weby pro nejsevernější čechy

Hrad Trosky

This entry is part 37 of 59 in the series Hrady a tvrze

Jako bývalému Krušnohorci a nynějšímu Výběžanovi mi připadá normální, že jsou všude kolem kopce, kopečky a návrší, ovšem zdaleka ne všude tomu tak je. To když se pak v krajině najde něco, co trčí nad okolí, okamžitě to přitahuje. A když jde o útvar tak originální, jako jsou dva vulkanické čedičové vývěry vedle sebe, to by bylo, aby zůstal opomenut. A tak na jednom vrcholu stojí Baba a na druhém Panna.

Hrad Trosky dominuje krajině Českého ráje mezi Turnovem a Jičínem už od konce 14. století. Osídlení tohoto prostoru je prokázáno už z mladší doby kamenné a předchůdce „současného“ hradu tu zřejmě stál už ve 13. století. Nevšední vlastnosti terénu rozhodly o způsobu stavby i dispozici objektu. Mezi dvěma čedičovými homolemi (sopečnými sopouchy) byl založen vnitřní hrad s obytnými paláci. Z jihu byl chráněn prudkým svahem, na severu předhradím. Celek byl chráněn trojitým pásem hradeb a systém několika bran. Boky zajišťovaly dvě homole, na jejichž nepřístupných vrcholech byly postaveny věže. Na nižší, zavalitější (relativní výška 47 metrů), nazývané Baba, se zvedala nižší, pětiboká (podle jiných pramenů dokonce šestiboká) věž, přístupná po dřevěných schodech z hradeb či paláce a rozdělená uvnitř na menší komory. Na východní, štíhlejší homoli (relativní výška 57 metrů), která se snad pro svou nepřístupnost nazývá Panna, se tyčila vysoká, třípatrová obdélná věž, jejíž součástí snad bývala i kaple. Do té se vstupovalo z nejvyššího patra hradního paláce a sloužila jako případné poslední útočiště obránců. Většina stavebního materiálu byla na místě, jde o ze skal vylámaný čedič, na nárožích použitý pískovec je v blízkosti hradu také snadno dostupný. Řada staveb pak byla roubená.

Z auta v roce 2013

Automobilem se dá dojet na parkoviště kousek pod samotným hradem po silničce z Borku (kde je hned u přejezdu motomuzeum) na Troskovice. Kolem hradu také prochází několik turistických značek – modrá, zelená i červená. U parkoviště trochu zamrzí, že cena je skoro stejně vysoká, jako vstup na samotný hrad (60,- Kč na celý den, 70,- Kč vstup dospělí, 40,- Kč student). Prohlídka je individuální, vyplatí se ale koupit v pokladně alespoň nějaký informační materiál.

Ono toho tady dnes vlastně k vidění zas tolik není, ale to NIC je monumentální! Výhled je ze zřícenin úžasný, byť je přístupná jen Baba (schodiště na ni bylo postaveno r. 2000). Mě osobně sice počasí tak úplně nepřálo, takže až k nám na Klíč či Hvozd jsem nedohlédl, ale i tak to stálo za to. Na opačné straně je točitým schodištěm, které se kroutí opačně, než bývalo zvykem, přístupná čtyřhranná věžová stavba pod Pannou. Pohled na ni vzbuzuje pochyby, kudy tahle stavba mohla vůbec být přístupná, skalisko je takřka mimo dosah původního paláce a v zakoupené knížečce reprodukovaná rekonstrukce hypotetické podoby je zcestná, protože zakreslená dřevěná chodba vede do strany, na níž nejsou v reálu viditelné žádné vstupní dveře…

A neodpustím si praktickou poznámku – pokud po celém hradě visí upozornění, že toalety jsou pouze před hradem, pobaví na budově turistické chaty cedulka, že tyto jsou jen a pouze pro návštěvníky restaurace. Čůrejte tedy někde jinda.

