weby pro nejsevernější čechy

Hrad Hartenberg (Hřebeny)

Občas se jako společnost rádi chlubíme tím, co všechno se v posledních letech změnilo k lepšímu a jaké děláme pokroky. Pravda, mnoho je lepšího, ale nelze zapomenout i na to, že leccos během těch několika roků naopak dostalo takřka poslední ránu.

Bohužel je mnoho staveb, které se tak nějak prochátraly téměř do listopadu 1989 a teprve kolem tohoto data nastala akcelerace, která se občas zdála již takřka nevratná – ostatně tu jeden příklad máme ve Varnsdorfu na kopci. Já nedávno psal o tom, že se občas najdou blázni, kteří do toho jdou sami a pokoušejí se naši minulost udržet zuby nehty. Dobrá, pokud jde o budovu ve městě, u níž se dá najít smysluplné využití, nemusí to být takový risk. Ale koupili byste si jako fyzická osoba HRAD?

Znám už těchto případů několik, dnes jsem vybral zříceninu Hřebeny (Hartenberg) v okrese Sokolov. A abych to zas mohl nějak okecat, že přece jen má alespoň nějaký vztah k našemu regionu, cituji z Wikipedie: „Hartenbergové vlastnili hrad do roku 1362, kdy ho od nich získal Těma z Koldic, který ho v roce 1364 vyměnil s Karlem IV. za majetek v Budyšíně.“

Nebýt bývalého hradu, přestavěného na zámek, asi by malinkou vesničku u železniční tratě ze Sokolova do Kraslic (a Klingenthalu) znal málokdo. Zastrčené místo, kudy žádné hlavní cesty nevedou. Možná i z toho důvodu sice monumentální stavba před rokem 1989 chátrala, ale víceméně pořád stála. V zimě roku 1981 jsem s partou objekt navštívil (kluci-spolužáci sem jezdili vcelku pravidelně). Procházeli jsme se jednotlivými patry, rozdělali oheň v krbu, litovali čerstvě zlomeného sloupu v kašně na nádvoří. Kdo mohl tušit, že nedlouho poté zmizelá celá kašna je jen začátek a budovy mají namále. Dnes si navíc říkám, jak byl člověk pitomý a z dnešního pohledu nevyfotil nic pořádně…

V dobách největší slávy tu byla obrovská knihovna s rukopisy ze 13. století, sbírky čínského porcelánu, obrazárna s díly vlámských mistrů, divadlo, pivovar, park s tropickými skleníky, panské mlýny, škola… Jezdil jsem i Johann Wolfgang Goethe, po odmítnutém sňatku s Ulrikou von Lewetzow to bylo poslední místo jeho pobytu na našem území.

Po roce 1945 a nuceném vystěhování poslední majitelky zmizely veškeré cenné předměty, státní statek tu měl sýpky a sklady a snažil se objekt vyjmout ze seznamu památek. Při naší zmíněné návštěvě už uvnitř nebylo nic, co by připomínalo alespoň nějaké smysluplné využívání. Nakonec ruiny kdosi několikrát po sobě zapálil (opakovaně v letech 1985 až 1991) a všechno skončilo tím, že narušené zdivo na severní straně paláce nevydrželo a až na úroveň základů se zřítilo do údolí. Nemluvě o tom, že shořela střecha věže a takřka zcela zanikly všechny budovy na nádvoří. Takže žádná patra (jedno celé úplně zmizelo), schodiště, komíny… Přitom jde o jeden z desítky nejstarších hradů na našem území, poslední vykopávky potvrdily nalezením odpovídajícího zdiva a základů opravdu přelom 12. a 13. století.

Od zakoupení trosek panem Bedřichem Loosem do současnosti objekt povstává z ruin. Konají se tu dobrovolnické workshopy na opravách (údajně jde o největší program tohoto druhu v Evropě). Dobrovolníci se tu střídají s archeology a o jejich práci se lze dozvědět v zatím malé expozici uvnitř obnovovaného paláce. Hrad je totiž přístupný (a má vlastní turistickou známku). Průvodce nás protáhl všemi prostory, které je možné a bezpečné projít, a vcelku podrobně povyprávěl jak o historii místa, tak o jednotlivých místnostech a jejich obnově.

Ke hradu se buď dostanete od zmíněné železniční tratě ze zastávky Hřebeny, nebo z obrácené strany z obce. Pokud odtud jedete autem, nepokoušejte se dojet co nejblíž, ale nechte auto někde, kde to ještě připomíná silnici a dojděte pěšky. Hrad z této strany sice kvůli stromům moc vidět není, ale k němu vedoucí most nepřehlédnete – je přímo naproti kamenné terase v zatáčce, kterou dnes zdobí jen holý sloup – stávala na něm Immaculata, kterou kdosi z dlouhé chvíle shodil a rozbil (dnes je na schodišti muzea v Sokolově).

Co dodat – je to běh na velmi, velmi dlouhou trať. A nezbývá než smeknout před nadšeným bláznovstvím všech, kteří už místo rozbitých zdí, poházených kamenů a sutin vidí třeba obnovenou kapli a v ní kopii černé madony, která tu kdysi stávala a dnes našla i ona útočiště v muzeu v Sokolově.

Podrobnosti o historii i současném dění viz odkaz na web památky, tady najdete obrazovou reportáž z dílny ČT a tady jsou další pohyblivé obrázky. A zbývá připojit obrázky – jednak současný stav a pro porovnání pár černobílých dokumentů z doby pradávné (mám i něco na diapozitivech, leč nemám vhodné skenovací zařízení):

A ještě slíbený návrat do 5. prosince 1981:

Z cizích zdrojů:

Památky a příroda Karlovarska – Zajímavý krátký film z doby těsně před požárem a končenou devastací hradu a zámku Hartenberg v Hřebenech na Sokolovsku, z doby, kdy řada mladých nadšených lidí se už delší čas snažila zchátralý Hartenberg zachránit… Filmem provází Zdeněk Drobný

A ještě ČT:

Tagy