Skalní hrad Šauenštejn

Článek je součástí seriálu Hrady a tvrze

Máme ve svém okolí celou řadu míst, zavedených jako skalní hrádky, u nichž ale poslední výzkumy (viz knížečka České Švýcarsko ve středověku autorů F. Gabriela a V. Vaňka) mnohdy jejich označení popírají. Jedním z těch, u nichž je ale slovo hrad, natož skalní, nezpochybnitelné, je Šauenštejn (či Šaunštejn, německy: Schauenstein).

Dnes se hrad nachází na území Národního parku České Švýcarsko. Nejlépe je vydat se k němu z obce Vysoká Lípa po žluté, která vede na Jetřichovické stěny, a na rozcestí odbočit vlevo po červené. Dohromady je to něco kolem kilometru, cesta by se snad dala označit za středně náročnou. Výstup na samotný hrad ale není nejjednodušší – úzké kovové schůdky a žebříky spárami ve skále dají docela zabrat.

Pár slov o něm z netových zdrojů a knihy Nejkrásnější památky Českosaského Švýcarska (str. 54 a 55).

Skalní hrad byl založen na konci 14. století na pískovcovém útesu nadmořské výšky 340 m. Do dnešní doby se z hradu, který je volně přístupný, nezachovalo téměř nic. První písemná zmínka o hradu pochází z roku 1413. Byl založen jako vedlejší správní středisko Vatenberky kolonizovaného území a pro zajištění bezpečnosti obchodní cesty zvané Česká silnice, která byla významnou obchodní spojnicí mezi Čechami a Saskem. Hrad byl v majetku Vartenberků, později Berků z Dubé. Když se poměry ve státě uklidnily, hrad ztratil svůj vojenský význam a začal chátrat. Jako pustý je označován někdy od přelomu 15. a 16. století (poslední zpráva o hradu se datuje rokem 1490). Po třicetileté válce se zde usadili zběhové a lupiči, proto se mu také začalo říkat Loupežnický hrad.

Dole stála dřevěná čtvercová věž, z níž se našly základy. Předpokládá se i další dřevěná (hospodářská) zástavba na úpatí, nasvědčují tomu vytesané kapsy při jižní a západní straně. V bočních partiích skalní stěny pak je k vidění vytesaná skalní jeskyně, u níž ale není jisté časové zařazení. Pokud šlo o středověký prostor, novověk jej notně „upravil“. I v horní části hradu byly stavby ze dřeva – ať již mosty mezi jednotlivými skalisky, podsebití, či budovy. V severní části bývalého hradu je do skály vyhloubena spodní část hlavní věže. U ní je také malá prohloubenina s prostorem ve tvaru džbánu, která bývá často označována jako cisterna nebo vězení, sloužila však nejspíš jako skladiště na osivo, chráněné zde před drancováním okolních vsí. Přístup nahoru byl po dřevěných žebřících, které vedly stejnými místy, kudy se vystupuje vzhůru dnes, v pramenech jsou popisována i místa ochranných dveří mezi nimi.

Vrcholová partie hradu je dlouhá asi 70 metru a 20 metrů široká, tvoří ji několik propojených bloků a skýtá nádherné výhledy na malebné okolí Vysoké Lípy a na části Českého Švýcarska. A já si tak při tom rozhledu, který mým závratím z některých míst vskutku nedělá dobře, kladu otázku, jak to asi fungovalo – ať už pro stálou osádku ochranného hradu či pro pozdější loupežení – dostat se nahoru i dolů je dost dlouhá záležitost. Když tedy shora někde někoho zahlédli (pokud tu nebyly tak vzrostlé stromy jako dnes), jak dokázali reagovat? Než sestoupili, musel být ten sledovaný už dávno někde pryč…

Aktualizace srpen 2023:

Skalní hrad byl nějakou dobu nepřístupný, uskutečnila se tu rozsáhlá rekonstrukce, která vzhled horní plošiny zcela změnila.

Děčínský Deník:

22.7.2022 – Dlouhé měsíce se mohli turisté dívat na oblíbený skalní hrádek Šaunštejn v Českém Švýcarsku jen z okolních vyhlídkových míst nebo od paty skály. Od července je ale historická památka opět volně přístupná veřejnosti, správa parku ukončila náročnou rekonstrukci přístupových žebříků a pochozích plošin na vrcholu skály. Za rekonstrukci správa národního parku zaplatila okolo deseti milionů korun, s vynášením materiálu na vrchol pomáhal vrtulník.

„Do opravy jsme se pustili nejen kvůli většímu pohodlí a bezpečí pro návštěvníky, ale především kvůli ochraně této kulturní památky,“ vysvětlil Richard Nagel ze Správy Národního parku České Švýcarsko.

iDnes:

11. července 2022 – Rok trvající rekonstrukce přístupu na Šaunštejn, který je někdy nazýván také Loupežnický hrad, je v národním parku České Švýcarsko u konce. Cílem bylo hlavně zajištění bezpečnosti turistů a usměrnění jejich pohybu, aby co nejméně trpěl povrch skal.

