weby pro nejsevernější čechy

Skalní hrad Šauenštejn

This entry is part 40 of 59 in the series Hrady a tvrze

Máme ve svém okolí celou řadu míst, zavedených jako skalní hrádky, u nichž ale poslední výzkumy (viz knížečka České Švýcarsko ve středověku autorů F. Gabriela a V. Vaňka) mnohdy jejich označení popírají. Jedním z těch, u nichž je ale slovo hrad, natož skalní, nezpochybnitelné, je Šauenštejn (či Šaunštejn, německy: Schauenstein).

Dnes se hrad nachází na území Národního parku České Švýcarsko. Nejlépe je vydat se k němu z obce Vysoká Lípa po žluté, která vede na Jetřichovické stěny, a na rozcestí odbočit vlevo po červené. Dohromady je to něco kolem kilometru, cesta by se snad dala označit za středně náročnou. Výstup na samotný hrad ale není nejjednodušší – úzké kovové schůdky a žebříky spárami ve skále dají docela zabrat.

Pár slov o něm z netových zdrojů a knihy Nejkrásnější památky Českosaského Švýcarska (str. 54 a 55).

Skalní hrad byl založen na konci 14. století na pískovcovém útesu nadmořské výšky 340 m. Do dnešní doby se z hradu, který je volně přístupný, nezachovalo téměř nic. První písemná zmínka o hradu pochází z roku 1413. Byl založen jako vedlejší správní středisko Vatenberky kolonizovaného území a pro zajištění bezpečnosti obchodní cesty zvané Česká silnice, která byla významnou obchodní spojnicí mezi Čechami a Saskem. Hrad byl v majetku Vartenberků, později Berků z Dubé. Když se poměry ve státě uklidnily, hrad ztratil svůj vojenský význam a začal chátrat. Jako pustý je označován někdy od přelomu 15. a 16. století (poslední zpráva o hradu se datuje rokem 1490). Po třicetileté válce se zde usadili zběhové a lupiči, proto se mu také začalo říkat Loupežnický hrad.

Dole stála dřevěná čtvercová věž, z níž se našly základy. Předpokládá se i další dřevěná (hospodářská) zástavba na úpatí, nasvědčují tomu vytesané kapsy při jižní a západní straně. V bočních partiích skalní stěny pak je k vidění vytesaná skalní jeskyně, u níž ale není jisté časové zařazení. Pokud šlo o středověký prostor, novověk jej notně „upravil“. I v horní části hradu byly stavby ze dřeva – ať již mosty mezi jednotlivými skalisky, podsebití, či budovy. V severní části bývalého hradu je do skály vyhloubena spodní část hlavní věže. U ní je také malá prohloubenina s prostorem ve tvaru džbánu, která bývá často označována jako cisterna nebo vězení, sloužila však nejspíš jako skladiště na osivo, chráněné zde před drancováním okolních vsí. Přístup nahoru byl po dřevěných žebřících, které vedly stejnými místy, kudy se vystupuje vzhůru dnes, v pramenech jsou popisována i místa ochranných dveří mezi nimi.

Vrcholová partie hradu je dlouhá asi 70 metru a 20 metrů široká, tvoří ji několik propojených bloků a skýtá nádherné výhledy na malebné okolí Vysoké Lípy a na části Českého Švýcarska. A já si tak při tom rozhledu, který mým závratím z některých míst vskutku nedělá dobře, kladu otázku, jak to asi fungovalo – ať už pro stálou osádku ochranného hradu či pro pozdější loupežení – dostat se nahoru i dolů je dost dlouhá záležitost. Když tedy shora někde někoho zahlédli (pokud tu nebyly tak vzrostlé stromy jako dnes), jak dokázali reagovat? Než sestoupili, musel být ten sledovaný už dávno někde pryč…

A v roce 2017 zavítal Český rozhlas ->

Series Navigation<< Hrad LoketHrad Litice u Plzně >>
Tagy