weby pro nejsevernější čechy

Hrad Freudenstein (Jáchymov)

Nad Jáchymovem kolem silnice od dolu Svornost a štoly č. 1 směrem na Nové Město a Mariánskou jsou k vidění skromné zbytky šlikovského hrádku Freudenstein, jedné z nejmladších staveb svého druhu u nás.

Přístup je nejsnazší přímo z Jáchymova z horní části náměstí po modré značce. Sice kolem zbytků hradu vede silnice, ale zaparkovat v serpentinách není dost dobře možné, takže lepší pěšky. Já si nechal poradit od místních a nahoru od města vystoupal po žluté (souběžná s Naučnou stezkou Jáchymovské peklo), kousek cesty po neznačené pěšině a nedaleko hradu se teprve napojil na modrou – tenhle výstup je pohodlnější. Po modré strmě dolů pak zpět do města.

K vidění toho tady vlastně moc není, i když jde o kulturní památku. Velký travnatý plácek s věží, k níž přiléhá zbytek hradeb, nesoucí na vnitřní straně cosi jako pavlač. Na druhé straně silnice podstatně výš další věž, neomítnutá, k níž přiléhá novostavba hrázděného domu z počátku 21. století. Zvláštní stav nejlépe vysvětlí obrázek:

Silnice totiž dnes vede přímo prostředkem bývalého hradního areálu. Zachovalou věž se prý podařilo získat nedávno do majetku města, měla by ji čekat rekonstrukce, zpřístupnění veřejnosti a nějaká malá expozice. Celý areál byl údajně původně v jedné rovině, dnešní převýšení na druhé straně silnice padá na vrub sutinám z hradu a navážce.

Co se týče historie, asi těžko lze najít víc informací, než je uvedeno na mém oblíbeném portálu o Karlovarsku ->. Takže alespoň nějaký výcuc:

(Tomáš Durdík: Encyklopedie českých hradů, Libri Praha, 1998 / Kolektiv: Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku IV. Západní Čechy, Svoboda Praha, 1985)

Po zahájení těžby stříbra a vzniku města Jáchymov (Sankt Joachimsthal) byl na západním svahu Zámeckého vrchu vystavěn pozdně gotický hrad na ochranu zdejšího zboží.

Hrad stavěl v letech 1517-1520 Jan Münnich pro Štěpána Šlika, vladaře ostrovské větve rodu a zakladatele jáchymovské slávy, který od r. 1519 razil v Jáchymově vlastní minci (pozdější joachimsthaler Grosch, tolar).

Poměrně jednoduchá pevnostní architektura vycházela z obdélného hradebního půdorysu 65 x 50 m, v jehož severovýchodním a jihozápadním rohu stály válcové věže o průměru 8 m a síle zdiva 1,7 m. K vnějším zdem, 1,5 m silným, přiléhala uvnitř hospodářská a obytná stavení. Vchod byl umístěn v západní hradbě. Zdá se, že z důvodu tlaku na rychlé zprovoznění nikdy nebyla stavba dokončena v plánovaném rozsahu a její funkce vojenská nakonec podlehla úloze rezidence a správcovského místa (hrad sloužil jako sídlo horních hejtmanů nebo dočasně i Šliků). Hrad se svou podobou nejspíš blížil budoucím zámkům.

V nárožích hradby stály nejspíše původně 4 před přilehlé kurtiny výrazně vysunuté válcové bateriové věže, z nichž se dochovaly jen dvě. Už v 16. století byly obě nestejně vysoké, jak ukazují soudobá vyobrazení, přičemž menší, jihozápadní věž, sloužící čistě obranným účelům, měla kuželovitou střechu a druhá, vyšší, severovýchodní obytná věž měla složitější zakončení s vyloženým ochozem na krakorcích a prohnutou kuželovitou střechou s lucernou.

Jáchymov, povýšený r. 1520 králem Ludvíkem Jagellonským na horní město, se neustále rozrůstal přílivem tisíců německých horníků a stal se druhým největším městem českého království. Sociální konflikty vyvrcholily roku 1525, kdy tu bylo v provozu 613 stříbrných dolů. Horníci, vyprovokovaní špatným zacházením a také pod vlivem německé selské války vrcholící tehdy v nepříliš vzdáleném Durynsku, se vzbouřili. Poslední kapkou byla zpráva, že se Štěpán Šlik přidal vojensky ke spolku říšských knížat proti selskému povstání. 13. května 1525 se cca 3000 havířů shromáždilo na náměstí. Zaútočili na novou radnici, kde zničili všechny písemnosti a zajali purkmistra. Potom se rozvášněný dav obrátil na šlikovský hrad, který vytloukl, vydrancoval a zpustošil. Teprve za cenu jistých sociálních ústupků a s pomocí okolních feudálů Šlik povstání potlačil. Poškozený hrad byl rychle opraven a poté na něm sídlil horní hejtman Jindřich z Könritzu.

Po smrti mocného Štěpána Šlika r. 1526 v bitvě u Moháče a po nástupu nového panovníka Ferdinanda I. Habsburského se staly dějiny Jáchymova svědkem konfliktu mezi habsburskou mocí a Šliky. Už v r. 1528 odňal Ferdinand Šlikům mincovní právo. Prvním královským horním hejtmanem, správcem hejtmanství, se stal Kryštof z Jendorfu, kterému byla téhož svěřena kontrola ražba jáchymovského tolaru.