Původní betonové lávky na ocelových traverzách už nebyly působením koroze bezpečné. „Traverzy lávek byly kvůli korozi už na konci své životnosti, proto byl přístup na jednotlivé části v průběhu let postupně pro návštěvníky uzavírán,“ sdělil mluvčí parku Tomáš Salov.

Poté, co zůstala přístupná již jen centrální část hrádku, rozhodla se správa parku pro rozsáhlejší rekonstrukci. Sanace skalních bloků a obnova přístupu ji vyšla zhruba na 10 milionů korun.

Nový přístup tvoří nenápadná kovová konstrukce žebříků, vrcholových lávek a vyhlídkových plošin z dubového dřeva. Kovové je také zábradlí opatřené kvůli bezpečnosti jemným kovovým pletivem.

„Pokud jde o turistickou náročnost, rozhodně nelze říci, že je Šaunštejn výletní cíl pro každého,“ upozornil Salov s tím, že přístup je po strmých žebřících.

„Pokud někdo cítí nejistotu hned u prvního žebříku na vstupu, měl by zvážit, jestli vůbec pokračovat dál. Musí se dostat nejen nahoru, ale i dolů, což je pro některé ještě obtížnější,“ dodal.

Šaunštejn je kulturní památkou. Patří k tradičním výletním cílům v Českém Švýcarsku, každoročně ho navštíví kolem 50 tisíc turistů. Z vrcholu je výhled například na Děčínský Sněžník, Vysokou Lípu, Malý a Velký Zschirnstein nebo Růžovský vrch. Za příznivého počasí jsou vidět i některé vrcholky Lužických hor.

Český Rozhlas Sever:

28. červen 2022 – Skalní hrádek Šaunštejn v Českém Švýcarsku byl několik měsíců pro turisty uzavřen. Probíhala tam totiž potřebná celková rekonstrukce přístupových schodišť a vyhlídkových lávek a teras.

Nové bezpečné prvky na skalním hrádku jsou kombinací oceli, černé barvy a dřeva.

„Je to vlastně lehká ocelová nosná konstrukce s dubovými prahy, po kterých návštěvníci chodí. Pochozí prvky jsou v přírodní barvě, zábradlí je pak natřeno načerno,“ popisuje mluvčí národního parku České Švýcarsko Tomáš Salov.

Jak ale dodává, přístupová cesta na Šaunštejn není pro každého. „Rozhodně není pro někoho, kdo trpí klaustrofobií nebo úzkostí z výšek. Ti, kteří tam vyrazí, by měli počítat s tím, že některá místa jsou tvořena svislými žebříky, po kterých se musí nahoru, a cestou zpět i dolů, dostat. Proto radím všem, kterých se zmocní pochybnosti už na prvním žebříku, že by si měli možná cestu nahoru rozmyslet,“ vysvětluje Salov.

Z vrcholu Šauštejnu je krásný výhled do krajiny – například na Vysokou Lípu, Větrovec, Děčínský Sněžník, Malý a Velký Zschirnstein nebo Růžovský vrch. Vidět jsou ale také některé vrcholky Lužických hor.

Turisté, kteří chodí na Šaunštejn pravidelně, budou překvapeni proměnou okolní krajiny. Místo bývalého lesa jsou totiž všude kolem hrádku holiny pokryté jen suchými smrky.

K Šaunštejnu vede z Vysoké Lípy červená značka, obnovená právě z důvodu změny krajiny.

Nezbylo tedy, než se vydat po čase obhlédnout výsledek. Když jsem sám samotinký (první 434 z KL, všude pusto a prázdno, široko daleko ani noha) stoupal po sérii žebříků vzhůru, měl jsem pocit, že jich tu tolik nebývalo, a že snad vedou i jinými místy – ale paměť je ošidná. Zdálo se mi, že dřív se pořád jen stoupalo vzhůru, teď jsou tu vratné úseky do stran či dokonce místy klesající k dalším žebříkům.

Markantní je samozřejmě rozdíl na samotné ploše – viz fotky. I tahle „přestavba“, stejně jako před časem na Falkenštejnu, má své odpůrce. Z mého pohledu však nejde o zničení místa, ale o jeho (bohužel nezbytnou) ochranu. Pískovec prostě není trvanlivý materiál. Jen je škoda, že místy do těch nově zbudovaných pochozů zasahují větve a tak se stejně chodí mimo.

A nejsem si úplně jistý, nicméně mám silný pocit, že jihozápadním směrem došlo k podstatnému krácení. Kdysi jsem si tu přišel jak na přídi Titaniku a jímala mě úděsná závrať, aktuálně jsou poslední skaliska tímto směrem „holá“, jen se stopami po drolících se zádlabech.