weby pro nejsevernější čechy

Hrad Rotštejn

This entry is part 3 of 59 in the series Hrady a tvrze

V Českém ráji, na jihovýchodním okraji masivu Klokočských skal, je k vidění skalní hrad Rotštejn, o který se vzorně stará zapsaný spolek Ochrana klokočských skal.

Ke skaliskům, jejichž tvary vyžadují velkou fantazii při fabulaci, jak v nich mohl být hrad umístěn a fungovat, se lze dostat několika způsoby. Prochází přes něj žlutá turistická značka od Turnova ke Kozákovu, pod hradem končí modrá od Koberov na silnici z Klokočí k silnici 283. Mototuristům se nabízí několik možností parkování v blízkém okolí, protože přímo u hradu je kapacita velmi omezená – popis variant lze najít na oficiálním webu hradu. Na stejném místě je i popis autobusového spojení.

Lepší je spojit návštěvu s procházkou po okolí – již zmíněné Klokočské skály, jeskyně Postojna, Klokočské průchody… Jen ze strany od styku žluté s červenou je u hradu v roce 2019 proznačena náhradní trasa – mostek nad hradem je z havarijních důvodů uzavřen (viz foto).

Pokud se na hrad vypravíte, sledujte počasí. Hrad je otevřen pouze za suchého počasí. Pokud prší nebo jsou časté přeháňky je zavřeno, bez ohledu na stanovenou otevírací dobu. Není se co divit – strmé chodníčky a schody, pískovec… Pochopitelná ochrana jak samotného hradu, tak návštěvníků.

No a pokud budete mít štěstí, ochutnáte několik druhů chleba (třeba s ořechy či s dýňovými semeny) nebo pohádky. Paní kastelánka Hana Talli Hlubučková je totiž spisovatelkou, která pohádky přímo na hradě vypravuje dětským návštěvníkům – a to úžasně! Objevíte mnoho obsažných informačních cedulí, bylinkovou zahradu, či náznakové expozice, jako např. v dochované kuchyni.

Nejprve alespoň stručně, po fotkách pak podrobněji:

Hrad byl založen v polovině 13. století jako rodové sídlo Rotštejnů. Částečně byl vytesán do okolních pískovcových skal, částečně dostavěn na ně. Po požáru v roce 1318 byl přestavěn a pyšnil se rozsáhlým zděným palácem. Další dominantou panského sídla byla impozantní věž s několikapatrovou hrázděnou nástavbou. Hrad zanikl na počátku 15. století. Počátkem 17. století si lidé ze vsi vytesali své příbytky při patě skal, před ně přistavěly chalupy. S různou intenzitou byly tyto příbytky využívány ještě na konci 19. století. Do dnešních časů se dochovaly zbytky zdiva paláce, část chodby, studna a relikt černé kuchyně, po vesnickém osídlení pak tesané světnice, chlévy a sklípky.

Ze zpřístupněného posledního patra paláce se nabízí krásný výhled směrem k Jizerským horám (na Černou studnici a Kopaninu) dále na Hamštenský hřeben, vršek Prackov, Prackovské sedlo, Kozákov, kostelík v Tatobitech, na obzoru zříceninu hradu Trosky, v popředí Dubecko. Dále je vidět zámek Hrubá skála, Hruboskalské skalní město, Vyskeř, hrad Valdštejn a zcela na obzoru Drábské světničky.

S využitím literatury a internetových zdrojů:

Kolektiv: Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku III. Severní Čechy, Svoboda Praha, 1984

Jaroslav Kocourek: Český atlas – Severní Čechy, obrazový vlastivědný průvodce, freytag & berndt Praha, 2002

Z kdysi mohutného hradu, založeného kolem roku 1250, se do počátku třetího tisíciletí dochovalo velmi málo. Při pohledu z okolních skal jsou patrné zbytky hradního paláce a na první pohled také upoutají podivně „rozhozené“ pískovcové bloky po bývalém nádvoří. To více jak 500 let opuštěný hrad do této podoby „upravilo“ přirozené zvětrávání pískovcových skal, spojené s opadem obrovských balvanů ze skalního masivu a také šikovné lidské ruce, které kámen z hradních zdí i části opadlých skal, použily při stavbách chalup a domků v okolí. Nádvoří v roce 1941 přeťala žlutě značená turistická stezka. A tak zbylo torzo paláce a při patě skal takzvané ,,hradní sklepy“.

Hrad byl založen krátce po polovině 13. století šlechtici z rodu Markvarticů, rodu v erbu kráčející lvice, jako středisko velkého panství obsahující asi 1/3 dnešního Turnova, vesnice a rozsáhlé území od Turnova až po dnešní Chuchelnu (zápis z roku 1318).