V roce 1545 pod záminkou porušení královského nařízení uvrhl Ferdinand I. pět předních Šliků (Jeronýma, Lorence, Kašpara, Mauryce a Hendrycha) do Bílé věže na Pražském hradě a těm nezbývalo nic jiného, než zříci se všech svých práv na Jáchymov s tím, že jim panovník ponechal nadále v zástavě ostatní panství v Loketském kraji, která měli už od r. 1437, a horní desátek na deset let, tj. do r. 1555.

Jenže nezdařené povstání českých stavů v r. 1547, ve kterém se angažovali Šlikové i obec Jáchymov, jež vpustila do hradu i města v březnu 1547 saského velitele Thumshirna, znamenalo definitivní dovršení královské vlády nad Jáchymovem. Horní desátek byl Šlikům odňat a na hradě se usídlil v letech 1548–1558 vrchní královský horní hejtman Bohuslav Felix Hasištejnský z Lobkovic. Prosperita stříbrných dolů však začala slábnout, ložiska byla vyčerpána a ani často se střídající královští hejtmané nemohli na této situaci nic změnit. Na počátku července 1558 se po Bohuslavu Felixi Hasištejnskému z Lobkovic ujal správy královského horního úřadu ujal Kryštof z Kralovic, který zde zůstal do roku 1563, v letech 1563-1567 následoval Jáchym z Bilé jako správce hejtmanství, a do své smrti v roce 1569 jako hejtman. Roku 1571 byl potvrzen ve funkci hejtmana Albrecht z Globenu, roku 1578 byl úřadu zproštěn a hejtmanem se stal opět v roce 1584 a ve funkci poté setrval až do srpna roku 1592. V mezidobí působil jako hejtman Oldřich Dreiling z Wagramu. Roku 1581 však bylo město Jáchymov téměř prázdné, většina obyvatel odešla.

Hrad Freudenstein však přes velký přísun prostředků na jeho provoz mezitím značně sešel. Dne 4. května 1584 proto královská komora v zastoupení komisaře Šebestiána z Lobkovic, Bernarta Unruhe a Habuše z Limpachu v doprovodu hejtmanů z Jáchymova a Horního Slavkova hrad ohledala, shledala, že je ve špatném stavu a určila potřebné investice na jeho rekonstrukci. Roku 1592 byl na hrad dosazen nový královský horní hejtman Sebald Schwerzer, který měl dosáhnout novému rozvoji jáchymovského hornictví, na počátku 17. století však byla zdejší těžba provozována se ztrátou. V úřadu hejtmana je k roku 1604 připomínán Mikuláš Maj, v letech 1606-1613 Volf Helcl ze Štenšteina a roku 1618 Kryštof Gnad z Grünberka.

Za stavovského povstání z l.1618–1620 hrad držela spolu s městem posádka generála stavovských vojsk hraběte Mansfelda. V roce 1621 byl hrad spolu s městem obsazen císařskou armádou. V roce 1631 se Jáchymova zmocnili Švédové, v následujícím roce 1632 obsadila město císařská posádka a opevnila se na hradě. Při obléhání města roku 1634 jednotkou švédského vojska pod vedením generála Johana Gustafssona Banéra byl hrad značně poškozen dělostřeleckou palbou a vyhořel. Tehdy byly zničeny hradební zdi areálu. Po podepsání Vestfálského míru v roce 1648 měla odcházející švédská posádka vyhodit zbytky hradu do vzduchu, aby nemohl sloužit jako možný opěrný bod při dalších případných vojenských akcích. Hrad byl pak ponechán svému osudu, pozvolna se rozpadal a zdivo hradeb bylo rozváženo jako stavební materiál.

Údržby se dostalo pouze věžím. Jihozápadní, menší věž, vysoká 12 m a zakončená novější střechou, sloužila v 18. a 19. století jako prachárna c. a k. horního úřadu. U této věže, obrácen k jihovýchodu, stojí pozůstatek polokruhové a předsunuté bašty. Původně byla v prvním patře na straně obrácené do hradního areálu otevřena či snad uzavřena jen slabou dřevěnou stěnou. Vysoký otvor s oválným zaklenutím byl zazděn dodatečně nejspíš v 16. století.

Severovýchodní, větší věž, dnes 19 m vysoká s původními pozdně gotickými krakorci, sloužila od roku 1861 jako městská hláska. Strženo bylo původní vysazené dřevěné patro, nahrazeno zděným a věž byla zastřešena novou kuželovitou střechou s lucernou. Městský hlásný, který tu bydlel, dával horníkům zvonem znamení k nastoupení a ukončení šichty. Po zásahu bleskem 14. června 1964 obytná věž, zvaná Šlikovka, vyhořela. Uvažovalo se o celkové demolici, naštěstí byla městem opět zrestaurována a roku 1973 zpřístupněna veřejnosti. Dnes je nepřístupná a čeká na svůj další osud. Věž je podsklepená do hloubky 8 metrů, pravděpodobně však bývalo ještě hlubší, zmíněného roku 1973 bylo totiž dno sklepa uzavřeno betonovou podlahou.

Tagy