na jinou výstavbu v okolí. Dnes se na jejím místě nalézá z části erozí narušený svah. Uprostřed v úzkém hrdle mezi oběma hradbami se pravděpodobně nacházely ostatní hospodářské budovy postavené ze dřeva. Z nich samozřejmě již dnes nic nenajdeme, ve svahu se dá pouze identifikovat prolomená klenba zhrouceného sklepení.

Bradlec. Plán hradu. Černě zdivo z prvé poloviny 14. století, tečkovaně mladší (podle D. Menclové) – Ilustrovaná Encyklopedie českých hradů, Tomáš Durdík, LIBRI 1999

Hrad byl snad postaven Jaroslavem z Turnova z rodu Markvarticů v letech 1272 až 1289. V některých zdrojích je uváděno založení hradu až ve 14. století a to pány Lemberka, kteří byli větví rodu Markvarticů. Písemně je doloženo, že majitelem hradu byl v letech 1316–1323 Havel Ryba z Bradlece, také označovaný jako Havel z Lemberka (syn Jaroslava z Hruštice). Ten vedl z tohoto hradu domácí válku proti pánu Voku z Rotštejna.

V roce 1325 byl majitelem hradu Markvart z Jíkve. Dalšími majiteli hradu byl v letech 1356 – 1379 pán Půta z Turgova. Snad mu hrad věnoval Karel IV., který údajně Bradlec spolu s jinými hrady dobyl na loupeživých rytířích. Ten připojil k hradu Bradleci i tvrz a panství Železnice.

Hrad v průběhu dobyt několikrát . Roku 1356 byl nucen hrad zdolat Karel IV. (viz výše). V letech 1391 – 1420 se uvádí jako majitel zdejšího zboží Pavlík z Jenštejna. Jeho syn Vaněk již za otcova života patřil k protivníkům krále Václava IV., v roce 1417 proto královo vojsko obsadilo jeho hrady včetně tohoto. Václav IV. hrad později věnoval své ženě Žofii.

Dobývání hradu prý velel hejtman Hynek Jablonský, který když přitáhl k hradu a viděl jak obtížně je dobyvatelný, jal se jej nejprve obléhat. Po nějaké době neúspěšného obléhání vymyslel na vyhládlé obránce lest – jal se předstírat, že hrad je pro vojsko příliš tvrdý oříšek a za tmy hrál, že balí ležení a táhne s vojskem pryč – jeho vojáci zatím zůstali ukryti za stromy. A lest vyšla, hladoví obránci se hned vydali za potravou a tak vojáci ukrytí za stromy okamžitě zaútočili na bránu, kterou rychle dobyli a s ní i celý hrad. Obránci hradu byli zajati a později v Praze popraveni. Jen majitel Vaněk z Jenštejna měl štěstí – král mu udělil milost za příslib věrnosti.

V roce 1421 dobyl hrad pan Čeněk z Vartenberka, přívrženec husitů. V roce 1425 (po smrti královny Žofie) věnoval císař Zikmund panství Hynku Krušinovi z Lichtemburka. Hrad v té době držel Mikuláš z Valdštejna, takže se ho Krušina mohl ujmout až roku 1437 po porážce táboritů. Potom byl obsazen nakrátko opět loupeživou posádkou, proto byl dobyt zemskou hotovostí v roce 1442. Od roku 1450 držel hrad Vilém z Mečkova (připomínán na hradě ještě roku 1474) a po něm další příslušníci tohoto rodu.

Koncem 15. století se zde vystřídali Zdeněk Loučenský z Kopidlna, Bohuslav Litovský ze Svinař a Vilém Zub z Landštejna. Od počátku 16. století patřilo panství Valdštejnům. Snad ho koupil již Jan z Valdštejna na Staré a Štěpanicích, který zemřel roku 1506. Jistě však držel hrad jeho syn Jiří, připomínaný v letech 1510–1532. Po jeho smrti se o majetek rozdělili roku 1533 synové, z nichž Albrecht získal hrad Bradlec s dvorem, tvrz Železnici s dvorem a 8 vsí. V roce 1538 Valdštejnové prodali tento majetek městu Jičínu. Majitelem hradu se stal jičínský pán Mikuláš Trčka z Lípy, město koupí získalo jen Železnici. Za Viléma Trčky z Lípy byl Bradlec připojen ke kumburskému panství.

Hrad v té době již pustl. Valdštejnové sídlili raději na tvrzi v Železnici, neboť Bradlec nevyhovoval obytnou plochou, pohodlím a ani snadnou přístupovou cestou. I Trčkové ho ponechali osudu, a tak již koncem 16. století se Bradlec uvádí jako pustý.

Tomáš Durdík: Ilustrovaná encyklopedie českých hradů, Libri, Praha 1999
Rudolf Anděl a kol.: Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Východní Čechy, Svoboda 1989
Jaroslav Kocourek: Obrazový vlastivědný průvodce Český atlas – Severní Čechy, freytag & berndt Praha 2002
Dobroslava Menclová: České hrady – díl první a díl druhý, Odeon – nakladatelství krásné literatury a umění Praha 1972

Series Navigation<< Hrad ČapHrad Kumburk >>
Tagy