Pan Jaroslav z Hrutwice (dnes Hruštice) nechal hrad postavit na a ve třech skalách do tvaru zploštělé krokvice pro svého syna Voka, později řečeného z Rotštejna. Protože v té době bylo zvykem dávat hradům německá jména, byl hrad pojmenován Rothenstein čili Červený kámen. Zřejmě k tomu zakladatele vedla červená barva skály, na níž byl nový hrad postaven. Druhý ze synů Zdeněk si postavil Valdštejn a stal se zakladatelem rodu Valdštejnů.

Byla to stavba z části zděná, z části dřevěná. Po požáru někdy mezi 1272-5 (prameny se různí) pak dřevěné části nahradila stavba hrázděná.

„Nejslavnějším“ majitelem hradu je Vok II. z Rotštejna, jemuž od roku 1312 šlechtici nejen z blízkého okolí různě na majetku a statcích škodili (J. V. Šimák). Nakonec se dostal do majetkového sporu se všemi svými příbuznými a v roce 1318 byl hrad dobyt a vypálen a sám Vok upadl do zajetí. Na poplenění panství se podílelo 152 šlechticů z Království Českého. Soudní řízení, k němuž dal následně Vok podnět žalobou na útočníky, se protáhlo na několik let, až konečně v r. 1322 měl dostat zadostiučinění a odškodnění. Jeho odpůrci se však postavili výkonu práva na odpor nejen v Turnově, ale i na jiných místech, a tak muselo být zahájeno nové soudní řízení, jehož konečný výsledek již neznáme. V té době držel Vok kromě Údernic, Lhoty a Ketně u Libáně ještě řadu vesnic v okolí Rotštejna, jako Klokočí, Loučky, Bystrou, Bukovinu a později zaniklé Klímkovice u Semil.

Po požáru byl hrad přestavěn dle tehdejší německé módy a vznikl zde třípatrový zděný palác.

V roce 1360 hrad držel Ješek (Jan) z Rotštejna, který získal od Karla IV. povolení pořádat v Klokočí týdenní trhy. Roku 1407 je připomínán Ješek z Rotštejna co místopurkrabí pražského hradu. Rod Rotštejnů vymřel v roce 1413 (1415?) a vdova po posledním majiteli paní Žofka celé panství prodává 7. července 1415 Vaňkovi (podle jiných zdrojů Ondřejovi) Paldrovi z Vařin a rod Rotštejnů definitivně zmizel z dějin.

V majetku katolické rodiny Paldry z Vařin zůstal hrad po celé husitské války. Obecně oblíbenou pověst o vypálení husitskými vojsky (vyplenila Valdštejn či Návarov) se dosud nepovedlo potvrdit. Údaje se liší – podle jedné verze se po roce 1430 Vaněk vrátil a našel hrad v použitelném stavu, podle jiných zdrojů hrad husité dobyli roku 1426 a domácí pán pak bydlel na statku či tvrzi v nedaleké vsi Klokočí (což mají potvrzovat dokumenty z roku 1439).

Po husitských válkách se Rotštejn objevuje v písemných pramenech jen výjimečně. Nálezy keramiky nám však potvrzují, že ještě nějakou dobu sloužil k obývání. Roku 1514, kdy Jan z Bozkovic postupoval své statky věřitelům, se již uvádí Rotštejn co zámek pustý se zborcenými zdmi a kameny do nádvoří. Pravděpodobnou příčinou zkázy hradu bylo přirozené zvětrávání pískovcových skal a následný pokles terénu. Tyto potíže přetrvávají dodnes.

Nové obyvatele získala zřícenina na počátku 17. století, kdy se v ní ukrývalo prchající obyvatelstvo. To začalo v obnažených dutinách při patě skal a před nimi budovat provizorní příbytky. Nejstarší skalní výtes nás odkazuje na rok 1603.

Postupně zde bylo, téměř jako hrozen pod torzem paláce, vybudováno pět usedlostí s chlévy. Tyto skalní místnosti využívaly vesničané z chalup přímo pod hradem ještě v polovině 19. století.

V novějších dějinách zasáhla Rotštejn roku 1843 administrativní pohroma v podobě vyměřování katastrálních hranic obcí. Hrad i s pozemkem činícím 1262 m2 (351 a čtvrt sáhu) byl přiřazen do K.Ú. Bělá a víska Rotštejn s částí pozemku hradu do katastru Klokočí.

Od roku 1840 (oficilálně od roku 1860) do roku 1900 pak byly postupně odtěženy skály, které tvořily přirozenou hradbu chránící Rotštejn od východu a jihovýchodu. Kámen posloužil k zasypání rybníka pod hradem, navýšení a vyrovnání terénu, aby do Klokočí mohl jet automobil, dále k úpravám křižovatky Loktuše – Na špici a při stavbě CK silnice na Lomnici nad Popelkou.