A ještě něco k hradní historii:

Zakladatelem hradu byl zřejmě Čeněk z Vartemberka, psaný „z Trosk“ už roku 1396. Vartemberkové drželi v severních Čechách rozsáhlé statky a mnozí se významně podíleli na politickém dění své doby. Finanční těžkosti ale koncem 14. století donutily přenechat hrad králi Václavu IV. Od krále roku 1398 získal hrad a celé panství Ota z Bergova. Ten byl aktivním členem panské opozice proti králi, účastnil se všech akci proti němu a měl podíl na králově zajetí. Když se Václavův bratr Zikmund zmocnil vlády v Čechách, pověřil Otu spolu s dalšími třemi pány správou země. Po Otově smrti zdědil Trosky jeho stejnojmenný syn – Ota mladší. Ten, jako zarytý katolík na Zikmundově straně, informoval lužická města o pohybech husitských vojsk, čímž na sebe uvrhl hněv husitských vojsk, která v roce 1424 Trosky oblehla. Hrad se jim však zdolat nepodařilo. V neklidných časech po Lipanech se Trosek zradou zmocnil pověstný zemský škůdce Kryštof Šof z Helfenburka a jeho společník Švejkar. Stalo se to v r. 1438 či 1439 a Ota mladší z Bergova byl při tom zajat. Svého majetku se zase ujal teprve v r. 1444; r. 1440 byly sice Trosky spolu s Valdštejnem obleženy vojsky východočeského a boleslavského landfrídu, ale – na rozdíl od Valdštejna – se je asi nepodařilo dobýt. V této době se v písemných pramenech objevuje vedle Oty i jeho syn Jan z Bergova, který bojoval v bitvě u Lipan (1434) po boku Prokopa Holého proti panskému vojsku a byl tam spolu s Janem Roháčem zajat. Cesty těchto dvou mužů se však potom navždy rozešly: Roháčova vedla k hrdinnému boji na Siónu, Jan z Bergova se vrátil k rodinnému majetku zděděnému po otci Otovi mladším z Bergova, zapřísáhlém odpůrci husitů. Jan byl stoupencem Jiřího z Poděbrad a účastnil se činně politického dění v jeho táboře. Protože neměl dědice, postupoval na konci života některé části svého majetku na vyrovnání dluhů svým věřitelům a dalším feudálům a samotné Trosky prodal r. 1455 s celým panstvím Janu Zajíci z Házmburka, pánu na Kosti. V odboji panské jednoty proti Jiřímu z Poděbrad byl Jan Zajíc z Házmburka jedním z jeho předních odpůrců, i když ho v r. 1458 spolu s jinými pány volil za krále. Král nemohl nechat tuto zradu bez trestu, a proto v r. 1467 oblehl hrad Kost a donutil Jana Zajíce k příměří. To však netrvalo dlouho, a proto v r. 1469 královské vojsko podniklo rozsáhlou akci, při níž oblehlo házmburské hrady Kost, Trosky, Hrubou Skálu a Návarov. Jen Kost se ubránila včasným uzavřením příměří, ostatní hrady byly poděbradským vojskem dobyty. Pro Trosky to znamenalo konec – hrad se poté stal už jen střediskem hospodářské správy a několikrát ještě změnil majitele. V držení hradu se vystřídali Jan ze Šelmberka do r. 1508, Jindřich ze Šelmberka do r. 1524, Jan z Biberštejna na Frýdlantě a jeho bratr Kryštof, jímž tento významný severočeský rod 1551 vymřel. Po krátkém mezidobí, kdy Trosky drželi Lobkovicové, koupil panství Kost i s Troskami roku 1559 Jindřich ze Smiřic a připojil je k panství Hrubá Skála. Jako pobělohorský konfiskát získal hrad Albrecht z Valdštejna. Ještě za třicetileté války hrad stál, i když už opuštěný a zpustlý. Několikrát v té době posloužil jako pevnost, střídavě císařským i Švédům. Vyplněné interéry pak vzaly za své 1648, kdy hrad císařští vypálili.

V roce 1821 prodávají Valdštejnové Trosky Janu Lexovi z Aehrentalu. Jeho syn Alois začal v roce 1841 stavět točité schodiště, jímž chtěl zpřístupnit vrchol Panny a tak využít vyhlídky do dalekého okolí. Bohužel v roce 1843 zemřel a stavba zůstala nedokončena. Romantismus však se svým obdivem k tajuplným hradním zříceninám nemohl nechat bez povšimnutí tyto bizarní ruiny, a tak se hrad stal cílem básníků, spisovatelů, vlasteneckých milovníků a ctitelů dávné české minulostí, ale zejména malířů, pro něž skýtaly Trosky a celý Český ráj nepřeberné množství výtvarných námětů.

O tom, jak hrad skutečně vypadal v době svého vzniku, prameny mlčí. Nedochoval se žádný obraz či rytina, veškeré archivní materiály shořely. Z pramenů je známo, že jediný historicky věrný obraz Trosek ukořistili Švédové za 30leté války na zámku Hrubá Skála a odvezli jej do Švédska.

Series Navigation<< Brtnický hrádekHrad Kunětická Hora >>
Tagy