Dvacáté století přineslo památce četné zásahy – jak přírodními katastrofami, tak lidskou rukou. Jak uvádí místní historik, profesor University Karlovy J.V. Šimák – „ …V létě roku 1919 byla část zdiva u skalní brány schválně sousedy pobořena a obezdění brány samotné také již zmizelo,… jakož i obezdění malé branky v nádvoří“. V tomtéž spise vyjadřuje historik obavy o osud samotné skalní Brány, místními řečené Zvonice a doporučuje „..Myslím, že bude nutno postaviti zde pilíře, ne sic aby kámen držely, ale aby ho chránily před větrem a deštěm“.

Dlužno dodat, že toto doporučení páně profesovo bylo realizováno až z Programu záchrany architektonického dědictví ČR po mnoha složitých úředních jednáních, debatách odborníků v létě roku 2003.

Iniciativa J. V. Šimáka spojená se statickým zajištěním zříceniny byla kvitována s povděkem na tehdejším památkovém úřadě. Ministerstvo školství a národní osvěty navrhlo dotaci ve výši 2000 Kč, avšak ekonomické problémy mladého státu nakonec způsobily odsunutí záchranných prací až na rok 1922. To už si statické zajištění zdiva vyžádalo částku převyšující 12 000 tehdejších korun.

Rok 1934 přinesl zkázu v podobě přírodní pohromy. 6. března se zřítila část skály na turistickou stezku vedoucí od domku čp. 2. Dne 9. května 1934 se opět pohnuly skály. Událost popisuje dobový tisk takto: „Skála na hradě Rotštýně praskla v polovici a jedna její část se zřítila na dolní úsek cesty ke Klokočí. Svou vahou rozdrtila strop takzvaného sklepa, kam se nejvíce chodí…“ V této době chtěl od majitele hraběte Aerethala koupit hrad Okrašlovací spolek Klokočí. Pan hrabě však nabídku odmítl.

Likvidace následků pohromy proběhla rychle a bez dozoru památkového úřadu. Kámen byl podle pamětníků řemeslně rozbíjen na štuky a používán ke stavbě domků, stejně jako zdivo z hradu zřícené. Došlo tak k nenapravitelným škodám, protože zmizely tesané kapsy po dřevěných konstrukcích na skalách.

Druhá světová válka, konkrétně rok 1941, přinesl Rotštejnu pohromu v podobě žluté turistické stezky vylámané do scenerie nádvoří. Sztezka nerespektuje přirozené ohrazení dávného panského sídla a zcela nelogicky odděluje palác od nádvoří. Také kamenné schodiště vysekaného přímo do hradu samotného, aby byl lépe umožněn vstup je zásahem zcala měnící pohled na palác. Toto schodiště je dnes kryto novým schodištěm dřevěným. Doktor Augustin Bayer konstatuje ve svém hlášení: „schodiště vtesané do skal je místy doplňováno cementem, místo přirozené úpravy kamenem…“

V roce 1948 byl Rotštejn zkonfiskován a jakýmsi výnosem, u kterého není dodnes znám autor ani úřad výnos vydávající, byla zřícenina hradu přidělena obci Bělá a Klokočí. V roce 1953 se hrad stal majetkem Krajského úřadu v Liberci a pak je opět uváděn v majetku obcí.

Bohužel po celou dobu pokračovala devastace zdiva, rozebírání památky pro účely stavební, tzv. sklepy byly zaváženy odpadky. Ještě v roce 1988, tedy již v době kdy probíhala korespondence o záchraně památky mezi tehdy trampským sdružením a odborníky, rozhoupali místní ožralí mladíci část zdiva a shodili jej dolů. Po celou dobu byl hrad Rotštejn veřejně přístupnou stavebně architektonickou památkou, která pomalu podléhala zubu času a řádění vandalů.

Podrobný popis dispozice na Památkovém katalogu.

Rotštejn byl poloskalním hradem s výraznými prvky zděné architektury. Přilehlé skály zároveň sloužily jako součást obranného systému. Prvky bezpečnosti byly doplněny obvyklými prostředky tehdejší doby, jako jsou brány, mosty, bašty. Jejich rozmístění lze však dnes při pohledu na skalní bloky s výklenky a zářezy jen tušit. Všechny hradní budovy zanikly, o podobě skalního hradu se ale dochovaly písemné doklady.

V bývalé kuchyni se dochovaly skalní lavičky, stopy po velké černé kuchyni kapkovitého tvaru a veliký komín. Dále zde můžeme vidět zbytky zděného paláce, i hradní studnu vytesanou ve skále.

Series Navigation<< Hrad Drábské světničkyHrad Klamorna >>
Tagy